FOERSTER Viktor 26.8.1867-9.12.1915: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.8.1867 | | datum narození = 26.8.1867 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 9.12.1915 | | datum úmrtí = 9.12.1915 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br /> | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br /> | ||
| jiná jména = Viktor FÖRSTER | | jiná jména = Viktor FÖRSTER | ||
}} | }} | ||
'''FOERSTER, Viktor''' ''(též FÖRSTER), * 26. 8. 1867 Praha, † 9. 12. 1915 Praha, mozaikář, malíř'' | |||
Syn varhaníka Josefa Förstera (1833–1907) a bratr hudebního | |||
skladatele Josefa Bohuslava F. (1859–1951). Vyrostl v prostředí | |||
prodchnutém hudbou a katolickou zbožností, což ovlivnilo | |||
jeho zájem o náboženskou tematiku. 1894 absolvoval | |||
pražskou AVU ve třídě profesora Maxmiliána Pirnera, jímž | |||
byl ovlivněn v symbolistickém výtvarném názoru, který ho | |||
sbližoval s jeho celoživotním přítelem, sochařem Františkem | |||
Bílkem. Výtvarnou práci zahájil ilustracemi pro časopis ''Zlatá'' | |||
''Praha'' s biblickými a mystickými náměty, čímž se mezi prvními | |||
vřadil do širšího uskupení české katolické secese. Dva roky | |||
pobýval na studiích ve Francii, po návratu pracoval od 1900 | |||
v ateliéru F. Bílka a upozornil na sebe zejména lunetovou ''Křížovou'' | |||
''cestou'' v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Další dva | |||
roky strávil na studijní cestě po Itálii, dlouhodobé setrvání | |||
v klášteře Monte Cassino mezi Neapolí a Římem ho inspirovalo | |||
k tomu, aby se vyučil mozaikářství, které v Čechách | |||
oživil s jednoznačným odkazem na gotiku a renesanci. Jedním | |||
z jeho prvních děl byla ''Hlava Krista'' nad chrámovým portálem | |||
v pražském Emauzském klášteře. Rozměrné ''Nanebevzetí'' | |||
''Panny Marie'' bylo provedeno podle jeho návrhů v Lurdech, | |||
byl autorem ''Madony'' nad průčelím pražského kostela Panny | |||
Marie Sněžné, ''Svatého Josefa'' v Emauzském klášteře, ''Beránka'' | |||
''božího'' v antependiu baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, | |||
''Nanebevstoupení Páně'' v chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Říši | |||
na Moravě, v českobudějovickém chrámu aj. Vrcholem jeho | |||
tvorby je mistrovská mozaika ''Panny Marie Svatohostýnské''. | |||
Kromě toho namaloval cyklus ''Křížové cesty'' pro kláštery v Praze | |||
na Strahově a ve Lnářích a pro farní kostel v Němčicích | |||
na Hané. Temperou a olejem zpodobil řadu motivů z Itálie | |||
a Francie. | |||
V jeho díle pokračovala manželka, významná mozaikářka '''Marie''' | |||
'''Viktorie F.''', roz. Jesenská (* 2. 12. 1867 Praha, † 1940 | |||
Praha), sestra spisovatelky Růženy Jesenské (1863–1940) | |||
a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947). Po absolvování | |||
učitelského ústavu byla učitelkou na měšťanské škole, pak | |||
cvičnou učitelkou na ústavu pro vzdělávání učitelů. Přátelila | |||
se s profesorem F. Drtinou, z jehož podnětu překládala prózy | |||
Ch. Dickense a O. Wilda. Za Viktora F. se provdala 1909, | |||
vyučila se u něho mozaikářství a spolupracovala s ním na jeho | |||
posledních dílech, některá po jeho smrti dokončila. Sama provedla | |||
jedenadvacet mozaik, mj. ve Svatováclavské kapli Chrámu | |||
sv. Víta. V lodi katedrály realizovala znak ČSR a k uctění | |||
manželovy památky ''Adama a Evu'' podle návrhu K. Svolinského, | |||
pokusila se i o záchranu mozaiky nad Zlatou branou. | |||
Přispěla k výzdobě pravoslavné kaple v Praze na Olšanech, průčelí | |||
pojišťovny ve Spálené ulici, spořitelen v Plzni a Roudnici nad Labem, Hamzovy léčebny – ústavu pro tuberkulózní děti | |||
v Luži (u Chrudimi), porotních síní v Klatovech a Chrudimi, | |||
v Praze vyzdobila palác Fénix (Blaník) a arkády Vyšehradského | |||
hřbitova. Její práce souzněla i s požadavky funkcionalismu, | |||
spolupracovala s malíři R. Kremličkou, F. Kyselou a K. Svolinským. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 432; OSND 2/1, s. 622; MSN 2, s. 788; BOS 4, s. 179; | |||
Toman 1, s. 227–228; R. Jesenská, V. F., in: Národní listy 14. 12. 1915, | |||
s. 6; J. R. Marek, Sedmdesátka české mozaikářky, in: tamtéž 2. 12. 1937, | |||
s. 4 (se soupisem prací od L. Papeže a J. Tumpacha); A. Filip – R. Musil, | |||
Neklidem k Bohu, 2006, s. 114–116; J. Bada, Sága rodu Jesenských z Jesenice | |||
u Rakovníka, in: Žižkovské listy 2013, č. 29, s. 8–9; J. Tomášek, Andělé smrti | |||
