FAMÍRA Emanuel 15.11.1900-6.1.1970: Porovnání verzí
(FAMÍRA_Emanuel_15.11.1900-6.1.1970) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.11.1900 | | datum narození = 15.11.1900 | ||
| místo narození = Hlinsko | | místo narození = Hlinsko v Čechách | ||
| datum úmrtí = 6.1.1970 | | datum úmrtí = 6.1.1970 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FAMÍRA, Emanuel,''' ''* 15. 11. 1900 Hlinsko v Čechách, † 6. 1. 1970 Praha, malíř, sochař, tanečník, režisér'' | |||
Syn nožíře, jehož rodina se záhy po F. narození přestěhovala | |||
do Libně (dnes Praha). V otcově dílně se vyučil nožířskému | |||
řemeslu. 1918 narukoval do 2. dobrovolnického pluku na | |||
Slovensku, po návratu nastoupil 1920 jako mistr v továrně na | |||
lékařské přístroje Technotherapia v Praze. Od mládí se věnoval | |||
malířství, soukromě se školil u malíře Jana Bendy. 1926 hostoval na výstavě SVU Mánes, kde představil obrazy na civilizační | |||
a krajinná témata pod vlivem dobové sociální malby | |||
(Nová skupina) a poimpresionistické tradice, brzy však přijal | |||
podněty německého expresionismu. 1922 se stal členem baletního | |||
sboru Národního divadla, tanec studoval u baletního | |||
mistra R. Remislavského. Od 1925 se objevoval v sólových, | |||
převážně charakterních rolích, 1930 byl angažován jako sólista | |||
baletu. 1929 vystavoval na Divadelním salonu v Paříži. | |||
1931 vstoupil do KSČ a o sociálních poměrech v Národním | |||
divadle psal do ''Rudého práva''. Ve volném čase organizoval dělnické | |||
divadelnictví v duchu sovětské divadelní praxe, 1933 | |||
spoluzaložil vysočanskou Proletscénu, kde působil jako herec, | |||
režisér, autor, scénograf i choreograf a jako umělecký vedoucí | |||
loutkové sekce. V té době málo maloval a věnoval se hlavně | |||
sochařství. F. sochařská práce, jež nedosáhla úrovně jeho malířského | |||
díla, vyvrcholila ve třicátých letech sadou kuboexpresivních | |||
maňáskových loutek (tj. dřevěných hlav nasazovaných | |||
na látkový korpus), které patřily k jeho nejlepším dílům. Po | |||
provedení hry ''Pařížská komuna'' (F. – V. Husa – Z. Nejedlý) na | |||
jevišti Proletscény byl soudně stíhán a 1933 dostal z Národního | |||
divadla výpověď. 1934 obdržel pozvání ke studiu u V. | |||
Mejercholda v Moskvě, při pokusu o ilegální přechod hranic | |||
byl 1935 zatčen a devět měsíců vězněn. Během druhé světové | |||
války se v Libni podílel na ilegální komunistické činnosti hlavně | |||
při kolportáži tisku, 1940 ho na Pankráci věznilo gestapo. | |||
Od čtyřicátých let především maloval. Soustředil se na krajinu | |||
Třeboňska a Českomoravské vysočiny a na starou Libeň. | |||
V květnu 1945 předsedal Revolučnímu národnímu výboru | |||
v Libni. 1945/46 vedl na přání Z. Nejedlého balet Národního | |||
divadla a napsal jeho poválečný status. Organizoval velké | |||
výstavy sovětského umění a navrhoval pro ně plakáty, zasedal | |||
ve vedení Svazu přátel SSSR, projektoval expozici Památníku | |||
národního písemnictví. Na přelomu čtyřicátých a padesátých | |||
let podlehl estetice stalinského socialistického realismu, jež se | |||
projevila v návrhu opony pro libeňské divadlo, v cyklu ''Naše loděnice ve výstavbě'' aj. 1957–62 byl ředitelem Střední odborné | |||
školy výtvarné na Hollarově náměstí v Praze. V šedesátých | |||
letech vedl ostré polemiky na obranu realismu v moderním | |||
umění, předsedal Tvůrčí skupině moderního realismu, vytvořil | |||
malířský panel ''Dělník'' s konstruktivistickým pozadím. | |||
Osobně se však ocitl v izolaci. Na jaře 1968 rozšířil na cestě | |||
k Baltu výtvarný zájem o moře a přístavy, zpodobované s grafickou | |||
stručností. Komunistický agitátor, bývalý člen Levé | |||
fronty a bojovník za svobodu komunistického tisku, za přátelství | |||
se SSSR a za podporu demokratického Španělska zaujal | |||
v květnu 1968 extrémně protireformní kurz, který vyvrcholil | |||
v aktivní přitakání sovětské okupaci. Spoluorganizoval mítinky | |||
v libeňské Čechii a v Lucerně, přispíval do sovětského | |||
tisku. Pohřben byl na hřbitově v Praze-Libni. | |||
Jako malíř vynikl ve znakových záběrech na Libeň a v rozmáchlých | |||
pastózních krajinách, kde barvy nanášel většinou | |||
špachtlí, často volil panoramatické formáty a snažil se o zachycení | |||
struktury krajiny v její pohybové dynamice. Sporadicky | |||
experimentoval v grafice s fotolitografií. Ze sochařského | |||
díla vynikl monumentální keramický ''Pomník světové hospodářské krize'' v Břasích na Rokycansku (1931–33), zničený | |||
nacisty. Byl autorem teoretických esejů ''Co s jevištěm'' (1937) | |||
a ''Protiklady v umělecké tvorbě'' (1946). | |||
'''D:''' soupis rolí: www.narodni-divadlo.cz. | |||
'''L:''' E. F., 1931; Toman 1, s. 208; J. Loriš, E. F., 1947; E. F. Výběr obrazů. | |||
Katalog, 1958; J. M. Boháč, E. F. Katalog, 1963, 1976, 1980; Tomeš 1, | |||
s. 299; NEČVU 1, s. 170; SČSVU 2, s. 210; J. Jiránek, Vít Nejedlý: Z historie | |||
bojů o novou socialistickou kulturu, 1959, passim; F. Budský, Hraje, | |||
zpívá a tančí El-Carova parta, 1960, s. 5, 7, 25, 120, 129, 141; ND a jeho | |||
předchůdci, s. 94; Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila, | |||
1989, rejstřík; Český taneční slovník, 2001, s. 69; M. Knížák, Encyklopedie | |||
výtvarníků loutkového divadla v českých a zemích a na Slovensku 1, 2005, | |||
s. 244–246; P. Urbášek, Jak „pancéřové divize“ bránily socialismus, in: Listy. | |||
Dvouměsíčník pro kulturu a dialog 36, 2006, č. 4, s. 17–24; R. Kupsa, E. F. | |||
(1900–1970), rigorózní práce FF MU, Brno, 2012. | |||
'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
[[Kategorie:Hlinsko]] | [[Kategorie:Hlinsko]] | ||
[[Kategorie:1970]] | [[Kategorie:1970]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 2. 11. 2017, 16:22
Emanuel FAMÍRA | |
Narození | 15.11.1900 |
---|---|
Místo narození | Hlinsko v Čechách |
Úmrtí | 6.1.1970 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
75- Sochař nebo medailér 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54788 |
FAMÍRA, Emanuel, * 15. 11. 1900 Hlinsko v Čechách, † 6. 1. 1970 Praha, malíř, sochař, tanečník, režisér
Syn nožíře, jehož rodina se záhy po F. narození přestěhovala do Libně (dnes Praha). V otcově dílně se vyučil nožířskému řemeslu. 1918 narukoval do 2. dobrovolnického pluku na Slovensku, po návratu nastoupil 1920 jako mistr v továrně na lékařské přístroje Technotherapia v Praze. Od mládí se věnoval malířství, soukromě se školil u malíře Jana Bendy. 1926 hostoval na výstavě SVU Mánes, kde představil obrazy na civilizační a krajinná témata pod vlivem dobové sociální malby (Nová skupina) a poimpresionistické tradice, brzy však přijal podněty německého expresionismu. 1922 se stal členem baletního sboru Národního divadla, tanec studoval u baletního mistra R. Remislavského. Od 1925 se objevoval v sólových, převážně charakterních rolích, 1930 byl angažován jako sólista baletu. 1929 vystavoval na Divadelním salonu v Paříži. 1931 vstoupil do KSČ a o sociálních poměrech v Národním divadle psal do Rudého práva. Ve volném čase organizoval dělnické divadelnictví v duchu sovětské divadelní praxe, 1933 spoluzaložil vysočanskou Proletscénu, kde působil jako herec, režisér, autor, scénograf i choreograf a jako umělecký vedoucí loutkové sekce. V té době málo maloval a věnoval se hlavně sochařství. F. sochařská práce, jež nedosáhla úrovně jeho malířského díla, vyvrcholila ve třicátých letech sadou kuboexpresivních maňáskových loutek (tj. dřevěných hlav nasazovaných na látkový korpus), které patřily k jeho nejlepším dílům. Po provedení hry Pařížská komuna (F. – V. Husa – Z. Nejedlý) na jevišti Proletscény byl soudně stíhán a 1933 dostal z Národního divadla výpověď. 1934 obdržel pozvání ke studiu u V. Mejercholda v Moskvě, při pokusu o ilegální přechod hranic byl 1935 zatčen a devět měsíců vězněn. Během druhé světové války se v Libni podílel na ilegální komunistické činnosti hlavně při kolportáži tisku, 1940 ho na Pankráci věznilo gestapo. Od čtyřicátých let především maloval. Soustředil se na krajinu Třeboňska a Českomoravské vysočiny a na starou Libeň.
