FLUSSER Vilém 12.5.1920-27.11.1991: Porovnání verzí
(FLUSSER_Vilém_12.5.1920-26.11.1991) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.5.1920 | | datum narození = 12.5.1920 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 27.11.1991 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Bor (u Tachova) | ||
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FLUSSER, Vilém,''' ''* 12. 5. 1920 Praha, † 27. 11. 1991 Bor (u Tachova), filozof, pedagog'' | |||
Pražský rodák pocházel z dobře situované židovské rodiny, | |||
F. bratrancem byl David Gustav F. (1917–2000). Gymnázium | |||
absolvoval v Praze na Smíchově. Krátce pokračoval ve studiu filozofie | |||
na UK. 1939 (bývá uváděno také 1940) po okupaci Československa | |||
nacistickým Německem rodiště opustil a emigroval | |||
do zahraničí spolu s Edith Barthovou, svou budoucí manželkou. | |||
Rodiče a většina příbuzných, kteří v okupovaném Československu | |||
zůstali, zahynuli v koncentračních táborech. F. krátce | |||
pobýval v Londýně, kde navštěvoval London School of Economics. | |||
Tuto školu také nedokončil. Dále emigroval do Brazílie, | |||
kde žil do 1972. Rozhodl se pro akademickou dráhu na univerzitě | |||
v Săo Paulu. 1959 se habilitoval a 1963 byl jmenován řádným | |||
profesorem pro obor filozofie komunikace. Současně vydal | |||
v portugalštině první knižní publikaci ''Língua e realidade'' (1963, | |||
česky jako ''Jazyk a skutečnost'', 2005). Zájem o jazyk jako prostředek | |||
komunikace patřil k F. celoživotním tématům, souvisel patrně | |||
i s jeho mimořádnými jazykovými znalostmi (vedle češtiny | |||
znal také portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, němčinu | |||
a hebrejštinu, ve všech těchto jazycích přednášel, vedl odborné | |||
diskuse i publikoval). 1972 se po konfliktech s brazilskou vojenskou | |||
vládou přestěhoval do Evropy, nejprve do italského Merana, | |||
poté zakotvil téměř na dvacet let v jihofrancouzském městě | |||
Robion. Další významnou zastávkou v jeho životě a profesionální | |||
kariéře se stala německá Bochum, kam byl 1991 pozván jako | |||
hostující profesor. Už od 1966 publikoval stále častěji německy. | |||
Velký ohlas vyvolaly jeho úvahy o filozofickém významu fotografie | |||
(''Für eine Philosophie der Photographie'', 1983), kterým se | |||
věnoval zejména od osmdesátých let (česky jako ''Za filozofii fotografie'', | |||
1994). S tím, jak rostl jeho vědecký věhlas, navštěvoval | |||
F. univerzity a badatelské instituce po celém světě. 1991 přijel | |||
dvakrát také do svého rodiště. Poprvé přednášel česky (8. 6.) | |||
v galerii Pražský dům fotografie a 27. 11. návštěvu Prahy zopakoval. | |||
Jeho vystoupení organizoval Goethe-Institut. Původně | |||
měl pokračovat do Vídně, ale na protest proti tamním aktivitám | |||
krajně pravicového politika Jörga Haidera cestu odvolal a vracel | |||
se do Německa. Jeho vůz havaroval a F. zemřel. Sebrané spisy vyšly | |||
v edici European Photography (Berlín, 10 svazků) a v nakladatelství | |||
Bödmann (Düsseldorf, 14 svazků). | |||
'''D:''' Moc obrazu – výbor z filosofických textů z 80. a 90. let, 1966; Příběh ďábla, | |||
1997; Bezedno (v originále Bodenlos), filozofická autobiografie, 1998; | |||
Do universa technických obrazů, 2001; Komunikológia, Bratislava 2002. | |||
'''L:''' SČF, s. 134; SČSVU 1, s. 270; Fotografie jako rovnocennost hledisek, in: | |||
Ateliér 1995, č. 9; J. Chuchma, recenze na Bezedno V. F., in: Kultura/iDnes.cz, | |||
10. 11. 1998; B. Setzwein, Jen jako poutník mohu být okouzlen světem, in: | |||
PLŽ (Plzeňský literární život) 7, 2008, s. 10–16; http://cs.wikipedia.org/ | |||
wiki/Vil%C3%A9m_Flusser. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1991]] | [[Kategorie:1991]] | ||
[[Kategorie:Bor]] |
Verze z 19. 2. 2018, 15:59
Vilém FLUSSER | |
Narození | 12.5.1920 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 27.11.1991 |
Místo úmrtí | Bor (u Tachova) |
Povolání | 56- Filozof |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81481 |
FLUSSER, Vilém, * 12. 5. 1920 Praha, † 27. 11. 1991 Bor (u Tachova), filozof, pedagog
Pražský rodák pocházel z dobře situované židovské rodiny, F. bratrancem byl David Gustav F. (1917–2000). Gymnázium absolvoval v Praze na Smíchově. Krátce pokračoval ve studiu filozofie na UK. 1939 (bývá uváděno také 1940) po okupaci Československa nacistickým Německem rodiště opustil a emigroval do zahraničí spolu s Edith Barthovou, svou budoucí manželkou. Rodiče a většina příbuzných, kteří v okupovaném Československu zůstali, zahynuli v koncentračních táborech. F. krátce pobýval v Londýně, kde navštěvoval London School of Economics. Tuto školu také nedokončil. Dále emigroval do Brazílie, kde žil do 1972. Rozhodl se pro akademickou dráhu na univerzitě v Săo Paulu. 1959 se habilitoval a 1963 byl jmenován řádným profesorem pro obor filozofie komunikace. Současně vydal v portugalštině první knižní publikaci Língua e realidade (1963, česky jako Jazyk a skutečnost, 2005). Zájem o jazyk jako prostředek komunikace patřil k F. celoživotním tématům, souvisel patrně i s jeho mimořádnými jazykovými znalostmi (vedle češtiny znal také portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, němčinu a hebrejštinu, ve všech těchto jazycích přednášel, vedl odborné diskuse i publikoval). 1972 se po konfliktech s brazilskou vojenskou vládou přestěhoval do Evropy, nejprve do italského Merana, poté zakotvil téměř na dvacet let v jihofrancouzském městě Robion. Další významnou zastávkou v jeho životě a profesionální kariéře se stala německá Bochum, kam byl 1991 pozván jako hostující profesor. Už od 1966 publikoval stále častěji německy. Velký ohlas vyvolaly jeho úvahy o filozofickém významu fotografie (Für eine Philosophie der Photographie, 1983), kterým se věnoval zejména od osmdesátých let (česky jako Za filozofii fotografie, 1994). S tím, jak rostl jeho vědecký věhlas, navštěvoval F. univerzity a badatelské instituce po celém světě. 1991 přijel dvakrát také do svého rodiště. Poprvé přednášel česky (8. 6.) v galerii Pražský dům fotografie a 27. 11. návštěvu Prahy zopakoval. Jeho vystoupení organizoval Goethe-Institut. Původně měl pokračovat do Vídně, ale na protest proti tamním aktivitám krajně pravicového politika Jörga Haidera cestu odvolal a vracel se do Německa. Jeho vůz havaroval a F. zemřel. Sebrané spisy vyšly v edici European Photography (Berlín, 10 svazků) a v nakladatelství Bödmann (Düsseldorf, 14 svazků).
D: Moc obrazu – výbor z filosofických textů z 80. a 90. let, 1966; Příběh ďábla, 1997; Bezedno (v originále Bodenlos), filozofická autobiografie, 1998; Do universa technických obrazů, 2001; Komunikológia, Bratislava 2002.
L: SČF, s. 134; SČSVU 1, s. 270; Fotografie jako rovnocennost hledisek, in: Ateliér 1995, č. 9; J. Chuchma, recenze na Bezedno V. F., in: Kultura/iDnes.cz, 10. 11. 1998; B. Setzwein, Jen jako poutník mohu být okouzlen světem, in: PLŽ (Plzeňský literární život) 7, 2008, s. 10–16; http://cs.wikipedia.org/ wiki/Vil%C3%A9m_Flusser.
Pavla Vošahlíková