FARLÍK Alois 23.10.1900-4.7.1985: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FARLÍK_Alois_23.10.1900-4.7.1985)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 5: Řádek 5:
| místo narození = Brno
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 4.7.1985
| datum úmrtí = 4.7.1985
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
61- Pedagog
61- Pedagog


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Alois FARLÍK
}}


== Literatura ==
'''FARLÍK, Alois,''' ''* 23. 10. 1900 Brno, † 4. 7. 1985 Brno, strojírenský odborník, technický mechanik, pedagog''
 
Byl synem řezníka. Tomuto řemeslu se vyučil a 1912–19 navštěvoval
2. českou státní reálku v rodišti, kde maturoval. Ve
studiích pokračoval 1919–24 na strojním a elektrotechnickém
odboru ČVŠT a byl promován inženýrem. Již na škole
působil 1923–27 jako asistent u K. Šimka a A. Nedomy
v Ústavu dynamiky a hydromechaniky. 1928 přijal nabídku
od Československé zbrojovky, a. s., aby vybudoval oddělení
balistiky a prováděl dynamické a pevnostní výpočty částí
automatických
zbraní. Od 1935 vedl experimentální výzkum
v bratislavské muničce, v další pobočce v Považské Bystrici se
staral o prototypovou pokusnou dílnu a připravoval zahájení
výroby munice v novém závodě ve Vsetíně. Od 1937 vyvíjel
speciální munici v Brně. 1939 přešel do pražského ústředí
Zbrojovky a také zde vedl výzkum munice. 1947 byl jmenován
technickým místoředitelem zbrojního oboru. V nově
vzniklé Konstruktě Praha převzal vedení oddělení konstrukce
střeliva, 1951 odešel. 1946–51 přednášel technickou mechaniku,
pevnost a pružnost, balistiku děl a raket s mechanikou
automatických zbraní na Vysoké škole technické Dr. E. Beneše
(dnes VUT) v Brně. Po založení Vojenské technické
akademie A. Zápotockého, kde 1951–58 působil, byl 1951
jmenován vedoucím katedry technické mechaniky, pružnosti
a pevnosti a 1953 profesorem. 1956–58 pracoval v egyptské
Alexandrii, kde pomáhal založit a zprovoznit vojenskou fakultu
technické univerzity. 1958 se stal profesorem i vedoucím
katedry technické mechaniky, pevnosti a pružnosti na
nově vytvořené Fakultě strojní VUT. Rozvíjel výuku klasické
pružnosti a pevnosti – kromě ní učil předměty statika
a dynamika, hydraulika a termomechanika, balistika vnitřní
a vnější – a jako samostatnou disciplinu zavedl teorii plasticity
a její aplikaci z technologického hlediska, teorii tváření. 1965
obhájil disertaci ''Tváření kovů vysokými energiemi a rychlostmi'' a získal hodnost doktora technických věd. 1971 odešel do výslužby.
Až do smrti působil jako vědecký pracovník-konzultant
v brněnském Ústavu fyzikální metalurgie ČSAV.
 
Vytvořil úspěšnou munici pro malorážkové automatické
zbraně, teoretické podklady pro vývoj bezzákluzových zbraní
a raket malých ráží, vedl předvádění zbraní a obchodní jednání
v zahraničí. Za významné byly považovány jeho práce
v oblasti plasticity a teorie dynamického tváření kovů (''Teorie dynamického tváření'', 1968, s E. Ondráčkem;
''Mezní stavy v pevnostních výpočtech'', 1973, s týmž), kromě nich otiskl několik
desítek článků v domácích a zahraničních časopisech,
zpracovával závěrečné zprávy vědeckovýzkumných úkolů řešených
ve spolupráci s ústavy Akademie věd a průmyslovými
závody. Byl zakládajícím členem Československé společnosti
pro mechaniku a získal šestnáct patentů. 1969 obdržel zlatou
medaili VUT, 1970 státní cenu a 1975 zlatou plaketu ČSAV
Františka Křižíka za zásluhy v technických vědách. Byl ženatý
s Alžbětou Beránkovou z Podbřežic a vychovali spolu tři děti.
Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.
 
'''D:''' skripta: Pružnost a pevnost 2, 1953 (s kol.); Mechanika. 1. Statika, 1954
(s kol.); Pružnost a pevnost 1, 1961 (další vyd. 1962, 1964, 1967, 1970);
Teorie tváření 1, 1963 (další vyd. 1968); 2. Základy technické plasticity,
1963 (další vyd. 1965, s E. Ondráčkem); Statika, 1964 (s kol.).
 
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183–184; Sto let od narození
prof. ing. A. F., DrSc., in: Bulletin České společnosti pro mechaniku 2000,
č. 3, s. 13–16; (http://www.bulletin.csm.cz/Bull_2000_3.pdf ).
P: Archiv VUT, Brno, Osobní spisy zaměstnanců (1899–2009), karton F
1 A. F.
 
