FREJKA Ludvík 15.1.1904-3.12.1952: Porovnání verzí
(FREJKA_Ludvík_15.1.1904-3.12.1952) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 3.12.1952 | | datum úmrtí = 3.12.1952 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />19- Ekonom nebo statistik | ||
19- Ekonom nebo statistik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FREJKA, Ludvík''' ''(pův. jm. Freund, Ludwig), * 15. 1. 1904 Liberec, † 3. 12. 1952 Praha, politik, ekonom, publicista, účastník 2. odboje'' | |||
Pocházel z asimilované židovské rodiny lékaře Siegfrieda F., | |||
aktivního člena Německé sociálně demokratické strany dělnické, | |||
a Kláry, roz. Ledererové. Rodiče zahynuli za druhé světové | |||
války v terezínském ghettu. Po maturitě na německém gymnáziu | |||
v Liberci F. studoval 1922–27 ekonomii na berlínské Vysoké | |||
škole obchodní. 1925 absolvoval dva semestry na London | |||
School of Economics. Studium v Německu završil disertací | |||
''Strukturální změny anglického hospodářství od vypuknutí světové'' | |||
''krize'' (Ing.). Pod otcovým vlivem vstoupil již 1919 do sociálně | |||
demokratické mládeže, záhy však začal inklinovat k radikální | |||
levici. 1922–23 byl členem Komunistické strany Německa, | |||
1923 přestoupil do KSČ. 1927 krátce působil jako dobrovolný | |||
pracovník v textilním podniku na Liberecku a přispíval do tamějšího | |||
komunistického deníku ''Vorwärts''. Ještě téhož roku | |||
ale odešel do stranického aparátu v Praze, kde do 1930 vedl | |||
národohospodářské oddělení ústředního sekretariátu KSČ. Na | |||
V. sjezdu KSČ 1929 podporoval Gottwaldovu frakci. Ve třicátých | |||
letech působil nejprve jako funkcionář krajského vedení | |||
KSČ v Ústí nad Labem, Chomutově a Teplicích. Podílel se | |||
na organizaci mostecké stávky. Od 1935 byl v Praze redaktorem | |||
ústředního německého listu ''Die Rote Fahne''. | |||
Po mnichovské dohodě emigroval v prosinci 1938 do Británie, | |||
kde se pohyboval v prostředí sudetoněmeckých a rakouských | |||
antifašistů. Působil v redakcích týdeníku Svobodných Rakušanů | |||
''Zeitspiegel'' a sudetoněmeckého sociálnědemokratického čtrnáctideníku | |||
Einheit. Na počátku druhé světové války byl jako | |||
komunista a nepřátelský cizinec internován. Byl držen v Londýně-Brixtonu, Lichfieldu a Yorku. 1940–41 prožil v izolaci na ostrově Man. Po přepadení Sovětského svazu nacistickým | |||
Německem se stal národohospodářským poradcem komunistických | |||
členů Státní rady, zvláště Václava Noska, a přispěvatelem | |||
týdeníku ''Čechoslovák''. Od 1943 pracoval také v redakci | |||
anglického komunistického deníku ''Daily Worker''. 1939–42 byl | |||
členem vedení sudetoněmecké skupiny KSČ sdružené okolo | |||
libereckého poslance Gustava Beuera, od 1941 členem celostátní | |||
reprezentace KSČ v Londýně. 1942 se podílel na založení | |||
Jednotného výboru sudetoněmeckých antifašistů ve Velké | |||
Británii (Einheitsausschuß sudetendeutscher Antifaschisten | |||
in Großbritannien). V srpnu 1942 napsal pro ''Einheit'' článek, | |||
v němž jménem sudetoněmeckých komunistů v Británii odmítl | |||
plán na vysídlení německého obyvatelstva z Československa, | |||
později se disciplinovaně přizpůsobil stranické linii, která | |||
od 1943 myšlenku odsunu podporovala. Od října 1943 se angažoval | |||
v Sudetoněmeckém výboru – reprezentaci demokratických | |||
Němců z Československa (Sudetendeutscher Ausschuß – | |||
Vertretung der demokratischen Deutschen aus der ČSR). | |||
V jeho rámci vedl 1944–45 společně s Josefem Goldmannem | |||
kolektiv národohospodářů, jehož názory týkající se problematiky | |||
plánovaného hospodářství výrazně ovlivnily ekonomický | |||
program KSČ v prvních poválečných letech. F. se v Londýně | |||
