BUONACCINI Simonetta 21.3.1893-30.5.1935: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 320 | |||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 10. 10. 2019, 11:44
Simonetta BUONACCINI | |
Narození | 21.3.1893 |
---|---|
Místo narození | Pelhřimov |
Úmrtí | 30.5.1935 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 320 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43305 |
BUONACCINI, Simonetta (vl. jm. Bučanová, Ludmila, roz. Šebestová), * 21. 3. 1893 Pelhřimov, † 30. 5. 1935 Praha, básnířka
Dcera znalce klasické a historické české filologie, profesora pelhřimovského gymnázia Augustina Šebesty (1860–1908) a publicistky Anny Š.-Ledecké (1861–1944), spolupracovnice E. Krásnohorské. B. prvním manželem byl historik Josef Dobiáš (1888–1972), druhým slovenský podnikatel Július Bučan. V rodišti absolvovala tři třídy měšťanské školy, dále se vzdělávala soukromě. Od raného mládí psala pro vlastní potěchu poezii, cílevědomě se básnictví věnovala až od doby, kdy se v osmnácti letech rozhodla cestovat. Navštívila rakouské země, Švýcarsko, Francii, Alžírsko a Tunisko, zejména však Itálii, s kterou se ztotožnila nejen volbou pseudonymu, ale i mystifikací o italském rodokmenu své rodiny i studiem italské poezie a středomořské kultury. Patřila k nejnadanějším básnířkám meziválečného období. Vyšla z vitalistického kultu smyslového vnímání, později pod vlivem literárního rádce F. Halase omezila romanticko-impresionistický výrazový inventář a obohatila obraznost i slovník o podněty poetismu. Nakonec vstoupilo do jejího díla tragické vědomí blízké smrti, kterému se nepoddala, naopak v posledních cyklech veršů horečně a rozdychtěně usilovala o zachycení všech vnitřních dojmů a pocitů. Její dílo tím – a částečně také zásluhou přátelství s F. X. Šaldou – nabylo nezvykle naléhavé introspektivní dimenze. Senzitivní byla její básnická prvotina Lampa v okně (1928, pod pseudonymem Lily Atsebešová). V linii pozdního poetismu se nesla sbírka Odi et amo (1934), v níž převládla exaltovaná sebestylizace do osobnosti italské aristokratky. Vrcholná je trojice posmrtných sbírek: Sirénin ocas (1937), Můj prsten leží pod mořem (1942), Browning a růže (1946). Podlehla plicní tuberkulóze, kterou geneticky zdědila po otci.
D: S. B. Malá regionální bibliografie, 1971.
L: Kunc 1, s. 60; J. Nečas, F. Halas a S. B., in: Sborník NM, řada C, 7, 1962; týž, F. X. Šalda a S. B., in: tamtéž 9, 1964; F. X. Šalda S. B. Dopisy (ed. M. Křížková, K. Svátek), 1967; F. Halas, Vzpomínky na S. B., in: Dílo Františka Halase 4, Imagena (ed. F. X. Halas – L. Kundera), 1971, s. 325n.; LČL 1, s. 331; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 436; Tomeš 1, s. 158; M. Formánková, S. B., 1964, edice inventářů PNP č. 132.
P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha; Vlastivědné muzeum Pelhřimov (kde další část fondu LA PNP).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera