HERČÍK Ferdinand 7.5.1905-20.1.1966

Ferdinand HERČÍK
Narození	7.5.1905
Místo narození	Praha
Úmrtí	20.1.1966
Místo úmrtí	Brno
Povolání	15- Lékaři 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 505-506
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47259

HERČÍK, Ferdinand, * 7. 5. 1905 Praha, † 20. 1. 1966 Brno, biolog, biofyzik, radiolog, pedagog

Syn Ferdinanda H. (1861–1923) a Marie, roz. Mandlové. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně se 1923 zapsal na Přírodovědeckou fakultu MU, kde praktikoval už jako gymnazista v Ústavu rostlinné fyziologie u prof. Vladimíra Úlehly a po dosažení doktorátu (RNDr. 1928) tam pracoval jako asistent. 1928 a 1930–31 absolvoval studijní pobyt v oddělení pro molekulární biofyziku Pasteurova institutu v Paříži a na československé biologické stanici ve Villefranche- -sur-Mer. Při zaměstnání vystudoval také Lékařskou fakultu MU (MUDr. 1932) a do 1937 tam působil v oboru radiační biofyziky. 1932 se habilitoval pro obor obecné fyziologie na přírodovědecké fakultě a 1935 na fakultě lékařské pro nový obor lékařské biofyziky (spis Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin). 1935–36 pracoval v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa Rockefellerova institutu v New Yorku. 1936 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie na Lékařské fakultě MU a po druhé světové válce se zpětnou platností od 1941 jejím řádným profesorem a přednostou Biologického ústavu, v jehož čele stál až do 1961, kdy přešel do Biofyzikálního ústavu ČSAV.

Za druhé světové války pracoval jako asistent radiologické stanice v Zemském radioléčebném ústavu (dnes Masarykův onkologický ústav), kde pokračoval v experimentech. K tomu se s matematikem Otakarem Borůvkou zabýval problematikou biomatematiky. Jako člen Národního výboru města Brna (1945–46) získal pro teoretické ústavy lékařské fakulty budovy dosavadní Německé vysoké školy technické na Komenského náměstí a v Joštově ulici, kam přemístil obnovený Biologický ústav. 1949/50 byl děkanem a 1953 prorektorem pro vědu a výzkum MU. Externě řídil také katedru biofyziky přírodovědecké fakulty (1964–66), jejíž vznik rovněž prosadil. V rámci ČSAV byl pověřen vybudováním nového pracoviště pro studium biofyziky, vlivu radiace na organismy a metod ochrany před ní. 1953 vznikla Biofyzikální laboratoř ČSAV, která byla 1955 přeměněna na Biofyzikální ústav ČSAV, v jehož čele stál až do smrti. 1955 byl jmenován členem korespondentem ČSAV.

H. vědecká práce se zaměřila na tři vzájemně související témata: závislost některých životních procesů na fyzikálních faktorech, radiobiologii a studium bakteriofágů. Prvnímu tématu se věnoval od studentských let a výsledky výzkumu publikoval především v zahraničí. 1947 přivezl ze své druhé studijní cesty do New Yorku elektronový mikroskop a pracoval s ním při výzkumu stavby bakteriofága. Po celý život se zabýval filozofickými úvahami, přičemž ideově nejoriginálnější bylo období 1930–48, kdy se stal jeho určujícím filozofickým směrem holismus a kdy zkonstruoval ve spolupráci s O. Borůvkou matematickou formulaci čtyřrozměrného modelu života. Po 1948 pragmaticky přijal v dobově podmíněném zjednodušení ideologii marxismu a do odhalení Stalinova kultu mechanicky přejímal dialekticko-materialistické teze sovětské biologie, reprezentované T. D. Lysenkem a O. B. Lepešinskou. Daň této vlně splatil učebnicí mičurinské biologie, jejíž text však nebyl považován za dostatečně marxistický, proto nikdy nevyšla tiskem. Přestože se původně propůjčil k „sebekritickému“ odmítnutí vědecké genetiky, po 1957 se k ní v přednáškách vracel. V závěru života se soustředil na průkopnické rozvíjení molekulární biologie a radiobiologie, jejímž byl uznávaným mezinárodním znalcem.

Vydal několik vědeckých monografií a bezmála dvě stovky článků v časopisech Biologické listy, Věda a život, Práce Moravskoslezské akademie věd přírodních, Vesmír, Československá biologie a Sborník lékařský. Často přednášel a připravoval rozhlasové pořady. Byl zvolen a jmenován do četných funkcí v našich i v mezinárodních odborných institucích a společnostech: člen Vědeckého kolegia obecné biologie ČSAV, Československé biologické společnosti (1954–55 předseda), Československé lékařské společnosti, čestný člen Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, od 1956 postupně člen, místopředseda a předseda (1961–62) Vědeckého výboru pro účinky atomového záření při OSN (tehdy připravil a přednesl Souhrnnou zprávu pro 13. valné shromáždění OSN, která se stala podkladem mezinárodní dohody o zákazu nadzemních pokusných jaderných výbuchů), expert UNESCO v Paříži i Světové zdravotnické organizace v Ženevě pro radiobiologii, od 1958 expert a místopředseda Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, od 1963 člen výboru Mezinárodní asociace pro radiační výzkum.

V květnu 1945 vstoupil do KSČ, po únoru 1948 byl členem Ústředního akčního výboru Národní fronty v Praze, 1948–49 členem rady Zemského národního výboru v Brně. 1955 obdržel Státní cenu K. Gottwalda, 1965 Řád práce, 1966 stříbrnou plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo. S Jaroslavou, roz. Julínkovou, s níž uzavřel sňatek 1932, měl syna Ferdinanda. Z volnočasových aktivit se věnoval nejprve horolezectví a lyžování, později fotografování a malování. Zemřel na následky radiace, kterou se celoživotně zabýval.

D: výběr: Jak působí světlo na povrchové napětí rostlinných šťáv, 1926; Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin, Dresden 1934; Mladý biolog, 1941; Záření a život, 1941; Život na ruby. Deset úvah o životě, 1945; Od atomu k životu, 1946; Život člověka, 1947; Úvod do kvantové biologie, 1949; Problém bakteriofága, 1953; Biophysik der Bakteriophagen, Berlin 1959; Na hranicích života. Úvod do molekulární biologie, 1963; Radiobiologické metody, 1966 (s kol.).

L: nekrolog, in: Živa 14, 1966, č. 5, s. 165n.; OSND 2/2, s. 1091; MČE 2, s. 757; ČBS, s. 205; SČF, s. 171–173 (se soupisem díla a další literaturou); Tomeš 1, s. 449; Učenci očima kolegů a žáků, F. Šmahel (ed.), 2004, s. 127n.; E. Stiborková, F. H. a marxistická filosofie, 1968 (diplomová práce, FF MU /UJEP/, Brno); J. Šmarda, Velká osobnost Lékařské fakulty MU (k stému výročí narození prof. F. H.), in: Universitas 2005, č. 2, s. 21–24; https://www.archiv.muni.cz/historie-masarykovy-univerzity/osobnosti/historie-vedeni/ 67952-ferdinand-hercik; https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hercik.html; http://abicko.avcr.cz/archiv/2005/6/obsah/ferdinand-hercik-1905-1966-.html; html; encyklopedie.brna.cz (vše stav k 15. 9. 2020).

P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i., Praha, osobní spis.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková