EISENREICH František Václav 1.8.1892-29.3.1969: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 61: | Řádek 61: | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
<gallery> | |||
Eisenreich Frantisek Vaclav Blatna.jpg|Blatná | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 26. 2. 2020, 09:11
František Václav EISENREICH | |
Narození | 1.8.1892 |
---|---|
Místo narození | Plzeň |
Úmrtí | 29.3.1969 |
Místo úmrtí | Plzeň |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 75- Sochař nebo medailér 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 556 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48524 |
EISENREICH, František Václav, * 1. 8. 1892 Plzeň, † 29. 3. 1969 Plzeň, malíř
Maturoval na učitelském ústavu v rodišti, učil na venkovských jednotřídkách, 1911–12 navštěvoval keramickou školu v Teplicích. 1914 narukoval na haličskou frontu, kde byl 1915 vážně raněn. Válečnou zkušenost vyjádřil v akvarelu s raněným vojákem a hořícím keřem v publikaci L. Pika Tři z milionů (1933). V době rekonvalescence se 1917–20 soukromě školil u sochaře V. Šípa a grafika J. Konůpka. Do 1924 učil na obecných školách v Nýřanech, Chrástu a Plzni. 1924–27 studoval pražskou Akademii výtvarného umění v ateliérech J. Obrovského a M. Švabinského, u něhož absolvoval. Od 1927 působil na plzeňské chlapecké měšťanské škole, přitom se zaměřil na tradiční malbu, kresbu a ilustraci realistického typu. Byl členem Spolku výtvarníků plzeňských (Spolku západočeských výtvarných umělců), Jednoty výtvarných umělců a Syndikátu výtvarných umělců. Od 1926 vypravil více než čtyřicet knižních titulů ilustracemi (např. V. Beneš, Naše maminka; Rukopis zelenohorský aj.), zvláště si oblíbil knihy pro děti. Dlouhodobě přispíval do časopisů Mladá stráž a Plzeňsko, kde popularizoval výtvarné umění a referoval o výstavách. S E. Svobodou vydal knihu M. Aleš – plzeňská sgrafita (1932), patřil k propagátorům Alšova kultu. Učil na Lidové Husově univerzitě, z přednášek za okupace připravil publikaci Krásný život (1947). V poválečném období vytvořil několik panoramatických pohledů na Plzeň. V jeho krajinářském díle se často uplatňovala dominanta hradu Radyně, figurální malba zachycovala žánrové výjevy ze života dětí. I akvarely, pastely, plakátovou a volnou grafikou, exlibris a tvorbou bibliofilií se E. zařadil k předním výtvarníkům plzeňského regionu. Jeho synem je architekt Jiří E. (* 1927).
L: Toman 1, s. 198; O. Homolka a kol., Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech, 1990, s. 30–31; SČSVU 2, s. 185 až 186.
P: SOA Plzeň, osobní pozůstalost.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
-
Blatná