CUHRA Jaroslav 13.9.1904-10.7.1974: Porovnání verzí
(CUHRA_Jaroslav_13.9.1904-10.7.1974) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.9.1904 | | datum narození = 13.9.1904 | ||
| místo narození = | | místo narození = Čestice u Volyně | ||
| datum úmrtí = 10.7.1974 | | datum úmrtí = 10.7.1974 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Karlovy Vary | ||
| povolání = 29- Stavař | | povolání = 29- Stavař | ||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''CUHRA, Jaroslav''', ''* 13. 9. 1904 Čestice u Volyně, † 10. 7. 1974 Karlovy Vary, architekt, politik'' | |||
Syn zemědělského správce Josefa C. Vystudoval Českou státní | |||
průmyslovou školu stavitelskou v Plzni a Vysokou školu | |||
architektury a pozemního stavitelství v Praze (ing. arch. | |||
1931). Od 1933 pracoval na Zemském úřadu v Praze. Projektoval | |||
řadu především sakrálních staveb, z nichž byla zcela | |||
realizována kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny na Čáslavsku | |||
(1938); spolu s J. Chomutovským byl autorem oltářů | |||
na Václavském náměstí a strahovském stadionu při I. celostátním | |||
sjezdu katolíků 1935. Na jaře 1936 stál v čele kolektivu, | |||
který připravil československou expozici na mezinárodní | |||
výstavě katolického tisku v Římě. Za první republiky | |||
se angažoval v různých katolických sdruženích (Svatováclavská liga, Česká liga akademická atp.), stal se členem třetího řádu sv. Františka, spolupracoval mj. s páterem Janem Evangelistou | |||
Urbanem. Za druhé světové války se aktivně účastnil | |||
odboje (skupiny Alex a ÚVOD, pomáhal též pravoslavnému | |||
faráři V. Petřekovi) i Pražského povstání, byl vyšetřován gestapem, | |||
C. bratr Josef zahynul 1942 v Osvětimi. | |||
Po válce se C. stal poslancem Zemského národního výboru | |||
za ČSL a prezidiálním šéfem ministerstva techniky. Zasloužil | |||
se o výstavbu první penicilínky ve střední Evropě (Roztoky | |||
u Prahy), kriticky se ale vyjadřoval k navrženému dvouletému | |||
plánu. Působil v poradním sboru arcibiskupa Josefa Berana. | |||
Po únoru 1948 byl zbaven místa, v listopadu téhož roku zatčen, | |||
1950 pak odsouzen na 12 let žaláře za údajné plánování | |||
protikomunistického převratu. Vězněn byl v jáchymovských | |||
táborech i v tzv. pevných věznicích; amnestován až v květnu | |||
1960. Znovu zatčen v červnu 1961, tentokrát byl odsouzen | |||
(spolu s dalšími bývalými lidoveckými politiky Vojtěchem | |||
Jandečkou, Aloisem Janáčkem a Františkem Hoffmanem) | |||
na 8 let za údajné vytváření křesťansko-demokratické strany, | |||
dočkal se propuštění až v srpnu 1966. V červnu 1968 zorganizoval | |||
rekviem za oběti nacistického a komunistického násilí | |||
v pražské katedrále sv. Víta; skrytě se angažoval v pokusech | |||
o přetvoření ČSL v moderní křesťansko-demokratickou stranu. | |||
1969 ho soud rehabilitoval, na počátku normalizačního | |||
období byla rehabilitace zrušena. Pohřben je v Praze-Břevnově. | |||
Syn Jaroslav C. (* 1936) působil 1990–92 jako poslanec | |||
Federálního shromáždění za ČSL. | |||
'''D:''' realizace – výběr: dočasný oltář u sochy sv. Václava na Václavském náměstí | |||
při katolickém sjezdu, 1935; náhrobek ministra F. Noska v Poříčí nad Sázavou, | |||
1937; kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny, 1938; projekty – výběr: | |||
kostel P. Marie v Praze-Strašnicích; kostel sv. Antonína Paduánského v Plzni-Skvrňanech; kostel sv. Václava v Plzni-Doudlevcích. | |||
'''L:''' J. Cuhra, Příběh „procesu s křesťansko demokratickou stranou“ z roku | |||
1961, 1997; týž, Brainwashing slouží lidu, in: Týden 9, 2002, č. 27, s. 66n.; | |||
týž, „Tak žádné strachy, Bůh je s námi…“, in: Perspektivy (příloha Katolického | |||
týdeníku), 2006, č. 3, s. 4; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich | |||
dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 82 (s chybou v místě narození); P. Kovařík, | |||
Klíč k pražským hřbitovům, 2001, s. 150; http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/ | |||
praha/sporilov/cuhra.htm. | |||
Jaroslav Cuhra | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
Řádek 16: | Řádek 72: | ||
[[Kategorie:1904]] | [[Kategorie:1904]] | ||
[[Kategorie:Čestice]] | |||
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Karlovy Vary]] |
Verze z 11. 11. 2016, 18:52
Jaroslav CUHRA | |
Narození | 13.9.1904 |
---|---|
Místo narození | Čestice u Volyně |
Úmrtí | 10.7.1974 |
Místo úmrtí | Karlovy Vary |
Povolání |
29- Stavař 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84965 |
CUHRA, Jaroslav, * 13. 9. 1904 Čestice u Volyně, † 10. 7. 1974 Karlovy Vary, architekt, politik
Syn zemědělského správce Josefa C. Vystudoval Českou státní průmyslovou školu stavitelskou v Plzni a Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze (ing. arch. 1931). Od 1933 pracoval na Zemském úřadu v Praze. Projektoval řadu především sakrálních staveb, z nichž byla zcela realizována kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny na Čáslavsku (1938); spolu s J. Chomutovským byl autorem oltářů na Václavském náměstí a strahovském stadionu při I. celostátním sjezdu katolíků 1935. Na jaře 1936 stál v čele kolektivu, který připravil československou expozici na mezinárodní výstavě katolického tisku v Římě. Za první republiky se angažoval v různých katolických sdruženích (Svatováclavská liga, Česká liga akademická atp.), stal se členem třetího řádu sv. Františka, spolupracoval mj. s páterem Janem Evangelistou Urbanem. Za druhé světové války se aktivně účastnil odboje (skupiny Alex a ÚVOD, pomáhal též pravoslavnému faráři V. Petřekovi) i Pražského povstání, byl vyšetřován gestapem, C. bratr Josef zahynul 1942 v Osvětimi.
Po válce se C. stal poslancem Zemského národního výboru za ČSL a prezidiálním šéfem ministerstva techniky. Zasloužil se o výstavbu první penicilínky ve střední Evropě (Roztoky u Prahy), kriticky se ale vyjadřoval k navrženému dvouletému plánu. Působil v poradním sboru arcibiskupa Josefa Berana. Po únoru 1948 byl zbaven místa, v listopadu téhož roku zatčen, 1950 pak odsouzen na 12 let žaláře za údajné plánování protikomunistického převratu. Vězněn byl v jáchymovských táborech i v tzv. pevných věznicích; amnestován až v květnu 1960. Znovu zatčen v červnu 1961, tentokrát byl odsouzen (spolu s dalšími bývalými lidoveckými politiky Vojtěchem Jandečkou, Aloisem Janáčkem a Františkem Hoffmanem) na 8 let za údajné vytváření křesťansko-demokratické strany, dočkal se propuštění až v srpnu 1966. V červnu 1968 zorganizoval rekviem za oběti nacistického a komunistického násilí v pražské katedrále sv. Víta; skrytě se angažoval v pokusech o přetvoření ČSL v moderní křesťansko-demokratickou stranu. 1969 ho soud rehabilitoval, na počátku normalizačního období byla rehabilitace zrušena. Pohřben je v Praze-Břevnově. Syn Jaroslav C. (* 1936) působil 1990–92 jako poslanec Federálního shromáždění za ČSL.
D: realizace – výběr: dočasný oltář u sochy sv. Václava na Václavském náměstí při katolickém sjezdu, 1935; náhrobek ministra F. Noska v Poříčí nad Sázavou, 1937; kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny, 1938; projekty – výběr: kostel P. Marie v Praze-Strašnicích; kostel sv. Antonína Paduánského v Plzni-Skvrňanech; kostel sv. Václava v Plzni-Doudlevcích.
L: J. Cuhra, Příběh „procesu s křesťansko demokratickou stranou“ z roku 1961, 1997; týž, Brainwashing slouží lidu, in: Týden 9, 2002, č. 27, s. 66n.; týž, „Tak žádné strachy, Bůh je s námi…“, in: Perspektivy (příloha Katolického týdeníku), 2006, č. 3, s. 4; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 82 (s chybou v místě narození); P. Kovařík, Klíč k pražským hřbitovům, 2001, s. 150; http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/ praha/sporilov/cuhra.htm.
Jaroslav Cuhra