FASTER Otto Hilar 6.7.1872-26.9.1907: Porovnání verzí
(FASTER_Otto_6.7.1872-26.9.1907) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Otto FASTER | | jméno = Otto Hilar FASTER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.7.1872 | | datum narození = 6.7.1872 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 26.9.1907 | | datum úmrtí = 26.9.1907 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (dnes Praha) | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FASTER, Otto Hilar''' ''(též FASTR), * 6. 7. 1872 Praha, † 26. 9. 1907 Královské Vinohrady (dnes Praha), redaktor, dramatik, žurnalista'' | |||
Narodil se v domě U Zlatého lva ve Vodičkově ulici jako jediné | |||
dítě movitého obchodníka a majitele zasilatelského závodu | |||
Metoděje C. Fastera (1828–1891) a jeho druhé manželky Josefy, | |||
roz. Bubnové, z měšťanské rodiny. | |||
Po otci měl nastoupit obchodnickou dráhu. Byl proto ze | |||
septimy gymnázia dán na Českoslovanskou (Všeslovanskou) | |||
obchodní akademii. V devatenácti letech oboustranně osiřel, | |||
jeho výchovy se ujala teta, u níž v Praze bydlel. Zděděný majetek | |||
mu umožnil sejít z předurčené dráhy obchodníka a po | |||
studiu se věnovat umění. V pražské společnosti brzy získal | |||
věhlas elegantního bohéma. Při příležitosti Národopisné výstavy | |||
v Praze 1895 vydal drama ''Závdavek'' a revui ''Ať žije národopisná''. | |||
Současně se uvedl ve Švandově divadle na Smíchově | |||
a v Divadle na Vinohradech. Hra ''Na cizí půdě [Hříšníci]'' byla | |||
1899 v Náprstkově konkurzu vybrána pro Národní divadlo, | |||
ale zůstala nerealizována. Navázal spolupráci s karlínským nakladatelem | |||
Knappem, u něhož řídil sbírky a vydával svá dramatická | |||
díla (''V touhách'', 1898; ''Marie a Marta'', 1899, 1900 | |||
knižně; ''V pavučinách'', jako hra 1899; žert ''Vychovatel'', 1899; | |||
komedie ''Homo novus [Nováček]'', 1899; ''Slabí lidé'', 1901; ''Hříšníci'', | |||
1902). Řešil v nich dobové morální problémy. Motivy | |||
z velkoměstského života podbarvoval často tragicky. Dramatický | |||
talent rozvíjel i uměleckými styky s pěvkyní E. Destinnovou | |||
a J. Ladeckým, divadelním kritikem a redaktorem | |||
listu ''Česká Thálie'', v němž se F. uplatnil jako operní referent. | |||
Od 1897 list redigovali spolu, od druhého ročníku jej řídil | |||
F. sám, už 1899 však musel jeho vydávání pro finanční ztrátu | |||
zastavit. K tomu F. nabádala zejména manželka, učitelka Olga | |||
Cikhartová (1876–1965), s níž 1898 uzavřel sňatek. Z manželství | |||
se narodily tři dcery, Jarmila F. (1899–1968), Olga | |||
F. (1901–po 1985), manželka stavitele V. Štulce, a Ludmila | |||
(1903–1960), provd. Kaufmannová. | |||
Již 1899 se ujal díky zbytku zděděného jmění vydávání ''Divadelních listů'' založených firmou Knapp. Manželka ho podpořila | |||
redakčně i jako přispěvatelka. Do 1904 byl čtrnáctideník | |||
jedinou kompetentní platformou vyjadřující se ke stavu českého | |||
divadelnictví, k výchově autorů, referující o dění v Národním | |||
divadle i recenzující inscenace ostatních pražských | |||
scén. 1900 F. uspořádal a vydal publikaci ''Čeští herci své Jednotě 29. června 1900''. Pro své mnohdy formulačně přemrštěné | |||
kritiky se 1901 dostal do sporu s Národním divadlem | |||
a jeho dramaturgem J. Kvapilem. Aféra Faster – Kvapil skončila | |||
1902 soudním sporem, v němž byl F. pro urážku na cti | |||
odsouzen. | |||
Krizi nezájmu o své dílo překonal nabídkou ke spolupráci od | |||
