HANUŠ Otakar 21.12.1877-16.3.1969: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
Řádek 6: Řádek 6:
| datum úmrtí = 16.3.1969
| datum úmrtí = 16.3.1969
| místo úmrtí = Brno
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/> též Otokar
|citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 215
}}
'''HANUŠ, Otakar''', ''* 21. 12. 1877 Dlouhá Lhota (u Boskovic), † 16. 3. 1969 Brno, pedagog, účastník 1. odboje''
 
Syn učitele Františka H. a  Marie, roz. Wolfové. Vystudoval
filologii na české univerzitě v  Praze a  působil jako středoškolský profesor němčiny a češtiny, byl autorem učebnic německého jazyka. Na kyjovském gymnáziu publikoval studii ''Ludwig Achim von Arnim'' (1905). V  srpnu 1914 narukoval
k  pevnostnímu dělostřelectvu v  Přemyšlu a  po jeho kapitulaci agitoval mezi českými vojáky pro přechod na ruskou
stranu fronty. Politicky se řadil ke stoupencům K. Kramáře
a  novoslovanského hnutí. V  ruských zajateckých táborech
pokračoval v protirakouské kampani. V létě 1916 se přihlásil do Československé brigády, do záložního útvaru však byl
zařazen až v březnu 1917. Absolvoval důstojnický kurz v Borispolu, od června 1917 příslušel k I. praporu 6. střeleckého
Hanáckého pluku, po vzniku II. československé divize převzal
26.  7.  v  hodnosti kapitána velení praporu. Osvědčil se při
evakuaci z Ukrajiny, kdy dočasně řídil i plukovní štáb, vyznamenal se v bitvě u Bachmače a byl v dubnu 1918 jmenován
velitelem 6. pluku (mjr.). Svedl vítěznou bitvu u Marjanovky
(poblíž Omska), jedno z rozhodujících střetnutí československo-sovětského vojenského konfliktu. V čele pluku absolvoval
celé sibiřské tažení, v září 1918 byl během inspekční cesty generála M. R. Štefánika jmenován inspektorem národnostních
vojsk na Sibiři (zahrnovala polské, rumunské, jugoslávské,
ukrajinské, karpatské a  pobaltské jednotky) pro organizaci
zajateckých a  expedičních oddílů. V  hodnosti podplukovníka založil sběrné tábory, vypracoval organizační řád, služební
předpisy a statuty. Na Štefánikův návrh byl koncem prosince
1918 zřízen jednotný generální inspektorát vojska, H. se stal
zástupcem generálního inspektora V. N. Šokorova. V červenci
1919 ho armádní velení určilo vojenským průvodcem a poradcem poselstva z vlasti, současně vykonával funkci osobního
pobočníka jeho vedoucího, sociálnědemokratického poslance
F. V. Krejčího. S ním se také v létě 1920 vrátil domů. Po demobilizaci nastoupil úřad zemského školního inspektora v Brně.
Publikoval vzpomínkovou brožuru ''Marianovka''. ''Z  bojů ruských legií o západní Sibiř'' (1924).
 
'''L:''' OSND 2/2, s. 1026–1027; F. V. Krejčí, U sibiřské armády, 1922, passim;
Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého Hanáckého pluku,
1938, s. 13; J. Jelínek, Legionáři na Boskovsku, 1938, s. 66; Slovník prvního
československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 27. 3. 2018).
 
'''P:''' MZA, Brno, Sbírka matrik, Dlouhá Lhota 270, N 1853–1883, pag. 50;
VHA, Praha, poslužný spis legionáře.
 
Martin Kučera
 
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

Aktuální verze z 22. 2. 2021, 12:49

Otakar HANUŠ
Narození 21.12.1877
Místo narození Dlouhá Lhota (u Boskovic)
Úmrtí 16.3.1969
Místo úmrtí Brno
Povolání 45- Voják nebo partyzán
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 215
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46888

HANUŠ, Otakar, * 21. 12. 1877 Dlouhá Lhota (u Boskovic), † 16. 3. 1969 Brno, pedagog, účastník 1. odboje

Syn učitele Františka H. a Marie, roz. Wolfové. Vystudoval filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor němčiny a češtiny, byl autorem učebnic německého jazyka. Na kyjovském gymnáziu publikoval studii Ludwig Achim von Arnim (1905). V srpnu 1914 narukoval k pevnostnímu dělostřelectvu v Přemyšlu a po jeho kapitulaci agitoval mezi českými vojáky pro přechod na ruskou stranu fronty. Politicky se řadil ke stoupencům K. Kramáře a novoslovanského hnutí. V ruských zajateckých táborech pokračoval v protirakouské kampani. V létě 1916 se přihlásil do Československé brigády, do záložního útvaru však byl zařazen až v březnu 1917. Absolvoval důstojnický kurz v Borispolu, od června 1917 příslušel k I. praporu 6. střeleckého Hanáckého pluku, po vzniku II. československé divize převzal 26. 7. v hodnosti kapitána velení praporu. Osvědčil se při evakuaci z Ukrajiny, kdy dočasně řídil i plukovní štáb, vyznamenal se v bitvě u Bachmače a byl v dubnu 1918 jmenován velitelem 6. pluku (mjr.). Svedl vítěznou bitvu u Marjanovky (poblíž Omska), jedno z rozhodujících střetnutí československo-sovětského vojenského konfliktu. V čele pluku absolvoval celé sibiřské tažení, v září 1918 byl během inspekční cesty generála M. R. Štefánika jmenován inspektorem národnostních vojsk na Sibiři (zahrnovala polské, rumunské, jugoslávské, ukrajinské, karpatské a pobaltské jednotky) pro organizaci zajateckých a expedičních oddílů. V hodnosti podplukovníka založil sběrné tábory, vypracoval organizační řád, služební předpisy a statuty. Na Štefánikův návrh byl koncem prosince 1918 zřízen jednotný generální inspektorát vojska, H. se stal zástupcem generálního inspektora V. N. Šokorova. V červenci 1919 ho armádní velení určilo vojenským průvodcem a poradcem poselstva z vlasti, současně vykonával funkci osobního pobočníka jeho vedoucího, sociálnědemokratického poslance F. V. Krejčího. S ním se také v létě 1920 vrátil domů. Po demobilizaci nastoupil úřad zemského školního inspektora v Brně. Publikoval vzpomínkovou brožuru Marianovka. Z bojů ruských legií o západní Sibiř (1924).

L: OSND 2/2, s. 1026–1027; F. V. Krejčí, U sibiřské armády, 1922, passim; Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého Hanáckého pluku, 1938, s. 13; J. Jelínek, Legionáři na Boskovsku, 1938, s. 66; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 27. 3. 2018).

P: MZA, Brno, Sbírka matrik, Dlouhá Lhota 270, N 1853–1883, pag. 50; VHA, Praha, poslužný spis legionáře.

Martin Kučera

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HANUŠ_Otakar_21.12.1877-16.3.1969&oldid=119781“