GARTNER Jakob 22.6.1861-15.4.1921: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(GARTNER_Jakob_21.11.1861-15.4.1921)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Jakob GARTNER
| jméno = Jakob GARTNER
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 21.11.1861
| datum narození = 22.6.1861
| místo narození = Přerov
| místo narození = Přerov
| datum úmrtí = 15.4.1921
| datum úmrtí = 15.4.1921
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 74- Architekt
| povolání = 74- Architekt


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jakob GARTNER
}}


== Literatura ==
'''GARTNER, Jakob,''' ''* 22. 6. 1861 Přerov, † 15. 4. 1921 Vídeň (Rakousko), architekt''
 
Syn mlynáře Isaka Löbla G. a Rosy, roz. Galiové, z Ostravy;
měl čtyři sourozence. 1879–83 vystudoval stavební oddělení
německé průmyslovky v Brně, kde ho učili A. Prastorfer
(žák Th. Hansena) a G. Wanderley. Po dva roky praktikoval
u stavební firmy a asistoval u architektů C. Korna, H. Wiedenfelda
a G. Matthiese. 1886–88 studoval ve Vídni na Akademii
výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste)
u C. Hasenauera. Podnikl studijní cestu do horní Itálie, kde
se zajímal o dílo A. Palladia a kreslil vily. 1888 se natrvalo
usadil ve Vídni, otevřel si projekční kancelář, 1895–96 založil její pobočku v Olomouci na náměstí Míru č. 26, kde spolupracoval
se stavitelem M. Fischerem. 1908 se oženil s Annou,
roz. Lanzerovou, provd. Grünbaumovou, a spolu vychovávali
jejího syna Roberta.
 
Projektoval výstavné budovy pro movitou velkoměstskou klientelu především ve Vídni a Olomouci. Jeho stylovou formu
ovlivnili A. Prastorfer, G. Wanderley i K. v. Hasenauer, zvláště
poslední ho inspiroval slohovým pluralismem (renesance,
manýrismus, rokoko, baroko ad.) a získal pro eklekticismus,
pozdní historismus, zdobnost, pompéznost i reprezentativnost.
G. proslul sakrální tvorbou, stavbami či přestavbami bezmála
dvou desítek synagog (např. Holešov s bytem a kanceláří rabína,
Opava, Olomouc, Přerov, Orlová, Bohumín, Prostějov,
Kroměříž, další ve Vídni, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku),
a to na totožném půdorysu, s užitím prvků maursko-románského slohu či islámské architektury a dvojbarevného
zdiva. Většina synagog byla později vypálena a zničena nacisty
anebo podstatně přestavěna. Dalším okruhem, kde se od devadesátých
let 19. století uplatnil, byly nájemní domy v podobě
řadových staveb s ozdobami (za vrchol je označován obytný
dům A. Redlicha se dvěma atlanty a balkonem v olomoucké
Pekařské ulici 487/17, 1896–97) a honosné vily (např.
dům se schodišťovou věží a terasou sladovníka a židovského
obecního funkcionáře E. Hamburgera, olomoucká ulice Parková,
dnes Vídeňská č. 632/2, 1895–96). Profánní objekty
se nacházely hlavně v Olomouci a ve Vídni, kam přenesl těžiště
své práce po 1901 a kde uplatnil modernější styl. Získal
čestný diplom na mezinárodní umělecké výstavě v Záhřebu
(1892), stal se členem Spolku rakouských inženýrů a architektů
(Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein). Byl
pohřben na hřbitově ve Vídni-Döblingu.
 
'''D:''' výběr, synagogy: Holešov, 1892–1893 (zničena 1941); Opava,
1892–1896 (zničena 1938); Olomouc, 1895–1897 (zničena 1939);
Přerov, 1898 (dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje); Orlová,
1898; Bohumín, 1901–1904 (zničena 1939); Prostějov, 1903–1904 (dnes
přestavěný kostel Československé církve husitské), Kroměříž, 1909–1910
(zničena 1942). Veřejné budovy: Ústav pro vzdělávání dívek hraběte Pöttinga,
Pöttingeum, Olomouc, 1894–1895, 1898–1899; židovský společenský dům,
Olomouc, 1895–1897; městská spořitelna, Šternberk, 1895 (dnes Komerční
banka). Nájemní domy a vily: Olomouc, Prostějov, Přerov, Brno.
 
'''L:''' výběr: BL 1, s. 418; NEČVU, s. 206–207; P. Zatloukal, J. G., in: Okresní
archiv v Olomouci 1988, 1989, s. 178–194; týž, Příběhy z dlouhého století.
Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 378, 399–406,
449, 468 (se soupisem literatury); J. Klenovský, Nedochované památky
židovské kultury Moravy a Slezska. 3. Synagogy, 2005, nestr. (Bohumín,
Holešov, Kroměříž, Olomouc, Opava, Orlová, se soupisem literatury);
Slavné vily Olomouckého kraje, P. Zatloukal (ed.), 2007, s. 15–16, 26–28,
68; Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, V. Šlapeta – P. Zatloukal (eds.),
2010, s. 122–124; J. Klenovský, Židovské památky Zlínského kraje, 2010,
s. 19–34, 41–55; T. Halusková, J. G., architekt Moravy a Slezska, 2012
(diplomová práce, FF UP, Olomouc, se soupisem díla, literatury a pramenů);
J. G. (http://www.architektenlexikon.at/de/159.htm, se soupisem díla,
literatury a pramenů a s podobiznou, stav k 2. 10. 2015).
 
'''P:''' NA, Praha, matrika nar. matrika židovské náboženské obce Přerov,
1848–1861, s. 44, řádek č. 12.
 
Gustav Novotný
   
   
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
Řádek 19: Řádek 88:
[[Kategorie:Přerov]]
[[Kategorie:Přerov]]
[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 15. 4. 2018, 18:58

Jakob GARTNER
Narození 22.6.1861
Místo narození Přerov
Úmrtí 15.4.1921
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=80744

GARTNER, Jakob, * 22. 6. 1861 Přerov, † 15. 4. 1921 Vídeň (Rakousko), architekt

Syn mlynáře Isaka Löbla G. a Rosy, roz. Galiové, z Ostravy; měl čtyři sourozence. 1879–83 vystudoval stavební oddělení německé průmyslovky v Brně, kde ho učili A. Prastorfer (žák Th. Hansena) a G. Wanderley. Po dva roky praktikoval u stavební firmy a asistoval u architektů C. Korna, H. Wiedenfelda a G. Matthiese. 1886–88 studoval ve Vídni na Akademii výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste) u C. Hasenauera. Podnikl studijní cestu do horní Itálie, kde se zajímal o dílo A. Palladia a kreslil vily. 1888 se natrvalo usadil ve Vídni, otevřel si projekční kancelář, 1895–96 založil její pobočku v Olomouci na náměstí Míru č. 26, kde spolupracoval se stavitelem M. Fischerem. 1908 se oženil s Annou, roz. Lanzerovou, provd. Grünbaumovou, a spolu vychovávali jejího syna Roberta.

Projektoval výstavné budovy pro movitou velkoměstskou klientelu především ve Vídni a Olomouci. Jeho stylovou formu ovlivnili A. Prastorfer, G. Wanderley i K. v. Hasenauer, zvláště poslední ho inspiroval slohovým pluralismem (renesance, manýrismus, rokoko, baroko ad.) a získal pro eklekticismus, pozdní historismus, zdobnost, pompéznost i reprezentativnost. G. proslul sakrální tvorbou, stavbami či přestavbami bezmála dvou desítek synagog (např. Holešov s bytem a kanceláří rabína, Opava, Olomouc, Přerov, Orlová, Bohumín, Prostějov, Kroměříž, další ve Vídni, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku), a to na totožném půdorysu, s užitím prvků maursko-románského slohu či islámské architektury a dvojbarevného zdiva. Většina synagog byla později vypálena a zničena nacisty anebo podstatně přestavěna. Dalším okruhem, kde se od devadesátých let 19. století uplatnil, byly nájemní domy v podobě řadových staveb s ozdobami (za vrchol je označován obytný dům A. Redlicha se dvěma atlanty a balkonem v olomoucké Pekařské ulici 487/17, 1896–97) a honosné vily (např. dům se schodišťovou věží a terasou sladovníka a židovského obecního funkcionáře E. Hamburgera, olomoucká ulice Parková, dnes Vídeňská č. 632/2, 1895–96). Profánní objekty se nacházely hlavně v Olomouci a ve Vídni, kam přenesl těžiště své práce po 1901 a kde uplatnil modernější styl. Získal čestný diplom na mezinárodní umělecké výstavě v Záhřebu (1892), stal se členem Spolku rakouských inženýrů a architektů (Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein). Byl pohřben na hřbitově ve Vídni-Döblingu.

D: výběr, synagogy: Holešov, 1892–1893 (zničena 1941); Opava, 1892–1896 (zničena 1938); Olomouc, 1895–1897 (zničena 1939); Přerov, 1898 (dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje); Orlová, 1898; Bohumín, 1901–1904 (zničena 1939); Prostějov, 1903–1904 (dnes přestavěný kostel Československé církve husitské), Kroměříž, 1909–1910 (zničena 1942). Veřejné budovy: Ústav pro vzdělávání dívek hraběte Pöttinga, Pöttingeum, Olomouc, 1894–1895, 1898–1899; židovský společenský dům, Olomouc, 1895–1897; městská spořitelna, Šternberk, 1895 (dnes Komerční banka). Nájemní domy a vily: Olomouc, Prostějov, Přerov, Brno.

L: výběr: BL 1, s. 418; NEČVU, s. 206–207; P. Zatloukal, J. G., in: Okresní archiv v Olomouci 1988, 1989, s. 178–194; týž, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 378, 399–406, 449, 468 (se soupisem literatury); J. Klenovský, Nedochované památky židovské kultury Moravy a Slezska. 3. Synagogy, 2005, nestr. (Bohumín, Holešov, Kroměříž, Olomouc, Opava, Orlová, se soupisem literatury); Slavné vily Olomouckého kraje, P. Zatloukal (ed.), 2007, s. 15–16, 26–28, 68; Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, V. Šlapeta – P. Zatloukal (eds.), 2010, s. 122–124; J. Klenovský, Židovské památky Zlínského kraje, 2010, s. 19–34, 41–55; T. Halusková, J. G., architekt Moravy a Slezska, 2012 (diplomová práce, FF UP, Olomouc, se soupisem díla, literatury a pramenů); J. G. (http://www.architektenlexikon.at/de/159.htm, se soupisem díla, literatury a pramenů a s podobiznou, stav k 2. 10. 2015).

P: NA, Praha, matrika nar. matrika židovské náboženské obce Přerov, 1848–1861, s. 44, řádek č. 12.

Gustav Novotný

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=GARTNER_Jakob_22.6.1861-15.4.1921&oldid=102519“