FLÖGL Arnold 10.7.1885-20.11.1950: Porovnání verzí
(FLÖGL_Arnold_10.7.1885-20.11.1950) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.7.1885 | | datum narození = 10.7.1885 | ||
| místo narození = | | místo narození = Kroměříž | ||
| datum úmrtí = 20.11.1950 | | datum úmrtí = 20.11.1950 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FLÖGL, Arnold,''' ''* 10. 7. 1885 Kroměříž, † 20. 11. 1950 Bratislava (Slovensko), operní zpěvák, režisér, pedagog'' | |||
Pocházel z rodiny zahradníka. Po studiích byl 1906–12 zaměstnán | |||
v Martině jako zubní technik, kde se také oženil se slovenskou | |||
ochotnickou herečkou a cimbalistkou Annou Ivankovou. | |||
Civilní povolání ho však neuspokojovalo, jako talentovaný zpěvák | |||
disponující zvučným hlasem začal vystupovat v tamním zpěváckém spolku | |||
a 1912 zaujal rolí Kašpara v opeře C. M. Webera ''Čarostřelec''. | |||
1912/13 hostoval v pražském Národním divadle (Beneš, | |||
B. Smetana: ''Dalibor'') a začal se pěvecky školit u Emila | |||
Buriana. 1913–19 působil ve stálém angažmá v Národním divadle. | |||
1919 přestoupil do Královské opery v Záhřebu, kde do | |||
1924 zpíval a režíroval jihoslovanskou premiéru Janáčkovy ''Její pastorkyně'' (hudební nastudování M. Sachs). Po několika pohostinských | |||
vystoupeních v Praze se neúspěšně pokusil vrátit do | |||
Národního divadla, 1924–30 však získal angažmá v Národním | |||
divadle v Brně. Tato a později zejména bratislavská léta patřila | |||
k vrcholům jeho kariéry. Na brněnské scéně mj. ztvárnil 1924 | |||
postavu Revírníka ve světové premiéře opery L. Janáčka ''Příhody lišky Bystroušky''. 1930 pohostinsky vystoupil v Praze se souborem | |||
Slovenského národního divadla v roli Pimena (M. P. Musorgskij, | |||
''Boris Godunov'') po boku F. I. Šaljapina, který F. výkon | |||
ocenil a navrhl mu, aby s ním alternoval v Paříži. F. poté natrvalo | |||
zakotvil v Bratislavě (1930–50), kde se stal respektovaným sólistou | |||
Slovenského národního divadla. 1935–45 vyučoval na bratislavské | |||
Hudební a dramatické akademii, respektive na pražské | |||
konzervatoři. K jeho žákům patřili např. J. Hadraba, O. Hanáková, | |||
G. Veclová. F. se zařadil k výrazným osobnostem, které ve | |||
třicátých a čtyřicátých letech profilovaly vývoj slovenského | |||
operního divadla. Jeho plný, zvučný bas a současně dramatický | |||
i komický talent mu zaručily role v českém, slovenském i světovém repertoáru. Vynikal zejména v operách A. Dvořáka (Lucifer, | |||
''Čert a Káča''; Vodník, ''Rusalka''), B. Smetany (Kecal, ''Prodaná nevěsta''; Paloucký, ''Hubička''; Chrudoš, ''Libuše''). V opeře V. Nováka | |||
na námět J. Vrchlického hry ''Karlštejn'' zpíval roli Arnošta | |||
z Pardubic, pro titulní roli Gildase (J. Jeremiáš: ''Starý král'') si ho | |||
vyžádal sám autor. Ve slovenských operách byl nezapomenutelným | |||
Neidingem (J. L. Bella: ''Kovář Wieland'') nebo bačou Mrnčem | |||
(V. Figuš-Bystrý: ''Detvan''). Ze světového repertoáru výrazně | |||
ztvárnil např. role: Gremin (P. I. Čajkovskij: ''Evžen Oněgin''), | |||
Pimen i Boris Godunov (M. P. Musorgskij: ''Boris Godunov''), | |||
Basilio (G. Rossini: ''Lazebník sevillský''),Don Pasquale (G.Donizetti: | |||
''Don Pasquale''), Mefistofeles (Ch. Gounod: ''Faust''), Heřman | |||
(R. Wagner: ''Tannhäuser''), Don Quijote (J. Massenet: ''Don Quijote'') ad. Vystupoval i v klasických operetách: Zaremba | |||
(O. Nedbal: ''Polská krev''), Kálmán Zsupán (J. Strauss ml.: ''Cikánský baron''). V Bratislavě se uplatnil také jako operní režisér, překladatel | |||
libret a propagátor lidové písně. | |||
Zajímavou kapitolu ve F. kariéře představoval v závěru života | |||
film. Jeho sošné postavy výrazných rysů obličeje i zvučného hlasu | |||
využil český a slovenský film: Mrnčo (''Varúj!'', 1946); Starosta | |||
Volové Lehoty (''Čapkovy povídky'', 1947), Herec Balada (''Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář'', 1949, vše režie M. Frič), | |||
Dřevorubec Huco (''Vlčie diery'', 1948, režie P. Bielik). | |||
'''L:''' OSND 2/1, s. 595; HS 1, s. 330; Opera Národního divadla v období Karla | |||
Kovařovice 2, 1969, rejstřík; ESL 2, s. 101–102; Ilustrovaný encyklopedický | |||
slovník 1, 1980, s. 660; ČBS, s. 148; J. Blaho, Pri storočnici A. F., in: | |||
Hudobný život 17, 1985, č. 14, s. 5; M. G., Trojjubileum speváka, in: Život | |||
35, 1985, č. 28, s. 58;NDa jeho předchůdci, s. 103 (se soupisem rolí); Encyklopédia | |||
dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 388; BLS 2, | |||
s. 596; KRL 2, s. 1161; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 467; | |||
http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem rolí). | |||
Anna Šourková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
[[Kategorie:Kroměříž]] | |||
[[Kategorie:1950]] | [[Kategorie:1950]] | ||
[[Kategorie:Bratislava]] |
Verze z 5. 2. 2018, 15:55
Arnold FLÖGL | |
Narození | 10.7.1885 |
---|---|
Místo narození | Kroměříž |
Úmrtí | 20.11.1950 |
Místo úmrtí | Bratislava (Slovensko) |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55427 |
FLÖGL, Arnold, * 10. 7. 1885 Kroměříž, † 20. 11. 1950 Bratislava (Slovensko), operní zpěvák, režisér, pedagog
Pocházel z rodiny zahradníka. Po studiích byl 1906–12 zaměstnán v Martině jako zubní technik, kde se také oženil se slovenskou ochotnickou herečkou a cimbalistkou Annou Ivankovou. Civilní povolání ho však neuspokojovalo, jako talentovaný zpěvák disponující zvučným hlasem začal vystupovat v tamním zpěváckém spolku a 1912 zaujal rolí Kašpara v opeře C. M. Webera Čarostřelec. 1912/13 hostoval v pražském Národním divadle (Beneš, B. Smetana: Dalibor) a začal se pěvecky školit u Emila Buriana. 1913–19 působil ve stálém angažmá v Národním divadle. 1919 přestoupil do Královské opery v Záhřebu, kde do 1924 zpíval a režíroval jihoslovanskou premiéru Janáčkovy Její pastorkyně (hudební nastudování M. Sachs). Po několika pohostinských vystoupeních v Praze se neúspěšně pokusil vrátit do Národního divadla, 1924–30 však získal angažmá v Národním divadle v Brně. Tato a později zejména bratislavská léta patřila k vrcholům jeho kariéry. Na brněnské scéně mj. ztvárnil 1924 postavu Revírníka ve světové premiéře opery L. Janáčka Příhody lišky Bystroušky. 1930 pohostinsky vystoupil v Praze se souborem Slovenského národního divadla v roli Pimena (M. P. Musorgskij, Boris Godunov) po boku F. I. Šaljapina, který F. výkon ocenil a navrhl mu, aby s ním alternoval v Paříži. F. poté natrvalo zakotvil v Bratislavě (1930–50), kde se stal respektovaným sólistou Slovenského národního divadla. 1935–45 vyučoval na bratislavské Hudební a dramatické akademii, respektive na pražské konzervatoři. K jeho žákům patřili např. J. Hadraba, O. Hanáková, G. Veclová. F. se zařadil k výrazným osobnostem, které ve třicátých a čtyřicátých letech profilovaly vývoj slovenského operního divadla. Jeho plný, zvučný bas a současně dramatický i komický talent mu zaručily role v českém, slovenském i světovém repertoáru. Vynikal zejména v operách A. Dvořáka (Lucifer, Čert a Káča; Vodník, Rusalka), B. Smetany (Kecal, Prodaná nevěsta; Paloucký, Hubička; Chrudoš, Libuše). V opeře V. Nováka na námět J. Vrchlického hry Karlštejn zpíval roli Arnošta z Pardubic, pro titulní roli Gildase (J. Jeremiáš: Starý král) si ho vyžádal sám autor. Ve slovenských operách byl nezapomenutelným Neidingem (J. L. Bella: Kovář Wieland) nebo bačou Mrnčem (V. Figuš-Bystrý: Detvan). Ze světového repertoáru výrazně ztvárnil např. role: Gremin (P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin), Pimen i Boris Godunov (M. P. Musorgskij: Boris Godunov), Basilio (G. Rossini: Lazebník sevillský),Don Pasquale (G.Donizetti: Don Pasquale), Mefistofeles (Ch. Gounod: Faust), Heřman (R. Wagner: Tannhäuser), Don Quijote (J. Massenet: Don Quijote) ad. Vystupoval i v klasických operetách: Zaremba (O. Nedbal: Polská krev), Kálmán Zsupán (J. Strauss ml.: Cikánský baron). V Bratislavě se uplatnil také jako operní režisér, překladatel libret a propagátor lidové písně.
Zajímavou kapitolu ve F. kariéře představoval v závěru života film. Jeho sošné postavy výrazných rysů obličeje i zvučného hlasu využil český a slovenský film: Mrnčo (Varúj!, 1946); Starosta Volové Lehoty (Čapkovy povídky, 1947), Herec Balada (Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, 1949, vše režie M. Frič), Dřevorubec Huco (Vlčie diery, 1948, režie P. Bielik).
L: OSND 2/1, s. 595; HS 1, s. 330; Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 2, 1969, rejstřík; ESL 2, s. 101–102; Ilustrovaný encyklopedický slovník 1, 1980, s. 660; ČBS, s. 148; J. Blaho, Pri storočnici A. F., in: Hudobný život 17, 1985, č. 14, s. 5; M. G., Trojjubileum speváka, in: Život 35, 1985, č. 28, s. 58;NDa jeho předchůdci, s. 103 (se soupisem rolí); Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 388; BLS 2, s. 596; KRL 2, s. 1161; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 467; http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem rolí).
Anna Šourková