FIALA Vladimír 13.9.1922-10.8.1997: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(FIALA_Vladimír_13.9.1922-10.8.1997)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 5: Řádek 5:
| místo narození = Praha
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 10.8.1997
| datum úmrtí = 10.8.1997
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vladimír FIALA
}}
 
'''FIALA, Vladimír,''' ''* 13. 9. 1922 Praha, † 10. 8. 1997 Praha, historik umění, výtvarný kritik''
 
Syn malíře a grafika Václava F. (1896–1980) a Mariany, roz.
Burljukové (1897–1982), zdědil po rodičích hluboký celoživotní
vztah k ruské a v širším smyslu slovanské kultuře a umění. Výrazně
ho ovlivnil rovněž profesor byzantského a východoslovanského
umění na FF UK v Praze, ruský emigrant Nikolaj Lvovič
Okuněv. F. 1951 obhájil na UK disertaci R''ealismus v ruském malířství od rozkladu feudalismu do konce XIX. století.'' Ruským
malířstvím 19. století se převážně zabýval po celé následující období.
Po 1968 působil jako docent, poté vedoucí katedry dějin
umění a estetiky na Filozofické fakultě UK. Byl jedním ze spolutvůrců
velké výstavy ruských umělců uspořádané 1953 Národní
galerií v Praze a od té doby soustavně rozšiřoval a prohluboval
svůj odborný zájem o ruské malířství v českých
soukromých sbírkách. Za nejkvalitnější z nich právem považoval
sbírku lékaře, básníka a sběratele, ruského emigranta Nikolaje
Andrejeviče Kelina. V šedesátých letech stál u zrodu Galerie
výtvarného umění v Náchodě, specializované na ruské malířství
19. a počátku 20. století. Jako výtvarný kritik publikoval zejména
v padesátých a šedesátých letech v denním tisku a v odborných
časopisech a sbornících (''Hollar'', ''Umění'', ''Výtvarná práce'') články
o českém výtvarném umění 20. století, recenze výstav domácích
i zahraničních umělců a vyslovoval se k otázkám teorie výtvarného
umění a kulturní politiky. V sedmdesátých letech rozšířil
svůj zájem o umění bulharské, které si zvolil za předmět své doktorské
disertace. Ve své době byl jediným specialistou v oboru
umění slovanských národů v ČSR. Dcera Jana (* 1957), historička
umění, se stala manželkou historika umění Jiřího T. Kotalíka.
 
'''D:''' Ruští realističtí malíři 19. století: peredvižnici, 1951; Ruské maliarstvo
XIX. storočia, Bratislava 1952; Ilja Jefimovič Repin, 1952; Levitan, Bratislava
1953; Polenov, Bratislava 1953; V. A. Serov, Bratislava 1960; Orientální
motiv v ilustrační tvorbě Václava Fialy, 1965; Russkaja živopis’ v sobranijach
Čechoslovakii, Leningrad 1974; Dějiny bulharského umění (doktorská disertace),
1982.
 
'''L:''' MČE 2, s. 422; Kudělka – Šimeček, s. 113; Bulletin uměleckohistorické
společnosti českých zemí 1–2, 1897.
 
'''P:''' Archiv UK, Praha, písemná pozůstalost.
 
Jiří Vacek


== Literatura ==
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
Řádek 19: Řádek 60:
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1997]]
[[Kategorie:1997]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 3. 12. 2017, 19:42

Vladimír FIALA
Narození 13.9.1922
Místo narození Praha
Úmrtí 10.8.1997
Místo úmrtí Praha
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55013

FIALA, Vladimír, * 13. 9. 1922 Praha, † 10. 8. 1997 Praha, historik umění, výtvarný kritik

Syn malíře a grafika Václava F. (1896–1980) a Mariany, roz. Burljukové (1897–1982), zdědil po rodičích hluboký celoživotní vztah k ruské a v širším smyslu slovanské kultuře a umění. Výrazně ho ovlivnil rovněž profesor byzantského a východoslovanského umění na FF UK v Praze, ruský emigrant Nikolaj Lvovič Okuněv. F. 1951 obhájil na UK disertaci Realismus v ruském malířství od rozkladu feudalismu do konce XIX. století. Ruským malířstvím 19. století se převážně zabýval po celé následující období. Po 1968 působil jako docent, poté vedoucí katedry dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě UK. Byl jedním ze spolutvůrců velké výstavy ruských umělců uspořádané 1953 Národní galerií v Praze a od té doby soustavně rozšiřoval a prohluboval svůj odborný zájem o ruské malířství v českých soukromých sbírkách. Za nejkvalitnější z nich právem považoval sbírku lékaře, básníka a sběratele, ruského emigranta Nikolaje Andrejeviče Kelina. V šedesátých letech stál u zrodu Galerie výtvarného umění v Náchodě, specializované na ruské malířství 19. a počátku 20. století. Jako výtvarný kritik publikoval zejména v padesátých a šedesátých letech v denním tisku a v odborných časopisech a sbornících (Hollar, Umění, Výtvarná práce) články o českém výtvarném umění 20. století, recenze výstav domácích i zahraničních umělců a vyslovoval se k otázkám teorie výtvarného umění a kulturní politiky. V sedmdesátých letech rozšířil svůj zájem o umění bulharské, které si zvolil za předmět své doktorské disertace. Ve své době byl jediným specialistou v oboru umění slovanských národů v ČSR. Dcera Jana (* 1957), historička umění, se stala manželkou historika umění Jiřího T. Kotalíka.

D: Ruští realističtí malíři 19. století: peredvižnici, 1951; Ruské maliarstvo XIX. storočia, Bratislava 1952; Ilja Jefimovič Repin, 1952; Levitan, Bratislava 1953; Polenov, Bratislava 1953; V. A. Serov, Bratislava 1960; Orientální motiv v ilustrační tvorbě Václava Fialy, 1965; Russkaja živopis’ v sobranijach Čechoslovakii, Leningrad 1974; Dějiny bulharského umění (doktorská disertace), 1982.

L: MČE 2, s. 422; Kudělka – Šimeček, s. 113; Bulletin uměleckohistorické společnosti českých zemí 1–2, 1897.

P: Archiv UK, Praha, písemná pozůstalost.

Jiří Vacek

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=FIALA_Vladimír_13.9.1922-10.8.1997&oldid=101347“