GNIRS Anton 18.1.1873-10.12.1933: Porovnání verzí
(GNIRS_Anton_18.1.1873-10.12.1933) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Žatec | | místo narození = Žatec | ||
| datum úmrtí = 10.12.1933 | | datum úmrtí = 10.12.1933 | ||
| místo úmrtí = Loket | | místo úmrtí = Loket | ||
| povolání = 52- Archeolog | | povolání = 52- Archeolog | ||
53- Historik | 53- Historik | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GNIRS, Anton,''' ''* 18. 1. 1873 Žatec, † 10. 12. 1933 Loket, archeolog, historik'' | |||
Syn Antona G., ředitele Severozápadočeské uhelné akciové | |||
společnosti, a Mathildy, roz. Schwarzbachové. Po studiu | |||
na gymnáziu v Chomutově pokračoval 1893–99 na německé | |||
Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze | |||
v oborech germanistiky, historie a geografe (PhDr. 1903 | |||
na základě práce ''Das Gebiet der Halbinsel Istrien in der antiken Überlieferung'', první geografická disertace na pražské německé | |||
univerzitě od rozdělení 1882) a brzy se specializoval na dějiny | |||
antiky, klasickou archeologii a dějiny umění. Po absolvování | |||
učil krátce v Plzni jako suplent na reálné škole a již na podzim | |||
1899 odešel do rakouského Přímoří, aby pedagogicky působil | |||
na námořní reálce v Pule (dnes Chorvatsko) jako prozatímní | |||
a od 1900 řádný profesor, od 1907 na tamní státní reálce | |||
a 1908 jako ředitel státní reálky v Gorici (dnes Itálie). Podnikl | |||
též studijní cestu do Itálie, Řecka a Malé Asie. Brzy (1903) se | |||
začal věnovat archeologii istrijského pobřeží, naplno od 1909, | |||
kdy dostal stálou dovolenou pro vědeckou práci a vrátil se | |||
do Puly. 1901 se stal kustodem tamní Státní antické sbírky | |||
i řádným členem Rakouského archeologického ústavu a jeho | |||
zástupcem pro jižní Istrii, 1902 konzervátorem památkové | |||
péče, 1912–18 zemským konzervátorem pro Přímoří, zejména | |||
Istrii a 1915–18 rovněž pro Kraňsko (část dnešního Slovinska) a Korutany. V zahraničí byl zvolen dopisujícím členem | |||
Německého archeologického ústavu v Berlíně (1912, řádným 1921) a Société archéologique française v Paříži (1906). Prováděl četné, především klasické archeologické výzkumy v Pule | |||
(k jejím starověkým památkám vydal 1904 průvodce) i jinde na Istrijském poloostrově a na ostrovech Brioni / Brijuni. | |||
Za vědecké zásluhy byl odměněn rytířským křížem Františka | |||
Josefa I., rytířským křížem Saského království a 1916 titulem | |||
vládního rady. 1917 se oženil s Margaretou Steinovou z Chomutova. | |||
Za války se věnoval záchraně památek, zejména historických | |||
zvonů, po ní však musel tuto činnost ukončit; 1919 krátce | |||
působil ve státní komisi pro příměří ve Vídni, nato se vrátil do Čech jako profesor němčiny, dějepisu a zeměpisu na | |||
státní reálce v Lokti (1919–26, městský archivář a muzejník 1923–33), v Karlových Varech, ale 1925 dostal opět stálou dovolenou pro práci ve Státním archeologickém ústavu | |||
v Praze ve funkci státního konzervátora pro antické památky | |||
ČSR a pro pohraniční oblasti Čech. Vedle archeologických | |||
výzkumů v západních Čechách (Františkovy Lázně-Slatina, | |||
hlavně 1927–29, Žírovice 1929–30, Cheb 1930–33 aj.) se | |||
soustřeďoval na Limes Romanus a římské opěrné body na našem území (pro Státní archeologický ústav vedl 1927–28 | |||
výzkumy táborů římských legií u Mušova a Stupavy). Publikoval řadu prací k dějinám středoevropského Podunají v době | |||
římského císařství. Dalším polem jeho působnosti byla historie a vlastivěda širšího Karlovarska, nejzápadnější okresy Čech | |||
zpracoval pro edici Soupis památek uměleckých a historických | |||
v Království českém (později v Republice československé). Byl | |||
i členem Německé společnosti věd a umění pro ČSR a Spolku | |||
pro dějiny Němců v Čechách, spoluzakládal Svaz německých | |||
vlastivědných muzeí v ČSR (1922). Uveřejnil na sto šedesát | |||
knih a článků. Byl pohřben v Chomutově. | |||
'''D:''' Das östliche Germanien und seine Verkehrswege in der Darstellung | |||
des Ptolemaeus, 1898; Antike Funde aus Pola und Umgebung, 1904, in: | |||
Jahreshefte des Österreichischen Archäologischen Institut in Wien 7, 1904, | |||
s. 131–146; Alte und neue Kirchenglocken, Karlsbad–Leipzig 1924; Karlsbad in | |||
seiner ältesten Vergangenheit, 1925 (reprint 2001); Istria Praeromana, 1925; | |||
Eine Bergchronik der Städte Schlaggenwald und Elbogen, 1926; Zur Frage | |||
vorgeschichtlicher Siedelungen im Franzensbader Moorland und in seiner | |||
Umgebung, in: Sudeta 3, 1927, s. 77–87; Topographie der historischen und | |||
Kunst-Denkmale XLIII. Der politische Bezirk Elbogen, 1927; Ein Limes und | |||
Kastelle der Römer vor der norisch-pannonischen Donaugrenze, in: Sudeta 4, | |||
1928, s. 120–153; Zur Geschichte der römischen Besatzungen im Lande | |||
der Markomannen und der Quaden, in: tamtéž 5, 1929, s. 171–174; Die | |||
römischen Schutzbezirke an der oberen Donau, Angsburg-Wien 1929; Zur | |||
Topographie des Markomannenlandes, 1930; Alte Sagen aus dem Elbogener | |||
Ländchen, 1930; Paralipomena aus Istrien und Aquileia, 1930; Římská | |||
stanice na Mušově, in: Zprávy Státního archeologického ústavu 2–3, 1929 až | |||
1930 (1931), s. 9–29; Výkopy na římském táboru ve Stupavě, in: tamtéž, | |||
s. 29–37; Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale | |||
in den Bezirken Tepl und Marienbad, Augsburg 1932; Arti e artisti italiani | |||
in Boemia, Orieste 1932; Beiträge zur Geschichte und Geographie Böhmens | |||
und Mährens in der Zeit des Imperium Romanum, Anna Gnirs (ed.), Bonn | |||
1976; Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in | |||
dem Bezirke Karlsbad, München 1996. | |||
'''L:''' Bibliographie der wissenschaftlichen Arbeiten von A. G., H. Klein (ed.), | |||
1931; ÖBL 2, s. 13–14; nekrolog, in: L. Franz, in: Wiener prähistorische Zeitschrift 21, 1934, s. 78–79; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě | |||
Karlově 1348–1967, 1968, s. 375; F. Ficker, Archäologe und | |||
Vorgeschichtsforscher A. G., in: AR 25, 1973, s. 230; F. Křížek, In memoriam | |||
A. G., in: SPFFBU E 18–19, 1973–1974, s. 351–352; A. Gnirsová, Otec | |||
