FRANZEL Emil 29.5.1901-29.6.1976: Porovnání verzí
(FRANZEL_Emil_29.5.1901-29.6.1976) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.5.1901 | | datum narození = 29.5.1901 | ||
| místo narození = | | místo narození = Háj u Duchcova | ||
| datum úmrtí = 29.6.1976 | | datum úmrtí = 29.6.1976 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Mnichov (Německo) | ||
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />48- Politický publicista | ||
48- Politický publicista | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FRANZEL, Emil''', ''* 29. 5. 1901 Háj u Duchcova, † 29. 6. 1976 Mnichov (Německo), novinář, publicista, knihovník, osvětový pracovník'' | |||
Vystudoval historii, germanistiku, geografii a sociální vědy | |||
na univerzitách v Mnichově, ve Vídni a na Německé univerzitě | |||
v Praze (PhDr. 1925). Působil v oblasti lidové osvěty | |||
a knihovnictví. 1920–37 byl politicky a žurnalisticky činný | |||
v německé sociální demokracii v ČSR, kde řídil stranické vzdělávání | |||
a stal se jedním z ideologů strany; 1924–37 redaktor | |||
ústředního stranického deníku ''Sozialdemokrat'', kde se věnoval | |||
především zahraničněpolitické a ideově-kulturní problematice a literární kritice. Pod svým jménem i pod pseudonymy Carl von Boeheim, Erik Falkner a Richard Zimmermann postupně | |||
publikoval řadu historických, politologických i aktuálně politických | |||
spisů (''Klassen und Parteien in der ČSR'', 1925; ''Heinrich'' | |||
''VII. von Hohenstaufen'', 1929; ''Goethe und seine Zeit'', 1932; ''Die'' | |||
''Bürgerkrieg in Oesterreich'', 1934; ''Der Sinn der europäischen'' | |||
''Geschichte'', 1935; ''K. und k. Tragödie'', 1935; ''Abendländische'' | |||
''Revolution. Geist und Schicksal Europas'', 1936), populární nástin | |||
marxistického pojetí dějin (''Der historische Materialismus'', | |||
1936) i několik děl beletristických. Dlouho byl považován | |||
za teoretika německé sociální demokracie v Československu, | |||
1936 však vzbudil negativní pozornost svou knihou ''Abendländische'' | |||
''Revolution'', kde se postavil proti marxismu, projevil | |||
sympatie pro stavovský stát a vyslovil se pro obnovu monarchie | |||
v Rakousku. 1937 se rozešel se sociální demokracií, ale stále | |||
udržoval kontakty s některými jejími představiteli. V dubnu | |||
1938 se účastnil důvěrných jednání Wenzela Jaksche s Josefem | |||
Pfitznerem o spolupráci německé sociální demokracie | |||
v ČSR se Sudetoněmeckou stranou. 1938–39 působil jako | |||
ředitel pražské německé vzdělávací instituce Urania, od 1939 | |||
pracovník knihovny Národního muzea v Praze. Po druhé světové | |||
válce a odsunu do Bavorska nejprve pracoval 1946–51 | |||
jako gymnazijní profesor ve Weilheimu v Horním Bavorsku | |||
a redaktor listu ''Augsburger Tagespost'' v Augsburgu, 1951–63 | |||
jako rada Bavorské státní knihovny a ministerský zmocněnec | |||
pro bavorské lidové knihovny v Mnichově. Politicky se | |||
přiklonil ke křesťanským socialistům (CSU); významně se | |||
angažoval v sudetoněmeckých krajanských spolcích, zvláště | |||
v Ackermann-Gemeinde, podílel se na založení Sudetoněmeckého | |||
krajanského sdružení a Sudetoněmecké rady, 1949 | |||
založil a řadu let řídil časopis ''Volksbote'' v Mnichově. Rozvinul | |||
bohatou populárněhistorickou publikační činnost, zaměřenou | |||
především na dějiny střední Evropy a česko-německých vztahů | |||
(''Geschichte unserer Zeit 1870–1950'', 1952; ''Sudetendeutsche'' | |||
''Geschichte'', 1958, 1962; ''Der Donauraum im Zeitalter des'' | |||
''Nationalitätenprinzips (1789–1918)'', 1958; ''Die Vertreibung.'' | |||
''Sudetenland 1945/1946'', 1967; ''Die Habsburger. Gestalt und'' | |||
''Schicksal'', 1969; ''Geschichte des deutschen Volkes'', 1974), za niž | |||
1968 získal prestižní Adenauerovu cenu. | |||
'''D:''' Gegen den Wind der Zeit. Erinnerungen eines Unbequemen, München | |||
1983. | |||
'''L:''' BL 1, s. 380–381; R. Hemmerle, Sudetenland. Lexikon für alle, die | |||
das Sudetenland lieben, Würzburg 1992, s. 149; Kulturní adresář ČSR 2, | |||
A. Dolenský (ed.), 1936, s. 120; Naučný slovník aktualit 1939, 1940, | |||
