HERING František 15.3.1887-9.4.1961: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 36: | Řádek 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| citace = | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 513 | ||
}} | }} | ||
'''HERING, František''', ''* 15. 3. 1887 Rokycany, † 9. 4. 1961 Plzeň, podnikatel, výrobce jízdních kol'' | |||
Syn rokycanského obchodníka Františka H. a Pavlíny, | |||
roz. Hospodské. Vyučil se soustružníkem a 1910 si v rodišti otevřel obchod s jízdními koly; stal se obchodním zástupcem mnoha evropských značek. Kromě jízdních kol prodával náhradní díly a cyklistickou výbavu. Za první světové války | |||
musel kvůli nízké poptávce obchod uzavřít, 1919 ho obnovil | |||
a prodával kola značky Tripol, vedle toho rozšířil sortiment | |||
o elektropříslušenství a získal koncesi k zavádění elektrického | |||
proudu do domácností. Počátkem dvacátých let 20. století | |||
se odstěhoval do Plzně, kde zprvu zamýšlel postavit továrnu | |||
na výrobu jízdních kol, kterou nakonec vybudoval v Rokycanech. Ta se však potýkala s nízkým odbytem a H. ji 1922 | |||
musel prodat konkurenční společnosti Stadion v Rakovníku. | |||
Přes počáteční neúspěch se nevzdal a 1923 začal spolupracovat s chebskou továrnou Eska. S jejími majiteli Ambrosem | |||
Swetlikem a Heinrichem Kastrupem společně založili novou | |||
dílnu na výrobu velocipedů značky Tripol, Hering Rokycany. Zpočátku se jízdní kola montovala ze součástek z chebské | |||
továrny. Produkce se rozrůstala, 1928–32 pracovalo v podniku třicet pět zaměstnanců, kteří vyráběli sedm až osm tisíc | |||
kol ročně. H. se zajímal i o automobily, 1923 v Plzni otevřel | |||
vlastní obchod a v regionu jihozápadních Čech zastupoval | |||
italskou firmu Fiat. | |||
''' | V době hospodářské krize ve třicátých letech se podnik dostal | ||
do potíží a po neshodách se společníky z něj H. 1933 odešel. | |||
Vrátil se do Rokycan, zažádal o vlastní výrobní koncesi a 1934 | |||
otevřel na pozemcích někdejšího Tripolu (které odkoupil od | |||
společníků) novou továrnu, v níž začal vyrábět kola značky | |||
Tudor. S více než padesáti zaměstnanci dodával 1936 na trh | |||
pět tisíc, 1939 už téměř osm tisíc jízdních kol. 1938 transformoval výrobu, rozšířil ji o další součástky a motokola. Jeho | |||
obchodní společnost Velo Tudor F. Hering Rokycany obchodovala i s pneumatikami a dalšími součástkami. Do podnikání | |||
se zapojil také syn '''František H. ml.''' (* 26. 7. 1918 Zbiroh, | |||
† 27. 5. 1992 Plzeň), syn z manželství s Marií, roz. Vikovou, | |||
ze Zbiroha, který se v podniku vyučil strojním zámečníkem | |||
a později výrobu vedl. Během německé okupace H. omezil | |||
montáž jízdních kol a orientoval se na zbrojní výrobu; po | |||
osvobození byl proto nařčen z kolaborace, která mu ale nebyla | |||
prokázána. Na jeho firmu byla 1945 uvalena nucená správa, | |||
1948 byla znárodněna a stala se součástí podniku ČZ Strakonice. Rodina se přestěhovala do Plzně, kde H. dožil. | |||
Továrna se 1953 opět osamostatnila, byla přejmenována na | |||
Favorit a postupně se stala největším výrobcem sportovních | |||
a cestovních jízdních kol v Československu. | |||
'''L:''' Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, 2003, s. 498–499 | |||
(s další literaturou); J. Hučka – S. Gabriel, Z historie továrny na jízdní kola Favorit v Rokycanech, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka Rokycany 16, | |||
2004, s. 77–87; D. Hradilová, F. H., zakladatel výroby jízdních kol v Rokycanech, in: tamtéž 18, 2006, s. 12–20 (s prameny a literaturou); Myška 2, | |||
s. 131–132; J. Králík, Fenomén Favorit (= Reburber) – Zpravodaj Národního | |||
technického muzea 15, 2018, passim. | |||
'''P:''' SOA, Plzeň, sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Rokycany, sv. 35 (1878–1894), | |||
s. 215; tamtéž, fond Velo Tudor, F. H., Rokycany. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/ab3e2275-b2eb-4512-9a22-0d0748483af6 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Tomáš Burda | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | [[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Rokycany]] | [[Kategorie:Rokycany]] | ||
[[Kategorie:1961]] | [[Kategorie:1961]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] |
Aktuální verze z 6. 3. 2023, 09:03
František HERING | |
Narození | 15.3.1887 |
---|---|
Místo narození | Rokycany |
Úmrtí | 9.4.1961 |
Místo úmrtí | Plzeň |
Povolání |
36- Ostatní průmyslová odvětví 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Děti | František *26.7.1918 Zbiroh †27.5.1992 Plzeň |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 513 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137550 |
HERING, František, * 15. 3. 1887 Rokycany, † 9. 4. 1961 Plzeň, podnikatel, výrobce jízdních kol
Syn rokycanského obchodníka Františka H. a Pavlíny, roz. Hospodské. Vyučil se soustružníkem a 1910 si v rodišti otevřel obchod s jízdními koly; stal se obchodním zástupcem mnoha evropských značek. Kromě jízdních kol prodával náhradní díly a cyklistickou výbavu. Za první světové války musel kvůli nízké poptávce obchod uzavřít, 1919 ho obnovil a prodával kola značky Tripol, vedle toho rozšířil sortiment o elektropříslušenství a získal koncesi k zavádění elektrického proudu do domácností. Počátkem dvacátých let 20. století se odstěhoval do Plzně, kde zprvu zamýšlel postavit továrnu na výrobu jízdních kol, kterou nakonec vybudoval v Rokycanech. Ta se však potýkala s nízkým odbytem a H. ji 1922 musel prodat konkurenční společnosti Stadion v Rakovníku. Přes počáteční neúspěch se nevzdal a 1923 začal spolupracovat s chebskou továrnou Eska. S jejími majiteli Ambrosem Swetlikem a Heinrichem Kastrupem společně založili novou dílnu na výrobu velocipedů značky Tripol, Hering Rokycany. Zpočátku se jízdní kola montovala ze součástek z chebské továrny. Produkce se rozrůstala, 1928–32 pracovalo v podniku třicet pět zaměstnanců, kteří vyráběli sedm až osm tisíc kol ročně. H. se zajímal i o automobily, 1923 v Plzni otevřel vlastní obchod a v regionu jihozápadních Čech zastupoval italskou firmu Fiat.
V době hospodářské krize ve třicátých letech se podnik dostal do potíží a po neshodách se společníky z něj H. 1933 odešel. Vrátil se do Rokycan, zažádal o vlastní výrobní koncesi a 1934 otevřel na pozemcích někdejšího Tripolu (které odkoupil od společníků) novou továrnu, v níž začal vyrábět kola značky Tudor. S více než padesáti zaměstnanci dodával 1936 na trh pět tisíc, 1939 už téměř osm tisíc jízdních kol. 1938 transformoval výrobu, rozšířil ji o další součástky a motokola. Jeho obchodní společnost Velo Tudor F. Hering Rokycany obchodovala i s pneumatikami a dalšími součástkami. Do podnikání se zapojil také syn František H. ml. (* 26. 7. 1918 Zbiroh, † 27. 5. 1992 Plzeň), syn z manželství s Marií, roz. Vikovou, ze Zbiroha, který se v podniku vyučil strojním zámečníkem a později výrobu vedl. Během německé okupace H. omezil montáž jízdních kol a orientoval se na zbrojní výrobu; po osvobození byl proto nařčen z kolaborace, která mu ale nebyla prokázána. Na jeho firmu byla 1945 uvalena nucená správa, 1948 byla znárodněna a stala se součástí podniku ČZ Strakonice. Rodina se přestěhovala do Plzně, kde H. dožil.
Továrna se 1953 opět osamostatnila, byla přejmenována na Favorit a postupně se stala největším výrobcem sportovních a cestovních jízdních kol v Československu.
L: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, 2003, s. 498–499 (s další literaturou); J. Hučka – S. Gabriel, Z historie továrny na jízdní kola Favorit v Rokycanech, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka Rokycany 16, 2004, s. 77–87; D. Hradilová, F. H., zakladatel výroby jízdních kol v Rokycanech, in: tamtéž 18, 2006, s. 12–20 (s prameny a literaturou); Myška 2, s. 131–132; J. Králík, Fenomén Favorit (= Reburber) – Zpravodaj Národního technického muzea 15, 2018, passim.
P: SOA, Plzeň, sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Rokycany, sv. 35 (1878–1894), s. 215; tamtéž, fond Velo Tudor, F. H., Rokycany.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda