GERBEC Rudolf 11.1.1871-2.7.1935: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 8: Řádek 8:
| místo narození = Strážnice
| místo narození = Strážnice
| datum úmrtí = 2.7.1935
| datum úmrtí = 2.7.1935
| místo úmrtí = Borovo, Chorvatsko
| místo úmrtí = Borovo (u Vukovaru, Chorvatsko)
| příčina úmrtí =  
| příčina úmrtí =  
| místo odpočinku = Zlín, Lesní hřbitov
| místo odpočinku = Zlín, Lesní hřbitov
Řádek 38: Řádek 38:
}}
}}


<br/><br/>Rudolf GERBEC
<br/><br/>
<br/> šéflékař Baťových závodů, tchán J. A. Bati
'''GERBEC, Rudolf''' ''(též Rudolf Robert), * 11. 1. 1871 Strážnice, † 2. 7. 1935 Borovo (u Vukovaru, Chorvatsko), lékař, spolupracovník rodiny Baťů''
 
Někdy bývá jako narození uváděno datum křtu 12. 1. Syn
Jana G. a Františky, roz. Prastyanové. 1892 maturoval na gymnáziu
v Uherském Hradišti, absolvoval medicínu na české univerzitě
v Praze (MUDr. 1898), poté nastoupil do brněnské
Zemské nemocnice, 1901 se stal lékařem na zlínském velkostatku.
K jeho pacientům patřil A. Baťa, jeden ze tří sourozenců
a zakladatelů obuvnické továrny. G. se stal rodinným
lékařem a blízkým spolupracovníkem T. Bati. 1903 byl jmenován
obvodním lékařem pro Zlín, zároveň lékařem železničním.
1920 se stal městským lékařem, 1924 závodním lékařem firmy
Baťa; působil v čele jejího zdravotního a sociálního oddělení
(musel se vzdát soukromé praxe). Od 1923 byl za baťovskou
kandidátku členem zlínského zastupitelstva a po vytvoření
akciové společnosti Baťa, a. s., se stal i členem správní rady
a spolutvůrcem baťovského sociálního systému. V polovině
dvacátých let se podílel na zřízení zlínské nemocnice, patřil
k iniciátorům založení Lesního hřbitova ve Zlíně, prostoru
bez okázalých pomníků. Architektonickou koncepci vypracoval
F. L. Gahura. (Jako první tam byl pohřben G. syn Rudolf,
1932 po leteckém neštěstí následovali T. Baťa a jeho pilot
J. Brouček.) 1935 byl jmenován čestným občanem města Zlína.
Zemřel na dovolené v Chorvatsku, pohřben byl ve Zlíně.
Oženil se s Emilií Noskovou, s níž měl dva syny a dvě dcery.
Dcera Marie (Mája, * 15. 5. 1902 Zlín, † 1987) se 1920
provdala za Jana Antonína Baťu; měli pět dětí, manželé dožili
v Brazílii. Syn '''Ludvík G.''' (* 5. 6. 1912 Zlín, † 31. 1. 1960)
působil ve firmě Baťa ve Zlíně, v USA a na Filipínách, kde
byl 1944–45 v japonském vězení, z nějž se vrátil s podlomeným
zdravím. 1955 se usadil v USA, pohřben je v Abingdonu
(Maryland). Jeho manželka Jana (* 1919) byla dcerou dalšího
z významných baťovských spolupracovníků A. Menčíka.
 
'''D:''' Zdravotní poměry Zlína, in: Zlín. Pondělník 4. 6. 1934.
 
'''L:''' H. Kuslová, Šéflékař Baťových závodů. 135 let od narození R. G., in: Acta
musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Články a studie, musealia,
personalia 6, 2006, č. 1–2, s. 92–93; Z. Pokluda, Baťovi muži, 2012,
s. 66–67; http://www.mzv.cz/manila/cz/historie/osobnosti_ceske_historie_na_
filipinach/gerbec_ludvik_reditel_pobocky_bata_na.html (stav k 9. 11. 2015).
 
