HELD Ignác František 8.12.1764-1816: Porovnání verzí
(HELD_Ignác_František_1764-1816) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Ignác František HELD | | jméno = Ignác František HELD | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1764 | | datum narození = 8.12.1764 | ||
| místo narození = Třebechovice pod Orebem | | místo narození = Třebechovice pod Orebem | ||
| datum úmrtí = 1816 | | datum úmrtí = ?1816 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Brest (dnes Bělorusko) | ||
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 443-444 | |||
}} | |||
'''HELD, Ignác František''' ''(též Gel’d, Chel’d, Jeld, Ignatij Francevič), * 8. 12. 1764 Třebechovice pod Orebem, † 1816 Brest (dnes Bělorusko), hudební skladatel, zpěvák, kytarista, pedagog'' | |||
Pocházel z početné rodiny třebechovického městského chirurga Františka H. a jeho manželky Magdaleny, roz. Černé. Bratr | |||
Jana Theobalda H. (1770–1851). Talentovaný chlapec si v rodišti osvojil základy hudby, později se stal altistou v kostele | |||
Matky Boží před Týnem v Praze. Humanitní studia absolvoval | |||
v Hradci Králové, současně se věnoval hře na dechové a strunné | |||
nástroje. 1781 mu zemřel otec, na jehož přání se devatenáctiletý H. vydal hledat uplatnění ve světě. Od 1783 žil nejprve | |||
u známého krajana v Polsku, kde mu hudební vzdělání, znalost | |||
cizích jazyků a příjemné vystupování usnadnily rychlý společenský vzestup. Stejně příznivě byl později přijat v Petrohradu | |||
a v Moskvě. V době pobytu v Rusku se účastnil rusko-turecké | |||
války (1787–90) v regimentu knížete G. A. Potěmkina. Po smrti | |||
knížete 1791 vstoupil do polské armády, po jejíž porážce upadl | |||
do ruského zajetí, z něhož ho 1796 propustil car Pavel. | |||
Od 1800 H. žil v Moskvě a věnoval se již jen hudbě. Jeho | |||
interpretační i kompoziční umění mu v Moskvě otevřelo cestu | |||
do vyšších kruhů ruské společnosti, v níž působil jako učitel. | |||
V ruských nakladatelstvích tiskl zejména písně, sbory, sonáty | |||
pro klavír či salonní skladby, od 1814 vycházely v jeho vlastním vydavatelství v Petrohradě spolu s časopisem věnovaným | |||
problematice kytarové hry. Z H. kompozic se největšího ocenění dočkaly polonézy pro klavír, které oplývaly líbivou národní melodikou, oblíbenou zejména v salonním muzicírování. Stylově jsou H. skladby ovlivněny vídeňským klasicismem. | |||
Zkomponoval též tři německé písně na Goethovy texty, klavírní sonáty a sbory. H. hlavní zájem patřil hře na kytaru, k výuce | |||
na tento nástroj sestavil i učebnice. V Rusku se jeho zásluhou | |||
kytara stala oblíbeným nástrojem a H. je tam považován za | |||
zakladatele kytarové hry, zejména metodiky vyučování. Hrál | |||
také na sedmistrunnou kytaru; 1798 poprvé vyšla jeho později opakovaně vydávaná škola pro samouky. Vedle hudby však | |||
hledal také jistější finanční zajištění. Díky přímluvě velkoknížete Konstantina Pavloviče získal místo přístavního inspektora | |||
v Pärnu (dnes Estonsko) a 1808 byl jmenován carským radou | |||
v Petrohradu. Svůj život ukončil dobrovolným odchodem ze | |||
světa. Zanechal po sobě vdovu Beatu a syna Valeriana. | |||
'''D:''' výběr: 3 polonaises pour le clavecin ou piano-forte 1, Moskva 1798; Six polonoises pour le piano-forte… oeuv. 27 [St. Petersburg]; Trois polonoises, menuet, quadrille, deux eccossaises, angloise, et valce à la mazourek pour le forte-piano, | |||
[tamtéž]; Polonez v russkom stile s tremja anglezami, Moskva 1801. Učebnice: | |||
Méthode facile pour apprendre à pincer la guitarre à sept cordes sans maître, | |||
St. Peterburg 1798; Vervollkommnete Schule für die 6saitige Gitarre, [1800]. | |||
'''L:''' Dlabač 1, sl. 599–602; Wurzbach 8, s. 242–246; OSN 11, s. 47; Pazdírek, | |||
s. 379; HS 1, s. 416; Hudební revue 5, 1912, č. 7, s. 310; Hudební zpravodaj 4, 1935, č. 10, s. 9; LDM 1, sl. 941–944; Dizionario della Musica e dei | |||
Musicisti 3, 1986, s. 542; J. Květ, Jan Theobald H. Dopisy bratrovi a jiným, | |||
1939; B. L. Vol’man, Gitara v Rossii, Leningrad 1961, s. 13–17; J. Powroźniak, Die Gitarre in Russland, in: Gitarre & Laute 1, 1979, s. 18–24; týž, Gitarren-Lexikon, Berlin 1987, s. 98, 182; A. Baumgartner, Propyläen Welt | |||
der Musik. Die Komponisten 3, Berlin 1989, s. 60; Jan Theobald H., Fakta | |||
a poznámky k mému budoucímu nekrologu I. Vzpomínky pražského lékaře | |||
na léta 1770–1779, J. Květ – D. Tinková (eds.), 2017, rejstřík. | |||
P: soupisy RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales); | |||
