HERBEN Ivan 26.2.1900-25.10.1968: Porovnání verzí
(HERBEN_Ivan_26.2.1900-25.10.1968) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.2.1900 | | datum narození = 26.2.1900 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Královské Vinohrady (Praha) | ||
| datum úmrtí = 25.10.1968 | | datum úmrtí = 25.10.1968 | ||
| místo úmrtí = Pacific Grove | | místo úmrtí = Pacific Grove (u Monterey, Kalifornie, USA) | ||
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 492-493 | |||
}} | |||
'''HERBEN, Ivan''', * 26. 2. 1900 Královské Vinohrady (Praha), † 25. 10. 1968 Pacific Grove (u Monterey, Kalifornie, USA), novinář, publicista, politik | |||
Narodil se jako nejmladší syn novináře a spisovatele Jana H. | |||
(1857–1936) a jeho manželky Bronislavy, roz. Foustkové (1861 | |||
až 1942), překladatelky a spisovatelky. Synovec lékaře Zdeňka Foustky (1873–1948), bratranec právníka a novináře | |||
Radima Foustky (1907–1960) a právníka a politika Prokopa Drtiny (1900–1980). | |||
Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici vystudoval 1921–23 Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem z povolání (poručík dělostřelectva). Služba v armádě | |||
ho však nenaplňovala. Zájem o veřejné dění přivedl H. v první | |||
polovině dvacátých let k novinářské dráze. První příspěvky | |||
uveřejňoval v deníku ''Tribuna'' a v Peroutkově revue ''Přítomnost''. 1928 nastoupil do redakce ''Lidových novin'' jako tajemník | |||
šéfredaktora Karla Zdeňka Klímy, s nímž o dva roky později | |||
přešel do ''Českého slova''. V tiskovém orgánu národně socialistické strany pracoval jako politický redaktor a parlamentní zpravodaj. 1935 se vrátil do ''Lidových novin'', kde byl 1938 | |||
jmenován zástupcem šéfredaktora a vedoucím jejich brněnské | |||
redakce. V souladu s rodinnou tradicí náležel k prohradní skupině českých novinářů. Ve třicátých letech vydal několik knih | |||
popularizujících osobnosti tehdejšího veřejného života, zvláště | |||
prezidenta T. G. Masaryka. | |||
Po vzniku protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Udržoval kontakty s organizací Politické ústředí a stal se | |||
jedním z přispěvatelů a redaktorů ilegálního časopisu ''V boj''. | |||
14. 12. 1939 byl zatčen gestapem. Po několikaměsíčních krutých výsleších byl odvezen do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde byl vězněn až do konce války. Na | |||
jaře 1945 přežil pochod smrti a vrátil se do Prahy. V éře třetí | |||
republiky se řadil k významným představitelům Československé strany národně socialistické, za niž 1946 neúspěšně kandidoval ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění. | |||
Z podnětu Jaroslava Stránského převzal v září 1945 funkci | |||
šéfredaktora ''Svobodného slova''. Na jeho stránkách vystupoval | |||
na obranu demokratických hodnot a vymezoval se vůči totalitárním tendencím v politice KSČ. V poválečném období | |||
patřil k nejhlasitějším zastáncům odsunu sudetských Němců. | |||
Na sklonku 1945 publikoval brožuru ''Ďábel mluví německy'', | |||
sestavenou z emotivně laděných protiněmeckých článků, které | |||
předtím uveřejnil ve ''Svobodném slově''. V podobném duchu napsal 1946 i svou reportáž z Norimberského procesu. | |||
Jako odpůrce komunistů byl H. již od 1946 objektem zájmu | |||
StB, která jeho činnost sledovala prostřednictvím agentů nasazených v redakci ''Svobodného slova''. Ve dnech komunistického | |||
převratu v únoru 1948 byl zbaven funkce šéfredaktora a vyloučen ze Svazu českých novinářů i Syndikátu českých spisovatelů. Na počátku března 1948 odešel s manželkou a synem do exilu. Po krátkém pobytu v Německu a Francii se 1949 natrvalo usadil ve Spojených státech amerických, kde nejprve převzal redakci krajanských ''New-Yorských listů''. 1950–65 byl redaktorem newyorské redakce rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž realizoval několik set pořadů s kulturně-politickou | |||
tematikou. Spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem | |||
Tigridem, Ladislavem Radimským aj. Úvahami a fejetony přispíval do exilového a krajanského tisku v Americe i v Evropě. | |||
Podílel se na činnosti několika československých exilových | |||
organizací. 1958 spoluzakládal Československou společnost | |||
pro vědu a umění. Během pobytu v USA napsal a česky vydal | |||
popularizační publikace o T. G. Masarykovi, svém otci Janu | |||
Herbenovi a spisovateli Zdeňku Němečkovi. 1965 odešel do | |||
penze. Usadil se v Kalifornii, kde dožil. S manželkou Milenou, roz. Procházkovou (* 10. 9. 1900, † únor 1965, sňatek | |||
1924), vnučkou politika Julia Grégra (1831–1896) a dcerou | |||
lékaře a hudebního skladatele Ladislava Prokopa Procházky | |||
(1872–1955), dlouholetého pražského městského fyzika | |||
(přednosty zdravotního úřadu) a 1920–21 ministra zdravotnictví, měl syna Milana. Pochován byl v rodinné hrobce na | |||
Olšanských hřbitovech v Praze. Nedokončené memoáry ''Příliš mnoho na jeden život aneb Od koňské dráhy v Praze k astronautům'' zůstaly v rukopise. | |||
'''D:''' Masaryk jako praktický žurnalista, 1930; Klofáčův Dobříkov, 1933; | |||
Pražské postavy a postavičky, 1933; Ministři a poslanci v anekdotách, 1933; | |||
T. G. M. – Malé historky o velkém muži, 1934 (s J. Machem); Zrození básníka. Petr Bezruč vstupuje do literatury, 1938; Žalujeme v Norimberku, | |||
1946; Co dala Amerika T. G. Masarykovi, Chicago 1955; Jan Herben – český | |||
novinář a spisovatel, New York 1957; Zdeněk Němeček, spisovatel, básník, | |||
dramatik, legionář a diplomat 1894–1957, tamtéž 1958 (editor); Padesát let. | |||
Sborník úvah a vzpomínek na Masarykovu republiku, Toronto 1968 (editor, | |||
s F. Třešňákem). | |||
'''L:''' ČBS, s. 205; Tomeš 1, s. 448; LČL 2/1, s. 147 (heslo Jan Herben); J. Firt, | |||
Knihy a osudy, Kolín nad Rýnem 1972 (2. vyd. Praha 1991), rejstřík; P. Drtina, Československo můj osud, sv. II, kniha 1–2, 1992, rejstřík; V. Černý, | |||
Paměti 1938–1945, 1992, rejstřík; týž, Paměti 1945–1972, 1992, rejstřík; | |||
týž, Paměti 1921–1938, 1994, rejstřík; L. K. Feierabend, Politické vzpomínky, | |||
sv. 3, 1996, rejstřík; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 2/1, 1998, s. 212; J. Kocian, Československá strana národně socialistická | |||
v letech 1945–1948, 2002, rejstřík; Z. Dvořáková, Politikové na útěku. Osudy | |||
změněné 25. únorem 1948, 2004, s. 63–69; F. D. Raška, Opuštění bojovníci. Historie Rady svobodného Československa, 2009, rejstřík; T. Rottová, | |||
Svobodné slovo 1945–1948: ústřední orgán Československé strany národně | |||
socialistické, 2011 (magisterská diplomová práce, FSV UK, Praha); Osobnosti Lidových novin. Životní příběhy lidí, kteří vytvářeli nejstarší český deník, | |||
P. Zídek (ed.), 2014, s. 84–89; M. Nekola, O nesvobodě tisku perem novináře | |||
I. H., in: http://old.literarky.cz (stav k 26. 10. 2020). | |||
'''P:''' LA PNP, I. H. (osobní fond); Knihovna Libri prohibiti, Praha, fond I. H. | |||
(osobní fond); AHMP, sbírka matrik, ev. f. ú. sv. Kliment, matrika oddaných | |||
1922–1924, sign. EVK 08, fol. 98; Archivní katalog, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910, kart. 89, č. 91. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/00d6992f-8149-4508-8ec1-78a705251c36 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Zdeněk Doskočil | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Královské Vinohrady]] | ||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
[[Kategorie:Pacific_Grove]] | [[Kategorie:Pacific_Grove]] |
Aktuální verze z 26. 2. 2023, 09:02
Ivan HERBEN | |
Narození | 26.2.1900 |
---|---|
Místo narození | Královské Vinohrady (Praha) |
Úmrtí | 25.10.1968 |
Místo úmrtí | Pacific Grove (u Monterey, Kalifornie, USA) |
Povolání | 68- Redaktor nebo žurnalista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 492-493 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69550 |
HERBEN, Ivan, * 26. 2. 1900 Královské Vinohrady (Praha), † 25. 10. 1968 Pacific Grove (u Monterey, Kalifornie, USA), novinář, publicista, politik
Narodil se jako nejmladší syn novináře a spisovatele Jana H. (1857–1936) a jeho manželky Bronislavy, roz. Foustkové (1861 až 1942), překladatelky a spisovatelky. Synovec lékaře Zdeňka Foustky (1873–1948), bratranec právníka a novináře Radima Foustky (1907–1960) a právníka a politika Prokopa Drtiny (1900–1980).
Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici vystudoval 1921–23 Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem z povolání (poručík dělostřelectva). Služba v armádě ho však nenaplňovala. Zájem o veřejné dění přivedl H. v první polovině dvacátých let k novinářské dráze. První příspěvky uveřejňoval v deníku Tribuna a v Peroutkově revue Přítomnost. 1928 nastoupil do redakce Lidových novin jako tajemník šéfredaktora Karla Zdeňka Klímy, s nímž o dva roky později přešel do Českého slova. V tiskovém orgánu národně socialistické strany pracoval jako politický redaktor a parlamentní zpravodaj. 1935 se vrátil do Lidových novin, kde byl 1938 jmenován zástupcem šéfredaktora a vedoucím jejich brněnské redakce. V souladu s rodinnou tradicí náležel k prohradní skupině českých novinářů. Ve třicátých letech vydal několik knih popularizujících osobnosti tehdejšího veřejného života, zvláště prezidenta T. G. Masaryka.
Po vzniku protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Udržoval kontakty s organizací Politické ústředí a stal se jedním z přispěvatelů a redaktorů ilegálního časopisu V boj. 14. 12. 1939 byl zatčen gestapem. Po několikaměsíčních krutých výsleších byl odvezen do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde byl vězněn až do konce války. Na jaře 1945 přežil pochod smrti a vrátil se do Prahy. V éře třetí republiky se řadil k významným představitelům Československé strany národně socialistické, za niž 1946 neúspěšně kandidoval ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění. Z podnětu Jaroslava Stránského převzal v září 1945 funkci šéfredaktora Svobodného slova. Na jeho stránkách vystupoval na obranu demokratických hodnot a vymezoval se vůči totalitárním tendencím v politice KSČ. V poválečném období patřil k nejhlasitějším zastáncům odsunu sudetských Němců. Na sklonku 1945 publikoval brožuru Ďábel mluví německy, sestavenou z emotivně laděných protiněmeckých článků, které předtím uveřejnil ve Svobodném slově. V podobném duchu napsal 1946 i svou reportáž z Norimberského procesu.
