FARSKÝ Josef 7.5.1826-16.12.1889: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FARSKÝ_Josef_7.5.1826-16.12.1889)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 7.5.1826
| datum narození = 7.5.1826
| místo narození =  
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 16.12.1889
| datum úmrtí = 16.12.1889
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 69- Knihtiskař nebo typograf
| povolání = 69- Knihtiskař nebo typograf


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef FARSKÝ
}}
 
'''FARSKÝ, Josef,''' ''* 7. 5. 1826 Praha, † 16. 12. 1889 Praha, litograf''
 
V mládí poslouchal přednášky z polygrafie na pražské technice,
navštěvoval nedělní průmyslovou školu K. S. Amerlinga
a vzdělával se v knihovně Jednoty k povzbuzení průmyslu
v Čechách, od 1842 se učil litografickému řemeslu (kamenořezbě)
u B. Sandtnera. Další vědomosti získal na praxi
v Ruchově litografickém závodě ve Vídni. 1856 koupil starou
Popelkovu kamenotiskárnu v pražské Jilské ulici a během
několika let z ní vytvořil nejvýznamnější litografický závod
v českých zemích schopný zahraniční konkurence. Do té
doby se náročnější kamenotisky musely objednávat v cizině.
F. pořídil moderní stroje – reliéfní, gilošovací (pro tisk geometrických
ornamentů), pantografický (pro plošný přenos
kresby), zavedl rychlotisk podle pařížského vzoru a vzápětí
i barvotisk a světlotisk. Tiskl podobizny českých národních
a politických pracovníků, diplomy, mapy, plakáty, podílel
se na dobových publikacích. K mistrovským dílům patřilo
osmadvacet litografií k monografii pražského magistrátu
o Prašné bráně. Na světové výstavě v Paříži 1867 získal zlatou
medaili. Stal se členem mnoha společenských korporací, zakládajícím
členem Umělecké besedy, předsedou výtvarného
odboru Jednoty k povzbuzení průmyslu. Zasloužil se o uměleckou
úroveň české polygrafie, v litografické oblasti dosáhl
světové výše. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v Praze.
 
'''L:''' J. F., in: Zlatá Praha 7, 1889, č. 6, s. 70; J. F., in: Světozor 24, 1890,
č. 5, s. 60; RSN 3, s. 33–34; OSN 9, s. 32–33; MSN 2, s. 693; Toman 1,
s. 208–209.
 
Martin Kučera
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]]
[[Kategorie:69- Knihtiskař nebo typograf]]


[[Kategorie:1826]]
[[Kategorie:1826]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1889]]
[[Kategorie:1889]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 7. 11. 2017, 14:57

Josef FARSKÝ
Narození 7.5.1826
Místo narození Praha
Úmrtí 16.12.1889
Místo úmrtí Praha
Povolání 69- Knihtiskař nebo typograf
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54803

FARSKÝ, Josef, * 7. 5. 1826 Praha, † 16. 12. 1889 Praha, litograf

V mládí poslouchal přednášky z polygrafie na pražské technice, navštěvoval nedělní průmyslovou školu K. S. Amerlinga a vzdělával se v knihovně Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách, od 1842 se učil litografickému řemeslu (kamenořezbě) u B. Sandtnera. Další vědomosti získal na praxi v Ruchově litografickém závodě ve Vídni. 1856 koupil starou Popelkovu kamenotiskárnu v pražské Jilské ulici a během několika let z ní vytvořil nejvýznamnější litografický závod v českých zemích schopný zahraniční konkurence. Do té doby se náročnější kamenotisky musely objednávat v cizině. F. pořídil moderní stroje – reliéfní, gilošovací (pro tisk geometrických ornamentů), pantografický (pro plošný přenos kresby), zavedl rychlotisk podle pařížského vzoru a vzápětí i barvotisk a světlotisk. Tiskl podobizny českých národních a politických pracovníků, diplomy, mapy, plakáty, podílel se na dobových publikacích. K mistrovským dílům patřilo osmadvacet litografií k monografii pražského magistrátu o Prašné bráně. Na světové výstavě v Paříži 1867 získal zlatou medaili. Stal se členem mnoha společenských korporací, zakládajícím členem Umělecké besedy, předsedou výtvarného odboru Jednoty k povzbuzení průmyslu. Zasloužil se o uměleckou úroveň české polygrafie, v litografické oblasti dosáhl světové výše. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v Praze.

L: J. F., in: Zlatá Praha 7, 1889, č. 6, s. 70; J. F., in: Světozor 24, 1890, č. 5, s. 60; RSN 3, s. 33–34; OSN 9, s. 32–33; MSN 2, s. 693; Toman 1, s. 208–209.

Martin Kučera