'''P:''' MZA, Brno, matrika nar. řkt. f. ú. Strážnice, sv. Martin, sign. 5775
(1853–1873), s. 473; Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I (1882–1900), s. 517.
 
Miroslav Flieger
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]

Verze z 19. 5. 2018, 11:50

Rudolf GERBEC
Narození 11.1.1871
Místo narození Strážnice
Úmrtí 2.7.1935
Místo úmrtí Borovo (u Vukovaru, Chorvatsko)
Místo odpočinku Zlín, Lesní hřbitov
Povolání 15- Lékaři
43- Významný představitel obecní správy
Zaměstnavatel Baťa, a.s.
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137498



GERBEC, Rudolf (též Rudolf Robert), * 11. 1. 1871 Strážnice, † 2. 7. 1935 Borovo (u Vukovaru, Chorvatsko), lékař, spolupracovník rodiny Baťů

Někdy bývá jako narození uváděno datum křtu 12. 1. Syn Jana G. a Františky, roz. Prastyanové. 1892 maturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti, absolvoval medicínu na české univerzitě v Praze (MUDr. 1898), poté nastoupil do brněnské Zemské nemocnice, 1901 se stal lékařem na zlínském velkostatku. K jeho pacientům patřil A. Baťa, jeden ze tří sourozenců a zakladatelů obuvnické továrny. G. se stal rodinným lékařem a blízkým spolupracovníkem T. Bati. 1903 byl jmenován obvodním lékařem pro Zlín, zároveň lékařem železničním. 1920 se stal městským lékařem, 1924 závodním lékařem firmy Baťa; působil v čele jejího zdravotního a sociálního oddělení (musel se vzdát soukromé praxe). Od 1923 byl za baťovskou kandidátku členem zlínského zastupitelstva a po vytvoření akciové společnosti Baťa, a. s., se stal i členem správní rady a spolutvůrcem baťovského sociálního systému. V polovině dvacátých let se podílel na zřízení zlínské nemocnice, patřil k iniciátorům založení Lesního hřbitova ve Zlíně, prostoru bez okázalých pomníků. Architektonickou koncepci vypracoval F. L. Gahura. (Jako první tam byl pohřben G. syn Rudolf, 1932 po leteckém neštěstí následovali T. Baťa a jeho pilot J. Brouček.) 1935 byl jmenován čestným občanem města Zlína. Zemřel na dovolené v Chorvatsku, pohřben byl ve Zlíně. Oženil se s Emilií Noskovou, s níž měl dva syny a dvě dcery. Dcera Marie (Mája, * 15. 5. 1902 Zlín, † 1987) se 1920 provdala za Jana Antonína Baťu; měli pět dětí, manželé dožili v Brazílii. Syn Ludvík G. (* 5. 6. 1912 Zlín, † 31. 1. 1960) působil ve firmě Baťa ve Zlíně, v USA a na Filipínách, kde byl 1944–45 v japonském vězení, z nějž se vrátil s podlomeným zdravím. 1955 se usadil v USA, pohřben je v Abingdonu (Maryland). Jeho manželka Jana (* 1919) byla dcerou dalšího z významných baťovských spolupracovníků A. Menčíka.

D: Zdravotní poměry Zlína, in: Zlín. Pondělník 4. 6. 1934.

L: H. Kuslová, Šéflékař Baťových závodů. 135 let od narození R. G., in: Acta musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Články a studie, musealia, personalia 6, 2006, č. 1–2, s. 92–93; Z. Pokluda, Baťovi muži, 2012, s. 66–67; http://www.mzv.cz/manila/cz/historie/osobnosti_ceske_historie_na_ filipinach/gerbec_ludvik_reditel_pobocky_bata_na.html (stav k 9. 11. 2015).

P: MZA, Brno, matrika nar. řkt. f. ú. Strážnice, sv. Martin, sign. 5775 (1853–1873), s. 473; Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I (1882–1900), s. 517.

Miroslav Flieger