HEROLDOVÁ Iva 31.12.1926-2.9.2005: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HEROLDOVÁ_Iva_31.12.1926-2.9.2005)
 
Bez shrnutí editace
 
Řádek 5: Řádek 5:
| místo narození = Chrudim
| místo narození = Chrudim
| datum úmrtí = 2.9.2005
| datum úmrtí = 2.9.2005
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 54- Etnograf
| povolání = 54- Etnograf
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 532-533
}}
'''HEROLDOVÁ, Iva''' ''(roz. Jáchymová), * 31. 12. 1926 Chrudim, † 2. 9. 2005 Praha, etnografka''
Dcera podplukovníka Josefa Jáchyma (1898–1943), člena
odbojové skupiny Obrana národa popraveného nacisty v Berlíně-Plötzensee. 1947 maturovala na Benešově reformním
reálném gymnáziu v  Praze-Dejvicích, 1947–52 absolvovala
historii a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze. Její diplomová i rigorózní práce byly zaměřeny na studium zemědělské a domácké výroby na Třinecku (PhDr. 1952). H. 1953–54
pracovala v Kabinetu pro národopis ČSAV, poté v Ústavu pro
etnologii a folkloristiku ČSAV v Praze (1967–72 vedla oddělení etnografie současnosti). Je považována za jednu z klíčových
osobností oboru. 1982 odešla formálně do důchodu, do 1988
však v ústavu působila na pozici vědeckého konzultanta. I po
odchodu na odpočinek dále publikovala a podílela se na výzkumech.
Zpočátku se zaměřila na ve své době aktuální téma novoosídlenecké pohraniční vesnice a s ním související reemigraci,
především volyňských Čechů. Terénní práci podložila archivním výzkumem, v němž uplatnila své historické vzdělání. Později se věnovala studiu českých menšin v zahraničí, 1957–64
podnikla studijní cesty do Polska, zejména na Střelínsko a Zelovsko. Výsledky shrnula v kandidátské práci ''Etnická problematika českých národnostních menšin (se zvláštním zřetelem na vystěhovalectví do pruského Slezska v  1. polovině 18. století)'',
1965 za ni získala vědeckou hodnost CSc. 1971 ji zveřejnila
v historicky laděné monografii ''Život a kultura českých exulantů z 18. století''. Předpoklad, že bude možno na základě izolovaných českých ostrůvků v zahraničí, u nichž se zakonzervovaly původní zvyky, doplnit domácí výzkumy, se však nepotvrdil.
H. se zaměřila – i v komparaci s dříve prováděným studiem
novoosídlenců v českých zemích – na proces akulturace nově
příchozích a jejich vstupování do společnosti v nové vlasti.
V  polovině šedesátých let navázala spolupráci s  příbuznými
pracovišti v Jugoslávii, zejména v Záhřebu, a s dalšími kolegy
(Josef Vařeka, Jaroslav Markl aj.), podnikla 1966–70 studijní
výpravy mezi Čechy do oblasti Daruvaru a  Požegy v  Chorvatsku, především do vesnice Ivanovo Selo. Výsledky studia
shrnula výstava Slavonie a Češi, pořádaná 1971 ve městě Požega. Méně úspěšné byly její navazující výzkumy v srbské části
Banátu (Bela Crkva, 1971) a v Bosně (Matčino Brdo, 1974).
H. se také nepodařilo publikovat rozsáhlejší monografii o jugoslávských Češích a  jejich zvykosloví. Knižně vyšel 1977
pouze spis ''Válka v lidovém podání. Národně osvobozenecký boj volyňských a jugoslávských Čechů.''
H. byla 1973 na pracovišti převedena do oddělení etnografie
národního obrození, kde mohla více využít svou historickou
erudici; uveřejnila studie o venkovských sňatcích, poddanské
rodině nebo o školství v českých zemích v 18.–19. stol. (''Rozvoj školství, osvěty a vzdělanosti v Čechách v době národního obrození'', 1980). Podílela se také na zpracování etnografických atlasů.
Autorsky spolupracovala na národopisných filmech, většinou ve spolupráci s kolegou a životním partnerem Františkem Vančíkem. Neopustila ani téma národnostních menšin a  mezietnických vztahů v českých zemích, reemigrantů z bývalé Jugoslávie na jižní Moravě, později volyňských Čechů a dalších
skupin, včetně Vietnamců. Ovlivnila mladší kolegy a nástupce
v oboru (Andrej Sulitka, Tomáš Hajšman aj.). Spolupracovala
též s katedrou etnografie a folkloristiky na Filozofické fakultě
UK. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.
'''D:''' soupis, in: N. Valášková, I. H., in: Národopisná revue 18, 2008, bibliografická příloha č. 22.
'''L:''' J. Vařeka, Jubilejní pozdrav J. H., in: Národopisné aktuality 23, 1986,
s.  190–191; Z. Uherek, I. H., 75 let, in: Národopisná revue 11, 2001,
s. 216–217; D. Moravcová, Legenda české etnologie – I. H., in: Lidé města 8,
2006, č. 1; D. Bittnerová, Černá stužka ke jménu PhDr. I. H., CSc. (31. 12.
1926 Chrudim – 2. 9. 2005 Praha), in: Český lid 93, 2006, s. 92–96; Lidová
kultura, s. 72.
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/ce6969cf-8a06-42f1-a1aa-14eb61d4c10b Bibliografie dějin Českých zemí]
Jiří Martínek


| jiná jména =
}}<br/><br/>Iva HEROLDOVÁ


== Literatura ==
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:54- Etnograf]]
[[Kategorie:54- Etnograf]]
Řádek 19: Řádek 70:
[[Kategorie:Chrudim]]
[[Kategorie:Chrudim]]
[[Kategorie:2005]]
[[Kategorie:2005]]
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 7. 3. 2023, 08:29