Gustav Novotný, Alžběta Skákalová
   
   
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
Řádek 21: Řádek 86:
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:1985]]
[[Kategorie:1985]]
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 7. 11. 2017, 14:34

Alois FARLÍK
Narození 23.10.1900
Místo narození Brno
Úmrtí 4.7.1985
Místo úmrtí Brno
Povolání

28- Strojař nebo elektrotechnik

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133636

FARLÍK, Alois, * 23. 10. 1900 Brno, † 4. 7. 1985 Brno, strojírenský odborník, technický mechanik, pedagog

Byl synem řezníka. Tomuto řemeslu se vyučil a 1912–19 navštěvoval 2. českou státní reálku v rodišti, kde maturoval. Ve studiích pokračoval 1919–24 na strojním a elektrotechnickém odboru ČVŠT a byl promován inženýrem. Již na škole působil 1923–27 jako asistent u K. Šimka a A. Nedomy v Ústavu dynamiky a hydromechaniky. 1928 přijal nabídku od Československé zbrojovky, a. s., aby vybudoval oddělení balistiky a prováděl dynamické a pevnostní výpočty částí automatických zbraní. Od 1935 vedl experimentální výzkum v bratislavské muničce, v další pobočce v Považské Bystrici se staral o prototypovou pokusnou dílnu a připravoval zahájení výroby munice v novém závodě ve Vsetíně. Od 1937 vyvíjel speciální munici v Brně. 1939 přešel do pražského ústředí Zbrojovky a také zde vedl výzkum munice. 1947 byl jmenován technickým místoředitelem zbrojního oboru. V nově vzniklé Konstruktě Praha převzal vedení oddělení konstrukce střeliva, 1951 odešel. 1946–51 přednášel technickou mechaniku, pevnost a pružnost, balistiku děl a raket s mechanikou automatických zbraní na Vysoké škole technické Dr. E. Beneše (dnes VUT) v Brně. Po založení Vojenské technické akademie A. Zápotockého, kde 1951–58 působil, byl 1951 jmenován vedoucím katedry technické mechaniky, pružnosti a pevnosti a 1953 profesorem. 1956–58 pracoval v egyptské Alexandrii, kde pomáhal založit a zprovoznit vojenskou fakultu technické univerzity. 1958 se stal profesorem i vedoucím katedry technické mechaniky, pevnosti a pružnosti na nově vytvořené Fakultě strojní VUT. Rozvíjel výuku klasické pružnosti a pevnosti – kromě ní učil předměty statika a dynamika, hydraulika a termomechanika, balistika vnitřní a vnější – a jako samostatnou disciplinu zavedl teorii plasticity a její aplikaci z technologického hlediska, teorii tváření. 1965 obhájil disertaci Tváření kovů vysokými energiemi a rychlostmi a získal hodnost doktora technických věd. 1971 odešel do výslužby. Až do smrti působil jako vědecký pracovník-konzultant v brněnském Ústavu fyzikální metalurgie ČSAV.

Vytvořil úspěšnou munici pro malorážkové automatické zbraně, teoretické podklady pro vývoj bezzákluzových zbraní a raket malých ráží, vedl předvádění zbraní a obchodní jednání v zahraničí. Za významné byly považovány jeho práce v oblasti plasticity a teorie dynamického tváření kovů (Teorie dynamického tváření, 1968, s E. Ondráčkem; Mezní stavy v pevnostních výpočtech, 1973, s týmž), kromě nich otiskl několik desítek článků v domácích a zahraničních časopisech, zpracovával závěrečné zprávy vědeckovýzkumných úkolů řešených ve spolupráci s ústavy Akademie věd a průmyslovými závody. Byl zakládajícím členem Československé společnosti pro mechaniku a získal šestnáct patentů. 1969 obdržel zlatou medaili VUT, 1970 státní cenu a 1975 zlatou plaketu ČSAV Františka Křižíka za zásluhy v technických vědách. Byl ženatý s Alžbětou Beránkovou z Podbřežic a vychovali spolu tři děti. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: skripta: Pružnost a pevnost 2, 1953 (s kol.); Mechanika. 1. Statika, 1954 (s kol.); Pružnost a pevnost 1, 1961 (další vyd. 1962, 1964, 1967, 1970); Teorie tváření 1, 1963 (další vyd. 1968); 2. Základy technické plasticity, 1963 (další vyd. 1965, s E. Ondráčkem); Statika, 1964 (s kol.).

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183–184; Sto let od narození prof. ing. A. F., DrSc., in: Bulletin České společnosti pro mechaniku 2000, č. 3, s. 13–16; (http://www.bulletin.csm.cz/Bull_2000_3.pdf ). P: Archiv VUT, Brno, Osobní spisy zaměstnanců (1899–2009), karton F 1 A. F.

Gustav Novotný, Alžběta Skákalová