FUCHS Artur 1.6.1862-13.1.1940: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Artur FUCHS | | jméno = Artur FUCHS | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| velikost obrázku = | | velikost obrázku = | ||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 1.6.1862 | | datum narození = 1.6.1862 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 13.1.1940 | | datum úmrtí = 13.1.1940 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 36: | Řádek 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
}} | }} | ||
'''FUCHS, Artur,''' ''* 1. 6. 1862 Praha, † 13. 1. 1940 Praha, průmyslový podnikatel v papírenství'' | |||
Syn podnikatele v papírenství Ignaze F. (1824–1890) a Betty | |||
(Barbary), roz. Stösselesové, bratr průmyslníka a mecenáše | |||
Roberta F. (1854–1925). Dětství prožil ve staroměstském | |||
patricijském domě U Pěti korun v Sirkové (dnes Melantrichově) | |||
ulici. Údaje o jeho vzdělání chybějí, v rodinném | |||
podniku pracoval od 1885. Spolu s Robertem ho 1888 otec | |||
jmenoval veřejným společníkem firmy. Ještě za života Ignaze | |||
se F. podílel na výstavbě nového závodu a obchodního domu | |||
v Hamburku-Altoně. Po otcově smrti a rozdělení majetku | |||
1890 zdědil areál v Michalské ulici, konsignace ve Vídni | |||
a Hamburku, včetně obchodního domu a výrobního závodu. | |||
Celkem zaměstnával více než tři sta padesát zaměstnanců. | |||
Až do zániku Rakousko-Uherska firma užívala označení | |||
Ignaz Fuchs, po vzniku ČSR 1918 i český ekvivalent Hynek | |||
Fuchs-Robětín. | |||
Příznivé výsledky F. podnikání umožnily zahájit výrobu | |||
v nové továrně na dnešní Vinohradské ulici (čp. 2405/190 | |||
a 1630/190) v Praze. Areál o rozloze 10 000 m2 produkoval | |||
kartonáž a počátkem 1911 se do něj přestěhovala tiskárna | |||
z Václavského náměstí. O rok později se F. stal prvním | |||
evropským výrobcem papírových pytlů pro sypké materiály. | |||
Nový závod fungoval v Letenské ulici v malostranském paláci | |||
koupeném od Thurn-Taxisů. Po vzniku samostatné republiky | |||
F. zrušil vídeňskou afilaci; až do nástupu nacismu v Německu | |||
provozoval také závod v Hamburku, který byl poté arizován. | |||
V meziválečném období se F. stal největším výrobcem školních | |||
potřeb v ČSR (s ročním obratem čtyřicet milionů korun, sedmi | |||
sty zaměstnanci a sedmi obchodními zástupci v zahraničí). | |||
Své české firmy chtěl před nacisty zachránit fúzí a přeměnou | |||
na americko-českou společnost se sídlem ve Vídni. V září 1939 | |||
však protektorátní vláda jmenovala do závodu bývalého zaměstnance | |||
jako nuceného správce (treuhändera), který fúzi | |||
zabránil. F. spáchal sebevraždu. | |||
'''L:''' K. Robětín, U příležitosti oslav prvního desetiletí, in: Hospodářské | |||
sdružení průmyslu papíru v Praze 1918–1928, 1928, s. 13–16; P. Novotný, | |||
O papírnách ztracených i o těch znovu nalezených, 2008, s. 27–31; Historická | |||
encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska… 2, M. Myška (ed.), | |||
2008, s. 87; G. Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum | |||
Wiens 1800–1938, 1, Wien 2011, s. 814–817 (s další literaturou); | |||
J. Županič, Židovská šlechta podunajské monarchie, 2012, s. 240–242; | |||
J. Palát – P. Šrámek, Počátky výroby strojního papíru v českých zemích, rkp., | |||
2014, s. 154–168. | |||
Jiří Palát | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství]] | [[Kategorie:32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství]] | ||
Verze z 25. 2. 2018, 14:07
| Artur FUCHS | |
 | |
| Narození | 1.6.1862 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 13.1.1940 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137490 |
FUCHS, Artur, * 1. 6. 1862 Praha, † 13. 1. 1940 Praha, průmyslový podnikatel v papírenství
Syn podnikatele v papírenství Ignaze F. (1824–1890) a Betty (Barbary), roz. Stösselesové, bratr průmyslníka a mecenáše Roberta F. (1854–1925). Dětství prožil ve staroměstském patricijském domě U Pěti korun v Sirkové (dnes Melantrichově) ulici. Údaje o jeho vzdělání chybějí, v rodinném podniku pracoval od 1885. Spolu s Robertem ho 1888 otec jmenoval veřejným společníkem firmy. Ještě za života Ignaze se F. podílel na výstavbě nového závodu a obchodního domu v Hamburku-Altoně. Po otcově smrti a rozdělení majetku 1890 zdědil areál v Michalské ulici, konsignace ve Vídni a Hamburku, včetně obchodního domu a výrobního závodu. Celkem zaměstnával více než tři sta padesát zaměstnanců. Až do zániku Rakousko-Uherska firma užívala označení Ignaz Fuchs, po vzniku ČSR 1918 i český ekvivalent Hynek Fuchs-Robětín.
Příznivé výsledky F. podnikání umožnily zahájit výrobu v nové továrně na dnešní Vinohradské ulici (čp. 2405/190 a 1630/190) v Praze. Areál o rozloze 10 000 m2 produkoval kartonáž a počátkem 1911 se do něj přestěhovala tiskárna z Václavského náměstí. O rok později se F. stal prvním evropským výrobcem papírových pytlů pro sypké materiály. Nový závod fungoval v Letenské ulici v malostranském paláci koupeném od Thurn-Taxisů. Po vzniku samostatné republiky F. zrušil vídeňskou afilaci; až do nástupu nacismu v Německu provozoval také závod v Hamburku, který byl poté arizován.
V meziválečném období se F. stal největším výrobcem školních potřeb v ČSR (s ročním obratem čtyřicet milionů korun, sedmi sty zaměstnanci a sedmi obchodními zástupci v zahraničí). Své české firmy chtěl před nacisty zachránit fúzí a přeměnou na americko-českou společnost se sídlem ve Vídni. V září 1939 však protektorátní vláda jmenovala do závodu bývalého zaměstnance jako nuceného správce (treuhändera), který fúzi zabránil. F. spáchal sebevraždu.
L: K. Robětín, U příležitosti oslav prvního desetiletí, in: Hospodářské sdružení průmyslu papíru v Praze 1918–1928, 1928, s. 13–16; P. Novotný, O papírnách ztracených i o těch znovu nalezených, 2008, s. 27–31; Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska… 2, M. Myška (ed.), 2008, s. 87; G. Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, 1, Wien 2011, s. 814–817 (s další literaturou); J. Županič, Židovská šlechta podunajské monarchie, 2012, s. 240–242; J. Palát – P. Šrámek, Počátky výroby strojního papíru v českých zemích, rkp., 2014, s. 154–168.
Jiří Palát