HAMÁČKOVÁ Julie 12.4.1892-9.4.1968: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Julie HAMÁČKOVÁ | | jméno = Julie HAMÁČKOVÁ | ||
| obrázek = | | obrázek = Hamackova Julie portret.jpg | ||
| datum narození = 12.4.1892 | | datum narození = 12.4.1892 | ||
| místo narození = Semily | | místo narození = Semily |
Aktuální verze z 18. 8. 2021, 10:27
Julie HAMÁČKOVÁ | |
Narození | 12.4.1892 |
---|---|
Místo narození | Semily |
Úmrtí | 9.4.1968 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
3- Chemik nebo alchymista 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 140 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=60772 |
HAMÁČKOVÁ, Julie, * 12. 4. 1892 Semily, † 9. 4. 1968 Praha, chemička
Dcera poštmistra Jana H. a Julie, roz. Fottové. Rodina se později usadila v Praze, kde H. 1918 přestoupila ke starokatolické církvi. Vystudovala soukromou obchodní školu, po otcově smrti pracovala jako úřednice a živila rodinu. Díky podpoře staršího bratra mohla 1920 maturovat na malostranské reálce. Jako mimořádná posluchačka již předtím studovala na chemickém odboru ČVŠT v Praze, kde 1920 složila první a 1922 druhou státní zkoušku. Po studiích pracovala jako výpomocná asistentka, 1924 se stala řádnou asistentkou v Ústavu technologie paliv a svítiv a technologie vody, vedeném Ferdinandem Schulzem. Doktorskou disertaci věnovala celulóze v uhlí (Dr.techn. 1925). Poté jako stipendistka Francouzského institutu absolvovala studijní cestu po Francii. Na žádost města Prahy byla 1926 uvolněna z funkce asistentky, aby mohla vést nově založenou provozní laboratoř v čistírně odpadních vod v Praze-Bubenči. Navzdory četným obtížím, které jí přinášela praxe, současně vědecky pracovala a 1928 publikovala Chemické studie o čištění městských splašků pražských. Téhož roku se vrátila do laboratoří ČVUT a věnovala se především analýze povrchových odpadních vod. Za druhé světové války byla zaměstnána v hydrologickém oddělení Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v Praze, kde sestavila podrobné předpisy na rozbory vody. 1946 byla povolána na ČVUT, externě vedla laboratorní cvičení z analýzy vody a 1953 zpracovala celostátně platnou metodiku. V SZÚ setrvala do 1954, kdy byla na Fakultě inženýrského stavitelství ČVUT jmenována první ženou profesorkou technického oboru v ČSR. 1955 jí byla udělena vědecká hodnost doktorky chemických věd a vyznamenání Za vynikající práci. Na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT), která v té době byla z ČVUT vyčleněna, zastávala, opět jako první žena, 1955/56 funkci proděkanky a 1957–59 děkanky Fakulty technologie paliv a vody. Spolupracovala s průmyslem i komunální sférou jako členka komisí (mj. ve Výzkumném ústavu vodohospodářském), autorka metodik, posudků aj. Od 2015 VŠCHT uděluje Cenu Julie Hamáčkové ženám, které dosáhly mimořádných výsledků v technických oborech nebo se zasloužily o prosazování rovnosti pohlaví v pedagogické a výzkumné činnosti.
D: výběr: Laboratorní příručka pro analytiku vody (s L. Šimkem), 1956; Analytika vody, 1957; Příručka pro analýzu vody, 1961; Chemie vody pro posluchače stavebních fakult – obor zdravotně vodohospodářské stavby (s A. Wagnerem), 1963.
L: ČBS, s. 187; Tomeš 1, s. 407; https://www.vscht.cz/popularizace/mohlo-by-vas-zajimat/17740/hamackova (stav k 16. 9. 2017). P: SOA, Zámrsk, matrika nar. řkt. f. ú. Semily, sign. 5 675, 1888–93, fol. 76.
Jiří Martínek