blíže seznámil s mnohými nekomunistickými příslušníky československého | |||
exilu a navázal také užší kontakty s představiteli | |||
britské reformistické Labour Party. | |||
Po návratu do ČSR si F. v červnu 1945 úředně změnil příjmení | |||
na Frejka a přihlásil se k české národnosti. Od 1945 | |||
se stal předsedou a tajemníkem ústřední národohospodářské | |||
komise při ÚV KSČ a ekonomickým poradcem místopředsedy, | |||
posléze předsedy vlády Klementa Gottwalda. Po převzetí | |||
moci komunisty se v červnu 1948 stal přednostou národohospodářského | |||
odboru Kanceláře prezidenta republiky. Zároveň | |||
převzal funkci tajemníka Ústřední plánovací komise. Přednášel | |||
na školeních komunistických funkcionářů a hojně publikoval. | |||
Ve svých funkcích měl výrazný podíl na přípravě znárodňovacích | |||
zákonů (1945, 1948), dvouletého hospodářského plánu | |||
(1947–48) a prvního pětiletého plánu (1949–53). | |||
Na sklonku ledna 1952 byl F. zatčen a vyšetřován StB v Praze- | |||
Ruzyni. V atmosféře psychického a fyzického nátlaku se | |||
přiznal k tomu, že jako agent britské tajné služby Intelligence | |||
Service sabotoval plnění dvouletého i pětiletého plánu a pomáhal | |||
udržovat ekonomickou závislost ČSR na kapitalistických | |||
státech pomocí neproduktivních investic a prosazováním | |||
nepřátelských kapitalistických živlů na rozhodující místa | |||
v československém hospodářství. V procesu s tzv. protistátním | |||
spikleneckým centrem v čele s R. Slánským byl v listopadu | |||
1952 obžalován z velezrady, vyzvědačství a špionáže. Jako dalším | |||
spoluobviněným i jemu přitížil židovský původ. Soud vynesl | |||
trest smrti, který byl vzápětí vykonán v pankrácké věznici. | |||
1963 byl právně i stranicky rehabilitován. V dubnu 1968 mu | |||
byl udělen Řád republiky in memoriam. | |||
S první manželkou Helenou, roz. Sachsovou, která pocházela | |||
z Berlína, měl F. syna Tomáše (* 21. 11. 1932, Chomutov). | |||
Manželství bylo rozvedeno patrně v době F. pobytu v Británii, | |||
kam 1939 odešla i jeho žena se synem. V průběhu procesu | |||
s protistátním spikleneckým centrem žádal Tomáš F. v dopise | |||
adresovaném Státnímu soudu, který otisklo ''Rudé právo'', | |||
pro svého otce hrdelní rozsudek. Po srpnu 1968 emigroval | |||
do USA. Stal se uznávaným demografem a autorem vědeckých | |||
statí a knih. | |||
Druhou ženou F. byla od 1946 herečka Eliška F., roz. Warnholtzová | |||
(1907–1990). Narodila se jim dcera Hana (* 17. 1. | |||
1945 Londýn, Velká Británie), která je také herečkou a zároveň | |||
respektovanou interpretkou židovských písní. | |||
'''D:''' D-Day in der Slowakei. Eine Minute nach Zwoelf fuer die Deutschen aus | |||
der ČSR, London, b. d.; Náš hospodářský program, 1945; Dvouletý plán | |||
obnovy a výstavby Československa, 1946; Hospodářství ČSR na jaře 1946. | |||
Sborník národohospodářských statí, 1946; SSSR dnes, 1946; 25. únor 1948 | |||
v československém hospodářství. S předmluvou ministra financí Jaromíra | |||
Dolanského, 1948; Československé hospodářství na cestě k socialismu. | |||
Referát z I. ústřední konference ideových a výchovných pracovníků KSČ, | |||
1948; Plánování jako zákon socialistické výstavby, 1949; Historie bojů | |||
o znárodnění československého průmyslu, 1950; Jak se KSČ naučila | |||
bolševickým methodám masové politické práce (od V. sjezdu do roku 1932), | |||
1951; O ekonomii kapitalismu a socialismu, 1951. | |||
'''L:''' PSD 1, s. 203; MČE 2, s. 519; ČBS, s. 154; Tomeš 1, s. 339; BHDE 1, | |||
s. 193; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem | |||
Slánským, 1953; F. J. Kolár, Vzpomínky na komunistu L. F., in: | |||
Příspěvky k dějinám KSČ, 1965, č. 2, s. 283–296; E. Löbl, Svedectvo | |||
o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na čele s Rudolfom | |||
Slánskym, Bratislava 1968, passim; A. London, Doznání, 1969, passim; | |||
J. Pelikán, Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech | |||
a rehabilitacích v Československu 1949–1968, Wien 1970; K. Kaplan, | |||
Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, passim; týž: StB o sobě. | |||
Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; B. Srba, Múzy | |||
v exilu, 2003, s. 222, 309; Politické procesy v Československu po r. 1945 | |||
a „případ Slánský“, J. Pernes – J. Foitzik (eds.), 2005, passim; I. Margolius, | |||
Praha za zrcadlem, 2007, s. 251; K. Kaplan, Kronika komunistického | |||
Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský, 2009, passim; | |||
A. Vránová, Osud rodiny L. F. na pozadí politického procesu, 2010 (bakalářská | |||
práce, FF UJEP, Ústí nad Labem); M. Doležalová, L. F., původním jménem | |||
Ludwig Freund (1904–1952), http://www.ustrcr.cz/cs/ludvik-frejka-ludwig-freund (stav k 11. 11. 2014); Rudé právo 22. 8. 1963, s. 2. K rodičům: http://www.holocaust.cz (stav k 11. 11. 2014); Terezínská pamětní kniha 2, | |||
1995, s. 1098. K synu Tomášovi: Rudé právo 25. 11. 1952, s. 5; O. Ulč, Malá | |||
doznání okresního soudce, 2013, s. 115–118. | |||
'''P:''' Archiv bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní | |||
bezpečnosti, kartony 5/1, 5/2, 5/3, vyšetřovací spisy, osobní svazky L. F., | |||
arch. č. Z 1480; tamtéž, fond Velitelství StB v l. 1948–1953, arch. č. 310-118-4, zaměstnanci MZV, Ing. L. F.; NA, Praha, fond Policejní ředitelství | |||
Praha II, prezidium 1931–1940, karton 727, arch. č. 42/6-7/8 (hlášení | |||
z vyšetřování publikační činnosti komunistických novinářů); tamtéž, fond | |||
KSČ – ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949 až | |||
1954 (Komise I.), arch. j. 131–138, 139–144, 145–147, L. F.; tamtéž, fond | |||
Generální prokuratura Praha – neuspořádáno, rehabilitační řízení Nejvyššího | |||
soudu, č. j. 1T2 031/63. | |||
Zdeněk Doskočil | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] |
Verze z 22. 11. 2017, 13:53
Ludvík FREJKA | |
Narození | 15.1.1904 |
---|---|
Místo narození | Liberec |
Úmrtí | 3.12.1952 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 19- Ekonom nebo statistik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55738 |
FREJKA, Ludvík (pův. jm. Freund, Ludwig), * 15. 1. 1904 Liberec, † 3. 12. 1952 Praha, politik, ekonom, publicista, účastník 2. odboje
Pocházel z asimilované židovské rodiny lékaře Siegfrieda F., aktivního člena Německé sociálně demokratické strany dělnické, a Kláry, roz. Ledererové. Rodiče zahynuli za druhé světové války v terezínském ghettu. Po maturitě na německém gymnáziu v Liberci F. studoval 1922–27 ekonomii na berlínské Vysoké škole obchodní. 1925 absolvoval dva semestry na London School of Economics. Studium v Německu završil disertací Strukturální změny anglického hospodářství od vypuknutí světové krize (Ing.). Pod otcovým vlivem vstoupil již 1919 do sociálně demokratické mládeže, záhy však začal inklinovat k radikální levici. 1922–23 byl členem Komunistické strany Německa, 1923 přestoupil do KSČ. 1927 krátce působil jako dobrovolný pracovník v textilním podniku na Liberecku a přispíval do tamějšího komunistického deníku Vorwärts. Ještě téhož roku ale odešel do stranického aparátu v Praze, kde do 1930 vedl národohospodářské oddělení ústředního sekretariátu KSČ. Na V. sjezdu KSČ 1929 podporoval Gottwaldovu frakci. Ve třicátých letech působil nejprve jako funkcionář krajského vedení KSČ v Ústí nad Labem, Chomutově a Teplicích. Podílel se na organizaci mostecké stávky. Od 1935 byl v Praze redaktorem ústředního německého listu Die Rote Fahne.
Po mnichovské dohodě emigroval v prosinci 1938 do Británie, kde se pohyboval v prostředí sudetoněmeckých a rakouských antifašistů. Působil v redakcích týdeníku Svobodných Rakušanů Zeitspiegel a sudetoněmeckého sociálnědemokratického čtrnáctideníku Einheit. Na počátku druhé světové války byl jako komunista a nepřátelský cizinec internován. Byl držen v Londýně-Brixtonu, Lichfieldu a Yorku. 1940–41 prožil v izolaci na ostrově Man. Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem se stal národohospodářským poradcem komunistických členů Státní rady, zvláště Václava Noska, a přispěvatelem týdeníku Čechoslovák. Od 1943 pracoval také v redakci anglického komunistického deníku Daily Worker. 1939–42 byl členem vedení sudetoněmecké skupiny KSČ sdružené okolo libereckého poslance Gustava Beuera, od 1941 členem celostátní reprezentace KSČ v Londýně. 1942 se podílel na založení Jednotného výboru sudetoněmeckých antifašistů ve Velké Británii (Einheitsausschuß sudetendeutscher Antifaschisten in Großbritannien). V srpnu 1942 napsal pro Einheit článek, v němž jménem sudetoněmeckých komunistů v Británii odmítl plán na vysídlení německého obyvatelstva z Československa, později se disciplinovaně přizpůsobil stranické linii, která od 1943 myšlenku odsunu podporovala. Od října 1943 se angažoval v Sudetoněmeckém výboru – reprezentaci demokratických Němců z Československa (Sudetendeutscher Ausschuß – Vertretung der demokratischen Deutschen aus der ČSR). V jeho rámci vedl 1944–45 společně s Josefem Goldmannem kolektiv národohospodářů, jehož názory týkající se problematiky plánovaného hospodářství výrazně ovlivnily ekonomický program KSČ v prvních poválečných letech. F. se v Londýně blíže seznámil s mnohými nekomunistickými příslušníky československého exilu a navázal také užší kontakty s představiteli britské reformistické Labour Party.
Po návratu do ČSR si F. v červnu 1945 úředně změnil příjmení na Frejka a přihlásil se k české národnosti. Od 1945 se stal předsedou a tajemníkem ústřední národohospodářské komise při ÚV KSČ a ekonomickým poradcem místopředsedy, posléze předsedy vlády Klementa Gottwalda. Po převzetí moci komunisty se v červnu 1948 stal přednostou národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky. Zároveň převzal funkci tajemníka Ústřední plánovací komise. Přednášel na školeních komunistických funkcionářů a hojně publikoval. Ve svých funkcích měl výrazný podíl na přípravě znárodňovacích zákonů (1945, 1948), dvouletého hospodářského plánu (1947–48) a prvního pětiletého plánu (1949–53). Na sklonku ledna 1952 byl F. zatčen a vyšetřován StB v Praze- Ruzyni. V atmosféře psychického a fyzického nátlaku se přiznal k tomu, že jako agent britské tajné služby Intelligence Service sabotoval plnění dvouletého i pětiletého plánu a pomáhal udržovat ekonomickou závislost ČSR na kapitalistických státech pomocí neproduktivních investic a prosazováním nepřátelských kapitalistických živlů na rozhodující místa v československém hospodářství. V procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským byl v listopadu 1952 obžalován z velezrady, vyzvědačství a špionáže. Jako dalším spoluobviněným i jemu přitížil židovský původ. Soud vynesl trest smrti, který byl vzápětí vykonán v pankrácké věznici. 1963 byl právně i stranicky rehabilitován. V dubnu 1968 mu byl udělen Řád republiky in memoriam.
S první manželkou Helenou, roz. Sachsovou, která pocházela z Berlína, měl F. syna Tomáše (* 21. 11. 1932, Chomutov). Manželství bylo rozvedeno patrně v době F. pobytu v Británii, kam 1939 odešla i jeho žena se synem. V průběhu procesu s protistátním spikleneckým centrem žádal Tomáš F. v dopise adresovaném Státnímu soudu, který otisklo Rudé právo, pro svého otce hrdelní rozsudek. Po srpnu 1968 emigroval do USA. Stal se uznávaným demografem a autorem vědeckých statí a knih.
Druhou ženou F. byla od 1946 herečka Eliška F., roz. Warnholtzová (1907–1990). Narodila se jim dcera Hana (* 17. 1. 1945 Londýn, Velká Británie), která je také herečkou a zároveň respektovanou interpretkou židovských písní.
D: D-Day in der Slowakei. Eine Minute nach Zwoelf fuer die Deutschen aus der ČSR, London, b. d.; Náš hospodářský program, 1945; Dvouletý plán obnovy a výstavby Československa, 1946; Hospodářství ČSR na jaře 1946. Sborník národohospodářských statí, 1946; SSSR dnes, 1946; 25. únor 1948 v československém hospodářství. S předmluvou ministra financí Jaromíra Dolanského, 1948; Československé hospodářství na cestě k socialismu. Referát z I. ústřední konference ideových a výchovných pracovníků KSČ, 1948; Plánování jako zákon socialistické výstavby, 1949; Historie bojů o znárodnění československého průmyslu, 1950; Jak se KSČ naučila bolševickým methodám masové politické práce (od V. sjezdu do roku 1932), 1951; O ekonomii kapitalismu a socialismu, 1951.
L: PSD 1, s. 203; MČE 2, s. 519; ČBS, s. 154; Tomeš 1, s. 339; BHDE 1, s. 193; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; F. J. Kolár, Vzpomínky na komunistu L. F., in: Příspěvky k dějinám KSČ, 1965, č. 2, s. 283–296; E. Löbl, Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, passim; A. London, Doznání, 1969, passim; J. Pelikán, Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949–1968, Wien 1970; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, passim; týž: StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; B. Srba, Múzy v exilu, 2003, s. 222, 309; Politické procesy v Československu po r. 1945 a „případ Slánský“, J. Pernes – J. Foitzik (eds.), 2005, passim; I. Margolius, Praha za zrcadlem, 2007, s. 251; K. Kaplan, Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský, 2009, passim; A. Vránová, Osud rodiny L. F. na pozadí politického procesu, 2010 (bakalářská práce, FF UJEP, Ústí nad Labem); M. Doležalová, L. F., původním jménem Ludwig Freund (1904–1952), http://www.ustrcr.cz/cs/ludvik-frejka-ludwig-freund (stav k 11. 11. 2014); Rudé právo 22. 8. 1963, s. 2. K rodičům: http://www.holocaust.cz (stav k 11. 11. 2014); Terezínská pamětní kniha 2, 1995, s. 1098. K synu Tomášovi: Rudé právo 25. 11. 1952, s. 5; O. Ulč, Malá doznání okresního soudce, 2013, s. 115–118.
P: Archiv bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, kartony 5/1, 5/2, 5/3, vyšetřovací spisy, osobní svazky L. F., arch. č. Z 1480; tamtéž, fond Velitelství StB v l. 1948–1953, arch. č. 310-118-4, zaměstnanci MZV, Ing. L. F.; NA, Praha, fond Policejní ředitelství Praha II, prezidium 1931–1940, karton 727, arch. č. 42/6-7/8 (hlášení z vyšetřování publikační činnosti komunistických novinářů); tamtéž, fond KSČ – ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949 až 1954 (Komise I.), arch. j. 131–138, 139–144, 145–147, L. F.; tamtéž, fond Generální prokuratura Praha – neuspořádáno, rehabilitační řízení Nejvyššího soudu, č. j. 1T2 031/63.
Zdeněk Doskočil