HARTIG Karel 4.5.1833-12.8.1905: Porovnání verzí
(HARTIG_Karel_4.5.1833-12.8.1905) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.5.1833 | | datum narození = 4.5.1833 | ||
| místo narození = Sedlčany | | místo narození = Sedlčany | ||
| datum úmrtí = 12.8.1905 | | datum úmrtí = 12.8.1905 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha) | ||
| povolání = 29- Stavař | | povolání = 29- Stavař<br />43- Významný představitel obecní správy<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br /> | ||
43- Významný představitel obecní správy | | jiná jména = | ||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 258 | ||
}} | |||
'''HARTIG, Karel''', * 4. 5. 1833 Sedlčany, † 12. 8. 1905 Královské Vinohrady (Praha), podnikatel ve stavebnictví, komunální politik | |||
Syn panského mlynáře Josefa H. 1854 složil zkoušku u okresního stavebního úřadu v Benešově a stal se stavitelem pro venkov (tzv. Landbaumeister). Pracoval ve Vídni, Linci, v Uhrách | |||
a nejpozději od 1861 na Novém Městě pražském při stavbě Josefských kasáren. 1865 se oženil s Amálií Stomeovou, s níž měl | |||
dceru Amálii (1866–1890). Na Královských Vinohradech, | |||
tehdy ještě předměstí v hradbách uzavřené Prahy, vlastnila | |||
manželčina rodina rozsáhlé pozemky a usedlost čp. 10 na Pražačce. H. upravil regulační plány na jejich zástavbu, pod jeho | |||
vedením byly rozprodány první parcely a za jeho účasti bylo | |||
vystavěno prvních šest domů. V dalších letech realizoval na | |||
budoucím Žižkově další stavby, 1873 např. budovu původní | |||
Občanské záložny, později radnice, školu na Komenského náměstí či obytné domy (Jana Žižky z Trocnova, U Mistra Jana | |||
Husa, Jeronýma Pražského a U Božích bojovníků). Postavil více | |||
než osmdesát domů, které – s několika výjimkami – v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století podlehly asanaci. | |||
Současně stavěl také ve vnitřní Praze. Vlastnil též cihelnu, která dodávala stavební materiál. Byl znám jako schopný a nesmlouvavý člověk, jeden z nejvlivnějších podnikatelů své doby | |||
(stal se předlohou stavitele Karla Herzoga, negativní literární | |||
postavy z románu V. Neffa ''Zlá krev''). | |||
H. patřil k aktivním členům mladočeské strany a nadšeným | |||
obdivovatelům husitského hnutí. Se švagrem Václavem Stomem založil Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky, byl | |||
členem Spolku pro vystavění pomníku M. Jana Husa v Praze. | |||
Stál v čele výboru, jenž 1868 zorganizoval pouť do Kostnice, | |||
které se zúčastnil i Bedřich Smetana. Byl starostou žižkovské | |||
Občanské záložny. Dal vztyčit vlajkový stožár na vrcholu hory | |||
Vítkov a vylomit z ní jeden ze základních kamenů pro budovu Národního divadla. 1872 navrhl nové ulice pojmenovat podle husitských tradic, a to ještě před rozdělením Královských Vinohrad. 1876 po jejich rozdělení na dvě části, se | |||
stal prvním starostou Královských Vinohrad I a prosadil jejich | |||
přejmenování na Žižkov, a to přes návrh svých odpůrců, aby | |||
se nová obec na počest korunního prince jmenovala Rudolfov. | |||
Díky H. bylo také zavedeno pouze české označení ulic. 1878 | |||
zkrachovala Občanská záložna a H. čelil obvinění, že zavinil | |||
její pád. Jeho obhajoby se ujal mladočeský politik, pozdější | |||
primátor Tomáš Černý; H. byl osvobozen v plné šíři a stáhl | |||
se z politiky. Po jeho rezignaci se Žižkov dočkal povýšení na | |||
město. Sám H. přesídlil na Královské Vinohrady, 1884 se stal | |||
výnosem c. k. místodržitelství a výnosem pražského magistrátu licencovaným stavitelem; své živnosti se vzdal 1897. | |||
Projektoval několik staveb i v rodišti, mj. obecnou školu. Pochován je na pražských Olšanských hřbitovech. | |||
'''L:''' M. Mikota, K. H. a počátky Žižkova v 19. století, in: Pražský sborník historický XXVIII 1995, s. 34–101 (s další literaturou, též samostatně 1996); Architekti, s. 216; J. Škoda, Husitská a husovská tradice v postobrozenecké | |||
