FIALOVÁ Marie 27.3.1884-20.3.1963: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FIALOVÁ_Marie_27.3.1884-20.3.1963)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.3.1884
| datum narození = 27.3.1884
| místo narození =  
| místo narození = Boskovice
| datum úmrtí = 20.3.1963
| datum úmrtí = 20.3.1963
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 78- Hudební interpret
| povolání = 78- Hudební interpret


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Marie FIALOVÁ
}}
 
'''FIALOVÁ, Marie''' ''(roz. Nussbaumová), * 27. 3. 1884 Boskovice, † 20. 3. 1963 Brno, zpěvačka''
 
Pocházela z rodiny Antonína Nussbauma, kancelisty okresního
soudu v Boskovicích, a Marie, roz. Svobodové. Vyrůstala v hudbymilovném
prostředí, které podporovalo její nadání. Od dětství
se učila hrát na klavír a housle, 1890–94 studovala na brněnské
Vyšší dívčí škole, 1895–1901 klavírní hru u M. Kuhlové
a houslovou hru u R. Reissiga, 1898–1908 se učila zpěvu
u Ž. Kollárové a B. Krejčího. Debutovala 1908 v rodišti áriemi
ze Smetanových oper a Novákovým cyklem ''Melancholie''. 1908–10
vyučovala zpěvu v hudebním odboru spolku Vesna. V brněnském
Národním divadle 1909 ztělesnila titulní roli Marthy ve
stejnojmenné opeře F. Flotowa, poté získala angažmá pro koloraturní
obor a na této scéně působila 1910–30. Proslula vyspělou
technikou, muzikálním projevem a oduševnělým pojetím.
1911 se v Brně provdala za svého kolegu, tenoristu Aloise Fialu
(1879–1940), manželství však skončilo rozvodem.
 
Po odchodu z divadla se nadále podílela na brněnském hudebním
životě. Zasedala v komisi pro státní zkoušky, avšak místo na
brněnské konzervatoři nepřijala. Učila soukromě např. M. Bakalovou,
E. Zachardovou a I. Karenovou.
 
'''D:''' role v ND Brno, výběr: Violetta, G. Verdi: La Traviata; Zerlina,
D. F. E. Auber: Fra Diavolo; Královna noci, W. A. Mozart: Kouzelná flétna;
Ninon, A. Foerster: Krajinský slavíček; Herodias, A. Mariotte: Salome; Manon,
J. Massenet: Manon; Zerlina, W. A. Mozart: Don Giovanni; Leonora,
G. Verdi: Trubadúr; Zuzanka, E. Wolf-Ferrari: Zuzančino tajemství; Inez,
G. Meyerbeer: Afričanka; Rosina, G. Rossini: Lazebník sevillský; Karolina,
B. Smetana: Dvě vdovy; Butterfly, G. Puccini: Madame Butterfly; Olympie,
J. Offenbach: Hoffmannovy povídky; Kněžna, K. Kovařovic: Na Starém bělidle; Blanchefleur, W. Kienzl: Píseň hor; Lenka, A. Dvořák: Tvrdé palice;
Porcia, J. B. Foerster: Jessika; Elvíra, D. F. E. Auber: Němá z Portici; Eliška
z Rožmberka, V. Novák: Zvíkovský rarášek; Kněžna, týž: Dědův odkaz; Zelida,
A. Adam: Kdybych byl králem; Markétka, Ch. Gounod: Faust a Markétka;
Fiordiligi, W. A. Mozart: Cosě fan tutte; Lotta, J. Massenet: Werther;
Matylda, G. Rossini: Vilém Tell; Lakmé, L. Delibes: Lakmé; Henrietta,
J. Halévy: Blesk; Filina, A. Thomas: Mignon.
 
'''L:''' HS 1, s. 312–313; Postavy brněnského jeviště 3, s. 421–423; D. Janota –
J. P. Kučera, Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 66; KRL 2, s. 1125.
 
'''P:''' MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 177, řkt. f. ú. Boskovice,
matrika nar. sv. IX, oddíl pro Boskovice, fol. 494.
 
Gustav Novotný
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]


[[Kategorie:1884]]
[[Kategorie:1884]]
[[Kategorie:Boskovice]]
[[Kategorie:1963]]
[[Kategorie:1963]]
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 7. 12. 2017, 17:56

Marie FIALOVÁ
Narození 27.3.1884
Místo narození Boskovice
Úmrtí 20.3.1963
Místo úmrtí Brno
Povolání 78- Hudební interpret
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55022

FIALOVÁ, Marie (roz. Nussbaumová), * 27. 3. 1884 Boskovice, † 20. 3. 1963 Brno, zpěvačka

Pocházela z rodiny Antonína Nussbauma, kancelisty okresního soudu v Boskovicích, a Marie, roz. Svobodové. Vyrůstala v hudbymilovném prostředí, které podporovalo její nadání. Od dětství se učila hrát na klavír a housle, 1890–94 studovala na brněnské Vyšší dívčí škole, 1895–1901 klavírní hru u M. Kuhlové a houslovou hru u R. Reissiga, 1898–1908 se učila zpěvu u Ž. Kollárové a B. Krejčího. Debutovala 1908 v rodišti áriemi ze Smetanových oper a Novákovým cyklem Melancholie. 1908–10 vyučovala zpěvu v hudebním odboru spolku Vesna. V brněnském Národním divadle 1909 ztělesnila titulní roli Marthy ve stejnojmenné opeře F. Flotowa, poté získala angažmá pro koloraturní obor a na této scéně působila 1910–30. Proslula vyspělou technikou, muzikálním projevem a oduševnělým pojetím. 1911 se v Brně provdala za svého kolegu, tenoristu Aloise Fialu (1879–1940), manželství však skončilo rozvodem.

Po odchodu z divadla se nadále podílela na brněnském hudebním životě. Zasedala v komisi pro státní zkoušky, avšak místo na brněnské konzervatoři nepřijala. Učila soukromě např. M. Bakalovou, E. Zachardovou a I. Karenovou.

D: role v ND Brno, výběr: Violetta, G. Verdi: La Traviata; Zerlina, D. F. E. Auber: Fra Diavolo; Královna noci, W. A. Mozart: Kouzelná flétna; Ninon, A. Foerster: Krajinský slavíček; Herodias, A. Mariotte: Salome; Manon, J. Massenet: Manon; Zerlina, W. A. Mozart: Don Giovanni; Leonora, G. Verdi: Trubadúr; Zuzanka, E. Wolf-Ferrari: Zuzančino tajemství; Inez, G. Meyerbeer: Afričanka; Rosina, G. Rossini: Lazebník sevillský; Karolina, B. Smetana: Dvě vdovy; Butterfly, G. Puccini: Madame Butterfly; Olympie, J. Offenbach: Hoffmannovy povídky; Kněžna, K. Kovařovic: Na Starém bělidle; Blanchefleur, W. Kienzl: Píseň hor; Lenka, A. Dvořák: Tvrdé palice; Porcia, J. B. Foerster: Jessika; Elvíra, D. F. E. Auber: Němá z Portici; Eliška z Rožmberka, V. Novák: Zvíkovský rarášek; Kněžna, týž: Dědův odkaz; Zelida, A. Adam: Kdybych byl králem; Markétka, Ch. Gounod: Faust a Markétka; Fiordiligi, W. A. Mozart: Cosě fan tutte; Lotta, J. Massenet: Werther; Matylda, G. Rossini: Vilém Tell; Lakmé, L. Delibes: Lakmé; Henrietta, J. Halévy: Blesk; Filina, A. Thomas: Mignon.

L: HS 1, s. 312–313; Postavy brněnského jeviště 3, s. 421–423; D. Janota – J. P. Kučera, Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 66; KRL 2, s. 1125.

P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 177, řkt. f. ú. Boskovice, matrika nar. sv. IX, oddíl pro Boskovice, fol. 494.

Gustav Novotný