ředitele Lidového divadla (Arény) na Královských Vinohradech | |||
J. Pištěka, tehdy se začal věnovat psaní lidových her. Stal | |||
se jedním z prvních českých autorů operetních textů, frašek | |||
a výstupů s hudebními doprovody. Již premiéra první velké | |||
burleskní frašky se zpěvy a tanci ''Krásná Lída'' (1902, hraná | |||
i pod názvem ''Zaprodaná''), mu získala bouřlivý ohlas. Během | |||
tří měsíců se dočkala stovky repríz a na repertoáru divadel byla | |||
až do dvacátých let. Popularitu sklidil i následujícími veselohrami: | |||
''Zelené mládí'' (1903), výpravnou hrou podle L. Wallaceova | |||
románu z doby Kristovy ''Ben Hur'' (1903), a především | |||
1904 veselohrou ''Pražské švadlenky'' (jako němý film 1904, | |||
1924 a 1929 v nové úpravě Olgy F.). Písnička z této hry ''Na Belvederu, tam v podvečeru'' se stala dodnes hraným lidovým | |||
popěvkem. F. patřil až do smrti k plodným dramatikům: | |||
''Teta z Ameriky'' (1903 na repertoáru zejména divadla Urania), | |||
''Kněžna Pepička'' (1904), kouzelná hra se zpěvy ''Princ z pohádky'' | |||
(1905), ''Veselé pradlenky'' (1906), podle J. N. Nestroye zpracovaná | |||
hra ''Zázračný talisman'' (1906). Mnohé písně a kuplety | |||
z těchto zpěvoher vydal J. Šváb-Malostranský. F. byl ceněn | |||
pro lehký humorný styl, líbivé písně i výstižné ztvárnění staropražských | |||
figurek. Vedle K. Pospíšila a E. Starého se stal | |||
nejznámějším tvůrcem lidových zpěvoher a českého vaudevillu. | |||
Kromě třiadvaceti dramatických divadelních her a divadelních | |||
kusů pro předměstská divadla byl autorem dvou románů | |||
(''Velikán Velikánovič'', 1903, ''V pavučinách'', 1907), devíti | |||
činoher, libret, povídek. Překládal z němčiny a francouzštiny | |||
(někdy pod pseudonymem Aleš Dumavský) díla Ch. Birch-Pfeifferové, F. Schillera, M. Dreyera, G. Sandové aj. V březnu 1907 u něj propukla tuberkulóza, jíž podlehl. Pohřben byl | |||
na Vyšehradském hřbitově v Praze. | |||
'''D:''' notové záznamy: Muziky, muziky (s F. Kmochem), 1890; Moderní ženy, | |||
pochod z frašky Zázračný talisman, pro klavír a 2 ruce, 1905; Tak jako květ | |||
je láska má, píseň z prostonárodní hry Kněžna Pepička, 1910; Gondoliera ze | |||
hry Ben Hur, 1910. | |||
'''L:''' nekrology: K. Kamínek, O. F. zemřel, in: Lumír 36, 1907–08, č. 1, s. 45; | |||
F. V. V. (Vykoukal), Nové rovy, in: Osvěta 37, 1907, s. 1043–1045; Hlídka | |||
literární 24, 1907, s. 955; Světozor 7, 1907, s. 1226; Plzeňské listy 27. 9. | |||
1907, s. 4; Zvon 8, 1907/08, s. 32; L. Pacák, Opereta 29, 1907, s. 379; sine, | |||
Spisovatel O. F. mrtev, in: Národní listy 27. 9. 1907, s. 2; Národní politika | |||
27. 9. 1907, s. 4; L. Mattuš, O. F., in: Vesna 4, 1907, č. 1, s. 11; O. Fastrová, | |||
In memoriam, in: Národní politika 30. 9. 1927; Dr. Jar. B., O. F., in: tamtéž, | |||
13. 10. 1932; Souzvuk 1, 1939, s. 111; DJ Bratrství – Repertoár 1900–1940 | |||
– Soupis her sehraných divadelní jednotou Bratrství v Králově Poli – 40 let | |||
Divadla Bratrství, 1940, s. 25–30; K. Balák, V posvátné půdě Vyšehradu, | |||
1946, s. 56; J. Fastr, O původu domažlických Fastrů, in: Rodokmen 3, 1948, | |||
č. 3, s. 65–71 a č. 4 (vyšlo 1949), s. 101–107; J. Vopravil, Pseudonymy českých | |||
a slovenských spisovatelů, 1973, s. 533–534; OSN 28, s. 403–404; HS | |||
1, s. 304; MSN 2, s. 695; ISN 7, s. 164; LČL 1, s. 683; P. Štěpánková, Jak se | |||
žilo původní dramatické tvorbě v repertoáru pražských předměstských scén, | |||