http://www.rism.info/; NK ČR, Praha, Souborný hudební katalog (SHK). | |||
Zuzana Petrášková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
| Řádek 19: | Řádek 64: | ||
[[Kategorie:Třebechovice_pod_Orebem]] | [[Kategorie:Třebechovice_pod_Orebem]] | ||
[[Kategorie:1816]] | [[Kategorie:1816]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Brest]] | ||
Verze z 20. 3. 2022, 15:51
| Ignác František HELD | |
 | |
| Narození | 8.12.1764 |
|---|---|
| Místo narození | Třebechovice pod Orebem |
| Úmrtí | ?1816 |
| Místo úmrtí | Brest (dnes Bělorusko) |
| Povolání | 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 443-444 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47137 |
HELD, Ignác František (též Gel’d, Chel’d, Jeld, Ignatij Francevič), * 8. 12. 1764 Třebechovice pod Orebem, † 1816 Brest (dnes Bělorusko), hudební skladatel, zpěvák, kytarista, pedagog
Pocházel z početné rodiny třebechovického městského chirurga Františka H. a jeho manželky Magdaleny, roz. Černé. Bratr Jana Theobalda H. (1770–1851). Talentovaný chlapec si v rodišti osvojil základy hudby, později se stal altistou v kostele Matky Boží před Týnem v Praze. Humanitní studia absolvoval v Hradci Králové, současně se věnoval hře na dechové a strunné nástroje. 1781 mu zemřel otec, na jehož přání se devatenáctiletý H. vydal hledat uplatnění ve světě. Od 1783 žil nejprve u známého krajana v Polsku, kde mu hudební vzdělání, znalost cizích jazyků a příjemné vystupování usnadnily rychlý společenský vzestup. Stejně příznivě byl později přijat v Petrohradu a v Moskvě. V době pobytu v Rusku se účastnil rusko-turecké války (1787–90) v regimentu knížete G. A. Potěmkina. Po smrti knížete 1791 vstoupil do polské armády, po jejíž porážce upadl do ruského zajetí, z něhož ho 1796 propustil car Pavel.
Od 1800 H. žil v Moskvě a věnoval se již jen hudbě. Jeho interpretační i kompoziční umění mu v Moskvě otevřelo cestu do vyšších kruhů ruské společnosti, v níž působil jako učitel. V ruských nakladatelstvích tiskl zejména písně, sbory, sonáty pro klavír či salonní skladby, od 1814 vycházely v jeho vlastním vydavatelství v Petrohradě spolu s časopisem věnovaným problematice kytarové hry. Z H. kompozic se největšího ocenění dočkaly polonézy pro klavír, které oplývaly líbivou národní melodikou, oblíbenou zejména v salonním muzicírování. Stylově jsou H. skladby ovlivněny vídeňským klasicismem. Zkomponoval též tři německé písně na Goethovy texty, klavírní sonáty a sbory. H. hlavní zájem patřil hře na kytaru, k výuce na tento nástroj sestavil i učebnice. V Rusku se jeho zásluhou kytara stala oblíbeným nástrojem a H. je tam považován za zakladatele kytarové hry, zejména metodiky vyučování. Hrál také na sedmistrunnou kytaru; 1798 poprvé vyšla jeho později opakovaně vydávaná škola pro samouky. Vedle hudby však hledal také jistější finanční zajištění. Díky přímluvě velkoknížete Konstantina Pavloviče získal místo přístavního inspektora v Pärnu (dnes Estonsko) a 1808 byl jmenován carským radou v Petrohradu. Svůj život ukončil dobrovolným odchodem ze světa. Zanechal po sobě vdovu Beatu a syna Valeriana.
D: výběr: 3 polonaises pour le clavecin ou piano-forte 1, Moskva 1798; Six polonoises pour le piano-forte… oeuv. 27 [St. Petersburg]; Trois polonoises, menuet, quadrille, deux eccossaises, angloise, et valce à la mazourek pour le forte-piano, [tamtéž]; Polonez v russkom stile s tremja anglezami, Moskva 1801. Učebnice: Méthode facile pour apprendre à pincer la guitarre à sept cordes sans maître, St. Peterburg 1798; Vervollkommnete Schule für die 6saitige Gitarre, [1800].
L: Dlabač 1, sl. 599–602; Wurzbach 8, s. 242–246; OSN 11, s. 47; Pazdírek, s. 379; HS 1, s. 416; Hudební revue 5, 1912, č. 7, s. 310; Hudební zpravodaj 4, 1935, č. 10, s. 9; LDM 1, sl. 941–944; Dizionario della Musica e dei Musicisti 3, 1986, s. 542; J. Květ, Jan Theobald H. Dopisy bratrovi a jiným, 1939; B. L. Vol’man, Gitara v Rossii, Leningrad 1961, s. 13–17; J. Powroźniak, Die Gitarre in Russland, in: Gitarre & Laute 1, 1979, s. 18–24; týž, Gitarren-Lexikon, Berlin 1987, s. 98, 182; A. Baumgartner, Propyläen Welt der Musik. Die Komponisten 3, Berlin 1989, s. 60; Jan Theobald H., Fakta a poznámky k mému budoucímu nekrologu I. Vzpomínky pražského lékaře na léta 1770–1779, J. Květ – D. Tinková (eds.), 2017, rejstřík. P: soupisy RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales); http://www.rism.info/; NK ČR, Praha, Souborný hudební katalog (SHK).
Zuzana Petrášková