FARLÍK Alois 23.10.1900-4.7.1985: Porovnání verzí
(FARLÍK_Alois_23.10.1900-4.7.1985) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Brno | | místo narození = Brno | ||
| datum úmrtí = 4.7.1985 | | datum úmrtí = 4.7.1985 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FARLÍK, Alois,''' ''* 23. 10. 1900 Brno, † 4. 7. 1985 Brno, strojírenský odborník, technický mechanik, pedagog'' | |||
Byl synem řezníka. Tomuto řemeslu se vyučil a 1912–19 navštěvoval | |||
2. českou státní reálku v rodišti, kde maturoval. Ve | |||
studiích pokračoval 1919–24 na strojním a elektrotechnickém | |||
odboru ČVŠT a byl promován inženýrem. Již na škole | |||
působil 1923–27 jako asistent u K. Šimka a A. Nedomy | |||
v Ústavu dynamiky a hydromechaniky. 1928 přijal nabídku | |||
od Československé zbrojovky, a. s., aby vybudoval oddělení | |||
balistiky a prováděl dynamické a pevnostní výpočty částí | |||
automatických | |||
zbraní. Od 1935 vedl experimentální výzkum | |||
v bratislavské muničce, v další pobočce v Považské Bystrici se | |||
staral o prototypovou pokusnou dílnu a připravoval zahájení | |||
výroby munice v novém závodě ve Vsetíně. Od 1937 vyvíjel | |||
speciální munici v Brně. 1939 přešel do pražského ústředí | |||
Zbrojovky a také zde vedl výzkum munice. 1947 byl jmenován | |||
technickým místoředitelem zbrojního oboru. V nově | |||
vzniklé Konstruktě Praha převzal vedení oddělení konstrukce | |||
střeliva, 1951 odešel. 1946–51 přednášel technickou mechaniku, | |||
pevnost a pružnost, balistiku děl a raket s mechanikou | |||
automatických zbraní na Vysoké škole technické Dr. E. Beneše | |||
(dnes VUT) v Brně. Po založení Vojenské technické | |||
akademie A. Zápotockého, kde 1951–58 působil, byl 1951 | |||
jmenován vedoucím katedry technické mechaniky, pružnosti | |||
a pevnosti a 1953 profesorem. 1956–58 pracoval v egyptské | |||
Alexandrii, kde pomáhal založit a zprovoznit vojenskou fakultu | |||
technické univerzity. 1958 se stal profesorem i vedoucím | |||
katedry technické mechaniky, pevnosti a pružnosti na | |||
nově vytvořené Fakultě strojní VUT. Rozvíjel výuku klasické | |||
pružnosti a pevnosti – kromě ní učil předměty statika | |||
a dynamika, hydraulika a termomechanika, balistika vnitřní | |||
a vnější – a jako samostatnou disciplinu zavedl teorii plasticity | |||
a její aplikaci z technologického hlediska, teorii tváření. 1965 | |||
obhájil disertaci ''Tváření kovů vysokými energiemi a rychlostmi'' a získal hodnost doktora technických věd. 1971 odešel do výslužby. | |||
Až do smrti působil jako vědecký pracovník-konzultant | |||
v brněnském Ústavu fyzikální metalurgie ČSAV. | |||
Vytvořil úspěšnou munici pro malorážkové automatické | |||
zbraně, teoretické podklady pro vývoj bezzákluzových zbraní | |||
a raket malých ráží, vedl předvádění zbraní a obchodní jednání | |||
v zahraničí. Za významné byly považovány jeho práce | |||
v oblasti plasticity a teorie dynamického tváření kovů (''Teorie dynamického tváření'', 1968, s E. Ondráčkem; | |||
''Mezní stavy v pevnostních výpočtech'', 1973, s týmž), kromě nich otiskl několik | |||
desítek článků v domácích a zahraničních časopisech, | |||
zpracovával závěrečné zprávy vědeckovýzkumných úkolů řešených | |||
ve spolupráci s ústavy Akademie věd a průmyslovými | |||
závody. Byl zakládajícím členem Československé společnosti | |||
pro mechaniku a získal šestnáct patentů. 1969 obdržel zlatou | |||
medaili VUT, 1970 státní cenu a 1975 zlatou plaketu ČSAV | |||
Františka Křižíka za zásluhy v technických vědách. Byl ženatý | |||
s Alžbětou Beránkovou z Podbřežic a vychovali spolu tři děti. | |||
Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově. | |||
'''D:''' skripta: Pružnost a pevnost 2, 1953 (s kol.); Mechanika. 1. Statika, 1954 | |||
(s kol.); Pružnost a pevnost 1, 1961 (další vyd. 1962, 1964, 1967, 1970); | |||
Teorie tváření 1, 1963 (další vyd. 1968); 2. Základy technické plasticity, | |||
1963 (další vyd. 1965, s E. Ondráčkem); Statika, 1964 (s kol.). | |||
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183–184; Sto let od narození | |||
prof. ing. A. F., DrSc., in: Bulletin České společnosti pro mechaniku 2000, | |||
č. 3, s. 13–16; (http://www.bulletin.csm.cz/Bull_2000_3.pdf ). | |||
