FÜRSTENBERG Maximilián Egon II. 13.10.1863-11.8.1941: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FÜRSTENBERGA_z_Maximilian_Egon_13.10.1863-11.8.1941)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Maximilian Egon FÜRSTENBERGA z
| jméno = Maximilián Egon FÜRSTENBERG II.
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 13.10.1863
| datum narození = 13.10.1863
| místo narození =  
| místo narození = Lány (u Rakovníka)
| datum úmrtí = 11.8.1941
| datum úmrtí = 11.8.1941
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Heiligenberg (u Kostnice, Německo)
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
43- Významný představitel obecní správy
43- Významný představitel obecní správy


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Maximilian Egon FÜRSTENBERGA z
}}
 
'''FÜRSTENBERG, Maximilián Egon II.,''' ''* 13. 10. 1863 Lány (u Rakovníka), † 11. 8. 1941 Heiligenberg (u Kostnice, Německo), velkostatkář, politik''
 
Prvorozený syn Maximiliána Egona I. (1822–1873) a Leontiny,
z rodiny Khevenhüller-Metsch (1843–1914). Bratr Karel
Emil Egon (* 16. 2. 1867 Praha, † 21. 2. 1945 Strobl am
Wolfgangsee, Rakousko) působil v diplomatických službách.
F. navštěvoval gymnázium v Praze a vystudoval práva v Bonnu
a ve Vídni. Stal se zakládajícím členem spolku Verein für
Geschichte der Deutschen in Böhmen, dědičným členem
panské sněmovny říšské rady, 1901–07 poslancem zemského
sněmu Království českého, členem německého odboru Zemědělské
rady pro Království české a v Prusku zasedal v panské
sněmovně. Po otci zdědil fideikomis Křivoklát. 1896, po smrti
posledního člena knížecí primogenitury Karla Egona IV., mu
připadly i německé rodové majetky. Během první světové války
dosáhl vysokých hodností v armádě.
 
V politice F. reprezentoval ústavověrné velkostatkáře a otevřeně
se hlásil k německé národnosti. Charakteristická byla jeho úzká
vazba na elity říšsko-německé politiky, včetně přátelských kontaktů
s císařem Vilémem II. Byl pokládán za obratného prostředníka
mezi Rakouskem-Uherskem a Německem. Střídavě žil na zámcích v Lánech nebo Heiligenbergu, ale i ve Vídni
a v Berlíně.
 
Jeho český velkostatek byl závislý na příjmech ze zemědělství,
lesnictví a následného zpracování dřeva. K dalším podnikatelským
aktivitám patřilo pivovarnictví, které nabylo na významu
i proto, že Fürstenbergové museli rezignovat na upadající
hutnictví. 1880 koupila fürstenberské železárny Úvěrní banka
ve Vídni a z ní přešly na nově založenou Českou montánní
společnost, v níž si však F. zachoval vliv, neboť stál v čele správní
rady. (Nakonec montánní společnost odkoupila Teplická
válcovna.) Po první světové válce a vyhlášení první pozemkové
reformy od něj odkoupila Československá republika nejprve
zámek Lány, 1929 prodal F. státu podstatnou část majetků
na Křivoklátsku včetně hradu. Ponechal si pouze statek a prosperující
pivovar v Krušovicích. Ve třicátých letech sympatizoval
s nacistickým hnutím, 1933 vstoupil do NSDAP a jejích
úderných oddílů SA. Zemřel v zámku Heiligenberg u Bodamského
jezera.
 
Oženil se s Irmou z rodu Schönborn-Buchheim (1867–1948),
dospělosti se dožily jejich čtyři děti: Karl Egon (* 6. 5. 1891
Vídeň, Rakousko, † 23. 9. 1973 Mnichov, Německo), Leontina
(* 16. 6. 1892 Lány, † 7. 10. 1979 Řím, Itálie), Anna
(* 19. 3. 1894 Praha, † 19. 8. 1928 Freiburg im Breisgau, Německo)
a Maximilián Egon (* 31. 3. 1896 Praha, † 6. 4. 1959
Donaueschingen, Německo).
 
F. a jeho stejnojmenný syn se stali mecenáši a protektory hudebního
festivalu soudobé hudby, konaného od 1921 v Donaueschingenu
(Donaueschinger Kammermusiktage, dnes
Donaueschinger
Musiktage), na němž byla ve světových premiérách
uvedena díla avantgardních skladatelů (P. Hindemith,
A. Hába, F. F. Finke, E. Schulhoff, A. Webern aj.).
 
'''L:''' M. Navrátil, Nový český sněm, 1902, s. 241; NDB 5, s. 695–696;
O. Kodedová, K postavení zemědělského dělnictva na počátku 20. století
(Fürstenberské dominium 1900–1914), in: ČČH 17, 1969, s. 773–797;
J. Fencl, Die Fürstenbergischen Brauereien in Böhmen, in: Die Fürstenberger.
800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz –
A. Strohmeyer (eds.), Weitra 1994, s. 342–352; L. Höbelt, Adel und Politik,
in: tamtéž, s. 371–373; Lišková, s. 71–72; J. Häusler, Spiegel der Neuen
Musik. Donaueschingen, Kassel 1996; Almanach českých šlechtických rodů
1999, s. 144; A. Matoušková, Křivoklátské panství Fürstenberků v procesu
kapitalistické modernizace, in: Minulostí Berounska 4, 2001, s. 155–179.
 
Jaromír Patočka
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
Řádek 16: Řádek 87:


[[Kategorie:1863]]
[[Kategorie:1863]]
[[Kategorie:Lány]]
[[Kategorie:1941]]
[[Kategorie:1941]]
[[Kategorie:Heiligenberg]]

Verze z 14. 3. 2018, 19:53

Maximilián Egon FÜRSTENBERG II.
Narození 13.10.1863
Místo narození Lány (u Rakovníka)
Úmrtí 11.8.1941
Místo úmrtí Heiligenberg (u Kostnice, Německo)
Povolání

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

43- Významný představitel obecní správy
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56131

FÜRSTENBERG, Maximilián Egon II., * 13. 10. 1863 Lány (u Rakovníka), † 11. 8. 1941 Heiligenberg (u Kostnice, Německo), velkostatkář, politik

Prvorozený syn Maximiliána Egona I. (1822–1873) a Leontiny, z rodiny Khevenhüller-Metsch (1843–1914). Bratr Karel Emil Egon (* 16. 2. 1867 Praha, † 21. 2. 1945 Strobl am Wolfgangsee, Rakousko) působil v diplomatických službách. F. navštěvoval gymnázium v Praze a vystudoval práva v Bonnu a ve Vídni. Stal se zakládajícím členem spolku Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, dědičným členem panské sněmovny říšské rady, 1901–07 poslancem zemského sněmu Království českého, členem německého odboru Zemědělské rady pro Království české a v Prusku zasedal v panské sněmovně. Po otci zdědil fideikomis Křivoklát. 1896, po smrti posledního člena knížecí primogenitury Karla Egona IV., mu připadly i německé rodové majetky. Během první světové války dosáhl vysokých hodností v armádě.

V politice F. reprezentoval ústavověrné velkostatkáře a otevřeně se hlásil k německé národnosti. Charakteristická byla jeho úzká vazba na elity říšsko-německé politiky, včetně přátelských kontaktů s císařem Vilémem II. Byl pokládán za obratného prostředníka mezi Rakouskem-Uherskem a Německem. Střídavě žil na zámcích v Lánech nebo Heiligenbergu, ale i ve Vídni a v Berlíně.

Jeho český velkostatek byl závislý na příjmech ze zemědělství, lesnictví a následného zpracování dřeva. K dalším podnikatelským aktivitám patřilo pivovarnictví, které nabylo na významu i proto, že Fürstenbergové museli rezignovat na upadající hutnictví. 1880 koupila fürstenberské železárny Úvěrní banka ve Vídni a z ní přešly na nově založenou Českou montánní společnost, v níž si však F. zachoval vliv, neboť stál v čele správní rady. (Nakonec montánní společnost odkoupila Teplická válcovna.) Po první světové válce a vyhlášení první pozemkové reformy od něj odkoupila Československá republika nejprve zámek Lány, 1929 prodal F. státu podstatnou část majetků na Křivoklátsku včetně hradu. Ponechal si pouze statek a prosperující pivovar v Krušovicích. Ve třicátých letech sympatizoval s nacistickým hnutím, 1933 vstoupil do NSDAP a jejích úderných oddílů SA. Zemřel v zámku Heiligenberg u Bodamského jezera.

Oženil se s Irmou z rodu Schönborn-Buchheim (1867–1948), dospělosti se dožily jejich čtyři děti: Karl Egon (* 6. 5. 1891 Vídeň, Rakousko, † 23. 9. 1973 Mnichov, Německo), Leontina (* 16. 6. 1892 Lány, † 7. 10. 1979 Řím, Itálie), Anna (* 19. 3. 1894 Praha, † 19. 8. 1928 Freiburg im Breisgau, Německo) a Maximilián Egon (* 31. 3. 1896 Praha, † 6. 4. 1959 Donaueschingen, Německo).

F. a jeho stejnojmenný syn se stali mecenáši a protektory hudebního festivalu soudobé hudby, konaného od 1921 v Donaueschingenu (Donaueschinger Kammermusiktage, dnes Donaueschinger Musiktage), na němž byla ve světových premiérách uvedena díla avantgardních skladatelů (P. Hindemith, A. Hába, F. F. Finke, E. Schulhoff, A. Webern aj.).

L: M. Navrátil, Nový český sněm, 1902, s. 241; NDB 5, s. 695–696; O. Kodedová, K postavení zemědělského dělnictva na počátku 20. století (Fürstenberské dominium 1900–1914), in: ČČH 17, 1969, s. 773–797; J. Fencl, Die Fürstenbergischen Brauereien in Böhmen, in: Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz – A. Strohmeyer (eds.), Weitra 1994, s. 342–352; L. Höbelt, Adel und Politik, in: tamtéž, s. 371–373; Lišková, s. 71–72; J. Häusler, Spiegel der Neuen Musik. Donaueschingen, Kassel 1996; Almanach českých šlechtických rodů 1999, s. 144; A. Matoušková, Křivoklátské panství Fürstenberků v procesu kapitalistické modernizace, in: Minulostí Berounska 4, 2001, s. 155–179.

Jaromír Patočka