BOHÁČ Jan Křtitel 14.6.1724-16.10.1768: Porovnání verzí

Verze z 15. 9. 2016, 16:58

Jan Křtitel BOHÁČ
Narození	14.6.1724
Místo narození	Žinkovy u Nepomuku
Úmrtí	16.10.1768
Místo úmrtí	Praha
Povolání	15- Lékaři 7- Zoolog
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42382

BOHÁČ, Jan Křtitel (též BOHACZ, BOHADSCH, BOHATSCH, Johann Baptist, Antonín), * 14. 6. 1724 Žinkovy u Nepomuku, † 16. 10. 1768 Praha, lékař, přírodovědec, pedagog

Narodil se v rodině správce žinkovského panství Bartoloměje Antonína B. Po absolvování jezuitské střední školy (dosud nezjištěno, zda v Klatovech či Praze) a filozofických studií na pražské univerzitě studoval 1743–47 na její lékařské fakultě. Pak se vzdělával na zahraničních univerzitách, především v Itálii. Nejdéle pobýval v Padově u slavného anatoma a patologa J. B. Morgagniho, kde pracoval do 1748 jako asistent. Tam také poprvé začal sledovat působení elektřiny na živé organismy. Během pobytu v Neapoli se věnoval především přírodovědě. V dalších letech navštívil univerzity ve Francii (Montpellier, Paříž), Holandsku a Anglii (v Londýně pobýval okolo 1750). Po návratu do Čech získal na pražské univerzitě v červenci 1751 titul doktora filozofie a medicíny. O jeho disertaci o elektřině a léčení nemocí referovaly obšírně Zprávy Královské společnosti v Londýně. V listopadu 1752 se stal mimořádným profesorem přírodovědy na pražské lékařské fakultě a 1756/57, 1758/59, 1760/61 tam zastával funkci děkana. 1762 byl jmenován, vedle přírodovědy, i profesorem botaniky. Vynikal také pedagogickým nadáním, u posluchačů kladl důraz na vlastní empirické poznávání. Za sedmileté války, 1757, kdy byla výuka na pražské univerzitě přerušena, pobýval několik měsíců v Itálii, zejména v Neapoli, a zaměřil se na zoologické výzkumy. V létě 1763 byl na popud Františka Lotrinského pověřen botanickým a mineralogickým průzkumem rakouské Solné komory. Výsledky shrnul do objemné zprávy s uvedením a popisem všech zkoumaných lokalit a 260 druhů rostlin, které při svých exkursích zjistil a nasbíral. Rukopis byl uložen ve dvorní vídeňské knihovně a vyšel posmrtně až 1782. Pro vlastní výzkumnou práci si zřídil v Bubenči (Praha) soukromou botanickou zahradu na najatém pozemku, nečekaná smrt však přerušila jeho úsilí vybudovat novou pražskou botanickou zahradu. Jako lékař byl pokládán za jednoho z průkopníků elektrofyziologie a elektroterapie, dodnes je hodnocena jeho výborná experimentální metoda. Hlavní a vědecky nejcennější zoologické dílo O některých mořských živočiších a jejich vlastnostech, vzdělancům dosud neznámých nebo málo známých, k němuž připojil 12 tabulí vlastnoručně kreslených obrázků zjištěných živočichů, vyšlo 1761 v Drážďanech. Mezi zoology je znám i objevem zvláštní žlázy v plášťové dutině zadožábrých plžů. V první polovině šedesátých let 18. století se B. vedle pedagogických povinností začal intenzivně věnovat přírodovědeckému prozkoumání Čech. Botanické exkurse podnikal se svým žákem a studentským průvodcem Janem Josefem Zauschnerem do četných lokalit českých krajů. Své botanické poznatky publikoval německy v drobných pracích, zaměřených na využití některých druhů rostlin v domácnosti, v barvířství i jako pícnin (Popis některých pro hospodářství a barvířství užitečných rostlin, 1755; Pokorný a užitečný vlastenecký návrh, jak každoročně dosáhnout pro České království neobyčejných výhod značného rozsahu, 1758; Pojednání o užití pastvin v zemědělství, 1763).

Za hlavní badatelský cíl B. pokládal komplexní zpracování přírodních poměrů Čech z hlediska floristického, faunistického i mineralogického. Výzkum prováděl 18 let a výsledky se pokusil systematicky zpracovat do spisu Květena, zvířena a přírodopis nerostné říše Čech, který se však ztratil a o jeho osudu není nic známo. B. byl ceněn i v zahraničí, 1762 ho zvolila Bavorská akademie věd v Mnichově a Královská společnost v Londýně svým členem. Zemřel na následky silného nachlazení při sběru přírodnin v okolí Sušice.

D: De utilitate electrisationis in arte medica seu in curandis morbis, 1751; Přírodovědecké spisy: Dissertatio de veris sepiarum ovis, figuris aeri incisis illustrata, 1752; Beschreibung einiger in der Haushaltung und Färbekunst nutzbaren Kräutern, die er in seinen durch drey Jahre unternommenen Reisen im Königreich Böheim endecket hat, 1755; Dienst und Nutzbarer Patriotischer Vorschlag, wienach dem Königreich Böheim ein ungemeiner Vortheil von sonderbarer Betrachtlichkeit jährlich zuwachsen könnte, 1758; Abhandlung vom Gebrauch des Waidtes in der Haushaltung, 1763; De quibusdam animalibus marinis, eorumque proprietatibus, orbi litterario vel nondum vel minus notis, liber, Dresdae 1761 (něm. 1776); Bericht über seine auf allerhöchsten Befehl in Jahr 1763 unternommene Reise nach dem Oberösterreich Salzkammerbezirk. Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen, 5 Bd., 1782, s. 91n.

L: F. M. Pelcl, J. B. B., ein Arzt und Naturforscher, in: Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler 3, 1777, s. 163n.; J. K. B., in: Lotos 67–68, 1919–20, s. 121; V. Maiwald, Geschichte der Botanik in Böhmen 1904, s. 58n.; Wurzbach 2, s. 26; OSN 4, s. 247n.; BL 1, s. 120n.; Z. Frankenberger, J. K. B. Život a dílo, in: Věstník KČSN, 1951, 12, s. 1n.; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravskoslezském území, in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 14–15, 1970, s. 61; B. Slavík, J. K. B., in: Preslia 50, 1978, č. 4, s. 374; RSN 1, s. 769; AČL, s. 21n.; BSPLF 1, s. 63; Z. Frankenberger – E. Rozsívalová, Neznámá disertace J. B., in: ČLČ 97, 1958, s. 914n.; Koleška, 1, s. 14; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 36; K. Pošmourný – H. Lobitzer, J. B. Bohadsch, ein früher naturwissenschaftlicher Erforscher des Salzkammerguts, in: Berichte der Geologischen Bundesanstalt, B 56, Wien – Hallstatt 2001, s. 85n.

P: B. sbírku dokladů k české fauně koupil od dědiců hrabě F. Th un a připojil ji ke svým sbírkám v děčínském zámku. Herbář zdědil J. J. Zauschner a daroval jej Strahovskému klášteru v Praze.

Ludmila Hlaváčková, Zdeněk Koleška