FERDINAND V. (I.) 19.4.1793-29.6.1875

FERDINAND V. (I.)
Narození	19.4.1793
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	29.6.1875
Místo úmrtí	Praha
Povolání	42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54933

FERDINAND V. (I.), * 19. 4. 1793 Vídeň (Rakousko), † 29. 6. 1875 Praha, český a uherský král, rakouský císař

Nejstarší syn římskoněmeckého a později rakouského císaře Františka II. (I.) habsbursko-lotrinského (1768–1835) a jeho druhé ženy Marie Terezie (1772–1807), dcery krále Obojí Sicílie Ferdinanda I. Protože trpěl geneticky danou traumatickou epilepsií a byl slabé tělesné konstituce, byl do devíti let vychováván v úplné duševní a tělesné nečinnosti podle nesprávného dobového názoru, že je duševně méněcenný a fyzicky zcela neschopný. 1802–07 ho vychovával F. M. Steffaneo-Carnea, který zavedl pravidelná tělesná cvičení včetně jízdy na koni, učil ho dějinám a aktivní znalosti jazyků (vedle němčiny latině, italštině, francouzštině, maďarštině). Ukázalo se, že F. má hudební nadání, proto se učil hře na klavír a trubku. Do pozdního věku patřil k velmi dobrým klavíristům. Jako korunní princ se ocitl 1805 v Košicích před postupující Napoleonovou armádou, tam se projevila jeho dobročinnost, charitativní snahy a silné sociální cítění, což mu brzy vyneslo přezdívku Dobrotivý. Jeho nevlastní matka Marie Ludovika (1787–1816) F. zavedla od 1808 nový výchovný program, který úspěšně řídil do 1815 J. Erberg. Ten zajistil vzdělání prince v přírodních vědách, hlavně botanice, zahradnictví a agronomii, v základech mechaniky, geometrie a výtvarné výchovy; ve všech oborech projevil talent. Nejméně nadání měl pro zvládání vladařských povinností. Zprvu prosadil kancléř L. W. Metternich proti vůli jeho otce dodržení principu legitimity a F. nástupnictví. Od 1829 se účastnil zasedání státní rady, 1830 byl korunován v Bratislavě uherským králem, 1831 se oženil se sardinsko-piemontskou princeznou Marií Annou (1803–1884). V srpnu 1832 byl na něho spáchán atentát, vyvázl nezraněn, ale z leknutí těžce onemocněl.

Po otcově smrti 1835 nastoupil jako F. I. na rakouský císařský trůn, 1836 byl v Praze korunován českým králem jako F. V. Vládní záležitosti za císaře řídila státní konference, založená z podnětu jeho otce, k jejímž nejdůležitějším členům patřil kancléř Metternich. Odpor vůči dosavadnímu absolutistickému systému vlády a jeho hospodářským důsledkům i ohlas evropských událostí vedl 1848 k revolučnímu vření v monarchii. Císař propustil Metternicha a dal říši prozatímní ústavu, svolal ústavodárný říšský sněm, přesto ve Vídni narůstalo napětí, před kterým F. v srpnu 1848 odjel s dvorem do Innsbrucku. Druhé vídeňské povstání na podzim vyhnalo F. do Olomouce, kde v souvislosti se složitou situací monarchie a povstáním v Uhrách 2. 12. 1848 abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté do konce života žil s manželkou a vlastním dvorem na Pražském hradě. Převzal dědictví po vévodovi zákupském, synu Napoleona I. a své sestry Marie Louisy, a vybudoval z něj vzorný, moderně spravovaný a výnosný velkostatek. Věnoval se svým zálibám, štědře se zúčastňoval dobročinných akcí a Pražany byl velmi oblíben. Větší část svého dědictví odkázal synovci Františku Josefovi I. Pohřben byl v kapucínské habsburské hrobce ve Vídni.

L: OSN 9, s. 102–103; B. Hamannová (ed.), Habsburkové. Životopisná encyklopedie, 1996, s. 106–110; V. Ségur–Cabanac, Kaiser F. I. als Regent und Mensch, Wien 1912; týž, Kaiser F. I. (V.) der Gütige in Prag, 1913; H. L. Mikoletzky, Bild und Gegenbild F. I., Wien 1966; G. Holler, F. I., Poslední Habsburk na Pražském hradě, 1998.

Martin Kučera