FÜRSTENAU Julius Emil Walter 3.8.1871-17.1.1964: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FÜRSTENAU_Julius_3.8.1871-17.1.1964)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Julius FÜRSTENAU
| jméno = Julius Emil Walter FÜRSTENAU
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 3.8.1871
| datum narození = 3.8.1871
| místo narození =  
| místo narození = Giżycko (Polsko)
| datum úmrtí = 17.1.1964
| datum úmrtí = 17.1.1964
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Regensburg (Německo)
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Julius FÜRSTENAU
}}


== Literatura ==
'''FÜRSTENAU, Julius Emil Walter,''' ''* 3. 8. 1871 Giżycko (Polsko), † 17. 1. 1964 Regensburg (Německo), strojírenský technik, pedagog''
 
Byl synem inženýra a drážního inspektora Bernharda F. a Kláry
Anny, roz. Gudowiusové (též Gudoviusové). F. rodiště, tehdy
Lötzen, patřilo v té době k Německu jako součást Východního
Pruska. Po ukončení měšťanky 1881–88 F. absolvoval německou
reálku v Plzni a 1890–94 vystudoval strojní specializaci
na německé technice v Praze (Ing.). Potom byl zaměstnán
ve firmě F. Ringhoffer na Smíchově. Od 1900 působil jako
inženýr, od 1905 vrchní inženýr a od 1909 ještě jako zástupce
ředitele tehdejší První brněnské strojírenské společnosti (Erste
Brünner Maschinenfabriksgesellschaft, A. G.). Společnost
fúzovala se strojírnou Vaňkovka a zahájila tam výrobu parních
turbín, většinou podle požadavků zákazníka (pro elektrárny,
hutě, textilky, chemičky, koželužny a také pro pohon lodí),
podle patentu anglické firmy Parsons. V modernizované Vaňkovce
probíhal rovněž další konstrukční vývoj turbín a jejich
zkoušení. V prvním desetiletí 20. století byly intenzivně testovány
a vyráběny výkonnější vysokotlaké parní turbíny, 1911
F. představil tzv. smíšenou turbínu, která se ve Vaňkovce kompletovala
a odtud dodávala do celé monarchie. Technologicky
náročnou výrobu několika stovek unikátních turbín a kotlů
také díky F. nepřerušila ani první světová válka.
 
V dubnu 1916 byl jmenován řádným profesorem nauky o strojích
a stavby strojů na německé technice v Brně, pracoval tři
desítky let v ústavu nauky o strojích a strojírenství II (později
pístových strojů). Na škole působil jako rektor (1924/25), dvakrát
jako děkan. Ve třicátých letech byl penzionován a za druhé
světové války reaktivován. Přednášel mj. o tepelné, parní
a železniční technice i proudových strojích. Napsal a od 1907
zveřejnil několik příspěvků o stavbě a zkouškách parních kotlů
a turbín.
 
F. se oženil na pražském Smíchově 1899 s Kamilou Marií
(* 10. 7. 1875 Praha), dcerou Vincence Baumanna, knížecího
fürstenberského účetního rady. Měli spolu tři děti – Friedricha
(* 1902), Heinricha (* 1903) a Elisabeth Marii (* 1905).
Za německé okupace byl F. členem NSDAP, z Brna na počátku
dubna 1945 odešel a dožil v Řezně.
 
'''D:''' výběr: Die Dampfturbine als Anzapfmaschine, in: Mitteilungen des
Deutschen Ingenieurvereines in Mähren und des Hauptvereines deutscher
Ingenieure in der tschechoslowakischen Republik, 1922 (zvl. otisk).
 
'''L:''' OSND 2/1, s. 766–767; BL 1, s. 402; Bericht über die am 6. Dezember
1924 stattgefundene feierliche Inauguration des für das Studienjahr 1924–25
zum Rector Magnificus gewählten Ing. J. F., 1924; R. Molak, Pioniere des
Brünner Dampfturbinenbaues, in: Brünner Heimatbote. Nachrichtenblatt
der BRUNA, Heimatverband der Brünner e. V. 16, 1964, s. 218–219;
J. Weinhold, Zur Geschichte der Deutschen technischen Hochschule in
Brünn. Rückblicke und Vergleiche, München 1991, s. 436–437; P. Šišma,
Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Práce z dějin techniky
a přírodních věd 2, J. Folta (ed.), 2004, s. 79, 81, 87, 102, 140; http://www.
vankovka.cz/historie (stav k 23. 2. 2016).
 
'''P:''' MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 17 826, snímky 97, 125
a 167; fond B 34 Německá technika Brno, karton 641, sign. 20 (jmenování F. profesorem nauky o strojích a stavby strojů II, 1915), karton 607 (dva
spisy s doklady působení reaktivovaného F. na technice 1940–44); fond
G 212 I Osobní a penzijní spisy, karton 1057, inv. č. 9469 (písemnosti
týkající se platu a penze 1939–45); Archiv města Brna, evidence domovského
práva č. 60 900, policejní přihláška z 21. 6. 1943.
 