P: Archiv VUT, Brno, Osobní spisy zaměstnanců (1899–2009), karton F | |||
1 A. F. | |||
Gustav Novotný, Alžběta Skákalová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 21: | Řádek 86: | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1985]] | [[Kategorie:1985]] | ||
[[Kategorie:Brno]] |
Verze z 7. 11. 2017, 14:34
Alois FARLÍK | |
Narození | 23.10.1900 |
---|---|
Místo narození | Brno |
Úmrtí | 4.7.1985 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133636 |
FARLÍK, Alois, * 23. 10. 1900 Brno, † 4. 7. 1985 Brno, strojírenský odborník, technický mechanik, pedagog
Byl synem řezníka. Tomuto řemeslu se vyučil a 1912–19 navštěvoval 2. českou státní reálku v rodišti, kde maturoval. Ve studiích pokračoval 1919–24 na strojním a elektrotechnickém odboru ČVŠT a byl promován inženýrem. Již na škole působil 1923–27 jako asistent u K. Šimka a A. Nedomy v Ústavu dynamiky a hydromechaniky. 1928 přijal nabídku od Československé zbrojovky, a. s., aby vybudoval oddělení balistiky a prováděl dynamické a pevnostní výpočty částí automatických zbraní. Od 1935 vedl experimentální výzkum v bratislavské muničce, v další pobočce v Považské Bystrici se staral o prototypovou pokusnou dílnu a připravoval zahájení výroby munice v novém závodě ve Vsetíně. Od 1937 vyvíjel speciální munici v Brně. 1939 přešel do pražského ústředí Zbrojovky a také zde vedl výzkum munice. 1947 byl jmenován technickým místoředitelem zbrojního oboru. V nově vzniklé Konstruktě Praha převzal vedení oddělení konstrukce střeliva, 1951 odešel. 1946–51 přednášel technickou mechaniku, pevnost a pružnost, balistiku děl a raket s mechanikou automatických zbraní na Vysoké škole technické Dr. E. Beneše (dnes VUT) v Brně. Po založení Vojenské technické akademie A. Zápotockého, kde 1951–58 působil, byl 1951 jmenován vedoucím katedry technické mechaniky, pružnosti a pevnosti a 1953 profesorem. 1956–58 pracoval v egyptské Alexandrii, kde pomáhal založit a zprovoznit vojenskou fakultu technické univerzity. 1958 se stal profesorem i vedoucím katedry technické mechaniky, pevnosti a pružnosti na nově vytvořené Fakultě strojní VUT. Rozvíjel výuku klasické pružnosti a pevnosti – kromě ní učil předměty statika a dynamika, hydraulika a termomechanika, balistika vnitřní a vnější – a jako samostatnou disciplinu zavedl teorii plasticity a její aplikaci z technologického hlediska, teorii tváření. 1965 obhájil disertaci Tváření kovů vysokými energiemi a rychlostmi a získal hodnost doktora technických věd. 1971 odešel do výslužby. Až do smrti působil jako vědecký pracovník-konzultant v brněnském Ústavu fyzikální metalurgie ČSAV.
Vytvořil úspěšnou munici pro malorážkové automatické zbraně, teoretické podklady pro vývoj bezzákluzových zbraní a raket malých ráží, vedl předvádění zbraní a obchodní jednání v zahraničí. Za významné byly považovány jeho práce v oblasti plasticity a teorie dynamického tváření kovů (Teorie dynamického tváření, 1968, s E. Ondráčkem; Mezní stavy v pevnostních výpočtech, 1973, s týmž), kromě nich otiskl několik desítek článků v domácích a zahraničních časopisech, zpracovával závěrečné zprávy vědeckovýzkumných úkolů řešených ve spolupráci s ústavy Akademie věd a průmyslovými závody. Byl zakládajícím členem Československé společnosti pro mechaniku a získal šestnáct patentů. 1969 obdržel zlatou medaili VUT, 1970 státní cenu a 1975 zlatou plaketu ČSAV Františka Křižíka za zásluhy v technických vědách. Byl ženatý s Alžbětou Beránkovou z Podbřežic a vychovali spolu tři děti. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.
D: skripta: Pružnost a pevnost 2, 1953 (s kol.); Mechanika. 1. Statika, 1954 (s kol.); Pružnost a pevnost 1, 1961 (další vyd. 1962, 1964, 1967, 1970); Teorie tváření 1, 1963 (další vyd. 1968); 2. Základy technické plasticity, 1963 (další vyd. 1965, s E. Ondráčkem); Statika, 1964 (s kol.).
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183–184; Sto let od narození prof. ing. A. F., DrSc., in: Bulletin České společnosti pro mechaniku 2000, č. 3, s. 13–16; (http://www.bulletin.csm.cz/Bull_2000_3.pdf ). P: Archiv VUT, Brno, Osobní spisy zaměstnanců (1899–2009), karton F 1 A. F.
Gustav Novotný, Alžběta Skákalová