versus pelhřimovští radní, in: Vlastivědný sborník Pelhřimovska 15, 2004, | |||
s. 114–119. | |||
'''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 115, obraz 809, 810; | |||
Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 | |||
(1920), karton 63, poř. č. 362 (jako Förster). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1867]] | |||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1915]] | |||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 10. 11. 2017, 09:01
Viktor FOERSTER | |
![]() | |
Narození | 26.8.1867 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 9.12.1915 |
Místo úmrtí | Praha |
Jiná jména | Viktor FÖRSTER |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137491 |
FOERSTER, Viktor (též FÖRSTER), * 26. 8. 1867 Praha, † 9. 12. 1915 Praha, mozaikář, malíř
Syn varhaníka Josefa Förstera (1833–1907) a bratr hudebního skladatele Josefa Bohuslava F. (1859–1951). Vyrostl v prostředí prodchnutém hudbou a katolickou zbožností, což ovlivnilo jeho zájem o náboženskou tematiku. 1894 absolvoval pražskou AVU ve třídě profesora Maxmiliána Pirnera, jímž byl ovlivněn v symbolistickém výtvarném názoru, který ho sbližoval s jeho celoživotním přítelem, sochařem Františkem Bílkem. Výtvarnou práci zahájil ilustracemi pro časopis Zlatá Praha s biblickými a mystickými náměty, čímž se mezi prvními vřadil do širšího uskupení české katolické secese. Dva roky pobýval na studiích ve Francii, po návratu pracoval od 1900 v ateliéru F. Bílka a upozornil na sebe zejména lunetovou Křížovou cestou v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově. Další dva roky strávil na studijní cestě po Itálii, dlouhodobé setrvání v klášteře Monte Cassino mezi Neapolí a Římem ho inspirovalo k tomu, aby se vyučil mozaikářství, které v Čechách oživil s jednoznačným odkazem na gotiku a renesanci. Jedním z jeho prvních děl byla Hlava Krista nad chrámovým portálem v pražském Emauzském klášteře. Rozměrné Nanebevzetí Panny Marie bylo provedeno podle jeho návrhů v Lurdech, byl autorem Madony nad průčelím pražského kostela Panny Marie Sněžné, Svatého Josefa v Emauzském klášteře, Beránka božího v antependiu baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Nanebevstoupení Páně v chrámu sv. Petra a Pavla v Nové Říši na Moravě, v českobudějovickém chrámu aj. Vrcholem jeho tvorby je mistrovská mozaika Panny Marie Svatohostýnské. Kromě toho namaloval cyklus Křížové cesty pro kláštery v Praze na Strahově a ve Lnářích a pro farní kostel v Němčicích na Hané. Temperou a olejem zpodobil řadu motivů z Itálie a Francie.
V jeho díle pokračovala manželka, významná mozaikářka Marie Viktorie F., roz. Jesenská (* 2. 12. 1867 Praha, † 1940 Praha), sestra spisovatelky Růženy Jesenské (1863–1940) a stomatologa Jana Jesenského (1870–1947). Po absolvování učitelského ústavu byla učitelkou na měšťanské škole, pak cvičnou učitelkou na ústavu pro vzdělávání učitelů. Přátelila se s profesorem F. Drtinou, z jehož podnětu překládala prózy Ch. Dickense a O. Wilda. Za Viktora F. se provdala 1909, vyučila se u něho mozaikářství a spolupracovala s ním na jeho posledních dílech, některá po jeho smrti dokončila. Sama provedla jedenadvacet mozaik, mj. ve Svatováclavské kapli Chrámu sv. Víta. V lodi katedrály realizovala znak ČSR a k uctění manželovy památky Adama a Evu podle návrhu K. Svolinského, pokusila se i o záchranu mozaiky nad Zlatou branou. Přispěla k výzdobě pravoslavné kaple v Praze na Olšanech, průčelí pojišťovny ve Spálené ulici, spořitelen v Plzni a Roudnici nad Labem, Hamzovy léčebny – ústavu pro tuberkulózní děti v Luži (u Chrudimi), porotních síní v Klatovech a Chrudimi, v Praze vyzdobila palác Fénix (Blaník) a arkády Vyšehradského hřbitova. Její práce souzněla i s požadavky funkcionalismu, spolupracovala s malíři R. Kremličkou, F. Kyselou a K. Svolinským.
L: OSN 28, s. 432; OSND 2/1, s. 622; MSN 2, s. 788; BOS 4, s. 179; Toman 1, s. 227–228; R. Jesenská, V. F., in: Národní listy 14. 12. 1915, s. 6; J. R. Marek, Sedmdesátka české mozaikářky, in: tamtéž 2. 12. 1937, s. 4 (se soupisem prací od L. Papeže a J. Tumpacha); A. Filip – R. Musil, Neklidem k Bohu, 2006, s. 114–116; J. Bada, Sága rodu Jesenských z Jesenice u Rakovníka, in: Žižkovské listy 2013, č. 29, s. 8–9; J. Tomášek, Andělé smrti versus pelhřimovští radní, in: Vlastivědný sborník Pelhřimovska 15, 2004, s. 114–119.
P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 115, obraz 809, 810; Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 (1920), karton 63, poř. č. 362 (jako Förster).
Martin Kučera