in: Divadelní revue 18, 2007, č. 4, s. 99–101; P. Ježková, Pěstní opatření páně | |||
Kvapilovo, in: Zločin a trest v české kultuře 19. století, L. Peisertová – V. Petrbok | |||
– J. Randák (eds.), 2011, s. 131–140. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha, | |||
databáze; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 114, | |||
obraz 13. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádek 16: | Řádek 123: | ||
[[Kategorie:1872]] | [[Kategorie:1872]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1907]] | [[Kategorie:1907]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 11. 2017, 18:59
Otto Hilar FASTER | |
Narození | 6.7.1872 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 26.9.1907 |
Místo úmrtí | Královské Vinohrady (dnes Praha) |
Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54815 |
FASTER, Otto Hilar (též FASTR), * 6. 7. 1872 Praha, † 26. 9. 1907 Královské Vinohrady (dnes Praha), redaktor, dramatik, žurnalista
Narodil se v domě U Zlatého lva ve Vodičkově ulici jako jediné dítě movitého obchodníka a majitele zasilatelského závodu Metoděje C. Fastera (1828–1891) a jeho druhé manželky Josefy, roz. Bubnové, z měšťanské rodiny.
Po otci měl nastoupit obchodnickou dráhu. Byl proto ze septimy gymnázia dán na Českoslovanskou (Všeslovanskou) obchodní akademii. V devatenácti letech oboustranně osiřel, jeho výchovy se ujala teta, u níž v Praze bydlel. Zděděný majetek mu umožnil sejít z předurčené dráhy obchodníka a po studiu se věnovat umění. V pražské společnosti brzy získal věhlas elegantního bohéma. Při příležitosti Národopisné výstavy v Praze 1895 vydal drama Závdavek a revui Ať žije národopisná. Současně se uvedl ve Švandově divadle na Smíchově a v Divadle na Vinohradech. Hra Na cizí půdě [Hříšníci] byla 1899 v Náprstkově konkurzu vybrána pro Národní divadlo, ale zůstala nerealizována. Navázal spolupráci s karlínským nakladatelem Knappem, u něhož řídil sbírky a vydával svá dramatická díla (V touhách, 1898; Marie a Marta, 1899, 1900 knižně; V pavučinách, jako hra 1899; žert Vychovatel, 1899; komedie Homo novus [Nováček], 1899; Slabí lidé, 1901; Hříšníci, 1902). Řešil v nich dobové morální problémy. Motivy z velkoměstského života podbarvoval často tragicky. Dramatický talent rozvíjel i uměleckými styky s pěvkyní E. Destinnovou a J. Ladeckým, divadelním kritikem a redaktorem listu Česká Thálie, v němž se F. uplatnil jako operní referent. Od 1897 list redigovali spolu, od druhého ročníku jej řídil F. sám, už 1899 však musel jeho vydávání pro finanční ztrátu zastavit. K tomu F. nabádala zejména manželka, učitelka Olga Cikhartová (1876–1965), s níž 1898 uzavřel sňatek. Z manželství se narodily tři dcery, Jarmila F. (1899–1968), Olga F. (1901–po 1985), manželka stavitele V. Štulce, a Ludmila (1903–1960), provd. Kaufmannová.
Již 1899 se ujal díky zbytku zděděného jmění vydávání Divadelních listů založených firmou Knapp. Manželka ho podpořila redakčně i jako přispěvatelka. Do 1904 byl čtrnáctideník jedinou kompetentní platformou vyjadřující se ke stavu českého divadelnictví, k výchově autorů, referující o dění v Národním divadle i recenzující inscenace ostatních pražských scén. 1900 F. uspořádal a vydal publikaci Čeští herci své Jednotě 29. června 1900. Pro své mnohdy formulačně přemrštěné kritiky se 1901 dostal do sporu s Národním divadlem a jeho dramaturgem J. Kvapilem. Aféra Faster – Kvapil skončila 1902 soudním sporem, v němž byl F. pro urážku na cti odsouzen.
Krizi nezájmu o své dílo překonal nabídkou ke spolupráci od ředitele Lidového divadla (Arény) na Královských Vinohradech J. Pištěka, tehdy se začal věnovat psaní lidových her. Stal se jedním z prvních českých autorů operetních textů, frašek a výstupů s hudebními doprovody. Již premiéra první velké burleskní frašky se zpěvy a tanci Krásná Lída (1902, hraná i pod názvem Zaprodaná), mu získala bouřlivý ohlas. Během tří měsíců se dočkala stovky repríz a na repertoáru divadel byla až do dvacátých let. Popularitu sklidil i následujícími veselohrami: Zelené mládí (1903), výpravnou hrou podle L. Wallaceova románu z doby Kristovy Ben Hur (1903), a především 1904 veselohrou Pražské švadlenky (jako němý film 1904, 1924 a 1929 v nové úpravě Olgy F.). Písnička z této hry Na Belvederu, tam v podvečeru se stala dodnes hraným lidovým popěvkem. F. patřil až do smrti k plodným dramatikům: Teta z Ameriky (1903 na repertoáru zejména divadla Urania), Kněžna Pepička (1904), kouzelná hra se zpěvy Princ z pohádky (1905), Veselé pradlenky (1906), podle J. N. Nestroye zpracovaná hra Zázračný talisman (1906). Mnohé písně a kuplety z těchto zpěvoher vydal J. Šváb-Malostranský. F. byl ceněn pro lehký humorný styl, líbivé písně i výstižné ztvárnění staropražských figurek. Vedle K. Pospíšila a E. Starého se stal nejznámějším tvůrcem lidových zpěvoher a českého vaudevillu. Kromě třiadvaceti dramatických divadelních her a divadelních kusů pro předměstská divadla byl autorem dvou románů (Velikán Velikánovič, 1903, V pavučinách, 1907), devíti činoher, libret, povídek. Překládal z němčiny a francouzštiny (někdy pod pseudonymem Aleš Dumavský) díla Ch. Birch-Pfeifferové, F. Schillera, M. Dreyera, G. Sandové aj. V březnu 1907 u něj propukla tuberkulóza, jíž podlehl. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v Praze.
D: notové záznamy: Muziky, muziky (s F. Kmochem), 1890; Moderní ženy, pochod z frašky Zázračný talisman, pro klavír a 2 ruce, 1905; Tak jako květ je láska má, píseň z prostonárodní hry Kněžna Pepička, 1910; Gondoliera ze hry Ben Hur, 1910.
L: nekrology: K. Kamínek, O. F. zemřel, in: Lumír 36, 1907–08, č. 1, s. 45; F. V. V. (Vykoukal), Nové rovy, in: Osvěta 37, 1907, s. 1043–1045; Hlídka literární 24, 1907, s. 955; Světozor 7, 1907, s. 1226; Plzeňské listy 27. 9. 1907, s. 4; Zvon 8, 1907/08, s. 32; L. Pacák, Opereta 29, 1907, s. 379; sine, Spisovatel O. F. mrtev, in: Národní listy 27. 9. 1907, s. 2; Národní politika 27. 9. 1907, s. 4; L. Mattuš, O. F., in: Vesna 4, 1907, č. 1, s. 11; O. Fastrová, In memoriam, in: Národní politika 30. 9. 1927; Dr. Jar. B., O. F., in: tamtéž, 13. 10. 1932; Souzvuk 1, 1939, s. 111; DJ Bratrství – Repertoár 1900–1940 – Soupis her sehraných divadelní jednotou Bratrství v Králově Poli – 40 let Divadla Bratrství, 1940, s. 25–30; K. Balák, V posvátné půdě Vyšehradu, 1946, s. 56; J. Fastr, O původu domažlických Fastrů, in: Rodokmen 3, 1948, č. 3, s. 65–71 a č. 4 (vyšlo 1949), s. 101–107; J. Vopravil, Pseudonymy českých a slovenských spisovatelů, 1973, s. 533–534; OSN 28, s. 403–404; HS 1, s. 304; MSN 2, s. 695; ISN 7, s. 164; LČL 1, s. 683; P. Štěpánková, Jak se žilo původní dramatické tvorbě v repertoáru pražských předměstských scén, in: Divadelní revue 18, 2007, č. 4, s. 99–101; P. Ježková, Pěstní opatření páně Kvapilovo, in: Zločin a trest v české kultuře 19. století, L. Peisertová – V. Petrbok – J. Randák (eds.), 2011, s. 131–140.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha; Divadelní ústav, Praha, databáze; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 114, obraz 13.
Marcella Husová