FARLÍK Alois 23.10.1900-4.7.1985

Alois FARLÍK
Narození	23.10.1900
Místo narození	Brno
Úmrtí	4.7.1985
Místo úmrtí	Brno
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133636

FARLÍK, Alois, * 23. 10. 1900 Brno, † 4. 7. 1985 Brno, strojírenský odborník, technický mechanik, pedagog

Byl synem řezníka. Tomuto řemeslu se vyučil a 1912–19 navštěvoval 2. českou státní reálku v rodišti, kde maturoval. Ve studiích pokračoval 1919–24 na strojním a elektrotechnickém odboru ČVŠT a byl promován inženýrem. Již na škole působil 1923–27 jako asistent u K. Šimka a A. Nedomy v Ústavu dynamiky a hydromechaniky. 1928 přijal nabídku od Československé zbrojovky, a. s., aby vybudoval oddělení balistiky a prováděl dynamické a pevnostní výpočty částí automatických zbraní. Od 1935 vedl experimentální výzkum v bratislavské muničce, v další pobočce v Považské Bystrici se staral o prototypovou pokusnou dílnu a připravoval zahájení výroby munice v novém závodě ve Vsetíně. Od 1937 vyvíjel speciální munici v Brně. 1939 přešel do pražského ústředí Zbrojovky a také zde vedl výzkum munice. 1947 byl jmenován technickým místoředitelem zbrojního oboru. V nově vzniklé Konstruktě Praha převzal vedení oddělení konstrukce střeliva, 1951 odešel. 1946–51 přednášel technickou mechaniku, pevnost a pružnost, balistiku děl a raket s mechanikou automatických zbraní na Vysoké škole technické Dr. E. Beneše (dnes VUT) v Brně. Po založení Vojenské technické akademie A. Zápotockého, kde 1951–58 působil, byl 1951 jmenován vedoucím katedry technické mechaniky, pružnosti a pevnosti a 1953 profesorem. 1956–58 pracoval v egyptské Alexandrii, kde pomáhal založit a zprovoznit vojenskou fakultu technické univerzity. 1958 se stal profesorem i vedoucím katedry technické mechaniky, pevnosti a pružnosti na nově vytvořené Fakultě strojní VUT. Rozvíjel výuku klasické pružnosti a pevnosti – kromě ní učil předměty statika a dynamika, hydraulika a termomechanika, balistika vnitřní a vnější – a jako samostatnou disciplinu zavedl teorii plasticity a její aplikaci z technologického hlediska, teorii tváření. 1965 obhájil disertaci Tváření kovů vysokými energiemi a rychlostmi a získal hodnost doktora technických věd. 1971 odešel do výslužby. Až do smrti působil jako vědecký pracovník-konzultant v brněnském Ústavu fyzikální metalurgie ČSAV.

Vytvořil úspěšnou munici pro malorážkové automatické zbraně, teoretické podklady pro vývoj bezzákluzových zbraní a raket malých ráží, vedl předvádění zbraní a obchodní jednání v zahraničí. Za významné byly považovány jeho práce v oblasti plasticity a teorie dynamického tváření kovů (Teorie dynamického tváření, 1968, s E. Ondráčkem; Mezní stavy v pevnostních výpočtech, 1973, s týmž), kromě nich otiskl několik desítek článků v domácích a zahraničních časopisech, zpracovával závěrečné zprávy vědeckovýzkumných úkolů řešených ve spolupráci s ústavy Akademie věd a průmyslovými závody. Byl zakládajícím členem Československé společnosti pro mechaniku a získal šestnáct patentů. 1969 obdržel zlatou medaili VUT, 1970 státní cenu a 1975 zlatou plaketu ČSAV Františka Křižíka za zásluhy v technických vědách. Byl ženatý s Alžbětou Beránkovou z Podbřežic a vychovali spolu tři děti. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: skripta: Pružnost a pevnost 2, 1953 (s kol.); Mechanika. 1. Statika, 1954 (s kol.); Pružnost a pevnost 1, 1961 (další vyd. 1962, 1964, 1967, 1970); Teorie tváření 1, 1963 (další vyd. 1968); 2. Základy technické plasticity, 1963 (další vyd. 1965, s E. Ondráčkem); Statika, 1964 (s kol.).

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183–184; Sto let od narození prof. ing. A. F., DrSc., in: Bulletin České společnosti pro mechaniku 2000, č. 3, s. 13–16; (http://www.bulletin.csm.cz/Bull_2000_3.pdf ). P: Archiv VUT, Brno, Osobní spisy zaměstnanců (1899–2009), karton F 1 A. F.

Gustav Novotný, Alžběta Skákalová