Iva HEROLDOVÁ
Narození 31.12.1926
Místo narození Chrudim
Úmrtí 2.9.2005
Místo úmrtí Praha
Povolání 54- Etnograf
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 532-533
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79919

HEROLDOVÁ, Iva (roz. Jáchymová), * 31. 12. 1926 Chrudim, † 2. 9. 2005 Praha, etnografka

Dcera podplukovníka Josefa Jáchyma (1898–1943), člena odbojové skupiny Obrana národa popraveného nacisty v Berlíně-Plötzensee. 1947 maturovala na Benešově reformním reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích, 1947–52 absolvovala historii a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze. Její diplomová i rigorózní práce byly zaměřeny na studium zemědělské a domácké výroby na Třinecku (PhDr. 1952). H. 1953–54 pracovala v Kabinetu pro národopis ČSAV, poté v Ústavu pro etnologii a folkloristiku ČSAV v Praze (1967–72 vedla oddělení etnografie současnosti). Je považována za jednu z klíčových osobností oboru. 1982 odešla formálně do důchodu, do 1988 však v ústavu působila na pozici vědeckého konzultanta. I po odchodu na odpočinek dále publikovala a podílela se na výzkumech.

Zpočátku se zaměřila na ve své době aktuální téma novoosídlenecké pohraniční vesnice a s ním související reemigraci, především volyňských Čechů. Terénní práci podložila archivním výzkumem, v němž uplatnila své historické vzdělání. Později se věnovala studiu českých menšin v zahraničí, 1957–64 podnikla studijní cesty do Polska, zejména na Střelínsko a Zelovsko. Výsledky shrnula v kandidátské práci Etnická problematika českých národnostních menšin (se zvláštním zřetelem na vystěhovalectví do pruského Slezska v 1. polovině 18. století), 1965 za ni získala vědeckou hodnost CSc. 1971 ji zveřejnila v historicky laděné monografii Život a kultura českých exulantů z 18. století. Předpoklad, že bude možno na základě izolovaných českých ostrůvků v zahraničí, u nichž se zakonzervovaly původní zvyky, doplnit domácí výzkumy, se však nepotvrdil. H. se zaměřila – i v komparaci s dříve prováděným studiem novoosídlenců v českých zemích – na proces akulturace nově příchozích a jejich vstupování do společnosti v nové vlasti.

V polovině šedesátých let navázala spolupráci s příbuznými pracovišti v Jugoslávii, zejména v Záhřebu, a s dalšími kolegy (Josef Vařeka, Jaroslav Markl aj.), podnikla 1966–70 studijní výpravy mezi Čechy do oblasti Daruvaru a Požegy v Chorvatsku, především do vesnice Ivanovo Selo. Výsledky studia shrnula výstava Slavonie a Češi, pořádaná 1971 ve městě Požega. Méně úspěšné byly její navazující výzkumy v srbské části Banátu (Bela Crkva, 1971) a v Bosně (Matčino Brdo, 1974). H. se také nepodařilo publikovat rozsáhlejší monografii o jugoslávských Češích a jejich zvykosloví. Knižně vyšel 1977 pouze spis Válka v lidovém podání. Národně osvobozenecký boj volyňských a jugoslávských Čechů.

H. byla 1973 na pracovišti převedena do oddělení etnografie národního obrození, kde mohla více využít svou historickou erudici; uveřejnila studie o venkovských sňatcích, poddanské rodině nebo o školství v českých zemích v 18.–19. stol. (Rozvoj školství, osvěty a vzdělanosti v Čechách v době národního obrození, 1980). Podílela se také na zpracování etnografických atlasů. Autorsky spolupracovala na národopisných filmech, většinou ve spolupráci s kolegou a životním partnerem Františkem Vančíkem. Neopustila ani téma národnostních menšin a mezietnických vztahů v českých zemích, reemigrantů z bývalé Jugoslávie na jižní Moravě, později volyňských Čechů a dalších skupin, včetně Vietnamců. Ovlivnila mladší kolegy a nástupce v oboru (Andrej Sulitka, Tomáš Hajšman aj.). Spolupracovala též s katedrou etnografie a folkloristiky na Filozofické fakultě UK. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

D: soupis, in: N. Valášková, I. H., in: Národopisná revue 18, 2008, bibliografická příloha č. 22.

L: J. Vařeka, Jubilejní pozdrav J. H., in: Národopisné aktuality 23, 1986, s. 190–191; Z. Uherek, I. H., 75 let, in: Národopisná revue 11, 2001, s. 216–217; D. Moravcová, Legenda české etnologie – I. H., in: Lidé města 8, 2006, č. 1; D. Bittnerová, Černá stužka ke jménu PhDr. I. H., CSc. (31. 12. 1926 Chrudim – 2. 9. 2005 Praha), in: Český lid 93, 2006, s. 92–96; Lidová kultura, s. 72.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek