FASTROVÁ Jarmila 1.6.1899-27.11.1968

Jarmila FASTROVÁ
Narození	1.6.1899
Místo narození	Praha
Úmrtí	28.11.1968
Místo úmrtí	Praha
Povolání	64- Překladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54817

FASTROVÁ, Jarmila (též FASTEROVÁ), * 1. 6. 1899 Praha, † 27. 11. 1968 Praha, překladatelka

Narodila se jako nejstarší ze tří dcer Otty F. (1872–1907) a Olgy F. (1876–1965). Jejími sestrami byly Olga, provd. Štulcová (1901–po 1985), a Ludmila, provd. Kaufmannová (1903–1960). V osmi letech ztratila otce. Od 1910 navštěvovala dívčí reálné gymnázium Minerva v Praze. Po maturitě 1918 se zapsala na ČVUT, kde vystudovala obor chemie (1923 Ing.). Poté byla až do penze zaměstnána ve Výzkumném ústavu chemickém v Praze. Za studia se sblížila s členy literárního sdružení Devětsil založeného K. Teigem. Na doporučení nakladatele O. Štorcha-Mariena začala překládat z francouzštiny pro nakladatelství Aventinum. 1924 debutovala z podnětu v Paříži žijícího malíře J. Šímy překladem L. Dellucovy knihy o Ch. Chaplinovi a 1925 vydala jeho prózu Lidé z baru. Od 1925 přispívala do Rozprav Aventina, navázala další spolupráci s časopisy a deníky Cesta, Panoráma, Dnešek, Rozhledy, Právo lidu, Národní osvobození, Lidové noviny a za německé okupace s Našimi zprávami. Ve dvacátých a třicátých letech vedle překladů informovala o literárním dění v zahraničí, uveřejnila interview s T. Dreiserem či R. Thákurem za jejich pobytu v Praze. Pro repertoár Stavovského divadla a Městského divadla na Královských Vinohradech pořídila scénické překlady děl L. Marchanda Tatík dětina (1928), T. Bernarda Dobrý přítel (1930), Polibme se! (1930, s J. Mirandem a C. Quintonem) a Přítel z Argentiny (1933), E. Ch. Carpentera Děti starého mládence (1930), A. A. Milneho Bigamie (1932) i W. S. Maughama Společenská smetánka (1933). Ve dvacátých letech se zajímala o francouzskou jazykovou oblast, přeložila dílo G. Apollinaira Sedící žena (1925), F. Mauriaca Polibek malomocnému (1926) a romány A. Mauroise Řeči doktora O’ Grady (1926), Anděl či bestie (1927), Život Benjamina Disraeliho (1929), na němž spolupracovala s M. Fantovou. Od 1927, a zejména počátku třicátých let, přibrala překlady z angličtiny, kterým zůstala (až na výjimku několika převodů z italštiny během okupace) celý život věrná. Stala se jednou z prvních překladatelek australské literatury (H. Lawson, S rancem na zádech, 1965). Na anglických překladech spolupracovala zprvu s jinými kolegy, s A. Skoumalem na díle S. Andersona Temný smích (1927), s L. Vymětalem na Odysseovi (1930) J. Joyce. Českému čtenáři zpřístupnila díla A. Huxleyho Kontrapunkt života (1931) a Raněný slepotou (1936). Navázala spolupráci takřka se všemi dobovými nakladateli. Po 1945 tíhla zejména k prózám z 18. a 19. století (H. Fielding, R. L. Stevenson, W. Scott, W. T. Thackeray). K její popularitě přispěly i překlady románů sester Charlotty a Emily Brontëových (Jana Eyrová, 1954, Sirotek lowoodský, 1959, úprava pro mládež, Vichrné návrší, 1958), W. M. Thackerayho Paměti urozeného pana Barry Lyndona (1952, 1955) a L. Bromfielda (Moderní hrdina, 1933). Zůstala neodmyslitelně spjata i s opakovaně (1938–48) vydávanou ságou Jih proti Severu M. Mitchellové. V padesátých letech se neúspěšně pokoušela dostat svoji sestru Ludmilu Kaufmannovou z depresivního onemocnění tím, že ji přizvala ke spolupráci na próze M. Twaina Naši na cestách (1953, 1971 pod titulem Našinci na cestách). F. pracovala i v rozhlase, kde se seznámila s rozhlasovým pracovníkem Nigrinem a provdala se za něho, manželovo jméno ale nepoužívala. Vydání překladu T. Capoteho Snídaně u Tiffanyho (1969), díla, které zpopularizoval film s A. Hepburnovou, se F. již nedočkala. Její překlady vycházejí až do současnosti.

L: OSND 2/1, s. 509; J. Kunc, Kdy zemřeli… 1967–1970 a 1935–1936, 1970, s. 42 (s chybou v datu úmrtí); LČL 1, s. 684–685; Tomeš 1, s. 302; www.obecprekladatelu.cz. K Ludmile Kaufmannové: J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 764.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha, kde ověřeno datum úmrtí.

Marcella Husová