HEROUT Alois 17.11.1860-26.11.1943: Porovnání verzí
(HEROUT_Alois_17.11.1860-26.11.1943) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 26.11.1943 | | datum úmrtí = 26.11.1943 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 40- Hospodářství - ostatní | | povolání = 40- Hospodářství - ostatní<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 534 | |||
}} | |||
'''HEROUT, Alois''', ''* 17. 11. 1860 Beroun, † 26. 11. 1943 Praha, těsnopisec'' | |||
Syn pivovarského sládka Jana H. a Anny, roz. Panuškové. | |||
V rodišti žil do šesti let, kdy se s rodiči odstěhoval do Prahy. Vystudoval klasickou filologii na pražské české univerzitě (PhDr. 1891, disertace ''Theorie sensace u Řeků''). 1880 složil | |||
těsnopisnou zkoušku. Téměř celý život učil jako středoškolský profesor jazyků na gymnáziích v Praze (Truhlářská ul.), | |||
Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech (Praha). | |||
1904–16 byl ředitelem pražského dívčího gymnázia, poté až | |||
do odchodu do penze 1927 řídil reálné gymnázium v Praze-Libni. S manželkou Barborou, roz. Mikoláškovou, měl syna | |||
a tři dcery. | |||
Patřil k propagátorům těsnopisu v českých zemích; naučil | |||
se mu už jako gymnaziální student. Řadu let byl zapisovatelem na pražském zastupitelstvu či českém sněmu. Od 1906 | |||
redigoval časopis ''Těsnopisné listy''. Během praxe dospěl k řadě | |||
úprav ve stenografických záznamech a pokoušel se o vytvoření nové, původní české těsnopisné soustavy, jež by nahradila dosavadní převod německé Gabelsbergerovy soustavy do | |||
českého jazyka. Z návrhu této soustavy, který předložil roku | |||
1919, a paralelního návrhu ing. Svojmíra Mikulíka vznikla | |||
pak 1920 ve spolupráci obou autorů Heroutova–Mikulíkova | |||
těsnopisná soustava, jež byla 1921 přijata jako oficiální československá norma, vyučovaná hlavně na obchodních školách a postupně upravená pro dalších dvanáct jazyků, včetně | |||
angličtiny a ruštiny. H. stál mnoho let v čele zkušební komise | |||
pro těsnopis, od 1908 působil jako lektor těsnopisu na české | |||
technice a 1922–26 jako ředitel Státního ústavu těsnopisného. Překládal z ruštiny a řadil se ke spolupracovníkům ''Ottova slovníku naučného''. Pohřben je na hřbitově v Praze-Libni. | |||
Rodný dům v Pivovarské ulici byl 1945 označen pamětní | |||
deskou. | |||
'''D:''' Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy, 1905 (s J. O. Pražákem | |||
a J. Machem); Nový těsnopis československý, 1921 (se S. Mikulíkem); Metodická učebnice nového těsnopisu československého, 1922; Slovník nového | |||
těsnopisu československého (se S. Mikulíkem), 1923; Těsnopisná učebnice pro | |||
školy občanské, 1923; Německý těsnopis pro české žactvo obchodních škol, | |||
1923 (se S. Mikulíkem); Těsnopisná čítanka, 1925. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 562; OSND 2/2, s. 1097; Tomeš 1, s. 451; Album representantů, s. 959. | |||
'''P:''' Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I, | |||
s. 192. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/c539880b-ab9d-4f4c-88f1-f0fd8a25cf58 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | [[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] |
Aktuální verze z 7. 3. 2023, 08:48
Alois HEROUT | |
Narození | 17.11.1860 |
---|---|
Místo narození | Beroun |
Úmrtí | 26.11.1943 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
40- Hospodářství - ostatní 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 534 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47295 |
HEROUT, Alois, * 17. 11. 1860 Beroun, † 26. 11. 1943 Praha, těsnopisec
Syn pivovarského sládka Jana H. a Anny, roz. Panuškové. V rodišti žil do šesti let, kdy se s rodiči odstěhoval do Prahy. Vystudoval klasickou filologii na pražské české univerzitě (PhDr. 1891, disertace Theorie sensace u Řeků). 1880 složil těsnopisnou zkoušku. Téměř celý život učil jako středoškolský profesor jazyků na gymnáziích v Praze (Truhlářská ul.), Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech (Praha). 1904–16 byl ředitelem pražského dívčího gymnázia, poté až do odchodu do penze 1927 řídil reálné gymnázium v Praze-Libni. S manželkou Barborou, roz. Mikoláškovou, měl syna a tři dcery.
Patřil k propagátorům těsnopisu v českých zemích; naučil se mu už jako gymnaziální student. Řadu let byl zapisovatelem na pražském zastupitelstvu či českém sněmu. Od 1906 redigoval časopis Těsnopisné listy. Během praxe dospěl k řadě úprav ve stenografických záznamech a pokoušel se o vytvoření nové, původní české těsnopisné soustavy, jež by nahradila dosavadní převod německé Gabelsbergerovy soustavy do českého jazyka. Z návrhu této soustavy, který předložil roku 1919, a paralelního návrhu ing. Svojmíra Mikulíka vznikla pak 1920 ve spolupráci obou autorů Heroutova–Mikulíkova těsnopisná soustava, jež byla 1921 přijata jako oficiální československá norma, vyučovaná hlavně na obchodních školách a postupně upravená pro dalších dvanáct jazyků, včetně angličtiny a ruštiny. H. stál mnoho let v čele zkušební komise pro těsnopis, od 1908 působil jako lektor těsnopisu na české technice a 1922–26 jako ředitel Státního ústavu těsnopisného. Překládal z ruštiny a řadil se ke spolupracovníkům Ottova slovníku naučného. Pohřben je na hřbitově v Praze-Libni. Rodný dům v Pivovarské ulici byl 1945 označen pamětní deskou.
D: Těsnopis český dle soustavy Gabelsbergerovy, 1905 (s J. O. Pražákem a J. Machem); Nový těsnopis československý, 1921 (se S. Mikulíkem); Metodická učebnice nového těsnopisu československého, 1922; Slovník nového těsnopisu československého (se S. Mikulíkem), 1923; Těsnopisná učebnice pro školy občanské, 1923; Německý těsnopis pro české žactvo obchodních škol, 1923 (se S. Mikulíkem); Těsnopisná čítanka, 1925.
L: OSN 28, s. 562; OSND 2/2, s. 1097; Tomeš 1, s. 451; Album representantů, s. 959.
P: Archiv UK, Praha, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I, s. 192.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek