FRIŠ Oldřich 7.5.1903-14.1.1955

Oldřich FRIŠ
Narození	7.5.1903
Místo narození	Boskovice
Úmrtí	14.1.1955
Místo úmrtí	Praha
Povolání	55- Jazykovědec 64- Překladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55936

FRIŠ, Oldřich, * 7. 5. 1903 Boskovice, † 14. 1. 1955 Praha, indolog, překladatel

Maturoval 1922 na gymnáziu v rodišti, poté studoval klasickou a slovanskou filologii na Filozofické fakultě UK. Navštěvoval přednášky z indické lingvistiky a historie u M. Winternitze, a zejména V. Lesného, 1924–25 studijně pobýval tři semestry v Berlíně (přednášky u H. Lüderse a J. Nobela). Učil jako středoškolský profesor češtiny a latiny na gymnáziích ve Strakonicích, Prešově, Mělníku a od 1933 v Tišnově (u Brna). Indickým studiím se věnoval pouze soukromě, plány na vysokoškolskou dráhu narušila druhá světová válka, během níž učil na gymnáziu v Praze. 1945 obhájil disertaci Sattasaí a její místo v indické lyrice (u V. Lesného) a začal působit v redakci časopisu Nový Orient, nejprve jako člen redakční rady, od 1951 jako šéfredaktor. 1948 se habilitoval, přednášel jako soukromý docent v Praze a 1949/50 v Olomouci. 1950 se stal odborným asistentem indologie na UK, 1951 státním docentem, 1953 vedoucím katedry, 1954 po smrti V. Lesného profesorem staroindické filozofie a vzápětí děkanem filozofické fakulty. Byl členem vědecké rady Orientálního ústavu ČSAV a od 1953 šéfredaktorem časopisu Archiv orientální. Mnohá z jeho děl vyšla až posmrtně.

Od filologie starých indických jazyků, íránistiky a dějin indického subkontinentu se záhy propracoval k moderní indologii, hojně překládal jak ze staroindických jazyků včetně sanskrtu a páli, tak i z jazyků moderních; u jeho převodů je vysoce hodnocena rovněž literární úroveň, pouze v jednom případě si vzal básníka-spoluautora (Bilhana: Dnes ještě, 1953, s F. Hrubínem). Do češtiny přetlumočil mj. Védské hymny (1948), část Rámájany (1957) či díla staroindického básníka Kalidásy (Oblak poslem lásky, 1954; Šest ročních dob, 1956). Až na výjimky překládal jen poezii. Místo metrické vazby, běžné v indických jazycích, se přikláněl k využití v češtině běžnějšího rýmu tak, aby dosáhl maximálního účinku na čtenáře v souladu s originálem. Cenné jsou F. četné články o indických dějinách a společnosti hlavně v Novém Orientu a Archivu orientálním, ale i textově-historické studie v řadě zahraničních periodik.

D: soupis in: H. Knížková, Bibliography of O. F., in: Archiv orientální 23, 1955, s. 506–509.

L: V. Gampert – E. Herold, In memoriam O. F. (7. V. 1903 – 14. I. 1955), in: Archiv orientální 23, 1955, s. 497–505; J. Rypka, Nad rakví O. F., in: Nový Orient 10, 1955, č. 3, s. 33–35; LČL 1, s. 757; B. Čapková – Z. Mikošková, O. F. a jeho dílo, in: Zprávy Československé společnosti orientalistické při ČSAV 27, 1986, č. 1, s. 38–46; Kdo byl kdo – Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 143–145; J. Černý – J. Holeš a kol., Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 173–174.

P: NM, Praha, Náprstkovo muzeum, Archiv cestovatelů (2 kartony).

Jiří Martínek