FISCHEROVÁ-KVĚCHOVÁ Marie 24.3.1892-2.6.1984: Porovnání verzí
(FISCHEROVÁ-Kvěchová_Marie_24.3.1892-2.6.1984) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Kutná Hora | | místo narození = Kutná Hora | ||
| datum úmrtí = 2.6.1984 | | datum úmrtí = 2.6.1984 | ||
| místo úmrtí = Černošice | | místo úmrtí = Černošice (u Prahy) | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
== | '''FISCHEROVÁ-KVĚCHOVÁ, Marie,''' ''* 24. 3. 1892 Kutná Hora, † 2. 6. 1984 Černošice (u Prahy), malířka, ilustrátorka, módní návrhářka'' | ||
Rok narození bývá chybně uváděn 1894. Narodila se v rodině | |||
finančního úředníka Otomara Kvěcha, rodina se 1897 odstěhovala | |||
do Prahy. Po absolvování měšťanky na Královských Vinohradech | |||
(dnes Praha) 1906 se F. stala nejmladší studentkou na | |||
pražské UMPRUM. Nejdříve navštěvovala Malířskou a kreslířskou | |||
školu pro dámy Emilie Krostové, potom ateliéry Josefa | |||
Schussera, Jana Preislera a Jakuba Schikanedra. Její výtvarný talent | |||
podporovala od dětství matka Marie, roz. Zuvačová, která | |||
byla spoluzakladatelkou družstva Zádruha (1901), v němž se | |||
prodávaly rukodělné výrobky vytvářené původními technologiemi. | |||
Dceři předala řadu praktických znalostí, mj. o technikách | |||
výšivky a textilních materiálech, a vedla ji rovněž k poznávání | |||
výtvarného umění. | |||
Ve studiu malířství pokračovala F. na soukromé Académie Collarossi | |||
v Paříži, kam 1913 odjela s přítelkyní Boženou Vohánkovou. | |||
Během pobytu ve Francii vznikla řada maleb, zachycujících | |||
krásnou přírodu, pařížské ulice a další žánrové motivy. Události | |||
spojené s vypuknutím první světové války ji přiměly k předčasnému | |||
návratu domů. | |||
Mimořádné pochopení pro její práci měl také manžel, lékař pocházející | |||
z rozvětvené rodiny Fischerů, Jan (1887–1951), za něhož | |||
se 1915 provdala. Vychovali tři dcery. Rodinné vztahy, | |||
zejména k dětem a později k vnoučatům, byly pro F. zásadní. | |||
Členy své rodiny zachytila v mnoha kresbách a malbách. Rádi | |||
také společně cestovali. Z pobytů po českých a moravských krajích | |||
vznikly studie lidových krojů, jež F. inspirovaly k ilustracím, | |||
modelovým kresbám a návrhům oděvů, mj. také pro děti. | |||
O prázdninách často navštěvovali Balkán, kde F. nacházela rovněž | |||
bohatou motivaci pro svou práci. Kromě činnosti pro Zádruhu | |||
navrhovala ještě oděvy a textilie ve stylu tzv. svérázu pro | |||
textilku Josefa Sochora ve Dvoře Králové nad Labem. Převážná část její tvorby byla věnována dětem. Ilustrovala např. říkanky | |||
''Našim dětem'', Kožíškův slabikář ''Poupata'', Karafiátovy ''Broučky'', | |||
řadu pohádek, leporel a památníčků k narození dítěte, nástěnné | |||
didaktické malby pro školy či klavírní ''Dětské písně'' Františka | |||
Prochásky. Během druhé světové války ilustrovala ''Chodské písně'' Antonína Klášterského, ''Babičku'' Boženy Němcové a sbírku ''Naše koledy''. Po 1948 se její tvorba uplatňovala jen sporadicky v propagačních | |||
tiskovinách, kalendářích, pohlednicích apod. | |||
Vystavovala převážně s Kruhem výtvarných umělkyň v Praze. | |||
Významného ocenění se dočkala na mezinárodní výstavě užitého | |||
umění a průmyslu 1925 v Paříži, kde jí za textilní návrhy | |||
byla udělena zlatá medaile. | |||
Rodina se 1933 přestěhovala do vily zvané Sacrabonie v Černošicích | |||
u Prahy, kde měla F. ideální prostředí pro tvůrčí činnost. | |||
Tam i zemřela a byla pochována na místním hřbitově. | |||
'''D:''' ilustrace: Našim dětem, 1915; Denní život batolátka, 1916; obrazový doprovod | |||
k čsl. státní hymně a k opeře B. Smetany Prodaná nevěsta, 1918; | |||
Křičkovy skladby pro děti, 1920; České lidové písně, New York 1921; J. Kožíšek, | |||
Poupata, 1929; Památník našeho děťátka, 1932; soubor 25 studií lidových | |||
krojů; návrhy 8 sgrafit pro dětskou opatrovnu ve Dvoře Králové nad | |||
Labem; Pro naše děti a mámy. Z lidové poezie pro nejmenší. K vydání připravila | |||
J. Látalová, 1993. | |||
'''L:''' OSND 2/1, s. 585; Toman 1, s. 223; Tomeš 2, s. 237; SČSVU 2, s. 254; | |||
M. Moravcová, Dětská móda M. F.-K., in: Umění a řemesla 3, 1989, | |||
s. 54–56; M. F.-K. – výběr z tvorby (katalog výstavy, Náchod 1991), sestavila | |||
J. Látalová – J. Roubíček, 1991; M. F.-K., skici, obrazy, ilustrace, 2002; | |||
A. Zajíčková, Helena Kratochvílová: Babičce jsme říkali bába malovací, in: | |||
Deník 24. 5. 2008, s. 34; http://abart-full.artarchiv.cz; Galerie Felixe Jeneweina | |||
(http://gfj.kh.cz/gfj.php?id=122&l=en). | |||
'''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství 1, konskripce, karton 334, obraz 423; Archiv | |||
hl. města Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 | |||
(1920), karton 162, pořadové číslo 244. | |||
Jana Brabencová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 27. 1. 2018, 08:50
| Marie FISCHEROVÁ-Kvěchová | |
 | |
| Narození | 24.3.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Kutná Hora |
| Úmrtí | 2.6.1984 |
| Místo úmrtí | Černošice (u Prahy) |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55338 |
FISCHEROVÁ-KVĚCHOVÁ, Marie, * 24. 3. 1892 Kutná Hora, † 2. 6. 1984 Černošice (u Prahy), malířka, ilustrátorka, módní návrhářka
Rok narození bývá chybně uváděn 1894. Narodila se v rodině finančního úředníka Otomara Kvěcha, rodina se 1897 odstěhovala do Prahy. Po absolvování měšťanky na Královských Vinohradech (dnes Praha) 1906 se F. stala nejmladší studentkou na pražské UMPRUM. Nejdříve navštěvovala Malířskou a kreslířskou školu pro dámy Emilie Krostové, potom ateliéry Josefa Schussera, Jana Preislera a Jakuba Schikanedra. Její výtvarný talent podporovala od dětství matka Marie, roz. Zuvačová, která byla spoluzakladatelkou družstva Zádruha (1901), v němž se prodávaly rukodělné výrobky vytvářené původními technologiemi. Dceři předala řadu praktických znalostí, mj. o technikách výšivky a textilních materiálech, a vedla ji rovněž k poznávání výtvarného umění.
Ve studiu malířství pokračovala F. na soukromé Académie Collarossi v Paříži, kam 1913 odjela s přítelkyní Boženou Vohánkovou. Během pobytu ve Francii vznikla řada maleb, zachycujících krásnou přírodu, pařížské ulice a další žánrové motivy. Události spojené s vypuknutím první světové války ji přiměly k předčasnému návratu domů.
Mimořádné pochopení pro její práci měl také manžel, lékař pocházející z rozvětvené rodiny Fischerů, Jan (1887–1951), za něhož se 1915 provdala. Vychovali tři dcery. Rodinné vztahy, zejména k dětem a později k vnoučatům, byly pro F. zásadní. Členy své rodiny zachytila v mnoha kresbách a malbách. Rádi také společně cestovali. Z pobytů po českých a moravských krajích vznikly studie lidových krojů, jež F. inspirovaly k ilustracím, modelovým kresbám a návrhům oděvů, mj. také pro děti. O prázdninách často navštěvovali Balkán, kde F. nacházela rovněž bohatou motivaci pro svou práci. Kromě činnosti pro Zádruhu navrhovala ještě oděvy a textilie ve stylu tzv. svérázu pro textilku Josefa Sochora ve Dvoře Králové nad Labem. Převážná část její tvorby byla věnována dětem. Ilustrovala např. říkanky Našim dětem, Kožíškův slabikář Poupata, Karafiátovy Broučky, řadu pohádek, leporel a památníčků k narození dítěte, nástěnné didaktické malby pro školy či klavírní Dětské písně Františka Prochásky. Během druhé světové války ilustrovala Chodské písně Antonína Klášterského, Babičku Boženy Němcové a sbírku Naše koledy. Po 1948 se její tvorba uplatňovala jen sporadicky v propagačních tiskovinách, kalendářích, pohlednicích apod.
Vystavovala převážně s Kruhem výtvarných umělkyň v Praze. Významného ocenění se dočkala na mezinárodní výstavě užitého umění a průmyslu 1925 v Paříži, kde jí za textilní návrhy byla udělena zlatá medaile.
Rodina se 1933 přestěhovala do vily zvané Sacrabonie v Černošicích u Prahy, kde měla F. ideální prostředí pro tvůrčí činnost. Tam i zemřela a byla pochována na místním hřbitově.
D: ilustrace: Našim dětem, 1915; Denní život batolátka, 1916; obrazový doprovod k čsl. státní hymně a k opeře B. Smetany Prodaná nevěsta, 1918; Křičkovy skladby pro děti, 1920; České lidové písně, New York 1921; J. Kožíšek, Poupata, 1929; Památník našeho děťátka, 1932; soubor 25 studií lidových krojů; návrhy 8 sgrafit pro dětskou opatrovnu ve Dvoře Králové nad Labem; Pro naše děti a mámy. Z lidové poezie pro nejmenší. K vydání připravila J. Látalová, 1993.
L: OSND 2/1, s. 585; Toman 1, s. 223; Tomeš 2, s. 237; SČSVU 2, s. 254; M. Moravcová, Dětská móda M. F.-K., in: Umění a řemesla 3, 1989, s. 54–56; M. F.-K. – výběr z tvorby (katalog výstavy, Náchod 1991), sestavila J. Látalová – J. Roubíček, 1991; M. F.-K., skici, obrazy, ilustrace, 2002; A. Zajíčková, Helena Kratochvílová: Babičce jsme říkali bába malovací, in: Deník 24. 5. 2008, s. 34; http://abart-full.artarchiv.cz; Galerie Felixe Jeneweina (http://gfj.kh.cz/gfj.php?id=122&l=en).
P: NA, Praha, Policejní ředitelství 1, konskripce, karton 334, obraz 423; Archiv hl. města Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 (1920), karton 162, pořadové číslo 244.
Jana Brabencová