HELLMUTH-BRAUNER Vladimír 27.11.1910-17.8.1982: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Vladimír HELLMUTH-BRAUNER | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = |…“)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 36: Řádek 36:
| poznámky =  
| poznámky =  
| web =  
| web =  
| citace = Biografický slovník českých zemí  
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 467
}}
}}
'''HELLMUTH-BRAUNER, Vladimír''', ''* 27. 11. 1910 Praha, † 17. 8. 1982 Praha, publicista, diplomat, literární historik''
Otec Gabriel Hellmuth (1880–1841) pracoval jako úředník
okresního hejtmanství v  Kladně, matka Věra (1891–1940)
pocházela z významné pražské rodiny Braunerů. Děd Vladimír Brauner byl advokát, praděd František August Brauner
(1810–1880) politik a staročeský poslanec. K H.-B. příbuzným se řadili chemik Bohuslav Brauner (1855–1935) a malířka Zdenka Braunerová (1858–1934), jeho prateta, k níž měl H.-B. celý život velmi blízký vztah. 1918 se rodiče rozvedli
a  H.-B. vyrůstal u  prarodičů, v  prostředí provorepublikové
společenské elity, ovlivněné především francouzskou kulturou.
1930 maturoval v  Praze na reálném gymnáziu a  vystudoval
právnickou fakultu (JUDr. 1935), absolvoval také fakultu filozofickou (1939). Nastoupil jako koncipista u Zemské školní rady (1936–38), poté přešel na ministerstvo zahraničí. Za druhé světové války do 1941 působil na protektorátním ministerstvu školství, později ve Škodových závodech. 1945 se
vrátil na ministerstvo zahraničí, od 1947 pracoval na velvyslanectví v Káhiře, 1948 byl ustanoven chargé d’affaires v Egyptě
a v Etiopii, a to až do 1951, kdy byl odvolán. S manželkou
Martou, překladatelkou z finštiny, se vrátili do Prahy, kde se
jim narodila dcera Kateřina (* 8. 5. 1951). H.-B. krátce pracoval jako dělník. 1952 oba manželé nastoupili do Památníku
národního písemnictví na Strahově, kde mohli uplatnit své
bohaté literární kontakty s Francií a s Finskem. 1957 však byli
zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k dlouholetému žaláři za vyzvědačství. Propuštění se dočkali 1960 na
základě prezidentské amnestie. Několik následujících let žili ve
svízelných existenčních podmínkách, 1963 se H.-B. vrátil do
Památníku národního písemnictví, od poloviny šedesátých let
mohl publikovat. Manželé byli 1969 rehabilitováni. Následně
se H.-B. věnoval literárněvědnému bádání.
Literárně činný byl již od poloviny třicátých let, kdy studiemi
přispíval do odborných  časopisů, později vydával především
edice korespondence mezi umělci (Z. Havlíčková, A. Bourgesová, Z. Braunerová, J. Zeyer, F. X. Šalda, R. Svobodová,
A. Macek, M. Marten). Čtenářskou přitažlivost neztratily jeho
rodinné memoáry, které vyšly až posmrtně; jsou však spíše odrazem autorova subjektivního pohledu na dobové události než
věrohodným historickým pramenem. Řada H.-B. prací zůstala
jen v rukopisech.
'''D:''' V. H.-B. Paměti rodu, M. Lenderová (ed.), 2000 (s biografií H.-B., s. 7–11,
bibliografie s. 381–382).
'''L:''' J. Vyskočilová, Život jako napětí a drama, in: Práce 9. 9. 1969; Sedmdesátiny V. H.-B., in: Lidová demokracie 27. 10. 1980; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 218; LČL 4/1,
s.  842–843 (heslo Tak); J. Dejmek a  kol., Diplomacie Československa 2,
2013, s. 84–85; https://cs.wikipedia.org (stav k 8. 2. 2020).
'''P:''' Archiv UK, Praha, Matrika doktorů UK IX, s. 4127; LA PNP, Praha, osobní fond; AMZV, Praha, osobní fond Vladimír Hellmuth-Brauner.
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/6bc7db97-6f9c-4f96-bc27-fa5ef0827262 Bibliografie dějin Českých zemí]
Marie Makariusová
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1982]]
[[Kategorie:1982]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 28. 3. 2022, 14:47

