Biografický slovník
HÁNA Jan 28.10.1927-20.9.1994: Porovnání verzí
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.10.1927 | | datum narození = 28.10.1927 | ||
| − | | místo narození = Dobronice | + | | místo narození = Dobronice u Bechyně |
| datum úmrtí = 20.9.1994 | | datum úmrtí = 20.9.1994 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 160 |
| + | }} | ||
| + | '''HÁNA, Jan''', ''* 28. 10. 1927 Dobronice u Bechyně, | ||
| + | † 20. 9. 1994 Praha, sochař'' | ||
| + | |||
| + | Jeden z posledních českých sochařů klasické tradice. Krátce | ||
| + | se věnoval keramice na Státní keramické škole v Bechyni, na | ||
| + | Státní keramické škole v Praze u Václava Vokálka, 1946–51 | ||
| + | studoval sochařství na pražské AVU v ateliéru Karla Pokorného, 1947/48 na Výtvarné akademii v Záhřebu (prof. G. Antunac). Jeho dílo se plynule rozvíjelo od druhé poloviny padesátých let v oblasti lyrické plastiky a reliéfu, v monumentální | ||
| + | tvorbě a práci pro architekturu. Mimo oficiální zakázky rostlo | ||
| + | H. komorní dílo, kde v ženském, a zvláště dívčím aktu dosáhl mistrovství. Od počátku se vracel k tématu Múz: první | ||
| + | cyklus ''Múzy'' vytvořil ve dvou variantách 1961–64. Euterpé | ||
| + | se objevila na pamětní desce básníka F. Šrámka v Praze na | ||
| + | Smíchově (1965). Lyrizovanou tematiku aktu, kterou rozvíjel v přímé návaznosti na Břetislava Bendu (s ním a Janem | ||
| + | Bauchem H. podnikl 1962 cestu do Řecka), ale na rozdíl od | ||
| + | něho často doprovázel dekorativními prvky, zpracovával v torzu a ve stojící, sedící i tančící póze: ''Schoulená'' (1960), ''Sedící'' | ||
| + | ''tanečnice'' (1962), ''Torzo'' (1962), ''Appassionata'' (1965), ''Extáze'' | ||
| + | (1969), ''Klió'' (1971), ''Hudba'' (1979), ''Drama'' (1980), ''Rozpuk | ||
| + | života'' (1985), ''Hudba s flétnou'' (1986), ''Erató'' (1986), ''Torzo'' | ||
| + | (1992) aj. Specifické postavení v jeho tvorbě mělo výrazově | ||
| + | něžné řešení náhrobku herečky Jany Rybářové na Vyšehradském hřbitově (1957), v podobném duchu zpracoval sochu | ||
| + | ''Jarmila'' na Kampě (1958) a cyklus reliéfů s motivem dívčího | ||
| + | aktu pro domy v Kyselově ulici na ďáblickém sídlišti (Praha). I jeho monumentální tvorba má často lyrický charakter – např. stylizované torzo ''Lidická růže'' (1971), ''Radost ze života'' pro japonské Nagasaki (1975), ''Píseň o mé vlasti'' pro | ||
| + | Národní divadlo (1981–82). H. byl autorem pomníků ''Poslední den války'' pro Prachatice (1986), ''Zdeněk Nejedlý'' pro | ||
| + | Litomyšl (1977–78), plastik pro pražský Palác kultury (1981) | ||
| + | nebo pomníku ''Simona Bolívara'' v Praze-Bubenči (1983), podílel se na pomníku pražským barikádníkům nebo padlým ve | ||
| + | Svidníku (u Dukly). V závěru života zamýšlel opět realizovat | ||
| + | cyklus Múz podle kresebných návrhů Adolfa Zábranského, | ||
| + | ale dokončil pouze ''Euterpé'', ''Polymnii'' a ''Kalliopé''. 1983 byl | ||
| + | jmenován profesorem speciálního sochařského ateliéru AVU, | ||
| + | 1985–89 rektorem školy; 1977 se stal zasloužilým, 1984 národním umělcem, 1984 obdržel venezuelský Řád F. Mirandy, | ||
| + | 1970 Státní cenu K. Gottwalda. | ||
| + | |||
| + | Jeho manželkou byla '''Alena Martinovská''' (* 1. 11. 1933 Benátky nad Jizerou), tanečnice a herečka, dcera Sabina (* 1965) | ||
| + | je herečka. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Toman D, s. 65–66; ČBS, s. 188; J. Císař, J. Hánna (sic!), [1971]; J. H. – | ||
| + | Sochařské dílo, 1994; SČSVU 3, s. 57–58; Tomeš 1, s. 411; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 22. 3. 2018). | ||
| + | K A. Martinovské-H.: Fikejz 2, s. 141. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
| Řádka 20: | Řádka 62: | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
| + | |||
<gallery> | <gallery> | ||
JARMILA.jpg | JARMILA.jpg | ||
</gallery> | </gallery> | ||
Verze z 10. 2. 2021, 12:53
| Jan HÁNA | |
 | |
| Narození | 28.10.1927 |
|---|---|
| Místo narození | Dobronice u Bechyně |
| Úmrtí | 20.9.1994 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 160 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48552 |
HÁNA, Jan, * 28. 10. 1927 Dobronice u Bechyně, † 20. 9. 1994 Praha, sochař
Jeden z posledních českých sochařů klasické tradice. Krátce se věnoval keramice na Státní keramické škole v Bechyni, na Státní keramické škole v Praze u Václava Vokálka, 1946–51 studoval sochařství na pražské AVU v ateliéru Karla Pokorného, 1947/48 na Výtvarné akademii v Záhřebu (prof. G. Antunac). Jeho dílo se plynule rozvíjelo od druhé poloviny padesátých let v oblasti lyrické plastiky a reliéfu, v monumentální tvorbě a práci pro architekturu. Mimo oficiální zakázky rostlo H. komorní dílo, kde v ženském, a zvláště dívčím aktu dosáhl mistrovství. Od počátku se vracel k tématu Múz: první cyklus Múzy vytvořil ve dvou variantách 1961–64. Euterpé se objevila na pamětní desce básníka F. Šrámka v Praze na Smíchově (1965). Lyrizovanou tematiku aktu, kterou rozvíjel v přímé návaznosti na Břetislava Bendu (s ním a Janem Bauchem H. podnikl 1962 cestu do Řecka), ale na rozdíl od něho často doprovázel dekorativními prvky, zpracovával v torzu a ve stojící, sedící i tančící póze: Schoulená (1960), Sedící tanečnice (1962), Torzo (1962), Appassionata (1965), Extáze (1969), Klió (1971), Hudba (1979), Drama (1980), Rozpuk života (1985), Hudba s flétnou (1986), Erató (1986), Torzo (1992) aj. Specifické postavení v jeho tvorbě mělo výrazově něžné řešení náhrobku herečky Jany Rybářové na Vyšehradském hřbitově (1957), v podobném duchu zpracoval sochu Jarmila na Kampě (1958) a cyklus reliéfů s motivem dívčího aktu pro domy v Kyselově ulici na ďáblickém sídlišti (Praha). I jeho monumentální tvorba má často lyrický charakter – např. stylizované torzo Lidická růže (1971), Radost ze života pro japonské Nagasaki (1975), Píseň o mé vlasti pro Národní divadlo (1981–82). H. byl autorem pomníků Poslední den války pro Prachatice (1986), Zdeněk Nejedlý pro Litomyšl (1977–78), plastik pro pražský Palác kultury (1981) nebo pomníku Simona Bolívara v Praze-Bubenči (1983), podílel se na pomníku pražským barikádníkům nebo padlým ve Svidníku (u Dukly). V závěru života zamýšlel opět realizovat cyklus Múz podle kresebných návrhů Adolfa Zábranského, ale dokončil pouze Euterpé, Polymnii a Kalliopé. 1983 byl jmenován profesorem speciálního sochařského ateliéru AVU, 1985–89 rektorem školy; 1977 se stal zasloužilým, 1984 národním umělcem, 1984 obdržel venezuelský Řád F. Mirandy, 1970 Státní cenu K. Gottwalda.
Jeho manželkou byla Alena Martinovská (* 1. 11. 1933 Benátky nad Jizerou), tanečnice a herečka, dcera Sabina (* 1965) je herečka.
L: Toman D, s. 65–66; ČBS, s. 188; J. Císař, J. Hánna (sic!), [1971]; J. H. – Sochařské dílo, 1994; SČSVU 3, s. 57–58; Tomeš 1, s. 411; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 22. 3. 2018). K A. Martinovské-H.: Fikejz 2, s. 141.
Ref: []
Martin Kučera
