ERBEN Heinrich Karl 19.5.1921-15.7.1997: Porovnání verzí
(ERBEN_Heinrich_Karl_19.5.1921-15.7.1997) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.5.1921 | | datum narození = 19.5.1921 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 15.7.1997 | | datum úmrtí = 15.7.1997 | ||
| místo úmrtí = Bonn | | místo úmrtí = Bonn (Německo) | ||
| povolání = 11- Geolog | | povolání = 11- Geolog | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ERBEN, Heinrich Karl,''' ''* 19. 5. 1921 Praha, † 15. 7. 1997 Bonn (Německo), geolog, paleontolog, pedagog, organizátor vědeckého života'' | |||
Od mládí se zajímal o zkameněliny. Pod vedením paleontologa | |||
B. Boučka se seznámil zejména s trilobity středočeského | |||
spodního paleozoika (jednotka Barrandien). 1941 absolvoval | |||
v Praze gymnázium. 1941–45 sloužil jako důstojník německé | |||
armády. Poté studoval geologii, paleontologii, biologii a chemii | |||
na Humboldtově univerzitě v sovětské okupační zóně | |||
Berlína, mj. u geotektonika H. Stilleho a evolučního paleontologa | |||
O. H. Schindewolfa. 1949 se Schindewolfem odešel | |||
na univerzitu v Tübingen v SRN, kde promoval po obhájení | |||
práce ''Trilobiten aus dem Älteren Hercyn'' (''Unterdevon'') ''des Unterharzes'' a habilitoval se spisem o tektonice oblasti Dolního | |||
Harzu. Poté krátce působil na univerzitě ve Würzburgu. Od | |||
1953 pracoval v Mexiku, kde se mj. podílel na přípravách | |||
20. mezinárodního geologického kongresu (MGK). Po návratu | |||
1956 získal místo mimořádného, 1963 řádného profesora | |||
paleontologie na univerzitě v Bonnu, kde zřídil první | |||
samostatnou katedru paleontologie v SRN. Po dvě desetiletí | |||
vedl univerzitní Paleontologický institut. Přednášel jako hostující | |||
profesor v Mexiku, USA a v afghánském Kábulu. 1986 | |||
odešel do penze. | |||
Badatelsky se zpočátku zabýval trilobity a ranými amonity devonu. | |||
S tím souvisely 1950–60 i čtyři vydané práce s českou | |||
tematikou, v nichž srovnával stratigrafii, facie a trilobity z devonu | |||
německých (resp. rýnských) pískovcových lokalit, z českých | |||
vápenců a z armorického masivu ve Francii. Navzdory | |||
nepříznivým politickým podmínkám trvale udržoval kontakty | |||
s pražskými vědci, mj. s A. Přibylem. Za pobytu v Mexiku | |||
se začal zabývat amonity jury. Od konce šedesátých let se věnoval | |||
biomineralizacím se zaměřením na aplikaci elektronové | |||
mikroskopie při výzkumu skořápek vajíček obratlovců (např. | |||
dinosaurů) a ultrastruktur schránek měkkýšů, a to s přesahy | |||
do medicíny. Na výzkum navazovaly práce z organické biochemie, | |||
např. o aminokyselinách ve schránkách měkkýšů. | |||
Psal i filozoficky zaměřené spisy o osudu a smrti individua. | |||
Uveřejnil sto jednadvacet prací, včetně sedmi knih. Popularizoval, | |||
vystupoval v rozhlase a v televizi. Stal se členem | |||
a 1986–88 prezidentem Deutsche UNESCO- | |||
Kommission, | |||
členem International Commission for Zoological Nomenclature. | |||
V Mezinárodní stratigrafické komisi, součásti Mezinárodní | |||
unie geologických věd (International Union of | |||
Geological Sciences, IUGS), vedl 1960–69 a 1972–76 dvě | |||
subkomise. 1973–76 byl členem vedení Mezinárodního programu | |||
geologických korelací (International Geological Correlation | |||
Programm, IGCP) spravovaného IUGS a UNESCO. | |||
Podporoval úspěšnou (1972) kandidaturu profilu v lokalitě | |||
Klonk u Suchomast nedaleko Berouna v Barrandienu jako | |||
globálního stratotypu hranice silur – devon, kterou předložil | |||
tým I. Chlupáče z Ústředního ústavu geologického v Praze. | |||
Byl oceněn řadou čestných členství a medailí. | |||
'''D:''' Über die stratigraphischen Beziehungen zwischen böhmischem und | |||
rheinischem Devon, in: Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, | |||
Monatshefte (Stuttgart) 1950, č. 2, s. 278–286; Trilobiten aus dem Älteren | |||
Hercyn (Unterdevon) des Unterharzes, in: tamtéž, Abhandlungen 1951, | |||