ve vzpomínkách dcery, in: Historický sborník Karlovarska 2, 1994, s. 5–30; | |||
Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891 až | |||
1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 146; J. Roháček, K osobě | |||
a pracovní metodě A. G., in: Česká beseda o německých badatelích v oblasti | |||
pomocných věd historických, archivnictví a edic historických pramenů, H. | |||
Pátková (ed.), 2000, s. 41–47; A. G., in: Pravěk n. ř. 13, 2003, s. 480–483; | |||
Tomeš 1, s. 367; Sklenář, s. 189–190; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 4. 2. | |||
2016); http://hbl.lzmk.hr/clanak.aspx?id=1 (stav k 6. 2. 2016). | |||
'''P:''' Ústav dějin umění AV ČR, Praha, osobní fond. | |||
Karel Sklenář | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:52- Archeolog]] | [[Kategorie:52- Archeolog]] |
Verze z 21. 6. 2018, 18:48
Anton GNIRS | |
Narození | 18.1.1873 |
---|---|
Místo narození | Žatec |
Úmrtí | 10.12.1933 |
Místo úmrtí | Loket |
Povolání |
52- Archeolog 53- Historik 73- Uměnovědec nebo historik umění |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=60492 |
GNIRS, Anton, * 18. 1. 1873 Žatec, † 10. 12. 1933 Loket, archeolog, historik
Syn Antona G., ředitele Severozápadočeské uhelné akciové společnosti, a Mathildy, roz. Schwarzbachové. Po studiu na gymnáziu v Chomutově pokračoval 1893–99 na německé Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v oborech germanistiky, historie a geografe (PhDr. 1903 na základě práce Das Gebiet der Halbinsel Istrien in der antiken Überlieferung, první geografická disertace na pražské německé univerzitě od rozdělení 1882) a brzy se specializoval na dějiny antiky, klasickou archeologii a dějiny umění. Po absolvování učil krátce v Plzni jako suplent na reálné škole a již na podzim 1899 odešel do rakouského Přímoří, aby pedagogicky působil na námořní reálce v Pule (dnes Chorvatsko) jako prozatímní a od 1900 řádný profesor, od 1907 na tamní státní reálce a 1908 jako ředitel státní reálky v Gorici (dnes Itálie). Podnikl též studijní cestu do Itálie, Řecka a Malé Asie. Brzy (1903) se začal věnovat archeologii istrijského pobřeží, naplno od 1909, kdy dostal stálou dovolenou pro vědeckou práci a vrátil se do Puly. 1901 se stal kustodem tamní Státní antické sbírky i řádným členem Rakouského archeologického ústavu a jeho zástupcem pro jižní Istrii, 1902 konzervátorem památkové péče, 1912–18 zemským konzervátorem pro Přímoří, zejména Istrii a 1915–18 rovněž pro Kraňsko (část dnešního Slovinska) a Korutany. V zahraničí byl zvolen dopisujícím členem Německého archeologického ústavu v Berlíně (1912, řádným 1921) a Société archéologique française v Paříži (1906). Prováděl četné, především klasické archeologické výzkumy v Pule (k jejím starověkým památkám vydal 1904 průvodce) i jinde na Istrijském poloostrově a na ostrovech Brioni / Brijuni. Za vědecké zásluhy byl odměněn rytířským křížem Františka Josefa I., rytířským křížem Saského království a 1916 titulem vládního rady. 1917 se oženil s Margaretou Steinovou z Chomutova.
Za války se věnoval záchraně památek, zejména historických zvonů, po ní však musel tuto činnost ukončit; 1919 krátce působil ve státní komisi pro příměří ve Vídni, nato se vrátil do Čech jako profesor němčiny, dějepisu a zeměpisu na státní reálce v Lokti (1919–26, městský archivář a muzejník 1923–33), v Karlových Varech, ale 1925 dostal opět stálou dovolenou pro práci ve Státním archeologickém ústavu v Praze ve funkci státního konzervátora pro antické památky ČSR a pro pohraniční oblasti Čech. Vedle archeologických výzkumů v západních Čechách (Františkovy Lázně-Slatina, hlavně 1927–29, Žírovice 1929–30, Cheb 1930–33 aj.) se soustřeďoval na Limes Romanus a římské opěrné body na našem území (pro Státní archeologický ústav vedl 1927–28 výzkumy táborů římských legií u Mušova a Stupavy). Publikoval řadu prací k dějinám středoevropského Podunají v době římského císařství. Dalším polem jeho působnosti byla historie a vlastivěda širšího Karlovarska, nejzápadnější okresy Čech zpracoval pro edici Soupis památek uměleckých a historických v Království českém (později v Republice československé). Byl i členem Německé společnosti věd a umění pro ČSR a Spolku pro dějiny Němců v Čechách, spoluzakládal Svaz německých vlastivědných muzeí v ČSR (1922). Uveřejnil na sto šedesát knih a článků. Byl pohřben v Chomutově.
D: Das östliche Germanien und seine Verkehrswege in der Darstellung des Ptolemaeus, 1898; Antike Funde aus Pola und Umgebung, 1904, in: Jahreshefte des Österreichischen Archäologischen Institut in Wien 7, 1904, s. 131–146; Alte und neue Kirchenglocken, Karlsbad–Leipzig 1924; Karlsbad in seiner ältesten Vergangenheit, 1925 (reprint 2001); Istria Praeromana, 1925; Eine Bergchronik der Städte Schlaggenwald und Elbogen, 1926; Zur Frage vorgeschichtlicher Siedelungen im Franzensbader Moorland und in seiner Umgebung, in: Sudeta 3, 1927, s. 77–87; Topographie der historischen und Kunst-Denkmale XLIII. Der politische Bezirk Elbogen, 1927; Ein Limes und Kastelle der Römer vor der norisch-pannonischen Donaugrenze, in: Sudeta 4, 1928, s. 120–153; Zur Geschichte der römischen Besatzungen im Lande der Markomannen und der Quaden, in: tamtéž 5, 1929, s. 171–174; Die römischen Schutzbezirke an der oberen Donau, Angsburg-Wien 1929; Zur Topographie des Markomannenlandes, 1930; Alte Sagen aus dem Elbogener Ländchen, 1930; Paralipomena aus Istrien und Aquileia, 1930; Římská stanice na Mušově, in: Zprávy Státního archeologického ústavu 2–3, 1929 až 1930 (1931), s. 9–29; Výkopy na římském táboru ve Stupavě, in: tamtéž, s. 29–37; Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad, Augsburg 1932; Arti e artisti italiani in Boemia, Orieste 1932; Beiträge zur Geschichte und Geographie Böhmens und Mährens in der Zeit des Imperium Romanum, Anna Gnirs (ed.), Bonn 1976; Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, München 1996.
L: Bibliographie der wissenschaftlichen Arbeiten von A. G., H. Klein (ed.), 1931; ÖBL 2, s. 13–14; nekrolog, in: L. Franz, in: Wiener prähistorische Zeitschrift 21, 1934, s. 78–79; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 375; F. Ficker, Archäologe und Vorgeschichtsforscher A. G., in: AR 25, 1973, s. 230; F. Křížek, In memoriam A. G., in: SPFFBU E 18–19, 1973–1974, s. 351–352; A. Gnirsová, Otec ve vzpomínkách dcery, in: Historický sborník Karlovarska 2, 1994, s. 5–30; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891 až 1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 146; J. Roháček, K osobě a pracovní metodě A. G., in: Česká beseda o německých badatelích v oblasti pomocných věd historických, archivnictví a edic historických pramenů, H. Pátková (ed.), 2000, s. 41–47; A. G., in: Pravěk n. ř. 13, 2003, s. 480–483; Tomeš 1, s. 367; Sklenář, s. 189–190; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 4. 2. 2016); http://hbl.lzmk.hr/clanak.aspx?id=1 (stav k 6. 2. 2016).
P: Ústav dějin umění AV ČR, Praha, osobní fond.
Karel Sklenář