DIENZENHOFER Václav 25.1.1750-25.8.1805: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku DIENZENHOFER Václav (Wenzel) 25.1.1750-25.8.1805 na DIENZENHOFER Václav 25.1.1750-25.8.1805 bez založení přesměrování) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 25.8.1805 | | datum úmrtí = 25.8.1805 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník<br />53- Historik | ||
53- Historik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 206 | |||
}} | }} | ||
'''DIENZENHOFER, Václav''' ''(též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik'' | '''DIENZENHOFER, Václav''' ''(též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik'' |
Aktuální verze z 22. 10. 2019, 09:07
Václav DIENZENHOFER | |
Narození | 25.1.1750 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 25.8.1805 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
44- Právník 53- Historik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 206 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45448 |
DIENZENHOFER, Václav (též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik
Syn stavitele Kiliána Ignáce D. (1689–1751). V patnácti letech vstoupil k jezuitům, studoval v Olomouci a Praze, dva roky vyučoval latinskou gramatiku v Jihlavě. Po zrušení řádu (1773), inspirován osvícenstvím, se začal věnovat právům, 1777 byl v Olomouci promován doktorem filozofie a o dva roky později ve Vídni doktorem práv. 1780 se stal profesorem státního, lenního a soukromého práva na univerzitě v Innsbrucku, odkud byl po přeměně univerzity na lyceum 1782 přeložen jako nástupce Josefa Antonína Rieggera na stolici státního, lenního práva a říšských dějin na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. 1801/02 zastupoval právnickou fakultu v nejvyšším zemském školském úřadu, tzv. školském konsesu (komise, založené 1791, v níž zasedali rektor, děkani fakult a další státem jmenované osoby, které rozhodovaly o obsahu studia). D. byl 1796 jmenován také radou pražské arcibiskupské konzistoře. Publikoval několik právních studií, svou nejznámější práci však věnoval na sklonku života genealogii.
D: Dissertatio de decimis, Wien 1779; Begriffe fürs Volk von der bürgerlichen Freiheit und Gleichheit, 1793; Acht und zwanzig genealogische Tafeln der böhmischen Fürsten, Herzoge und Könige, durch Anmerckungen erläutert…, 1805.
L: Wurzbach 3, s. 308 (kde soupis díla a literatury); ADB 5, s. 246; BL 1, s. 248; RSN 2, s. 187; OSN 7, s. 561; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, zvl. s. 233 a rejstřík; DUK 2, zvl. s. 147–148 a rejstřík.
Marie Makariusová