sv. 94, s. 150–362; Über einige neue oder wenig bekannte Acanthopyginae | |||
(Trilobita) des böhmischen und des deutschen Devons, in: Paläontologische | |||
Zeitschrift (Stuttgart) 26, 1952, s. 141–174 (s A. Přibylem); Stratigraphie, | |||
Tektonik und Faziesverhältnisse des böhmisch entwickelten Unterdevons im | |||
Harz, in: Geologisches Jahrbuch (Hannover), Beihefte 1953, č. 9, s. 1–98; El | |||
Jurásico Inférior de México y sus amonitas, México 1956; Die Grenze Unterdevon/ | |||
Mitteldevon im Hercyn Deutschlands und des Massif Armoricain – | |||
ihre Korrelation mit dem Barrandium, in: 1. Internationale Arbeitstagung | |||
Stratigraphie Silur – Devon, Bonn 1961, s. 187–208; Primitive Ammonoidea | |||
aus dem Unterdevon Frankreichs und Deutschlands, in: Neues Jahrbuch | |||
für Geologie und Paläontologie, Abhandlungen (Stuttgart), 1960, sv. 110, | |||
s. 1–128; Die Evolution der ältesten Ammonoidea, in: tamtéž 1964, sv. 120, | |||
s. 107–212, 122; 1965, s. 275–312; Ammonoids: Early ontogeny of ultra- | |||
-microscopical shell structure, in: Nature Vol. 219, No. 5152, 1968, s. 396– | |||
398 (s G. Flajsem a A. Siehlem); Die Entwicklung der Lebewesen – Spielregeln | |||
der Evolution, München 1975; Paleobiological and isotopic studies of | |||
eggshells from a declining dinosaur species compared with eggshells from extant | |||
reptiles and birds, in: Paleobiology (Chicago) 54, 1979, č. 5, s. 380–414 | |||
(s. J. Hoefsem a K. H. Wedepohlem); Palynologische Untersuchungen an | |||
der Kreide/Tertiär-Grenze westlicher Mediterraner Regionen, in: Palaeontographica | |||
(Stuttgart), řada B, 1986, č. 200, s. 111–163 (s A. R. Ashrafem). | |||
'''L:''' H. Ristedt, Professor Dr. K. H. E. 75 Jahre, in: Paläontogie aktuell (Heidelberg), | |||
1996, č. 34, s. 8–10; W. Haas, Festgabe für Herrn Prof. H. K. | |||
E. anlässlich seines 75. Geburtstages, in: Palaeontographica (Stuttgart), řada | |||
A, 1997, č. 245, s. 1–6, s. V–X (bibliografie); týž, Prof. Dr. H. K. E. verstorben, | |||
in: Nachrichten der Deutschen Geologischen Gesellschaft 65, 1998, | |||
č. 2, s. 40; F. Strauch, Nachruf auf H. K. E., in: Jahrbuch 1997 der Akademie | |||
der Wissenschaften und der Literatur Mainz, Stuttgart 1998, s. 114–117. | |||
Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:5- Paleontolog]] | [[Kategorie:5- Paleontolog]] | ||
[[Kategorie:1921]] | [[Kategorie:1921]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1997]] | [[Kategorie:1997]] | ||
[[Kategorie:Bonn]] | [[Kategorie:Bonn]] |
Verze z 1. 10. 2017, 16:54
Heinrich Karl ERBEN | |
Narození | 19.5.1921 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 15.7.1997 |
Místo úmrtí | Bonn (Německo) |
Povolání |
11- Geolog 61- Pedagog 5- Paleontolog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137073 |
ERBEN, Heinrich Karl, * 19. 5. 1921 Praha, † 15. 7. 1997 Bonn (Německo), geolog, paleontolog, pedagog, organizátor vědeckého života
Od mládí se zajímal o zkameněliny. Pod vedením paleontologa B. Boučka se seznámil zejména s trilobity středočeského spodního paleozoika (jednotka Barrandien). 1941 absolvoval v Praze gymnázium. 1941–45 sloužil jako důstojník německé armády. Poté studoval geologii, paleontologii, biologii a chemii na Humboldtově univerzitě v sovětské okupační zóně Berlína, mj. u geotektonika H. Stilleho a evolučního paleontologa O. H. Schindewolfa. 1949 se Schindewolfem odešel na univerzitu v Tübingen v SRN, kde promoval po obhájení práce Trilobiten aus dem Älteren Hercyn (Unterdevon) des Unterharzes a habilitoval se spisem o tektonice oblasti Dolního Harzu. Poté krátce působil na univerzitě ve Würzburgu. Od 1953 pracoval v Mexiku, kde se mj. podílel na přípravách 20. mezinárodního geologického kongresu (MGK). Po návratu 1956 získal místo mimořádného, 1963 řádného profesora paleontologie na univerzitě v Bonnu, kde zřídil první samostatnou katedru paleontologie v SRN. Po dvě desetiletí vedl univerzitní Paleontologický institut. Přednášel jako hostující profesor v Mexiku, USA a v afghánském Kábulu. 1986 odešel do penze.
Badatelsky se zpočátku zabýval trilobity a ranými amonity devonu. S tím souvisely 1950–60 i čtyři vydané práce s českou tematikou, v nichž srovnával stratigrafii, facie a trilobity z devonu německých (resp. rýnských) pískovcových lokalit, z českých vápenců a z armorického masivu ve Francii. Navzdory nepříznivým politickým podmínkám trvale udržoval kontakty s pražskými vědci, mj. s A. Přibylem. Za pobytu v Mexiku se začal zabývat amonity jury. Od konce šedesátých let se věnoval biomineralizacím se zaměřením na aplikaci elektronové mikroskopie při výzkumu skořápek vajíček obratlovců (např. dinosaurů) a ultrastruktur schránek měkkýšů, a to s přesahy do medicíny. Na výzkum navazovaly práce z organické biochemie, např. o aminokyselinách ve schránkách měkkýšů. Psal i filozoficky zaměřené spisy o osudu a smrti individua.
Uveřejnil sto jednadvacet prací, včetně sedmi knih. Popularizoval, vystupoval v rozhlase a v televizi. Stal se členem a 1986–88 prezidentem Deutsche UNESCO- Kommission, členem International Commission for Zoological Nomenclature. V Mezinárodní stratigrafické komisi, součásti Mezinárodní unie geologických věd (International Union of Geological Sciences, IUGS), vedl 1960–69 a 1972–76 dvě subkomise. 1973–76 byl členem vedení Mezinárodního programu geologických korelací (International Geological Correlation Programm, IGCP) spravovaného IUGS a UNESCO. Podporoval úspěšnou (1972) kandidaturu profilu v lokalitě Klonk u Suchomast nedaleko Berouna v Barrandienu jako globálního stratotypu hranice silur – devon, kterou předložil tým I. Chlupáče z Ústředního ústavu geologického v Praze. Byl oceněn řadou čestných členství a medailí.
D: Über die stratigraphischen Beziehungen zwischen böhmischem und rheinischem Devon, in: Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Monatshefte (Stuttgart) 1950, č. 2, s. 278–286; Trilobiten aus dem Älteren Hercyn (Unterdevon) des Unterharzes, in: tamtéž, Abhandlungen 1951, sv. 94, s. 150–362; Über einige neue oder wenig bekannte Acanthopyginae (Trilobita) des böhmischen und des deutschen Devons, in: Paläontologische Zeitschrift (Stuttgart) 26, 1952, s. 141–174 (s A. Přibylem); Stratigraphie, Tektonik und Faziesverhältnisse des böhmisch entwickelten Unterdevons im Harz, in: Geologisches Jahrbuch (Hannover), Beihefte 1953, č. 9, s. 1–98; El Jurásico Inférior de México y sus amonitas, México 1956; Die Grenze Unterdevon/ Mitteldevon im Hercyn Deutschlands und des Massif Armoricain – ihre Korrelation mit dem Barrandium, in: 1. Internationale Arbeitstagung Stratigraphie Silur – Devon, Bonn 1961, s. 187–208; Primitive Ammonoidea aus dem Unterdevon Frankreichs und Deutschlands, in: Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Abhandlungen (Stuttgart), 1960, sv. 110, s. 1–128; Die Evolution der ältesten Ammonoidea, in: tamtéž 1964, sv. 120, s. 107–212, 122; 1965, s. 275–312; Ammonoids: Early ontogeny of ultra- -microscopical shell structure, in: Nature Vol. 219, No. 5152, 1968, s. 396– 398 (s G. Flajsem a A. Siehlem); Die Entwicklung der Lebewesen – Spielregeln der Evolution, München 1975; Paleobiological and isotopic studies of eggshells from a declining dinosaur species compared with eggshells from extant reptiles and birds, in: Paleobiology (Chicago) 54, 1979, č. 5, s. 380–414 (s. J. Hoefsem a K. H. Wedepohlem); Palynologische Untersuchungen an der Kreide/Tertiär-Grenze westlicher Mediterraner Regionen, in: Palaeontographica (Stuttgart), řada B, 1986, č. 200, s. 111–163 (s A. R. Ashrafem).
L: H. Ristedt, Professor Dr. K. H. E. 75 Jahre, in: Paläontogie aktuell (Heidelberg), 1996, č. 34, s. 8–10; W. Haas, Festgabe für Herrn Prof. H. K. E. anlässlich seines 75. Geburtstages, in: Palaeontographica (Stuttgart), řada A, 1997, č. 245, s. 1–6, s. V–X (bibliografie); týž, Prof. Dr. H. K. E. verstorben, in: Nachrichten der Deutschen Geologischen Gesellschaft 65, 1998, č. 2, s. 40; F. Strauch, Nachruf auf H. K. E., in: Jahrbuch 1997 der Akademie der Wissenschaften und der Literatur Mainz, Stuttgart 1998, s. 114–117.
Pavel Vlašímský