FLOS František 27.7.1864-8.1.1961

František FLOS
Narození	27.7.1864
Místo narození	Přelouč
Úmrtí	8.1.1961
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55435

FLOS, František, * 27. 7. 1864 Přelouč, † 8. 1. 1961 Praha, pedagog, spisovatel, překladatel, literární teoretik

F. otec obchodoval s dobytkem. Po ukončení páté třídy měšťanské školy F. pobýval ve Vídni, kde se naučil německy. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a poté učil na školách na Kolínsku a v Týnci nad Labem češtinu, dějepis a zeměpis. 1923 se stal okresním školním inspektorem v Pardubicích, ale již následujícího roku odešel do důchodu a věnoval se plně literární a osvětové činnosti. Rád cestoval, poznal především Balkán a Itálii. Většinu života strávil v Týnci nad Labem, po odchodu do penze žil v Praze. Literárně byl neobyčejně plodný. Napsal stovky časopiseckých statí a vydal bezmála sedm desítek samostatných prací (delších povídek, sborníků, románů). Některé vycházely v opakovaných vydáních. Počátky F. publikační činnosti spadaly do osmdesátých let, kdy publikoval v časopisu Zlatá Praha drobnou črtu Hmyz. Jeho stati nejrůznějších žánrů se hojně objevovaly v četných dobových periodikách (Česká demokracie, Český lid, Český svět, Jaro, Květy, Lada, Literární rozhledy, Lumír, Malý čtenář, Národní listy, Národní politika, Niva, Osvěta, Švanda dudák, Úhor, Literatura pro mládež, Venkov, Vzlet, Zlatá Praha, Zvon). Ve spolupráci s A. Sellnerem přeložil do češtiny řadu literárních děl francouzských autorů (E. Zola, G. Flaubert, A. Theuriet). 1919–20 redigoval časopis Úsvit, určený dětským čtenářům, vydával kalendáře Palacký (od 1905) a Havlíček (od 1907), řídil ediční řadu Knihovnička mládí, uspořádal Trojdílnou čítanku pro české školy obecné (1920, další vyd. 1932 s J. Sulíkem a J. Jursou). Byl členem Společnosti přátel literatury pro mládež.

Témata k prvním literárním projevům F. nacházel ve vesnickém a maloměstském prostředí, publikoval převážně humorně laděné črty, povídky a romány podobné dílům L. Stroupežnického či I. Herrmanna. Velkému čtenářskému ohlasu se z tohoto okruhu těšily zejména humorné příběhy o svérázném lidovém filozofovi z lesů Šibraváčkovi (1909). S odstupem času se k této postavě několikrát vrátil (1915, 1920). Menší úspěch měly F. pokusy o psychologickou prózu. Vrcholem jeho literární tvorby a také nesporným přínosem pro českou literaturu se staly jeho spisy pro mládež. Právem se zařadil vedle E. Štorcha k zakladatelům české dobrodružné literatury určené mládeži. Zpravidla psal romány či povídky z exotického prostředí (Jižní a Střední Amerika, Kongo, Egypt, Indonésie aj.). Dobrodružný děj propojoval s množstvím přírodovědných, zeměpisných a etnografických poznatků, někde se objevily i prvky vědecko-fantastické tematiky. Zřetelně zdůrazňoval i morální aspekty. Při obrovské šíři a rozmanitosti F. produkce lze v řadě prací nalézt podobu s romány Karla Maye, ale také inspiraci cestopisy Emila Holuba, a dokonce i ozvuky knih J. Vernea. K F. nejlepším a opakovaně vydávaným dílům se zařadila románová trilogie Lovci orchidejí (1920–22) a román Lovci kožišin (1934). Napsal několik pohádkových veseloher pro děti, v nichž se snažil reflektovat problémy současnosti. Jejich výchovný náboj korespondoval s dobovými pokrokovými pedagogickými teoriemi třicátých let 20. století. V letech okupace F. (i vzhledem k věku) postupně omezoval své aktivity a po druhé světové válce vydal pouze jeden román (Za pokladem, 1946). Jeho knihy však v reedicích vycházely i v dalších desetiletích.

F. užíval řadu pseudonymů (Adolf Brabec, Filip Brabec, Filip Kos, F. Konopka, Fr. Strnad, F. Vrabec, Pěnkava, Rorejs a zkratky Fr., Fs.).

L: LČL 1, s. 723–724 (se soupisem díla a literatury); Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 103; J. Hostáň, Zemřel F. F., in: Učitelské noviny 1961, č. 3; Z. Heřman, dobrodružné poznání, 1962; J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 38.

Josef Harna