HAVEL František 28.8.1883-20.4.1958: Porovnání verzí
(HAVEL_František_23.8.1883-20.4.1958) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = František HAVEL | | jméno = František HAVEL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = 28.8.1883 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/) |
| datum úmrtí = 20.4.1958 | | datum úmrtí = 20.4.1958 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Hostim (u Moravských Budějovic) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 317-318 |
+ | |||
+ | }} | ||
+ | '''HAVEL, František''', ''* 28. 8. 1883 Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/), † 20. 4. 1958 Hostim (u Moravských Budějovic), voják, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Vyrůstal v rolnické rodině, která se později usadila v Krchlebské Lhotě na Kutnohorsku. Maturoval 1903 na reálném gymnáziu v Lounech, absolvoval stavební inženýrství na pražské technice (1909 Ing.). Nastoupil do civilní inženýrské kanceláře v Teplicích. Byl členem cvičitelského sboru Sokola. | ||
+ | Počátkem první světové války narukoval a v hodnosti kadeta | ||
+ | aspiranta 21. pěšího pluku byl 27. 5. 1915 zajat u Sieniawy | ||
+ | na řece San. V zajateckém táboře v Samarkandu spoluzakládal | ||
+ | samosprávu a byl zvolen do jejího vedení. Od srpna 1915 se | ||
+ | vytrvale hlásil do České družiny, 22. 5. 1916 ho zařadili do | ||
+ | sapérské roty 1. československého střeleckého pluku. V létě | ||
+ | 1916 studoval důstojnickou školu v Borispolu, jako praporčík | ||
+ | se od začátku září zúčastnil průzkumných akcí pod Kovelem, | ||
+ | u Pinska a Maněvič. V bitvě u Zborova zajišťoval ženijní práce | ||
+ | 7. roty 1. pluku, při tarnopolském ústupu dočasně 7. rotě velel (ppor.). Od 17. 8. do 5. 9. 1917 velel v hodnosti poručíka | ||
+ | 12. rotě, od 14. 9. zákopnickému oddílu 1. pluku. V dubnu 1918 byl jmenován velitelem ženijní komandy Československého armádního sboru (npor.), v srpnu přednostou | ||
+ | ženijního oddělení generálního štábu sboru (kpt.) a v říjnu | ||
+ | náčelníkem ženijního odboru hlavního štábu československých a spojeneckých vojsk na Rusi (mjr.). Podílel se na dobytí Zlatoustu, Miassu, Kazaně a Simbirska. V prosinci 1918 se stal sborovým, v dubnu 1919 armádním hlavním inženýrem | ||
+ | a byl povýšen na podplukovníka. Získal si mimořádné zásluhy o organizaci technických služeb ve vojsku. Domů se vrátil v dubnu 1920 přes Vladivostok 23. lodním transportem. | ||
+ | V hodnosti plukovníka byl 1920–24 přednostou technického | ||
+ | oddělení Zemského vojenského velitelství v Praze a 1924–31 | ||
+ | velitelem ženijního vojska v Čechách. Jako brigádní generál | ||
+ | vedl 1931–39 ženijní oddělení ministerstva národní obrany. | ||
+ | Po válce o reaktivaci již nežádal a důchod strávil na jihomoravském venkově. Byl známým lyžařem, na Výrovce v Krkonoších vybudoval Havlovu boudu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48; | ||
+ | M. John, Čechoslovakismus a ČSR 1914–1938, 1994, s. 201; J. Fidler – | ||
+ | V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, | ||
+ | 2006, s. 244; A. Maskalík, Elita armády. Československá vojenská generalita | ||
+ | 1918–1992, 2012, s. 215. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' VHA, Praha, poslužný spis legionáře, kvalifikační listina důstojníka. | ||
+ | |||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
+ | [[Kategorie:Cukmantl]] | ||
[[Kategorie:1958]] | [[Kategorie:1958]] | ||
+ | [[Kategorie:Hostim]] |
Verze z 17. 2. 2022, 15:20
František HAVEL | |
Narození | 28.8.1883 |
---|---|
Místo narození | Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/) |
Úmrtí | 20.4.1958 |
Místo úmrtí | Hostim (u Moravských Budějovic) |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 317-318 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79270 |
HAVEL, František, * 28. 8. 1883 Cukmantl (nyní Zlaté Hory /u Jeseníku/), † 20. 4. 1958 Hostim (u Moravských Budějovic), voják, účastník 1. odboje
Vyrůstal v rolnické rodině, která se později usadila v Krchlebské Lhotě na Kutnohorsku. Maturoval 1903 na reálném gymnáziu v Lounech, absolvoval stavební inženýrství na pražské technice (1909 Ing.). Nastoupil do civilní inženýrské kanceláře v Teplicích. Byl členem cvičitelského sboru Sokola. Počátkem první světové války narukoval a v hodnosti kadeta aspiranta 21. pěšího pluku byl 27. 5. 1915 zajat u Sieniawy na řece San. V zajateckém táboře v Samarkandu spoluzakládal samosprávu a byl zvolen do jejího vedení. Od srpna 1915 se vytrvale hlásil do České družiny, 22. 5. 1916 ho zařadili do sapérské roty 1. československého střeleckého pluku. V létě 1916 studoval důstojnickou školu v Borispolu, jako praporčík se od začátku září zúčastnil průzkumných akcí pod Kovelem, u Pinska a Maněvič. V bitvě u Zborova zajišťoval ženijní práce 7. roty 1. pluku, při tarnopolském ústupu dočasně 7. rotě velel (ppor.). Od 17. 8. do 5. 9. 1917 velel v hodnosti poručíka 12. rotě, od 14. 9. zákopnickému oddílu 1. pluku. V dubnu 1918 byl jmenován velitelem ženijní komandy Československého armádního sboru (npor.), v srpnu přednostou ženijního oddělení generálního štábu sboru (kpt.) a v říjnu náčelníkem ženijního odboru hlavního štábu československých a spojeneckých vojsk na Rusi (mjr.). Podílel se na dobytí Zlatoustu, Miassu, Kazaně a Simbirska. V prosinci 1918 se stal sborovým, v dubnu 1919 armádním hlavním inženýrem a byl povýšen na podplukovníka. Získal si mimořádné zásluhy o organizaci technických služeb ve vojsku. Domů se vrátil v dubnu 1920 přes Vladivostok 23. lodním transportem. V hodnosti plukovníka byl 1920–24 přednostou technického oddělení Zemského vojenského velitelství v Praze a 1924–31 velitelem ženijního vojska v Čechách. Jako brigádní generál vedl 1931–39 ženijní oddělení ministerstva národní obrany. Po válce o reaktivaci již nežádal a důchod strávil na jihomoravském venkově. Byl známým lyžařem, na Výrovce v Krkonoších vybudoval Havlovu boudu.
L: Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48; M. John, Čechoslovakismus a ČSR 1914–1938, 1994, s. 201; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, 2006, s. 244; A. Maskalík, Elita armády. Československá vojenská generalita 1918–1992, 2012, s. 215.
P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře, kvalifikační listina důstojníka.
Martin Kučera