FABIANOVÁ Vlasta 29.6.1912-26.6.1991

Vlasta FABIANOVÁ
Narození	29.6.1912
Místo narození	Lvov (Ukrajina)
Úmrtí	26.6.1991
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54549

FABIANOVÁ, Vlasta, * 29. 6. 1912 Lvov (Ukrajina), † 26. 6. 1991 Praha, herečka, pedagožka

Byla dcerou prokuristy banky. 1914 se rodina přestěhovala do Prahy. Po absolvování čtyř tříd gymnázia, dramatického oddělení Státní konzervatoře (1928–32, u profesorů R. Deyla, A. Suchánkové, M. Laudové a M. Svobody) a krátkém působení v pražských divadlech Švandově, Národním a Akropolis (Žižkov) přijala angažmá v Zemském (dnes Národním) divadle v ulici Veveří v Brně (1933–41). Odtud přešla do činoherního souboru pražského Národního divadla (1941–77). V červnu 1977 odešla nuceně do důchodu.

Během působení v Brně nastudovala a ztvárnila osm desítek rolí, z toho několik složitých a výrazných. Osvojila si metody moderního psychologicko-realistického herectví a cit pro všechny žánry, rychle se vypracovala v živelnou a emocionální herečku s mondénním zjevem a podmanivým altovým hlasem. Vynikla v úlohách záhadných, osudových žen skrývajících pod aristokratickým, hrdým a elegantním zevnějškem smutek a tajemství. Dále účinkovala v brněnském rozhlase a 1940 hrála poprvé ve filmu (Ríšova bytná v Pohádce máje, režie O. Vávra). V Praze se ihned přizpůsobila vysoké úrovni ansámblu, dosáhla vrcholu hereckého vývoje a charakterizačního umění a stala se přední členkou scény v dramatech, v nichž její umělecky pevně postavené, promyšlené a prožité tvůrčí činy inscenovali vynikající režiséři (např. J. Kvapil, A. Podhorský, J. Honzl, J. Bezdíček, J. Frejka, J. Škoda, J. Bor, K. Dostal, O. Krejča, A. Radok, J. Pleskot, F. Salzer, M. Macháček). Přátelila se mj. s D. Medřickou, jíž herecky sekundovala v postavě Gizely v legendární inscenaci Kočičí hra I. Örkénye (premiéra 1974). Často vystupovala v rozhlase, filmu a v televizi (od 1957) a byla vyhledávanou recitátorkou (Viola, Lyra Pragensis).

F. dbala na vytříbenou řečovou kulturu. Učila 1947–75 umělecký přednes či herectví na pražské konzervatoři a jako docentka na DAMU (žáci mj. S. Zindulka, L. Munzar, J. Tříska a I. Janžurová). Obdržela vyznamenání Za vynikající práci (1958), tituly zasloužilá členka ND (1960) a zasloužilá umělkyně (1961). Byla dvakrát vdaná, poprvé za rozhlasového režiséra J. Bezdíčka (1900–1962) a podruhé od 1971 za herce B. Záhorského (1906–1980); vlastní děti neměla. Urna s jejím popelem byla uložena na Vyšehradském hřbitově v Praze ve společném hrobě českých herců.

D: divadelní role, výběr: Brno: Vivie, G. B. Shaw, Živnost paní Warrenové, 1936; Věročka, I. A. Gončarov, Strž, 1940; Eleonora Duseová, G. Menzel, Appassionata, 1941, Praha: Roxana, E. Rostand, Cyrano z Bergeracu, 1949; L. A. Raněvská, A. P. Čechov, Višňový sad, 1951 a 1967; Věra Mixová, F. Hrubín, Srpnová neděle, 1958; Gertruda, W. Shakespeare, Hamlet, 1959; Arkadinová, A. P. Čechov, Racek, 1960; Iokasté, Sofokles, Oidipus vladař, 1963; Bernarda, F. G. Lorca, Dům doni Bernardy, 1967; Stařena, A. Mambetov – A. Nurpejisov, Po noci den, 1976. Filmografie, výběr: Krakatit, 1948; Revoluční rok 1848, 1949; Nástup, 1952; Anděl na horách, 1955; Morálka paní Dulské, 1958; Srpnová neděle, 1960; Fantom Morrisvillu, 1966; Báječní muži s klikou, 1978. TV filmy, pořady, seriály a dokumenty: Radúz a Mahulena, 1959; Romance štědrovečerní, 1963; Lidé na křižovatce, Zločin na Zlenicích hradě, 1971; Ať hodí kamenem, 1975; Dobrodružství kriminalistiky, 1989.

L: F. Götz, V. F., 1963 (se soupisem rolí); ND a jeho předchůdci, s. 92–94; L. Daneš – V. F., Jsem to já?, 1993, s. 445–457; http://narodni-divadlo.cz; kinobox.cz/; csfd.cz/tvurce/1141-vlasta-fabianova/; cs.wikipedia.org/wiki/ Vlasta_Fabianov%C3%A1 (se soupisy divadelních, filmových a televizních rolí včetně gramofonových nahrávek i literatury); Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 181; Tomeš 1, s. 296; F. Černý (ed.), Theater. Divadlo. Vzpomínky českých divadelníků na německou okupaci a druhou světovou válku, 1965, s. 208, 407; týž, Pozdravy za divadelní rampu, 1971, rejstřík; týž, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, rejstřík; týž, Hraje František Smolík, 1983, rejstřík; týž, Za divadlem starým i novým, 2005, rejstřík; týž, Divadlo v bariérách normalizace (1968–1989). Vzpomínky, 2008, rejstřík; F. Černý a kol., Portréty pražských herců slovem a karikaturou, 2010, s. 148–150; J. Brož – M. Frída, Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, 1966, rejstřík; Postavy brněnského jeviště 1, s. 407–412; V. Justl (ed.), K. Höger, Z hercova zápisníku, 1983, rejstřík; B. Bezouška – V. Pivcová – J. Švehla, Thespidova kára Jana Pivce, 1986, rejstřík; P. Hořec, Úsměvy paní Thálie. Herci o sobě, o divadle a filmu, 1992, s. 28–32; E. Högerová – L. Klosová – V. Justl, Faustovské srdce Karla Högera, 1994, rejstřík; V. Kudělka, Hvězdy nad Barrandovem 2, 1994, s. 107–117; M. Smetana, Jan Tříska a jeho dvě kariéry, 2004, s. 24–28; L. Chmel, V. F. … pěknej život to byl, 2005, passim; J. Černý, Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955, 2007, s. 81 a passim; O. Suchý, Hořký pohled z balkónku V. F. (http://www.pozitivni-noviny.cz/ cz/clanek-2010070075); http://encyklopedie.brna.cz/.

Gustav Novotný