Praze na pražských předměstích: K. H. a Žižkov, in: Praha Husova a husitská | |||
1415–2015 (katalog výstavy) 2015, s. 208–212. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/af290fc2-16b5-427f-b1b3-d18c7e05915f Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Tomáš Burda | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] |
Verze z 4. 3. 2021, 17:34
Karel HARTIG | |
Narození | 4.5.1833 |
---|---|
Místo narození | Sedlčany |
Úmrtí | 12.8.1905 |
Místo úmrtí | Královské Vinohrady (Praha) |
Povolání |
29- Stavař 43- Významný představitel obecní správy 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 258 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77467 |
HARTIG, Karel, * 4. 5. 1833 Sedlčany, † 12. 8. 1905 Královské Vinohrady (Praha), podnikatel ve stavebnictví, komunální politik
Syn panského mlynáře Josefa H. 1854 složil zkoušku u okresního stavebního úřadu v Benešově a stal se stavitelem pro venkov (tzv. Landbaumeister). Pracoval ve Vídni, Linci, v Uhrách a nejpozději od 1861 na Novém Městě pražském při stavbě Josefských kasáren. 1865 se oženil s Amálií Stomeovou, s níž měl dceru Amálii (1866–1890). Na Královských Vinohradech, tehdy ještě předměstí v hradbách uzavřené Prahy, vlastnila manželčina rodina rozsáhlé pozemky a usedlost čp. 10 na Pražačce. H. upravil regulační plány na jejich zástavbu, pod jeho vedením byly rozprodány první parcely a za jeho účasti bylo vystavěno prvních šest domů. V dalších letech realizoval na budoucím Žižkově další stavby, 1873 např. budovu původní Občanské záložny, později radnice, školu na Komenského náměstí či obytné domy (Jana Žižky z Trocnova, U Mistra Jana Husa, Jeronýma Pražského a U Božích bojovníků). Postavil více než osmdesát domů, které – s několika výjimkami – v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století podlehly asanaci. Současně stavěl také ve vnitřní Praze. Vlastnil též cihelnu, která dodávala stavební materiál. Byl znám jako schopný a nesmlouvavý člověk, jeden z nejvlivnějších podnikatelů své doby (stal se předlohou stavitele Karla Herzoga, negativní literární postavy z románu V. Neffa Zlá krev).
H. patřil k aktivním členům mladočeské strany a nadšeným obdivovatelům husitského hnutí. Se švagrem Václavem Stomem založil Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky, byl členem Spolku pro vystavění pomníku M. Jana Husa v Praze. Stál v čele výboru, jenž 1868 zorganizoval pouť do Kostnice, které se zúčastnil i Bedřich Smetana. Byl starostou žižkovské Občanské záložny. Dal vztyčit vlajkový stožár na vrcholu hory Vítkov a vylomit z ní jeden ze základních kamenů pro budovu Národního divadla. 1872 navrhl nové ulice pojmenovat podle husitských tradic, a to ještě před rozdělením Královských Vinohrad. 1876 po jejich rozdělení na dvě části, se stal prvním starostou Královských Vinohrad I a prosadil jejich přejmenování na Žižkov, a to přes návrh svých odpůrců, aby se nová obec na počest korunního prince jmenovala Rudolfov. Díky H. bylo také zavedeno pouze české označení ulic. 1878 zkrachovala Občanská záložna a H. čelil obvinění, že zavinil její pád. Jeho obhajoby se ujal mladočeský politik, pozdější primátor Tomáš Černý; H. byl osvobozen v plné šíři a stáhl se z politiky. Po jeho rezignaci se Žižkov dočkal povýšení na město. Sám H. přesídlil na Královské Vinohrady, 1884 se stal výnosem c. k. místodržitelství a výnosem pražského magistrátu licencovaným stavitelem; své živnosti se vzdal 1897. Projektoval několik staveb i v rodišti, mj. obecnou školu. Pochován je na pražských Olšanských hřbitovech.
L: M. Mikota, K. H. a počátky Žižkova v 19. století, in: Pražský sborník historický XXVIII 1995, s. 34–101 (s další literaturou, též samostatně 1996); Architekti, s. 216; J. Škoda, Husitská a husovská tradice v postobrozenecké Praze na pražských předměstích: K. H. a Žižkov, in: Praha Husova a husitská 1415–2015 (katalog výstavy) 2015, s. 208–212.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda