HEROLD Erich 3.1.1928-7.12.1988: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 54- Etnograf | | povolání = 54- Etnograf | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 529 | |||
}} | |||
'''HEROLD, Erich''', ''* 3. 1. 1928 Praha, † 7. 12. 1988 Praha, indolog, afrikanista, muzeolog'' | |||
Maturoval 1947 na gymnáziu. Vystudoval indologii, klasickou | |||
filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK (PhDr. 1953). V letech 1950–52 pracoval jako asistent | |||
na FF UK, 1952–59 působil v Orientálním ústavu ČSAV. | |||
1957–58 podnikl studijní cestu do Indie, kam se v šedesátých | |||
letech několikrát nakrátko vrátil. Od 1959 působil až do smrti | |||
v Náprstkově muzeu jako kurátor fondu Indie a jihovýchodní Asie, vedoucí oddělení, odborný pracovník, a zejména jako | |||
ředitel muzea. Zajímal se o starověkou Indii, umění a řemesla | |||
Indonésie, Malajsie a Afriky. Řadu odborných studií věnoval | |||
především africkým maskám, textilu a symbolice. Zabýval se | |||
též sociálními a kulturními dějinami Afriky. Dále se věnoval | |||
obecně muzeologickým tématům a zpracovával mimoevropské | |||
kolekce v zámeckých sbírkách. Jeho publikační činnost je rozsáhlá. Již během studia publikoval drobné texty a překlady ze | |||
staroindické poezie a literatury. Během působení v Náprstkově | |||
muzeu uveřejňoval odborné články v časopisech ''Archív Orientální'' a ''v Annals of the Náprstek Museum'', který založil 1962. | |||
Mezi H. stěžejní díla patří obsáhlá monografie ''African Art'' | |||
(1989) a též překlad zásadního díla antropologa Jamese George | |||
Frazera ''Zlatá ratolest'' (1994, spolu s V. Šťovíčkovou-Heroldovou). Popularizační články otiskoval v časopise Orientálního | |||
ústavu ''Nový Orient''. Pro širokou veřejnost psal pravidelně doprovodné texty k výstavám měsíce, byl též autorem řady výstavních katalogů. V sedmdesátých letech se významně podílel | |||
na koncepci Náprstkova muzea a na vzniku expozice asijských | |||
kultur na zámku v Liběchově (1977). Badatelskou a organizační činností patřil k významným osobnostem československé | |||
etnologie, afrikanistiky a muzeologie šedesátých až osmdesátých let 20. století. Jeho manželkou byla novinářka, překladatelka a rozhlasová redaktorka '''Věra Šťovíčková-Heroldová''' (* 3. 11. 1930 Praha, † 30. 10. 2015 Praha). | |||
''D:'' výběr: Kálidása, Šest ročních dob (ed.), 1956; Amaru–Bhartrhari, Sloky | |||
o lásce, moudrosti a odříkání (ed.), 1959; Indie zblízka, 1960 (s D. Zbavitelem | |||
a K. Zvelebilem), s. 9–37, 63–69, 86–101, 123–130, 168–175, 182–203, | |||
229–235; Ritualmasken Afrikas, 1967; Africké masky, 1970; African Masks, | |||
1970; Traditional Sculpture of the Bete Tribe, Ivory Coast, in: Annals of | |||
the Náprstek Museum 13, 1985, s. 81–163; On the Origin of the African | |||
„Knot of Wisdom“, in: tamtéž 15, 1988, s. 89–100; Africká móda renesanční | |||
Evropy, in: Nový Orient 47, 1992, č. 3, s. 72–73; Africké lásky, africká manželství v životě a v zrcadle afrického umění, 1994 (s V. Šťovíčkovou-Heroldovou). Katalogy: Umění Konga, 1962; Africké masky, 1966; Moderní africké | |||
umění 60. let, 1972; Ebenové sny, 1975; Umění Pobřeží slonoviny, Ghany, | |||
Libérie a Toga, 1981. | |||
'''L:''' ČBS, s. 207; Tomeš 1, 450; Kdo byl kdo – čeští a slovenští orientalisté, | |||
afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 169–170; Lidová kultura 1, s. 71–72; | |||
Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých | |||
zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 412; L. Boháčková, Za E. H., | |||
in: Umění a řemesla, 1989, č. 2, s. 2. | |||
'''P:''' NM, Praha, Archiv Náprstkova muzea, fond č. 19, E. H. | |||
Helena Heroldová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:54- Etnograf]] | [[Kategorie:54- Etnograf]] |
Aktuální verze z 6. 3. 2023, 14:26
Erich HEROLD | |
Narození | 3.1.1928 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 7.12.1988 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 54- Etnograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 529 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69556 |
HEROLD, Erich, * 3. 1. 1928 Praha, † 7. 12. 1988 Praha, indolog, afrikanista, muzeolog
Maturoval 1947 na gymnáziu. Vystudoval indologii, klasickou filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK (PhDr. 1953). V letech 1950–52 pracoval jako asistent na FF UK, 1952–59 působil v Orientálním ústavu ČSAV. 1957–58 podnikl studijní cestu do Indie, kam se v šedesátých letech několikrát nakrátko vrátil. Od 1959 působil až do smrti v Náprstkově muzeu jako kurátor fondu Indie a jihovýchodní Asie, vedoucí oddělení, odborný pracovník, a zejména jako ředitel muzea. Zajímal se o starověkou Indii, umění a řemesla Indonésie, Malajsie a Afriky. Řadu odborných studií věnoval především africkým maskám, textilu a symbolice. Zabýval se též sociálními a kulturními dějinami Afriky. Dále se věnoval obecně muzeologickým tématům a zpracovával mimoevropské kolekce v zámeckých sbírkách. Jeho publikační činnost je rozsáhlá. Již během studia publikoval drobné texty a překlady ze staroindické poezie a literatury. Během působení v Náprstkově muzeu uveřejňoval odborné články v časopisech Archív Orientální a v Annals of the Náprstek Museum, který založil 1962. Mezi H. stěžejní díla patří obsáhlá monografie African Art (1989) a též překlad zásadního díla antropologa Jamese George Frazera Zlatá ratolest (1994, spolu s V. Šťovíčkovou-Heroldovou). Popularizační články otiskoval v časopise Orientálního ústavu Nový Orient. Pro širokou veřejnost psal pravidelně doprovodné texty k výstavám měsíce, byl též autorem řady výstavních katalogů. V sedmdesátých letech se významně podílel na koncepci Náprstkova muzea a na vzniku expozice asijských kultur na zámku v Liběchově (1977). Badatelskou a organizační činností patřil k významným osobnostem československé etnologie, afrikanistiky a muzeologie šedesátých až osmdesátých let 20. století. Jeho manželkou byla novinářka, překladatelka a rozhlasová redaktorka Věra Šťovíčková-Heroldová (* 3. 11. 1930 Praha, † 30. 10. 2015 Praha).
D: výběr: Kálidása, Šest ročních dob (ed.), 1956; Amaru–Bhartrhari, Sloky o lásce, moudrosti a odříkání (ed.), 1959; Indie zblízka, 1960 (s D. Zbavitelem a K. Zvelebilem), s. 9–37, 63–69, 86–101, 123–130, 168–175, 182–203, 229–235; Ritualmasken Afrikas, 1967; Africké masky, 1970; African Masks, 1970; Traditional Sculpture of the Bete Tribe, Ivory Coast, in: Annals of the Náprstek Museum 13, 1985, s. 81–163; On the Origin of the African „Knot of Wisdom“, in: tamtéž 15, 1988, s. 89–100; Africká móda renesanční Evropy, in: Nový Orient 47, 1992, č. 3, s. 72–73; Africké lásky, africká manželství v životě a v zrcadle afrického umění, 1994 (s V. Šťovíčkovou-Heroldovou). Katalogy: Umění Konga, 1962; Africké masky, 1966; Moderní africké umění 60. let, 1972; Ebenové sny, 1975; Umění Pobřeží slonoviny, Ghany, Libérie a Toga, 1981.
L: ČBS, s. 207; Tomeš 1, 450; Kdo byl kdo – čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 169–170; Lidová kultura 1, s. 71–72; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 412; L. Boháčková, Za E. H., in: Umění a řemesla, 1989, č. 2, s. 2.
P: NM, Praha, Archiv Náprstkova muzea, fond č. 19, E. H.
Helena Heroldová