GAERTNER Gustav 28.9.1855-4.11.1937

Gustav GAERTNER
Narození	28.9.1855
Místo narození	Pardubice
Úmrtí	4.11.1937
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	15- Lékaři
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53644

GAERTNER, Gustav (též GÄRTNER), * 28. 9. 1855 Pardubice, † 4. 11. 1937 Vídeň (Rakousko), lékař patolog, vynálezce

Syn zemědělce a destilatéra Aloise Lazara G. a Josephiny, roz. Liebermannové. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a medicínu ve Vídni, promoval 1879; během praktického výcviku ve vídeňské Všeobecné nemocnici začal v Ústavu obecné a experimentální patologie zkoumat splanchnickou inervaci a funkci ledvin, od 1882 jako asistent S. Strickera. 1885 se habilitoval, jeho povolání na stolici experimentální patologie v Innsbrucku však zmařila intrika a G. bez vyhlídek na ostatních univerzitách monarchie zůstal jen mimořádným profesorem (1890). Provozoval lékařskou praxi, vedle toho elektrodiagnostický a elektroterapeutický výzkum. 1892 byl zvolen členem tzv. Leopoldiny (Deutsche Akademie der Naturforscher) v Halle. 1897 se oženil s Melanií Schalekovou (* 1870 Karlín, Praha); byl otcem sochařky Hanny a právníka Roberta († 1942 koncentrační tábor).

Po důlních neštěstích se stovkami obětí v Příbrami (1892) a Karviné (1894) přispěl rodícímu se báňskému záchranářství podílem na konstrukci přenosného sebezáchranného přístroje (Pneumatophor Walcher-Gaertner) s vysokotlakou kyslíkovou láhví a pohlcovačem oxidu uhličitého v dýchacím vaku, skýtajícím horníkovi půlhodinovou ochranu (1895). Sestrojil také přístroj na měření krevního tlaku s prstovou manžetou (G. tlakoměr), sfygmoskop ke kontrole tepu v narkóze, vypracoval metodu měření krevního tlaku v pravé srdeční síni (G. jev). Propagoval redukční dietu; do umělé výživy zavedl G. tučné mléko. Za první světové války jako dobrovolník vedl oddělení posádkové nemocnice ve vídeňském Grinzingu. 1918 obdržel titul řádného profesora. Je pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově.

D: výběr: Allgemeine Pathologie der Harnsecretion, Anhang zu S. Stricker, Vorlesungen über allgemeine und experimentelle Pathologie, Wien 1883, s. 846–868; Beiträge zur elektrodiagnostischen Methodik, in: Medizinisches Jahrbuch 1, 1886, s. 633–668; Ueber den elektrischen Widerstand des menschlichen Körpers gegenüber Inductions-Strömen, Wien 1889; Der Pneumatophor, in: Therapeutische Wochenschrift 3, 1896, s. 1173; Ueber einen neuen Blutdruckmesser (Tonometer), in: Wiener medizinische Wochenschrift 49, 1899, s. 1412–1418; Ueber einen neuen Apparat zur Bestimmung des Hämoglobingehaltes im Blute, München 1901; Gewicht und Körperlänge des Menschen, in: Wiener medizinische Wochenschrift 62, 1912, s. 317–322; Diätetische Entfettungskuren, Leipzig 1913.

L: L. Eisenberg, Das geistige Wien 2, Wien 1893, s. 144–145; M. Doleschal, Vergleichende Untersuchungen des Gärtner’schen Tonometers mit dem von Basch’schen Sphygmomanometer, Basel 1900; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin–Wien 1901, s. 576–577; Neue Freie Presse 27. 9. 1925; J. Pal, Professor Dr. G. G., in: Wiener medizinische Wochenschrift 75, 1925, sl. 2153–2155 (foto); Wininger 2, s. 376; Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte der letzten fünfzig Jahre 1, I. Fischer (ed.), Berlin–Wien 1932, s. 470–471; OSND 2/2, s. 800; J. Wagner-Jauregg, Professor Dr. G. G. zum 80. Geburtstage, in: Wiener medizinische Wochenschrift 85, 1935, sl. 1077n. (foto); A. K[ronfeld], Professor Dr. G. G. †, in: tamtéž 87, 1937, s. 1237 (foto); ÖBL 1, s. 389–390; NDB 6, s. 25; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz–Köln 1965, s. 555, 564; Czeike 2, s. 469; A. Kreuter, Deutschsprachige Neurologen und Psychiater, Bd. 1, München 1996, s. 422–423.

Pavel Čech