Vladimír HELLMUTH-BRAUNER
Narození 27.11.1910
Místo narození Praha
Úmrtí 17.8.1982
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 467
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=141424

HELLMUTH-BRAUNER, Vladimír, * 27. 11. 1910 Praha, † 17. 8. 1982 Praha, publicista, diplomat, literární historik

Otec Gabriel Hellmuth (1880–1841) pracoval jako úředník okresního hejtmanství v Kladně, matka Věra (1891–1940) pocházela z významné pražské rodiny Braunerů. Děd Vladimír Brauner byl advokát, praděd František August Brauner (1810–1880) politik a staročeský poslanec. K H.-B. příbuzným se řadili chemik Bohuslav Brauner (1855–1935) a malířka Zdenka Braunerová (1858–1934), jeho prateta, k níž měl H.-B. celý život velmi blízký vztah. 1918 se rodiče rozvedli a H.-B. vyrůstal u prarodičů, v prostředí provorepublikové společenské elity, ovlivněné především francouzskou kulturou. 1930 maturoval v Praze na reálném gymnáziu a vystudoval právnickou fakultu (JUDr. 1935), absolvoval také fakultu filozofickou (1939). Nastoupil jako koncipista u Zemské školní rady (1936–38), poté přešel na ministerstvo zahraničí. Za druhé světové války do 1941 působil na protektorátním ministerstvu školství, později ve Škodových závodech. 1945 se vrátil na ministerstvo zahraničí, od 1947 pracoval na velvyslanectví v Káhiře, 1948 byl ustanoven chargé d’affaires v Egyptě a v Etiopii, a to až do 1951, kdy byl odvolán. S manželkou Martou, překladatelkou z finštiny, se vrátili do Prahy, kde se jim narodila dcera Kateřina (* 8. 5. 1951). H.-B. krátce pracoval jako dělník. 1952 oba manželé nastoupili do Památníku národního písemnictví na Strahově, kde mohli uplatnit své bohaté literární kontakty s Francií a s Finskem. 1957 však byli zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k dlouholetému žaláři za vyzvědačství. Propuštění se dočkali 1960 na základě prezidentské amnestie. Několik následujících let žili ve svízelných existenčních podmínkách, 1963 se H.-B. vrátil do Památníku národního písemnictví, od poloviny šedesátých let mohl publikovat. Manželé byli 1969 rehabilitováni. Následně se H.-B. věnoval literárněvědnému bádání.

Literárně činný byl již od poloviny třicátých let, kdy studiemi přispíval do odborných časopisů, později vydával především edice korespondence mezi umělci (Z. Havlíčková, A. Bourgesová, Z. Braunerová, J. Zeyer, F. X. Šalda, R. Svobodová, A. Macek, M. Marten). Čtenářskou přitažlivost neztratily jeho rodinné memoáry, které vyšly až posmrtně; jsou však spíše odrazem autorova subjektivního pohledu na dobové události než věrohodným historickým pramenem. Řada H.-B. prací zůstala jen v rukopisech.

D: V. H.-B. Paměti rodu, M. Lenderová (ed.), 2000 (s biografií H.-B., s. 7–11, bibliografie s. 381–382).

L: J. Vyskočilová, Život jako napětí a drama, in: Práce 9. 9. 1969; Sedmdesátiny V. H.-B., in: Lidová demokracie 27. 10. 1980; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 218; LČL 4/1, s. 842–843 (heslo Tak); J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 84–85; https://cs.wikipedia.org (stav k 8. 2. 2020).

P: Archiv UK, Praha, Matrika doktorů UK IX, s. 4127; LA PNP, Praha, osobní fond; AMZV, Praha, osobní fond Vladimír Hellmuth-Brauner.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HELLMUTH-BRAUNER_Vladimír_27.11.1910-17.8.1982&oldid=123202“