GAUČ Vilém 27.10.1816-6.9.1866: Porovnání verzí
(GAUČ_též_Gautsch_Vilém_1816-5.9.1866) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Vilém GAUČ | | jméno = Vilém GAUČ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1816 | | datum narození = 27.10.1816 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 6.9.1866 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Unhošť | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
68- Redaktor nebo žurnalista | 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GAUČ, Vilém''' ''(též GAUTSCH, Wilhelm), * 27. 10. 1816 Praha, † 6. 9. 1866 Unhošť, žurnalista, politik'' | |||
Pocházel z úřednické rodiny; vzdělání získal v Praze, právnická | |||
studia nedokončil. Pracoval jako písař u pražských advokátů. | |||
Oženil se s Marií, roz. Kabeláčovou, s níž měl dvě dcery. | |||
Od mládí působil v českém národním hnutí, v němž zastával | |||
radikálně demokratické pozice. Na jaře 1848, ještě před vypuknutím | |||
revoluce, stál u zrodu tajného spolku český Repeal, | |||
který se odkazoval na irské bojovníky proti britské nadvládě. | |||
Do popředí politického dění v českých zemích G. vstoupil zejména | |||
za revoluce 1848–49 jako autor ''Provolání k Pražanům'', | |||
které zvalo na schůzi ve Svatováclavských lázních 11. března. | |||
V době bojů na barikádách za červnového povstání v Praze byl | |||
G. poručíkem Národní gardy. Vojenská porážka a stav obležení | |||
vyhlášený nad Prahou generálem A. Windischgrätzem ho | |||
od další revoluční aktivity neodradily. Už od jara se podílel | |||
na činnosti legálních i tajných organizací. Působil ve spolku | |||
Svornost; byl členem šestičlenné deputace, která spolek zastupovala | |||
při jednání s L. Thunem ve Vídni. Dále v průběhu revoluce | |||
pracoval ve spolku Lípa slovanská (původně prosazoval | |||
název Slovanská orlice) a snažil se činnost výrazně radikalizovat. | |||
Stal se jeho jednatelem; funkce se pro neshody s vlivnými | |||
členy vedení na jaře 1849 vzdal. Současně se podílel na přípravách | |||
tzv. májového spiknutí, které mělo (pod vlivem anarchistických | |||
zásad a za přímé účasti M. A. Bakunina) násilně | |||
zvrátit nepříznivý vývoj revoluce. Po plánovaném převratu měl | |||
G. jako jeden z kandidátů zasednout v revoluční vládě. V noci | |||
z 9. na 10. května však byl, podobně jako většina spiklenců, | |||
zatčen, předán vojenskému tribunálu na Hradčanech a 1853 | |||
odsouzen k smrti. Trest mu byl zmírněn na mnohaletý těžký | |||
žalář. Vězněn byl v Brně na Špilberku, 1857 amnestován a propuštěn. | |||
Nadále ovšem žil pod policejním dohledem, který mu | |||
spolu s celkovou politickou situací v éře tzv. neoabsolutismu | |||
bránil ve veřejné činnosti. | |||
Po návratu z vězení se věnoval národohospodářství a praktickým | |||
pokynům k fungování obecní samosprávy. Práce k těmto otázkám publikoval v posledních letech života. Naposledy žil | |||
jako vdovec v Unhošti (u Prahy), kam odešel z existenčních | |||
důvodů. Získal tam místo notářského koncipienta. Zemřel | |||
na choleru, která vypukla v českých zemích za prusko-rakouské | |||
války. Kvůli nepřehledné situaci v té době bývá uváděno jako | |||
datum G. úmrtí také 5. nebo 11. září. Pohřben byl v Unhošti. | |||
'''D:''' Jednací řád a stručný výklad působnosti okresních zastupitelstev v království | |||
Českém, 1865; Stručná statistika země a obyvatelstva království | |||
Českého (česky a německy) 1865; Důvěrenské úřady obecní, 1866. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 466; Národní noviny 11. 5. 1848; E. Trmal z Toušic, | |||
Vzpomínky na český Repeal, 1900, passim; J. V. Frič, Paměti 1–2, 1957, | |||
1960, rejstřík; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; | |||
I. Veverková, Osobnosti roku 1848 a náš region, in: Listy z Unhošťska, 1998, | |||
č. 17–18, s. 29–32. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
Řádek 16: | Řádek 72: | ||
[[Kategorie:1816]] | [[Kategorie:1816]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1866]] | [[Kategorie:1866]] | ||
[[Kategorie:Unhošť]] |
Verze z 22. 4. 2018, 16:45
Vilém GAUČ | |
Narození | 27.10.1816 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 6.9.1866 |
Místo úmrtí | Unhošť |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46387 |
GAUČ, Vilém (též GAUTSCH, Wilhelm), * 27. 10. 1816 Praha, † 6. 9. 1866 Unhošť, žurnalista, politik
Pocházel z úřednické rodiny; vzdělání získal v Praze, právnická studia nedokončil. Pracoval jako písař u pražských advokátů. Oženil se s Marií, roz. Kabeláčovou, s níž měl dvě dcery. Od mládí působil v českém národním hnutí, v němž zastával radikálně demokratické pozice. Na jaře 1848, ještě před vypuknutím revoluce, stál u zrodu tajného spolku český Repeal, který se odkazoval na irské bojovníky proti britské nadvládě. Do popředí politického dění v českých zemích G. vstoupil zejména za revoluce 1848–49 jako autor Provolání k Pražanům, které zvalo na schůzi ve Svatováclavských lázních 11. března. V době bojů na barikádách za červnového povstání v Praze byl G. poručíkem Národní gardy. Vojenská porážka a stav obležení vyhlášený nad Prahou generálem A. Windischgrätzem ho od další revoluční aktivity neodradily. Už od jara se podílel na činnosti legálních i tajných organizací. Působil ve spolku Svornost; byl členem šestičlenné deputace, která spolek zastupovala při jednání s L. Thunem ve Vídni. Dále v průběhu revoluce pracoval ve spolku Lípa slovanská (původně prosazoval název Slovanská orlice) a snažil se činnost výrazně radikalizovat. Stal se jeho jednatelem; funkce se pro neshody s vlivnými členy vedení na jaře 1849 vzdal. Současně se podílel na přípravách tzv. májového spiknutí, které mělo (pod vlivem anarchistických zásad a za přímé účasti M. A. Bakunina) násilně zvrátit nepříznivý vývoj revoluce. Po plánovaném převratu měl G. jako jeden z kandidátů zasednout v revoluční vládě. V noci z 9. na 10. května však byl, podobně jako většina spiklenců, zatčen, předán vojenskému tribunálu na Hradčanech a 1853 odsouzen k smrti. Trest mu byl zmírněn na mnohaletý těžký žalář. Vězněn byl v Brně na Špilberku, 1857 amnestován a propuštěn. Nadále ovšem žil pod policejním dohledem, který mu spolu s celkovou politickou situací v éře tzv. neoabsolutismu bránil ve veřejné činnosti.
Po návratu z vězení se věnoval národohospodářství a praktickým pokynům k fungování obecní samosprávy. Práce k těmto otázkám publikoval v posledních letech života. Naposledy žil jako vdovec v Unhošti (u Prahy), kam odešel z existenčních důvodů. Získal tam místo notářského koncipienta. Zemřel na choleru, která vypukla v českých zemích za prusko-rakouské války. Kvůli nepřehledné situaci v té době bývá uváděno jako datum G. úmrtí také 5. nebo 11. září. Pohřben byl v Unhošti.
D: Jednací řád a stručný výklad působnosti okresních zastupitelstev v království Českém, 1865; Stručná statistika země a obyvatelstva království Českého (česky a německy) 1865; Důvěrenské úřady obecní, 1866.
L: OSN 28, s. 466; Národní noviny 11. 5. 1848; E. Trmal z Toušic, Vzpomínky na český Repeal, 1900, passim; J. V. Frič, Paměti 1–2, 1957, 1960, rejstřík; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; I. Veverková, Osobnosti roku 1848 a náš region, in: Listy z Unhošťska, 1998, č. 17–18, s. 29–32.
Pavla Vošahlíková