Gustav Novotný
   
   
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
Řádek 17: Řádek 80:


[[Kategorie:1871]]
[[Kategorie:1871]]
[[Kategorie: Giżycko]]
[[Kategorie:1964]]
[[Kategorie:1964]]
[[Kategorie:Regensburg]]

Verze z 14. 3. 2018, 19:15

Julius Emil Walter FÜRSTENAU
Narození 3.8.1871
Místo narození Giżycko (Polsko)
Úmrtí 17.1.1964
Místo úmrtí Regensburg (Německo)
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56123

FÜRSTENAU, Julius Emil Walter, * 3. 8. 1871 Giżycko (Polsko), † 17. 1. 1964 Regensburg (Německo), strojírenský technik, pedagog

Byl synem inženýra a drážního inspektora Bernharda F. a Kláry Anny, roz. Gudowiusové (též Gudoviusové). F. rodiště, tehdy Lötzen, patřilo v té době k Německu jako součást Východního Pruska. Po ukončení měšťanky 1881–88 F. absolvoval německou reálku v Plzni a 1890–94 vystudoval strojní specializaci na německé technice v Praze (Ing.). Potom byl zaměstnán ve firmě F. Ringhoffer na Smíchově. Od 1900 působil jako inženýr, od 1905 vrchní inženýr a od 1909 ještě jako zástupce ředitele tehdejší První brněnské strojírenské společnosti (Erste Brünner Maschinenfabriksgesellschaft, A. G.). Společnost fúzovala se strojírnou Vaňkovka a zahájila tam výrobu parních turbín, většinou podle požadavků zákazníka (pro elektrárny, hutě, textilky, chemičky, koželužny a také pro pohon lodí), podle patentu anglické firmy Parsons. V modernizované Vaňkovce probíhal rovněž další konstrukční vývoj turbín a jejich zkoušení. V prvním desetiletí 20. století byly intenzivně testovány a vyráběny výkonnější vysokotlaké parní turbíny, 1911 F. představil tzv. smíšenou turbínu, která se ve Vaňkovce kompletovala a odtud dodávala do celé monarchie. Technologicky náročnou výrobu několika stovek unikátních turbín a kotlů také díky F. nepřerušila ani první světová válka.

V dubnu 1916 byl jmenován řádným profesorem nauky o strojích a stavby strojů na německé technice v Brně, pracoval tři desítky let v ústavu nauky o strojích a strojírenství II (později pístových strojů). Na škole působil jako rektor (1924/25), dvakrát jako děkan. Ve třicátých letech byl penzionován a za druhé světové války reaktivován. Přednášel mj. o tepelné, parní a železniční technice i proudových strojích. Napsal a od 1907 zveřejnil několik příspěvků o stavbě a zkouškách parních kotlů a turbín.

F. se oženil na pražském Smíchově 1899 s Kamilou Marií (* 10. 7. 1875 Praha), dcerou Vincence Baumanna, knížecího fürstenberského účetního rady. Měli spolu tři děti – Friedricha (* 1902), Heinricha (* 1903) a Elisabeth Marii (* 1905). Za německé okupace byl F. členem NSDAP, z Brna na počátku dubna 1945 odešel a dožil v Řezně.

D: výběr: Die Dampfturbine als Anzapfmaschine, in: Mitteilungen des Deutschen Ingenieurvereines in Mähren und des Hauptvereines deutscher Ingenieure in der tschechoslowakischen Republik, 1922 (zvl. otisk).

L: OSND 2/1, s. 766–767; BL 1, s. 402; Bericht über die am 6. Dezember 1924 stattgefundene feierliche Inauguration des für das Studienjahr 1924–25 zum Rector Magnificus gewählten Ing. J. F., 1924; R. Molak, Pioniere des Brünner Dampfturbinenbaues, in: Brünner Heimatbote. Nachrichtenblatt der BRUNA, Heimatverband der Brünner e. V. 16, 1964, s. 218–219; J. Weinhold, Zur Geschichte der Deutschen technischen Hochschule in Brünn. Rückblicke und Vergleiche, München 1991, s. 436–437; P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Práce z dějin techniky a přírodních věd 2, J. Folta (ed.), 2004, s. 79, 81, 87, 102, 140; http://www. vankovka.cz/historie (stav k 23. 2. 2016).

P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 17 826, snímky 97, 125 a 167; fond B 34 Německá technika Brno, karton 641, sign. 20 (jmenování F. profesorem nauky o strojích a stavby strojů II, 1915), karton 607 (dva spisy s doklady působení reaktivovaného F. na technice 1940–44); fond G 212 I Osobní a penzijní spisy, karton 1057, inv. č. 9469 (písemnosti týkající se platu a penze 1939–45); Archiv města Brna, evidence domovského práva č. 60 900, policejní přihláška z 21. 6. 1943.

Gustav Novotný