HAVEL František 28.8.1883-20.4.1958: Porovnání verzí

Z Personal
(HAVEL_František_23.8.1883-20.4.1958)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = František HAVEL
 
| jméno = František HAVEL
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.8.1883
+
| datum narození = 28.8.1883
| místo narození =  
+
| místo narození = Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/)
 
| datum úmrtí = 20.4.1958
 
| datum úmrtí = 20.4.1958
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Hostim (u Moravských Budějovic)
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František HAVEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 317-318
 +
 
 +
}}
 +
'''HAVEL, František''', ''* 28. 8. 1883 Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/), † 20. 4. 1958 Hostim (u Moravských Budějovic), voják, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Vyrůstal v rolnické rodině, která se později usadila v Krchlebské Lhotě na Kutnohorsku. Maturoval 1903 na reálném gymnáziu v Lounech, absolvoval stavební inženýrství na pražské technice (1909 Ing.). Nastoupil do civilní inženýrské kanceláře v  Teplicích. Byl členem cvičitelského sboru Sokola.
 +
Počátkem první světové války narukoval a v hodnosti kadeta
 +
aspiranta 21. pěšího pluku byl 27. 5. 1915 zajat u Sieniawy
 +
na řece San. V zajateckém táboře v Samarkandu spoluzakládal
 +
samosprávu a byl zvolen do jejího vedení. Od srpna 1915 se
 +
vytrvale hlásil do České družiny, 22. 5. 1916 ho zařadili do
 +
sapérské roty 1. československého střeleckého pluku. V létě
 +
1916 studoval důstojnickou školu v Borispolu, jako praporčík
 +
se od začátku září zúčastnil průzkumných akcí pod Kovelem,
 +
u Pinska a Maněvič. V bitvě u Zborova zajišťoval ženijní práce
 +
7. roty 1. pluku, při tarnopolském ústupu dočasně 7. rotě velel (ppor.). Od 17. 8. do 5. 9. 1917 velel v hodnosti poručíka
 +
12. rotě, od 14. 9. zákopnickému oddílu 1. pluku. V dubnu 1918 byl jmenován velitelem ženijní komandy Československého armádního sboru (npor.), v  srpnu přednostou
 +
ženijního oddělení generálního štábu sboru (kpt.) a v říjnu
 +
náčelníkem ženijního odboru hlavního štábu československých a spojeneckých vojsk na Rusi (mjr.). Podílel se na dobytí Zlatoustu, Miassu, Kazaně a Simbirska. V prosinci 1918 se stal sborovým, v dubnu 1919 armádním hlavním inženýrem
 +
a byl povýšen na podplukovníka. Získal si mimořádné zásluhy o organizaci technických služeb ve vojsku. Domů se vrátil v dubnu 1920 přes Vladivostok 23. lodním transportem.
 +
V hodnosti plukovníka byl 1920–24 přednostou technického
 +
oddělení Zemského vojenského velitelství v Praze a 1924–31
 +
velitelem ženijního vojska v Čechách. Jako brigádní generál
 +
vedl 1931–39 ženijní oddělení ministerstva národní obrany.
 +
Po válce o reaktivaci již nežádal a důchod strávil na jihomoravském venkově. Byl známým lyžařem, na Výrovce v Krkonoších vybudoval Havlovu boudu.
 +
 
 +
'''L:''' Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48;
 +
M.  John, Čechoslovakismus a  ČSR 1914–1938, 1994, s. 201; J. Fidler –
 +
V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938,
 +
2006, s. 244; A. Maskalík, Elita armády. Československá vojenská generalita
 +
1918–1992, 2012, s. 215.
 +
 
 +
'''P:''' VHA, Praha, poslužný spis legionáře, kvalifikační listina důstojníka.
 +
 
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
  
 
[[Kategorie:1883]]
 
[[Kategorie:1883]]
 +
[[Kategorie:Cukmantl]]
 
[[Kategorie:1958]]
 
[[Kategorie:1958]]
 +
[[Kategorie:Hostim]]

Verze z 17. 2. 2022, 15:20

František HAVEL
Narození 28.8.1883
Místo narození Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/)
Úmrtí 20.4.1958
Místo úmrtí Hostim (u Moravských Budějovic)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 317-318
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79270

HAVEL, František, * 28. 8. 1883 Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/), † 20. 4. 1958 Hostim (u Moravských Budějovic), voják, účastník 1. odboje

Vyrůstal v rolnické rodině, která se později usadila v Krchlebské Lhotě na Kutnohorsku. Maturoval 1903 na reálném gymnáziu v Lounech, absolvoval stavební inženýrství na pražské technice (1909 Ing.). Nastoupil do civilní inženýrské kanceláře v Teplicích. Byl členem cvičitelského sboru Sokola. Počátkem první světové války narukoval a v hodnosti kadeta aspiranta 21. pěšího pluku byl 27. 5. 1915 zajat u Sieniawy na řece San. V zajateckém táboře v Samarkandu spoluzakládal samosprávu a byl zvolen do jejího vedení. Od srpna 1915 se vytrvale hlásil do České družiny, 22. 5. 1916 ho zařadili do sapérské roty 1. československého střeleckého pluku. V létě 1916 studoval důstojnickou školu v Borispolu, jako praporčík se od začátku září zúčastnil průzkumných akcí pod Kovelem, u Pinska a Maněvič. V bitvě u Zborova zajišťoval ženijní práce 7. roty 1. pluku, při tarnopolském ústupu dočasně 7. rotě velel (ppor.). Od 17. 8. do 5. 9. 1917 velel v hodnosti poručíka 12. rotě, od 14. 9. zákopnickému oddílu 1. pluku. V dubnu 1918 byl jmenován velitelem ženijní komandy Československého armádního sboru (npor.), v srpnu přednostou ženijního oddělení generálního štábu sboru (kpt.) a v říjnu náčelníkem ženijního odboru hlavního štábu československých a spojeneckých vojsk na Rusi (mjr.). Podílel se na dobytí Zlatoustu, Miassu, Kazaně a Simbirska. V prosinci 1918 se stal sborovým, v dubnu 1919 armádním hlavním inženýrem a byl povýšen na podplukovníka. Získal si mimořádné zásluhy o organizaci technických služeb ve vojsku. Domů se vrátil v dubnu 1920 přes Vladivostok 23. lodním transportem. V hodnosti plukovníka byl 1920–24 přednostou technického oddělení Zemského vojenského velitelství v Praze a 1924–31 velitelem ženijního vojska v Čechách. Jako brigádní generál vedl 1931–39 ženijní oddělení ministerstva národní obrany. Po válce o reaktivaci již nežádal a důchod strávil na jihomoravském venkově. Byl známým lyžařem, na Výrovce v Krkonoších vybudoval Havlovu boudu.

L: Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48; M. John, Čechoslovakismus a ČSR 1914–1938, 1994, s. 201; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, 2006, s. 244; A. Maskalík, Elita armády. Československá vojenská generalita 1918–1992, 2012, s. 215.

P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře, kvalifikační listina důstojníka.


Martin Kučera