HAVELKA Vilém Věnceslav 14.1.1780-29.8.1847

Vilém Věnceslav HAVELKA
Narození	14.1.1780
Místo narození	Hlušice (u Nového Bydžova)
Úmrtí	29.8.1847
Místo úmrtí	Opočno
Povolání	23- Lesník nebo myslivec
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 335
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47033

HAVELKA, Vilém Věnceslav (též Vilím, pokřtěn Václav Antonín de Paula), * 14. 1. 1780 Hlušice (u Nového Bydžova), † 29. 8. 1847 Opočno, lesník, publicista

Byl synem obročního ve službách hrabat Colloredo-Wallsee. Pravděpodobně studoval na polytechnice v Praze. Praktikoval na velkostatku nadace vojenských vysloužilců v Hořicích, od 1802 byl zaměstnán jako nadlesní na velkostatku Smidary hraběte Jana Colloreda a ve funkci lesmistra 1809–38 na velkostatku Opočno knížete Rudolfa Colloredo-Mansfelda. 1809 se oženil s Klárou Nussbauerovou, dcerou ředitele panství. Kromě toho pracoval jako úředně jmenovaný c. k. zkušební komisař pro kandidáty lesnictví v tehdejším Hradeckém kraji. V dubnu 1838 odešel do výslužby.

H. se zasloužil o zveřejnění třísvazkového, opakovaně vydávaného spisu Umění lesní podle Jiřího Ludwika Hartyga (Připravovací a pomocné vědomosti; O dřevnictví a lesní ostraze; Lesní odhad a lesní požitky, 1819–1823). Východiskem bylo dílo vrchního zemského lesmistra v Berlíně a univerzitního profesora Georga Ludwiga Hartiga Lehrbuch für Förster und die es werden wollen (1808, Učebnice pro lesníky a pro ty, již se jimi chtějí stát). Tuto cvičebnici 1817–19 z němčiny přeložil vlastenecký kněz a později chrudimský děkan Josef Liboslav Ziegler. S překladatelem H. sbíral a tvořil vhodnou českou lesnickou a mysliveckou terminologii, vystupoval nejen jako iniciátor, ale i jako redaktor, jenž překlad přizpůsobil domácím poměrům. Knihu s titulem Umění lesní vydal 1849 znovu s pěstebním návodem Johann Georg Nussbaumer, lesmistr v Plasech.

V úvodu učebnice H. připomněl Františka Duška a jeho První základy umění polesného pro začátečníky v hospodářství lesním (1800). V prvním svazku se psalo nejen o přípravných a pomocných vědách, ale i o stanovištních podmínkách a o dřevinách (na kapitole pravděpodobně spolupracoval Nussbaumer), ve svazku druhém o přirozené a umělé obnově, pěstění a o ochraně lesů, v třetím svazku o hospodářské úpravě lesů, těžbě, druhování, dopravě dříví. Na závěr byly shrnuty instrukce o pořadí prací během hospodářského roku. Spis se stal teprve třetím a nadlouho nejobsáhlejším českým dílem o lesnictví a byl značně rozšířen. Jednalo se o průkopnickou publikaci, ze které se učil nižší lesní personál, který jinou příležitost ke vzdělání neměl.

H. uveřejňoval zprávy z myslivosti v pražských německých lesnicko-loveckých časopisech, jež vydával před polovinou 19. století Christoph Liebich, učitel lesnických nauk na pražské technice. Byl pohřben v Opočně.

L: OSN 10, s. 982; HSN 1, s. 935; Les a lov 3, 1909–1910, s. 180; J. E. Chadt-Ševětínský, České lesnické písemnictví, 1920, s. 7, 65–66; J. Frič, Vývoj lesního hospodářství podle předpisů a literatury, in: Lesnická práce 11, 1932, s. 537–538; J. Petrtyl, Účast Josefa Liboslava Zieglera v buditelské práci zemědělské, in: VČAZ 18, 1942, s. 175–179; K. Šiman, Náš lesnický Slavín, in: tamtéž 19, 1943, s. 628–629; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 220, 259; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 51–53; J. Pašta, K 200. výročí narození V. V. H., in: Lesnická práce 59, 1980, s. 331–335; O. Kokeš, V. V. H. a jeho přínos našemu lesnickému písemnictví, in: tamtéž 66, 1987, s. 465–468; týž, Počátky lesnické literatury, in: Prameny a studie 31, 1989, s. 214, 217, 228; Š. Steinová, Výtah Lesního umění podle Jiřího Ludvíka Hartiga, in: tamtéž (Z historie zemědělství II) 49, 2012, s. 53–79; G. Novotný, Tři lesní inženýři, 2015, s. 107–108, 242.

Gustav Novotný