FOURNIER August 19.6.1850-18.5.1920

August FOURNIER
Narození	19.6.1850
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	18.5.1920
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	53- Historik
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55567

FOURNIER, August (též Augustin Oktavian), * 19. 6. 1850 Vídeň (Rakousko), † 18. 5. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, pedagog, politik

Pocházel z původně francouzské rodiny, která 1793 odešla ze země a usadila se na Krnovsku. Otec, který se ve Slezsku již narodil, byl v době F. dětství zaměstnán v uherské Pécsi, kde syn začal chodit do školy a nastoupil i na maďarskou reálku. Obchodní akademii a univerzitu však absolvoval již ve Vídni; 1872 byl promován doktorem filozofie. 1871–73 pracoval pod vedením T. Sickela v Institutu pro výzkum rakouských dějin (Institut für österreichische Geschichtsforschung), kde si osvojil moderní kritickou práci s listinným materiálem. 1874 získal zaměstnání jako kancelista v archivu ministerstva vnitra a o čtyři roky později byl jmenován jeho ředitelem, v této funkci prvním odborně vzdělaným. Zpočátku se věnoval otázkám pozdního středověku, později, poté co studijně pobýval v několika evropských zemích, a zejména ve Francii, se přiklonil k dějinám novověkým. 1875 se habilitoval a začal přednášet na vídeňské univerzitě, 1880 byl jmenován mimořádným profesorem. 1883 dostal nabídku z Prahy na místo řádného profesora všeobecných a rakouských dějin na německé univerzitě. V Praze setrval sedmnáct let, nikdy však nepřestal usilovat o návrat do Vídně. Podařilo se mu to až 1900, kdy se stal profesorem historie na vídeňské technice, kde se ale tento obor přednášel jen okrajově. 1903 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím historického semináře na univerzitě. 1909 jej svým členem korespondentem jmenovala Císařská akademie věd ve Vídni. V době svého pobytu v Čechách se od devadesátých let angažoval jako německý liberál v řadách Německé pokrokové strany (Deutsch-Fortschrittliche Partei). Dvakrát byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za volební obvod Děčín. 1892 a znovu 1897 získal poslanecký mandát i v říšské radě v kurii měst a průmyslových obcí Děčín – Podmokly – Česká Kamenice; byl členem klubu sjednocené Německé levice, 1896 z něj vystoupil.

F. stěžejní historickou prací se stala rozsáhlá třísvazková monografie o Napoleonovi, která patří k základním dílům o této osobnosti. Německy vyšla čtyřikrát (později i v přepracovaném vydání) a byla přeložena do několika jazyků. Další rozsáhlý projekt analyzující Vídeňský kongres 1814–15 F. nedokončil. Uveřejnil četné studie zabývající se rakouskými dějinami a zařadil se k předním rakouským historikům. Jeho projevy na půdě parlamentu (kde vystupoval jako vynikající řečník), věnované především otázkám školství a vzdělání, zůstaly zachyceny ve stenografických protokolech. S A. Bettelheimem zakládal dvaadvacetisvazkovou encyklopedii Neue Österreichische Biographie ab 1815. Vydal tiskem i své paměti, v nichž přiblížil vídeňský kulturní a společenský život své doby.

Byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově; jeho jméno nese ulice ve 13. vídeňském okrsku (Lainz).

D: výběr: Abt Johann von Viktring und sein Liber certarum historiarum, Berlin 1875; Gentz und Cobenzl. Geschichte der österreichischen Diplomatie in den Jahren 1801–1805, Wien 1880; Der Congress von Châtillon. Die Politik im Kriege von 1814, tamtéž 1900; Die Geheimpolizei auf dem Wiener Kongress, tamtéž 1913; Napoleon I. Eine Biographie 1–3, tamtéž 1886–1889; Erinnerungen, München 1923.

L: OSN 9, s. 439; 28, s. 437; ÖBL 1, s. 340; W. Weber, Biographisches Lexikon zur Geschichtswissenschaft in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Die Lehrstuhlinhaber für Geschichte von den Anfängen bis 1970, Frankfurt am Main 1984; ÖAW Almanach 70, 1920, s. 208, 273–284 (bibliografie); Neue Österreichische Biographie ab 1815, 12, Wien 1957, s. 117–127; Czeike 2, s. 352; BL 1, s. 372; M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého 1895 až 1901, 1896, s. 472; H. Badner, A. F. Eine Monographie. Dissertation Phil. Fak., Universität Wien 1952 (se soupisem díla a starší literaturou); H. Reuter, A. F. und seine Bedeutung für die Geschichtsschreibung des napoleonischen Zeitalters, Münster 1965; http://de.wikipedia.org/ (stav k 23. 9. 2014).

P: Archiv UK, Praha, Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze, inv. č. 200, personální spis A. F., kart. 10.

Marie Makariusová