Biografický slovník
FORST Jan Leonard Bernard Anton 1660-27.10.1709: Porovnání verzí
(FORST_Jan_Leonard_Bernard_1660-27.10.1709) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jan Leonard Bernard FORST | + | | jméno = Jan Leonard Bernard Anton FORST |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1660 | | datum narození = 1660 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Stříbro |
| datum úmrtí = 27.10.1709 | | datum úmrtí = 27.10.1709 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''FORST, Jan Leonard Bernard Anton''' ''(též Johann Bernhard), * 1660 Stříbro, † 27. 10. 1709 Praha, zpěvák, basista'' | ||
| + | |||
| + | Pěvecké základy získal jako diskantista ve sboru pražské metropolitní | ||
| + | kapituly u Chrámu sv. Víta. Díky nevšednímu nadání | ||
| + | se poté vzdělával v basovém pěveckém rejstříku v Itálii, | ||
| + | kde vzbuzoval pro svůj krásný hlas velký zájem a zajistil si | ||
| + | kontakty se slavnými současníky. Po studiích se vrátil do Prahy | ||
| + | a podnikal úspěšná turné po Evropě. Obdiv a pozornost | ||
| + | upoutal v Mnichově u dvora bavorského kurfiřta Maxe Emanuela, | ||
| + | který ho nazval ozdobou Čech (Böhmens Zierde). Druhým | ||
| + | kurfiřtem, kterého F. nadchl, byl drážďanský Jan Jiří II.; | ||
| + | oba ho odměnili čestným zlatým řetězem. Nejvýznamněji se | ||
| + | F. uplatnil na vídeňském dvoře císaře Leopolda I. Tento milovník a znalec hudby ho jmenoval komorním hudebníkem | ||
| + | dvorní kapely a nešetřil chválou jeho hlasu. Závist zejména | ||
| + | italských konkurentů však F. zabránila v další kariéře. Patrně | ||
| + | podání jedu podlomilo jeho zdraví a ukončilo další profesionální | ||
| + | postup. Vrátil se do Prahy, kde se stal kapelníkem v kostele | ||
| + | u Všech svatých na Pražském hradě a hudebním ředitelem | ||
| + | v kostele sv. Václava na Malé Straně. Jako sólový zpěvák vystupoval | ||
| + | již zřídka, a to opět v metropolitní kapitule Chrámu | ||
| + | sv. Víta. Byl zván na koncertní vystoupení do paláců pražské | ||
| + | šlechty. I přes všechna omezení síly svého hlasu však vzbudil | ||
| + | obdiv císaře Josefa I., který ho chtěl povýšit do šlechtického | ||
| + | stavu, F. poctu odmítl, obdržel však doživotní rentu. Patřil | ||
| + | k vynikajícím umělcům i v celoevropském měřítku. | ||
| + | |||
| + | Také syn '''Václav''' (Wenzel) '''F.''' (1687–1769) zdědil otcovo hudební | ||
| + | nadání. Kromě činnosti varhaníka se věnoval studiu | ||
| + | staročeštiny a stal se královským překladatelem historických | ||
| + | rukopisů. Rovněž v jeho početné rodině byli mnozí dobří hudebníci. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Dlabač 1, sl. 414–417; OSN 9, s. 385–386; Pazdírek, s. 275; HS 1, s. 341; | ||
| + | ODS, s. 867; KRL 2 (1997), s. 1181; EBL 1, s. 146; Historické drobnosti, | ||
| + | in: Dalibor 6, 1863, s. 59; A. Podlaha, Catalogus collectionis operum artis | ||
| + | musicae, quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, | ||
| + | 1926, s. 10–11; V. Němec, Pražské varhany, 1944, s. 148. | ||
| + | |||
| + | Zuzana Petrášková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1660]] | [[Kategorie:1660]] | ||
| + | [[Kategorie:Stříbro]] | ||
[[Kategorie:1709]] | [[Kategorie:1709]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 12. 11. 2017, 19:45
| Jan Leonard Bernard Anton FORST | |
 | |
| Narození | 1660 |
|---|---|
| Místo narození | Stříbro |
| Úmrtí | 27.10.1709 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55521 |
FORST, Jan Leonard Bernard Anton (též Johann Bernhard), * 1660 Stříbro, † 27. 10. 1709 Praha, zpěvák, basista
Pěvecké základy získal jako diskantista ve sboru pražské metropolitní kapituly u Chrámu sv. Víta. Díky nevšednímu nadání se poté vzdělával v basovém pěveckém rejstříku v Itálii, kde vzbuzoval pro svůj krásný hlas velký zájem a zajistil si kontakty se slavnými současníky. Po studiích se vrátil do Prahy a podnikal úspěšná turné po Evropě. Obdiv a pozornost upoutal v Mnichově u dvora bavorského kurfiřta Maxe Emanuela, který ho nazval ozdobou Čech (Böhmens Zierde). Druhým kurfiřtem, kterého F. nadchl, byl drážďanský Jan Jiří II.; oba ho odměnili čestným zlatým řetězem. Nejvýznamněji se F. uplatnil na vídeňském dvoře císaře Leopolda I. Tento milovník a znalec hudby ho jmenoval komorním hudebníkem dvorní kapely a nešetřil chválou jeho hlasu. Závist zejména italských konkurentů však F. zabránila v další kariéře. Patrně podání jedu podlomilo jeho zdraví a ukončilo další profesionální postup. Vrátil se do Prahy, kde se stal kapelníkem v kostele u Všech svatých na Pražském hradě a hudebním ředitelem v kostele sv. Václava na Malé Straně. Jako sólový zpěvák vystupoval již zřídka, a to opět v metropolitní kapitule Chrámu sv. Víta. Byl zván na koncertní vystoupení do paláců pražské šlechty. I přes všechna omezení síly svého hlasu však vzbudil obdiv císaře Josefa I., který ho chtěl povýšit do šlechtického stavu, F. poctu odmítl, obdržel však doživotní rentu. Patřil k vynikajícím umělcům i v celoevropském měřítku.
Také syn Václav (Wenzel) F. (1687–1769) zdědil otcovo hudební nadání. Kromě činnosti varhaníka se věnoval studiu staročeštiny a stal se královským překladatelem historických rukopisů. Rovněž v jeho početné rodině byli mnozí dobří hudebníci.
L: Dlabač 1, sl. 414–417; OSN 9, s. 385–386; Pazdírek, s. 275; HS 1, s. 341; ODS, s. 867; KRL 2 (1997), s. 1181; EBL 1, s. 146; Historické drobnosti, in: Dalibor 6, 1863, s. 59; A. Podlaha, Catalogus collectionis operum artis musicae, quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, 1926, s. 10–11; V. Němec, Pražské varhany, 1944, s. 148.
Zuzana Petrášková