s. 151; César–Černý, passim; Th. Keller, E. F. (1901–1976). Biografie eines | |||
sudetendeutschen Intellektuellen, Hamburg 2012; http://de.wikipedia.org//wiki/Emil_Franzel (stav k 15. 1. 2015). | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
Řádek 16: | Řádek 74: | ||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
[[Kategorie:Háj u Duchcova]] | |||
[[Kategorie:1976]] | [[Kategorie:1976]] | ||
[[Kategorie:Mnichov]] |
Verze z 21. 11. 2017, 16:22
Emil FRANZEL | |
Narození | 29.5.1901 |
---|---|
Místo narození | Háj u Duchcova |
Úmrtí | 29.6.1976 |
Místo úmrtí | Mnichov (Německo) |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 48- Politický publicista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55683 |
FRANZEL, Emil, * 29. 5. 1901 Háj u Duchcova, † 29. 6. 1976 Mnichov (Německo), novinář, publicista, knihovník, osvětový pracovník
Vystudoval historii, germanistiku, geografii a sociální vědy na univerzitách v Mnichově, ve Vídni a na Německé univerzitě v Praze (PhDr. 1925). Působil v oblasti lidové osvěty a knihovnictví. 1920–37 byl politicky a žurnalisticky činný v německé sociální demokracii v ČSR, kde řídil stranické vzdělávání a stal se jedním z ideologů strany; 1924–37 redaktor ústředního stranického deníku Sozialdemokrat, kde se věnoval především zahraničněpolitické a ideově-kulturní problematice a literární kritice. Pod svým jménem i pod pseudonymy Carl von Boeheim, Erik Falkner a Richard Zimmermann postupně publikoval řadu historických, politologických i aktuálně politických spisů (Klassen und Parteien in der ČSR, 1925; Heinrich VII. von Hohenstaufen, 1929; Goethe und seine Zeit, 1932; Die Bürgerkrieg in Oesterreich, 1934; Der Sinn der europäischen Geschichte, 1935; K. und k. Tragödie, 1935; Abendländische Revolution. Geist und Schicksal Europas, 1936), populární nástin marxistického pojetí dějin (Der historische Materialismus, 1936) i několik děl beletristických. Dlouho byl považován za teoretika německé sociální demokracie v Československu, 1936 však vzbudil negativní pozornost svou knihou Abendländische Revolution, kde se postavil proti marxismu, projevil sympatie pro stavovský stát a vyslovil se pro obnovu monarchie v Rakousku. 1937 se rozešel se sociální demokracií, ale stále udržoval kontakty s některými jejími představiteli. V dubnu 1938 se účastnil důvěrných jednání Wenzela Jaksche s Josefem Pfitznerem o spolupráci německé sociální demokracie v ČSR se Sudetoněmeckou stranou. 1938–39 působil jako ředitel pražské německé vzdělávací instituce Urania, od 1939 pracovník knihovny Národního muzea v Praze. Po druhé světové válce a odsunu do Bavorska nejprve pracoval 1946–51 jako gymnazijní profesor ve Weilheimu v Horním Bavorsku a redaktor listu Augsburger Tagespost v Augsburgu, 1951–63 jako rada Bavorské státní knihovny a ministerský zmocněnec pro bavorské lidové knihovny v Mnichově. Politicky se přiklonil ke křesťanským socialistům (CSU); významně se angažoval v sudetoněmeckých krajanských spolcích, zvláště v Ackermann-Gemeinde, podílel se na založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Sudetoněmecké rady, 1949 založil a řadu let řídil časopis Volksbote v Mnichově. Rozvinul bohatou populárněhistorickou publikační činnost, zaměřenou především na dějiny střední Evropy a česko-německých vztahů (Geschichte unserer Zeit 1870–1950, 1952; Sudetendeutsche Geschichte, 1958, 1962; Der Donauraum im Zeitalter des Nationalitätenprinzips (1789–1918), 1958; Die Vertreibung. Sudetenland 1945/1946, 1967; Die Habsburger. Gestalt und Schicksal, 1969; Geschichte des deutschen Volkes, 1974), za niž 1968 získal prestižní Adenauerovu cenu.
D: Gegen den Wind der Zeit. Erinnerungen eines Unbequemen, München 1983.
L: BL 1, s. 380–381; R. Hemmerle, Sudetenland. Lexikon für alle, die das Sudetenland lieben, Würzburg 1992, s. 149; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 120; Naučný slovník aktualit 1939, 1940, s. 151; César–Černý, passim; Th. Keller, E. F. (1901–1976). Biografie eines sudetendeutschen Intellektuellen, Hamburg 2012; http://de.wikipedia.org//wiki/Emil_Franzel (stav k 15. 1. 2015).
Josef Tomeš