GROH Ludvík 29.1.1866-6.1.1941: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy) | | místo narození = Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy) | ||
| datum úmrtí = 6.1.1941 | | datum úmrtí = 6.1.1941 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
50- Náboženský publicista | 50- Náboženský publicista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GROH, Ludvík,''' ''* 29. 1. 1866 Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy), † 6. 1. 1941 Praha, římskokatolický kněz, infulovaný zemský prelát, Bratr Františka 6. (1863–1940)'' | |||
Bratr Františka G. (1863–1940). Po maturitě na osmiletém Akademickém gymnáziu v Praze nastoupil 1885 na Teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, po prvním ročníku byl poslán do institutu Collegium Bohemicum v Římě. 1886–90 studoval teologii na Papežské univerzitě Urbaniana, náležející tehdy pod Kongregaci pro evangelizaci národů, kde získal licenciát a bakalaureát. V Římě přijal 1890 kněžské svěcení. Po návratu do pražské arcidiecéze byl v srpnu téhož roku ustanoven kaplanem v Neudorfu (dnes Trstěnice /u Mariánských Lázní/), 1891 tam byl jmenován administrátorem, 1893 složil farní zkoušku a následně jmenován farářem. Na základě výzvy Kryštofa kardinála Schönborna zažádal o farní beneficium v německé jazykové oblasti, ačkoli měl podle vlastního vyjádření s kázáním v němčině potíže. Přesto si byl vědom materiálně výhodného beneficia; od 1899 žádal několikrát o přeložení do české jazykové oblasti. 1901 usiloval o farní beneficium u Sv. Víta v Praze, kde argumentoval mj. pěveckým talentem a zájmem o liturgii katedrálních chrámů. 1893 a 1898 obdržel od konzistoře pochvalná uznání za horlivost ve světské pastoraci, školní katechezi a za snahu o zvelebení kostela. Zároveň mu arcibiskup Schönborn dal ústní příslib o přeložení na významnější pozici. 1903 byl povolán jako spirituál do arcibiskupského kněžského semináře v Praze; 1912 zvolen sídelním kanovníkem vyšehradským, 1938 jmenován proboštem. Pečoval o farní knihovnu a šířil katolické knihy. Volný čas věnoval charitativní činnosti. Podporoval časté přijímání eucharistie, v níž viděl nástroj podpory unionistických snah. Napsal několik pojednání a věnoval se i překladům. G. byl pohřben do kanovnické hrobky na Vyšehradském hřbitově v Praze. | |||
'''D:''' překlad: J. Walter, Katolický kněz ve svém životě a působení, 1911. | |||
'''L:''' Zemřel Msgre. ThC. L. G., in: Časopis katolického duchovenstva 1940, č. 6, s. 452; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 2079; V. Petera, Géniové církve a vlasti. (dostupné z: www.cdct.cz/petera, stav k 21. 2. 2017). | |||
'''P:''' Archiv pražského arcibiskupství III., karton 1522, personální spisy kněží. SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Konojedy 08, s. 239. | |||
Tomáš W. Pavlíček | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádek 16: | Řádek 29: | ||
[[Kategorie:1866]] | [[Kategorie:1866]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Černé Voděrady]] | ||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
[[Kategorie:Praha | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 28. 4. 2019, 14:22
Ludvík GROH | |
Narození | 29.1.1866 |
---|---|
Místo narození | Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy) |
Úmrtí | 6.1.1941 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58725 |
GROH, Ludvík, * 29. 1. 1866 Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými Lesy), † 6. 1. 1941 Praha, římskokatolický kněz, infulovaný zemský prelát, Bratr Františka 6. (1863–1940)
Bratr Františka G. (1863–1940). Po maturitě na osmiletém Akademickém gymnáziu v Praze nastoupil 1885 na Teologickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, po prvním ročníku byl poslán do institutu Collegium Bohemicum v Římě. 1886–90 studoval teologii na Papežské univerzitě Urbaniana, náležející tehdy pod Kongregaci pro evangelizaci národů, kde získal licenciát a bakalaureát. V Římě přijal 1890 kněžské svěcení. Po návratu do pražské arcidiecéze byl v srpnu téhož roku ustanoven kaplanem v Neudorfu (dnes Trstěnice /u Mariánských Lázní/), 1891 tam byl jmenován administrátorem, 1893 složil farní zkoušku a následně jmenován farářem. Na základě výzvy Kryštofa kardinála Schönborna zažádal o farní beneficium v německé jazykové oblasti, ačkoli měl podle vlastního vyjádření s kázáním v němčině potíže. Přesto si byl vědom materiálně výhodného beneficia; od 1899 žádal několikrát o přeložení do české jazykové oblasti. 1901 usiloval o farní beneficium u Sv. Víta v Praze, kde argumentoval mj. pěveckým talentem a zájmem o liturgii katedrálních chrámů. 1893 a 1898 obdržel od konzistoře pochvalná uznání za horlivost ve světské pastoraci, školní katechezi a za snahu o zvelebení kostela. Zároveň mu arcibiskup Schönborn dal ústní příslib o přeložení na významnější pozici. 1903 byl povolán jako spirituál do arcibiskupského kněžského semináře v Praze; 1912 zvolen sídelním kanovníkem vyšehradským, 1938 jmenován proboštem. Pečoval o farní knihovnu a šířil katolické knihy. Volný čas věnoval charitativní činnosti. Podporoval časté přijímání eucharistie, v níž viděl nástroj podpory unionistických snah. Napsal několik pojednání a věnoval se i překladům. G. byl pohřben do kanovnické hrobky na Vyšehradském hřbitově v Praze.
D: překlad: J. Walter, Katolický kněz ve svém životě a působení, 1911.
L: Zemřel Msgre. ThC. L. G., in: Časopis katolického duchovenstva 1940, č. 6, s. 452; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 2079; V. Petera, Géniové církve a vlasti. (dostupné z: www.cdct.cz/petera, stav k 21. 2. 2017).
P: Archiv pražského arcibiskupství III., karton 1522, personální spisy kněží. SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Konojedy 08, s. 239.
Tomáš W. Pavlíček