V květnu 1945 předsedal Revolučnímu národnímu výboru v Libni. 1945/46 vedl na přání Z. Nejedlého balet Národního divadla a napsal jeho poválečný status. Organizoval velké výstavy sovětského umění a navrhoval pro ně plakáty, zasedal ve vedení Svazu přátel SSSR, projektoval expozici Památníku národního písemnictví. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let podlehl estetice stalinského socialistického realismu, jež se projevila v návrhu opony pro libeňské divadlo, v cyklu Naše loděnice ve výstavbě aj. 1957–62 byl ředitelem Střední odborné školy výtvarné na Hollarově náměstí v Praze. V šedesátých letech vedl ostré polemiky na obranu realismu v moderním umění, předsedal Tvůrčí skupině moderního realismu, vytvořil malířský panel Dělník s konstruktivistickým pozadím. Osobně se však ocitl v izolaci. Na jaře 1968 rozšířil na cestě k Baltu výtvarný zájem o moře a přístavy, zpodobované s grafickou stručností. Komunistický agitátor, bývalý člen Levé fronty a bojovník za svobodu komunistického tisku, za přátelství se SSSR a za podporu demokratického Španělska zaujal v květnu 1968 extrémně protireformní kurz, který vyvrcholil v aktivní přitakání sovětské okupaci. Spoluorganizoval mítinky v libeňské Čechii a v Lucerně, přispíval do sovětského tisku. Pohřben byl na hřbitově v Praze-Libni.
Jako malíř vynikl ve znakových záběrech na Libeň a v rozmáchlých pastózních krajinách, kde barvy nanášel většinou špachtlí, často volil panoramatické formáty a snažil se o zachycení struktury krajiny v její pohybové dynamice. Sporadicky experimentoval v grafice s fotolitografií. Ze sochařského díla vynikl monumentální keramický Pomník světové hospodářské krize v Břasích na Rokycansku (1931–33), zničený nacisty. Byl autorem teoretických esejů Co s jevištěm (1937) a Protiklady v umělecké tvorbě (1946).
D: soupis rolí: www.narodni-divadlo.cz.
L: E. F., 1931; Toman 1, s. 208; J. Loriš, E. F., 1947; E. F. Výběr obrazů. Katalog, 1958; J. M. Boháč, E. F. Katalog, 1963, 1976, 1980; Tomeš 1, s. 299; NEČVU 1, s. 170; SČSVU 2, s. 210; J. Jiránek, Vít Nejedlý: Z historie bojů o novou socialistickou kulturu, 1959, passim; F. Budský, Hraje, zpívá a tančí El-Carova parta, 1960, s. 5, 7, 25, 120, 129, 141; ND a jeho předchůdci, s. 94; Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila, 1989, rejstřík; Český taneční slovník, 2001, s. 69; M. Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých a zemích a na Slovensku 1, 2005, s. 244–246; P. Urbášek, Jak „pancéřové divize“ bránily socialismus, in: Listy. Dvouměsíčník pro kulturu a dialog 36, 2006, č. 4, s. 17–24; R. Kupsa, E. F. (1900–1970), rigorózní práce FF MU, Brno, 2012.
P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Martin Kučera