HEINL Franz 5.1.1880-14.2.1950: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HEINL_Franz_5.1.1880-14.2.1950)
 
Bez shrnutí editace
 
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 5.1.1880
| datum narození = 5.1.1880
| místo narození =  
| místo narození = Bor (u Tachova)
| datum úmrtí = 14.2.1950
| datum úmrtí = 14.2.1950
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Franz HEINL
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 409
}}
'''HEINL, Franz''', ''* 5. 1. 1880 Bor (u Tachova), † 14. 2. 1950 Vídeň (Rakousko), strojírenský technik, pedagog''
 
Podrobnosti o  rodinných poměrech nejsou známy, matrika
narozených se nedochovala. 1899 maturoval na reálce v Plzni,
1907 absolvoval německou techniku v Praze, kde obhájil doktorát (Dr. techn. 1913, práce ''Untersuchungen an Dampfstrahlapparaten'' /Výzkumy pomocí parních tryskových přístrojů/).
1907–09 byl zaměstnán jako konstruktér v Ringhofferových
strojírnách na Smíchově (Praha), poté pobýval půl roku jako
asistent na technice v  Berlíně. Na katedře nauky o  strojích
a  strojírenství německé techniky v  Brně byl od října 1909
konstruktérem, asistentem a  honorovaným docentem encyklopedie strojnictví, kterou přednášel především pro chemiky,
kulturní a  stavební inženýry, poté přešel na místo adjunkta
(1913–20). Věnoval se termodynamickým pokusům, všeobecnému strojnictví, automobilové, železniční a letecké technice.
Během první světové války byl odveden. 1918 mu byl udělen
titul mimořádného profesora, avšak už 1920 odešel z  Brna
do Vídně, kde si 1922 otevřel vlastní konstrukční kancelář,
která v průmyslové a železniční praxi dosáhla značných úspěchů a  přihlásila několik patentů, např. Heinlův předehřívač
s dvoustupňovým ohříváním vody pro lokomotivy.
 
'''D:''' Untersuchungen an Dampfstrahlapparaten, Berlin 1922.
 
'''L:''' ÖBL 2, s. 248; BL 1, s. 575; DBE 4, s. 517; P. Šišma, Učitelé na německé
technice v Brně 1849–1945, 2004, s. 33, 79–80, 141–142; de.wikipedia.org
(stav k 10. 9. 2019).
 
Gustav Novotný
 
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]


[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Bor]]
[[Kategorie:1950]]
[[Kategorie:1950]]
[[Kategorie:Vídeň]]

Aktuální verze z 8. 3. 2022, 11:45

Franz HEINL
Narození 5.1.1880
Místo narození Bor (u Tachova)
Úmrtí 14.2.1950
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 409
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76320

HEINL, Franz, * 5. 1. 1880 Bor (u Tachova), † 14. 2. 1950 Vídeň (Rakousko), strojírenský technik, pedagog

Podrobnosti o rodinných poměrech nejsou známy, matrika narozených se nedochovala. 1899 maturoval na reálce v Plzni, 1907 absolvoval německou techniku v Praze, kde obhájil doktorát (Dr. techn. 1913, práce Untersuchungen an Dampfstrahlapparaten /Výzkumy pomocí parních tryskových přístrojů/). 1907–09 byl zaměstnán jako konstruktér v Ringhofferových strojírnách na Smíchově (Praha), poté pobýval půl roku jako asistent na technice v Berlíně. Na katedře nauky o strojích a strojírenství německé techniky v Brně byl od října 1909 konstruktérem, asistentem a honorovaným docentem encyklopedie strojnictví, kterou přednášel především pro chemiky, kulturní a stavební inženýry, poté přešel na místo adjunkta (1913–20). Věnoval se termodynamickým pokusům, všeobecnému strojnictví, automobilové, železniční a letecké technice. Během první světové války byl odveden. 1918 mu byl udělen titul mimořádného profesora, avšak už 1920 odešel z Brna do Vídně, kde si 1922 otevřel vlastní konstrukční kancelář, která v průmyslové a železniční praxi dosáhla značných úspěchů a přihlásila několik patentů, např. Heinlův předehřívač s dvoustupňovým ohříváním vody pro lokomotivy.

D: Untersuchungen an Dampfstrahlapparaten, Berlin 1922.

L: ÖBL 2, s. 248; BL 1, s. 575; DBE 4, s. 517; P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945, 2004, s. 33, 79–80, 141–142; de.wikipedia.org (stav k 10. 9. 2019).

Gustav Novotný