HERAN Bohumil 6.2.1907-4.5.1968

Bohumil HERAN
Narození	6.2.1907
Místo narození	Ústí nad Orlicí
Úmrtí	4.5.1968
Místo úmrtí	Praha
Povolání	77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 491
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48642

HERAN, Bohumil (též Bohuš, křtěný Bohumil Václav), * 6. 2. 1907 Ústí nad Orlicí, † 4. 5. 1968 Praha, violoncellista, hudební pedagog

Pocházel z rodiny obchodního cestujícího Bohumila H. a Anny, roz. Krulichové. Základy hudebního vzdělání získal v dětství od matky, nadané klavíristky. Od šesti let se učil na housle u Adolfa Dlouhého, poté u Aloise Sychry. Od devíti let se tři roky věnoval violoncellu u Jana Mazánka, 1919–20 se zdokonalil pod vedením Hanuše Wihana a posléze studoval na Pražské konzervatoři u Jana Buriana. Absolvoval 1925 s Českou filharmonií řízenou Václavem Talichem Violoncellovým koncertem d moll Camilla Saint-Saënse. Mistrovskou školu konzervatoře uzavřel s týmž tělesem řízeným Františkem Stupkou 1926 provedením Dvořákova Violoncellového koncertu h moll, op. 104. Díky stipendiu francouzské vlády pobýval 1926–28 na pařížské Národní konzervatoři (Conservatoire National de Musique) u Gérarda Hekkinga. Během dvou zimních sezon působil jako violoncellista městského orchestru ve švýcarském Winterthuru a v létě jako koncertní mistr orchestru lázeňského domu Pupp v Karlových Varech. 1930–53 byl koncertním mistrem skupiny violoncell Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze (do 1938 orchestr Radiojournalu). 1953–62 vyučoval hru na violoncello na Pražské konzervatoři a od 1962 do konce života na JAMU v Brně, kde jako profesor a od 1966 jako první prorektor rozšířil možnosti koncertního uplatnění studentů školy.

Po druhé světové válce podnikl koncertní cesty do Polska a dvakrát do Maďarska. S houslistou Ivanem Kawaciukem a klavíristou Otakarem Vondrovicem, s nimiž od 1954 hrál v triu, a s dalšími umělci byl koncem 1957 vyslán na turné do Číny.

Jako sólista a komorní hráč se věnoval hudbě od baroka po současnost. Souborně provedl violoncellové skladby J. S. Bacha, L. van Beethovena a českých skladatelů 18. století. Premiéroval skladby Emila Hlobila, Iši Krejčího, Klementa Slavického a dalších soudobých skladatelů, z nichž některé mu byly věnovány. Uváděl též díla Josefa Bohuslava Foerstera, Bohuslava Martinů, Osvalda Chlubny, Slávy Vorlové, Jana Kapra nebo Karla Háby (Violoncellový koncert na 13. mezinárodním festivalu soudobé hudby v Praze, 1935). Ze zahraničních autorů interpretoval Arthura Honeggera, Daria Milhauda aj. 1942–47 byl členem Pražského klavírního kvarteta, poté jeho nástupnického souboru Pražského tria, vystupujícího příležitostně do 1950. Jako druhý violoncellista spolupracoval s kvartety Pražským a Ondříčkovým. Pro tisk upravil a revidoval violoncellové skladby jiných autorů, pro začínající violoncellisty dvě sbírky lidových písní, pro vyspělejší vytvořil čtyři sešity etud. Byl též literárně a organizačně činný. 1967 založil Mezinárodní interpretační kurzy JAMU, jejichž první ročník se uskutečnil v Luhačovicích. V rodišti inicioval 1959 Kocianovu houslovou soutěž a 1968 soutěž pro mladé violoncellisty, nesoucí jeho jméno. Ústí nad Orlicí mu 1967 udělilo čestné občanství a 1988 odhalilo jeho bustu.

D: výběr: Muzikantův skicář, 1946; Hanuš Wihan, 1947; Dvořák očima interpreta, in: Sborník JAMU 3, 1961, s. 41–72; Úvahy nad Bachovými violoncellovými suitami, in: tamtéž 4, 1963, s. 29–42; Hraji Beethovena. O interpretaci Beethovenových violoncellových skladeb, 1965; Struny a lidé, 1971; Základní etudy pro violoncello 1–4, 1960–1963.

L: B. Urie, Čeští violoncellisté, 1946, s. 199–200; HS 1, s. 423–424; Tomeš 1, s. 448; H. Matyášová, B. H., 2011; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 16. 3. 2020); https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/803-bohumil-heran-1907-1968 (stav k 16. 3. 2020); http://www.hvsuo.cz/bohus-heran (stav k 16. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 16. 3. 2020).

P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik, N 1902–1911, sign. 6502, ukn 10184, fol. 199.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Mojmír Sobotka