FRIŠ Oldřich 7.5.1903-14.1.1955: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FRIŠ_Oldřich_7.5.1903-14.1.1955)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 7.5.1903
| datum narození = 7.5.1903
| místo narození =  
| místo narození = Boskovice
| datum úmrtí = 14.1.1955
| datum úmrtí = 14.1.1955
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 55- Jazykovědec
| povolání = 55- Jazykovědec<br />64- Překladatel
64- Překladatel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Oldřich FRIŠ
}}
'''FRIŠ, Oldřich''', ''* 7. 5. 1903 Boskovice, † 14. 1. 1955 Praha, indolog, překladatel''
 
Maturoval 1922 na gymnáziu v rodišti, poté studoval klasickou
a slovanskou filologii na Filozofické fakultě UK. Navštěvoval
přednášky z indické lingvistiky a historie u M. Winternitze,
a zejména V. Lesného, 1924–25 studijně pobýval tři semestry
v Berlíně (přednášky u H. Lüderse a J. Nobela). Učil jako
středoškolský profesor češtiny a latiny na gymnáziích ve Strakonicích,
Prešově, Mělníku a od 1933 v Tišnově (u Brna).
Indickým studiím se věnoval pouze soukromě, plány na vysokoškolskou
dráhu narušila druhá světová válka, během níž
učil na gymnáziu v Praze. 1945 obhájil disertaci ''Sattasaí a její''
''místo v indické lyrice'' (u V. Lesného) a začal působit v redakci
časopisu ''Nový Orient'', nejprve jako člen redakční rady, od 1951
jako šéfredaktor. 1948 se habilitoval, přednášel jako soukromý
docent v Praze a 1949/50 v Olomouci. 1950 se stal odborným
asistentem indologie na UK, 1951 státním docentem, 1953
vedoucím katedry, 1954 po smrti V. Lesného profesorem staroindické
filozofie a vzápětí děkanem filozofické fakulty. Byl
členem vědecké rady Orientálního ústavu ČSAV a od 1953
šéfredaktorem časopisu ''Archiv orientální''. Mnohá z jeho děl
vyšla až posmrtně.
 
Od filologie starých indických jazyků, íránistiky a dějin indického
subkontinentu se záhy propracoval k moderní indologii,
hojně překládal jak ze staroindických jazyků včetně sanskrtu
a páli, tak i z jazyků moderních; u jeho převodů je vysoce
hodnocena rovněž literární úroveň, pouze v jednom případě si
vzal básníka-spoluautora (Bilhana: ''Dnes ještě'', 1953, s F. Hrubínem).
Do češtiny přetlumočil mj. ''Védské hymny'' (1948), část
''Rámájany'' (1957) či díla staroindického básníka Kalidásy (''Oblak''
''poslem lásky'', 1954; Šest ročních dob, 1956). Až na výjimky
překládal jen poezii. Místo metrické vazby, běžné v indických
jazycích, se přikláněl k využití v češtině běžnějšího rýmu tak,
aby dosáhl maximálního účinku na čtenáře v souladu s originálem.
Cenné jsou F. četné články o indických dějinách
a společnosti hlavně v ''Novém Orientu'' a ''Archivu orientálním'',
ale i textově-historické studie v řadě zahraničních periodik.
 
'''D:''' soupis in: H. Knížková, Bibliography of O. F., in: Archiv orientální 23,
1955, s. 506–509.
 
'''L:''' V. Gampert – E. Herold, In memoriam O. F. (7. V. 1903 – 14. I. 1955), in:
Archiv orientální 23, 1955, s. 497–505; J. Rypka, Nad rakví O. F., in: Nový
Orient 10, 1955, č. 3, s. 33–35; LČL 1, s. 757; B. Čapková – Z. Mikošková,
O. F. a jeho dílo, in: Zprávy Československé společnosti orientalistické při
ČSAV 27, 1986, č. 1, s. 38–46; Kdo byl kdo – Čeští a slovenští orientalisté,
afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 143–145; J. Černý – J. Holeš a kol.,
Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 173–174.
 