Jako odpůrce komunistů byl H. již od 1946 objektem zájmu StB, která jeho činnost sledovala prostřednictvím agentů nasazených v redakci Svobodného slova. Ve dnech komunistického převratu v únoru 1948 byl zbaven funkce šéfredaktora a vyloučen ze Svazu českých novinářů i Syndikátu českých spisovatelů. Na počátku března 1948 odešel s manželkou a synem do exilu. Po krátkém pobytu v Německu a Francii se 1949 natrvalo usadil ve Spojených státech amerických, kde nejprve převzal redakci krajanských New-Yorských listů. 1950–65 byl redaktorem newyorské redakce rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž realizoval několik set pořadů s kulturně-politickou tematikou. Spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem Tigridem, Ladislavem Radimským aj. Úvahami a fejetony přispíval do exilového a krajanského tisku v Americe i v Evropě. Podílel se na činnosti několika československých exilových organizací. 1958 spoluzakládal Československou společnost pro vědu a umění. Během pobytu v USA napsal a česky vydal popularizační publikace o T. G. Masarykovi, svém otci Janu Herbenovi a spisovateli Zdeňku Němečkovi. 1965 odešel do penze. Usadil se v Kalifornii, kde dožil. S manželkou Milenou, roz. Procházkovou (* 10. 9. 1900, † únor 1965, sňatek 1924), vnučkou politika Julia Grégra (1831–1896) a dcerou lékaře a hudebního skladatele Ladislava Prokopa Procházky (1872–1955), dlouholetého pražského městského fyzika (přednosty zdravotního úřadu) a 1920–21 ministra zdravotnictví, měl syna Milana. Pochován byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze. Nedokončené memoáry Příliš mnoho na jeden život aneb Od koňské dráhy v Praze k astronautům zůstaly v rukopise.
D: Masaryk jako praktický žurnalista, 1930; Klofáčův Dobříkov, 1933; Pražské postavy a postavičky, 1933; Ministři a poslanci v anekdotách, 1933; T. G. M. – Malé historky o velkém muži, 1934 (s J. Machem); Zrození básníka. Petr Bezruč vstupuje do literatury, 1938; Žalujeme v Norimberku, 1946; Co dala Amerika T. G. Masarykovi, Chicago 1955; Jan Herben – český novinář a spisovatel, New York 1957; Zdeněk Němeček, spisovatel, básník, dramatik, legionář a diplomat 1894–1957, tamtéž 1958 (editor); Padesát let. Sborník úvah a vzpomínek na Masarykovu republiku, Toronto 1968 (editor, s F. Třešňákem).
L: ČBS, s. 205; Tomeš 1, s. 448; LČL 2/1, s. 147 (heslo Jan Herben); J. Firt, Knihy a osudy, Kolín nad Rýnem 1972 (2. vyd. Praha 1991), rejstřík; P. Drtina, Československo můj osud, sv. II, kniha 1–2, 1992, rejstřík; V. Černý, Paměti 1938–1945, 1992, rejstřík; týž, Paměti 1945–1972, 1992, rejstřík; týž, Paměti 1921–1938, 1994, rejstřík; L. K. Feierabend, Politické vzpomínky, sv. 3, 1996, rejstřík; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 2/1, 1998, s. 212; J. Kocian, Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948, 2002, rejstřík; Z. Dvořáková, Politikové na útěku. Osudy změněné 25. únorem 1948, 2004, s. 63–69; F. D. Raška, Opuštění bojovníci. Historie Rady svobodného Československa, 2009, rejstřík; T. Rottová, Svobodné slovo 1945–1948: ústřední orgán Československé strany národně socialistické, 2011 (magisterská diplomová práce, FSV UK, Praha); Osobnosti Lidových novin. Životní příběhy lidí, kteří vytvářeli nejstarší český deník, P. Zídek (ed.), 2014, s. 84–89; M. Nekola, O nesvobodě tisku perem novináře I. H., in: http://old.literarky.cz (stav k 26. 10. 2020).
P: LA PNP, I. H. (osobní fond); Knihovna Libri prohibiti, Praha, fond I. H. (osobní fond); AHMP, sbírka matrik, ev. f. ú. sv. Kliment, matrika oddaných 1922–1924, sign. EVK 08, fol. 98; Archivní katalog, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910, kart. 89, č. 91.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Zdeněk Doskočil