'''P:''' NM, Praha, Náprstkovo muzeum, Archiv cestovatelů (2 kartony).
 
Jiří Martínek
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
Řádek 16: Řádek 69:


[[Kategorie:1903]]
[[Kategorie:1903]]
[[Kategorie:Boskovice]]
[[Kategorie:1955]]
[[Kategorie:1955]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 29. 11. 2017, 09:35

Oldřich FRIŠ
Narození 7.5.1903
Místo narození Boskovice
Úmrtí 14.1.1955
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
64- Překladatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55936

FRIŠ, Oldřich, * 7. 5. 1903 Boskovice, † 14. 1. 1955 Praha, indolog, překladatel

Maturoval 1922 na gymnáziu v rodišti, poté studoval klasickou a slovanskou filologii na Filozofické fakultě UK. Navštěvoval přednášky z indické lingvistiky a historie u M. Winternitze, a zejména V. Lesného, 1924–25 studijně pobýval tři semestry v Berlíně (přednášky u H. Lüderse a J. Nobela). Učil jako středoškolský profesor češtiny a latiny na gymnáziích ve Strakonicích, Prešově, Mělníku a od 1933 v Tišnově (u Brna). Indickým studiím se věnoval pouze soukromě, plány na vysokoškolskou dráhu narušila druhá světová válka, během níž učil na gymnáziu v Praze. 1945 obhájil disertaci Sattasaí a její místo v indické lyrice (u V. Lesného) a začal působit v redakci časopisu Nový Orient, nejprve jako člen redakční rady, od 1951 jako šéfredaktor. 1948 se habilitoval, přednášel jako soukromý docent v Praze a 1949/50 v Olomouci. 1950 se stal odborným asistentem indologie na UK, 1951 státním docentem, 1953 vedoucím katedry, 1954 po smrti V. Lesného profesorem staroindické filozofie a vzápětí děkanem filozofické fakulty. Byl členem vědecké rady Orientálního ústavu ČSAV a od 1953 šéfredaktorem časopisu Archiv orientální. Mnohá z jeho děl vyšla až posmrtně.

Od filologie starých indických jazyků, íránistiky a dějin indického subkontinentu se záhy propracoval k moderní indologii, hojně překládal jak ze staroindických jazyků včetně sanskrtu a páli, tak i z jazyků moderních; u jeho převodů je vysoce hodnocena rovněž literární úroveň, pouze v jednom případě si vzal básníka-spoluautora (Bilhana: Dnes ještě, 1953, s F. Hrubínem). Do češtiny přetlumočil mj. Védské hymny (1948), část Rámájany (1957) či díla staroindického básníka Kalidásy (Oblak poslem lásky, 1954; Šest ročních dob, 1956). Až na výjimky překládal jen poezii. Místo metrické vazby, běžné v indických jazycích, se přikláněl k využití v češtině běžnějšího rýmu tak, aby dosáhl maximálního účinku na čtenáře v souladu s originálem. Cenné jsou F. četné články o indických dějinách a společnosti hlavně v Novém Orientu a Archivu orientálním, ale i textově-historické studie v řadě zahraničních periodik.

D: soupis in: H. Knížková, Bibliography of O. F., in: Archiv orientální 23, 1955, s. 506–509.

L: V. Gampert – E. Herold, In memoriam O. F. (7. V. 1903 – 14. I. 1955), in: Archiv orientální 23, 1955, s. 497–505; J. Rypka, Nad rakví O. F., in: Nový Orient 10, 1955, č. 3, s. 33–35; LČL 1, s. 757; B. Čapková – Z. Mikošková, O. F. a jeho dílo, in: Zprávy Československé společnosti orientalistické při ČSAV 27, 1986, č. 1, s. 38–46; Kdo byl kdo – Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 143–145; J. Černý – J. Holeš a kol., Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 173–174.

P: NM, Praha, Náprstkovo muzeum, Archiv cestovatelů (2 kartony).

Jiří Martínek